Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku
Giles Milton
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284577/bmid_kdyz-hitler-bral-kokain-a-stalin-vy-DQ5-284577.jpg
3
294
71
Giles Milton je mistrovský vypravěč historických příběhů. V poutavé próze Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku uvádí 50 těch nejbizarnějších historických „perliček“. Budete se podivovat nad příběhy, které se čtou jako fikce, a přitom jsou zcela pravdivé. Přečtete si o Hiróovi Onodovi, japonském vojákovi, pro nějž druhá světová válka skončila až v roce 1974; o tom, jak Agatha Christie v roce 1926 na jedenáct dní záhadně zmizela; o Mallorym, který možná jako první člověk zdolal Mount Everest; nebo o tom, kdo doopravdy zabil Rasputina. „Fascinující poznámky pod čarou z historie“, jak Milton v originále nazývá svou knihu, jsou podloženy autorovým výzkumem. Galerka špiónů, darebáků, lidojedů, dobrodruhů a otroků, která se na těchto stránkách sešla, zahrnuje dvacet století na šesti světadílech. Kniha vrhá světlo na některé z nejvykřičenějších příběhů dějin a jejich nejokázalejší a nejbarvitější postavy – zvířata nevyjímaje.... celý text
Literatura světová Historie
Vydáno: 2016 , JotaOriginální název:
When Hitler Took Cocaine; When Stalin Robbed a Bank , 2015
více info...
Přidat komentář
Vyloženě unešen ze čtení nejsem, trochu mi to tu historii znevažuje. Ale již předem hlásím, neznevažiji knihu jako takovou, pouze mi to tak přijde . Doma jsme vedli velice horkou debatu o této knize, číst se opravdu dala ( to se dá každá kniha), ale nějak mi tento formát nepřipadá takový- pravý, ořechový. Jsem konzervativní člověk a tak možná proto.
Doma jsem dostala vynadáno, co to čtu za blbost, ale pak kniha kolovala rodiniu a vůbec to nebyla žádná "ujetina", jak si všichni mysleli. No žádná pecka, bez které bych nemohla být to taky není, ale kniha se číst dala a to docela dobře. Za mě také dobrý.
Zajímavé minipříběhy - některé více, některé méně. Formát mi vyhovoval. Autor sice šetří detaily (jsou to takové jednohubky), ale jako zdroj inspirace pro další čtení je to velmi dobré.
Většinou si anotace moc nečtu a necham se překvapit. Tohle je takovy průměr, nenadchne a neurazi. Vse se doctete i na internetu. Jedna se o popisovani kratkych historickych udalosti prevazne z 20.stoleti a v mnoha pripadech z obdobi valky. To, ze je kniha opravdu rozlozitelna na mnoho dvoustrankovych pribehu, dela knihu ctivou. Do vlaku a na cesty, pokud se zajimate o historii tak ideal.
Podle názvu a možná i podle obálky jsem čekala nějaký šílený příběh o společenství Hitlera se Stalinem, kterak na tripu vyloupili banku... A ejhle, vyloupl se z toho výlet do historie, kdy jsem se dozvěděla věci, o kterých jsem mnohdy neměla ani potuchy :) Giles Milton to navíc umí podat krásně zajímavě, poutavě a zároveň i lehce zábavně, aby se člověk při tom "biflování se" historie nenudil :)
SUPER PŘÍBĚHY : KDYŽ JSEM KNIHU VIDĚLA PŘIPADALO MI ŽE TO BUDE NĚJAKÝ NESMYSL. POTÉ KNÍŽKU DOSTAL MŮJ TÁTA K VÁNOCŮM A JÁ SI JI PŘEČETLA A BYLA JSEM NADŠENÁ. OD TÉ DOBY HO PŘESVĚDČUJI, ABY SI JÍ TAKY PŘEČETL, ALE ON SE K TOMU JEŠTĚ NEDOSTAL.
Uvítala bych, kdyby byly jednotlivé příběhy o něco podrobnější, více rozpracované. V některých případech se mi zdálo, že se jedná spíš o nějakou rychlou "upoutávku" než o příběh samotný, což je škoda. Uspořádání příběhů v rámci knihy mi přišlo nahodilé. Jako čtení na kratší přejezdy v MHD byla knížka plně vyhovující.
Knížka mě krapet zklamala. Čekal jsem podle anotace trochu zajímavější příběhy, ale tohle bylo slabší a příběhy trochu moc stručné.
Pokud veřejně přiznáte, že vás nazajímá historie, dostanete automaticky otázku: Tak kdy skončila druhá světová válka snad víš. VŽDYCKY, VŽDYCKY, VŽDYCKY.
Já vždy (jako správný barbar) řeknu: "Devatenáctsetčtyřicetněco?" a mám klid. Člověk si utvrdí, že jsem vážně debil, přestože jediná chvíle, kdy potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války, je chvíle, kdy řeknete - nezajímá mě historie (nebo ve chvíli, kdy to řekne někdo vedle vás, abyste tuto otázku mohli položit vy), proč bychom pořád měli řešit historii?
V tu chvíli potřebujete znát přesné datum konce druhé světové války.
(mimochodem znám však rok 863, protože 8-2 je 6 a 6/2 je 3. 863! )
V této knize se nepíše, kdy končí druhá světová válka, ale píše se tam spousta zajímavých věcí, které vám sice taky k ničemu nebudou, ale jelikož vás zajímaly, nemusíte už nikdy říkat: "historie je nuda" a už nikdy, NIKDY nebudete potřebovat znát datum konce druhé světové války (které jsem se tedy už naučila, ale stejně vždycky odpovídám devatenáctsetčtyřicetněco, protože tahle odpověď ukončí téma rychleji a druhá osoba má radost, že i když jinak může být úplně debilní, umí říct: 2. září 1945, gratulki).
Rychlospotřební forma zajímavých příběhů z historie. Stručně a jasně. Jen mi chyběl nějaký klíč a systematičnost. Prostě to tam autor nasázel a berte to, jak to je.
Jak už bylo řečeno níže, bude se vám to hodit někde u pivka nebo když zkrátka budete chtít před někým zachytračit, jaký že to máte přehled a rozhled. Ale nic víc, nic míň. Možná kdyby tímhle stylem byly psané učebnice dějepisu, utkvělo by studentům v hlavě víc, než prázdným biflováním. Alespoň u mně by to kýžený efekt určitě mělo. :)
Jednohubka vhodná díky krátkým příběhům do MHD. Některé příběhy známé více, další méně...
O mnohých príbehoch som už počul, veľa však bolo takých s ktorými som sa stretol prvý krát. Autor síce neprišiel s ničím prevratným čo by bolo predtým zahalené tajomstvom, avšak ak to beriete ako k oddychovku, je to celkom fajn kniha. Neurazí, ale ani príliš nenadchne.
pobijecmuch: jmenovalo se to Hrom. A byla to, řekl bych z 90% fikce. Sorry a Hrom bylo to nejvtipnější periodické čtení té doby.
Pár historek z minulsoti ledabyle naházených za sebe. Podle názvu jsem čekal černý humor, tohle je suchopárný jak hesla z Wikipedie, ale vzhledem k minimalistickýmu rozsahu jednotlivých příběhů se to dá bez většího utrpení přečíst. Jako jo, možná mi pár příběhů zůstanou zaseklých v hlavě a pak tím budu oslňovat v hospodě někde mezi šestym a sedmym pivem, ale zařadit do žánru Naučná literatura mi přijde trochu nadsazený :-)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku |
| 2005 |  Bílé zlato. Neobyčejný příběh Thomase Pellowa a milionu evropských otroků v severní Africe |
| 2017 | Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci |
| 2003 | Na dvoře japonského vládce |
| 2004 | Ve službách královny Alžběty |
Kniha Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 387x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 188x |
| Chystám se číst | 151x |
| Chci si koupit | 44x |
| dalších seznamech | 2x |
Ke knize určitě nelze přistupovat jako k přepsané učebnici dějepisu. Na to je dost obecná. Na druhou stranu ukazuje, jak rychle se doba mění a to, co dnes nikoho ani pořádně nezaujme, mohlo před sto lety zvedat lidi ze židlí a provokovat masové demionstrace.
V tom je kniha poměrně autentická. Je jasné, že s příběhy se v knize pracuje systematicky tj. jistý prvek šoku je nutný, aby vás to přinutilo číst pořád dál. Vážně Stalin vyloupil banku? A také se ukazuje, že vědci udělají vše, pro svou slávu. A také vás překvapí, jak se některé kontroverzní věci staly jen před krátkou dobou, protože jste přesvědčení o tom, že to v moderní době nemá co dělat.
Pro pobavení si knihu určitě pořiďte, moc se s ní však v hodinách dějepisu nechlubte...