Bílé zlato. Neobyčejný příběh Thomase Pellowa a milionu evropských otroků v severní Africe

Určitě záslužná kniha, neboť o téhle součásti našich dějin se ví velice málo. Děsivé čtení o nepředstavitelně příšerném životě dávných bílých otroků v tehdejším Maroku.
Autorovi muselo dát hodně práce sehnat všechny ty dávné, zapomenuté informace o tom, jak maročtí, alžírští, tuniští a lybijští piráti unášeli křesťany, a o tom, jak tito pak v zajetí žili.
Žel, jak už to tak bývá, pramenů se dochovalo málo, a tak je to, nikoli autorovou vinou, přeci jen tak trochu destilované.

Tedy, až na výjimky, chybí podrobné svědectví těch nešťastníků. To by pak bylo úplně jiné čtení.

Něco, co nám (h)iz-tori-je nedovolí se ve škole dozvědět, je psaná vítězi, je falešná, zavádějící a nespravedlivá. To by se Arabové z Afriky divili, kdyby zjistili, že mnoho z nich jsou potomky černých a bílých otroků rozmnožených násilím. Tedy Mulati.

Když jsem četl o téhle zapomenuté kapitole dějin vzpoměl jsem si, že nedávno začali v USA odstraňovat sochy generála R.R.Leea, protože bojoval na straně zastánců otroctví. Posuzovat činy předků morálkou dneška považuji za naprostou pitomost. Do severní Afriky bylo během 17. a 18.století dovezeno okolo milionu bílých otroků, mezi kterými byli i Američané. Arabové jsou na svou historii pyšní a evropské aktivisty bílí otroci nezajímají. Tak jsem rád aspoň za tuhle knihu.

"Múláj Ismá'íl přinutil své otroky, aby zbořili dvanáct mil palácových zdí, a potom nařídil, aby kusy suti byly rozbity na prášek. Když byla tato práce hotová, řekl otrokům, aby zdi postavili znovu přesně na stejném místě. "