Když andělé dřímají
Tereza Bartošová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529178/bmid_kdyz-andele-drimaji-65ebe66ad64e5.jpg
4
105
105
Jak vypadá Apokalypsa? Mor, Válka, Hladomor a Smrt na svých děsivých koních? Nebo jedna špatně vyvinutá vakcína? Praktická lékařka Kristýna Doležalová si příliš pozdě uvědomuje svůj podíl na nejhrůznějším omylu medicíny a začíná bojovat za pravdu i své vlastní přežití.
Přidat komentář
Začátek mě potrápil, knížka mě nezaujala na první dobrou, přišla mi taková přepjatá, neseděly mi některé formulace, ale zlomilo se to s druhou částí a pak mi až do konce stránky ubíhaly ráz na ráz. Svět v době krize, absolutního bezvládí, kdy přestávají fungovat jakékoli záchranné složky a nastává chaos. Kniha je, řekla bych, prvoplánová a depresivní, nejde moc do hloubky, nevysvětluje, spíš šokuje. Zajímavé čtení, ale určitě ne pro každého.
Tahle kniha ve mně nechala hlubokou rýhu. Za dva večery a dvě noci jsem zhltla čtvrtou knihu Terezy Bartošové, která je jednoznačně nejlepší z její tvorby. Bylo znát, že je autorka v lékařském prostředí jako doma. A příběh? Dotýká se nás tolik jen proto, že je to příběh z Čech a ne z Ameriky? Dotýká se nás protože část republiky se po covidu nechala očkovat? Chápu i nechápu zlobu lidí na lékaře. Ale zlobit se prvotně měli na vedení státu. Někteří tu píší, že není možné, aby se svět během půl roku takhle změnil, ale já si myslím, že to možné je. Protože když jde o vlastní přežití a přežití nejbližších, půjdete přes mrtvoly. Protože hlad a zima jsou zlé. První část byla pro mě asi nejsilnější. Doktor Adam, i když to bylo asi schválně tak napsané, se stal okamžitě mou oblíbenou postavou. Třetí část mi připomněla knihu od Margaret Atwood Svědectví, o převratu a vzniku Gileádu. Bylo to díky izolovaným ženám, které neměly na výběr. Ve čtvrté části se přehoupneme do novodobých Želar. Líbilo se mi, že si Kristýna s Danielem nepadli hned zamilovaně kolem krku.
Suma sumárum, tahle kniha ve mě bude ještě dlouho rezonovat. Škoda překlepů a chyb, které se stále v knihách autorky vyskytují.
Od autorky jsem četla Klekánici a Vodníka - hlavně Vodník se mi hodně líbil - tak jsem myslela, že i tahle kniha bude pěkná. Copak o to, napsaná je pěkně, ale téma není pro mě. To jsem nezvládla. Souhlasím s čtenářkou Adinlea, že autorka tou knihou může u některých lidí napáchat velké škody.
Jiná kniha než předchozí tři detektivní příběhy, ale mrazí při vzpomínce na dobu před pár lety.
DĚSIVĚ REÁLNÉ...
Lékaří očkují, lidé po druhé dávce umírají...
Kdo za to může? Vláda, která vakcínu poskytla?
Nedostatek informací a lži, které se šíří, zaviní smrt mnoha lidí a způsobí apokalypsu.
Policie, armáda a domobrana se ujímá velení.
Obchoduje se se vším, co kdo má. Prodávají se ženy, děti...
Není nafta, není elektřina, není teplá voda!
Jsou ještě lidé lidmi?
Jak by se člověk v takové situaci zachoval?
Proměnili by se vaši sousedé v zabijáky?
Vraždili by jste pro jídlo? Pro bezpečí?
Tuto knihu jsem si koupila na základě recenzí přátel na DK a musím říct, že je pro mě obrovským překvapením :-).
Neskutečně čtivá a napínavá, nemohla jsem ji odložit!
Ano, doufala jsem, že lidstvo se postaví na nohy...
Autorku přidávám do oblíbených a těším se na její další knihy :-).
No... Autorka mne opravdu překvapila. Jako milovnice "postapo" prostě musím dát pět hvězd, i když relativně šťastný konec mi k celému příběhu úplně neseděl. Co mne nadchlo, a to nevím, jestli to byla náhoda, nebo záměr, bylo zobrazení chaosu po tom, co stát se na všechno... Pokud by se něco takového opravdu stalo, vypadalo by to, myslím, přesně takhle. Nebudu řešit stylistické ani jiné jazykové prohřešky - to by byla kapitola sama pro sebe.
Kolegové z naší DK mne svými komentáři nalákali na pro mne dosud nepoznanou autorku. Dříve, než se pustím do ucelené řady jsem se jal prozkoumat styl, jakým autorka píše, na izolovaném titulu. Styl se mi líbí, budu ve zkoumání jejího díla pokračovat A nyní k této knize: začátek skvělý, toto téma je autorce blízké a postupem času se skáče kupředu mílovými kroky bez bližšího vysvětlování- chybějí mi návaznosti.
Svým způsobem brutální,ono totiž tohle nemusí mít do reality daleko.Pokud ovšem knihu začne člověk rozebírat při čtení hlouběji,přestane mu plno věcí sedět.Začnou přibývat otázky proč.Jako ořezaný příběh ,ale bomba.Hlavně se nezabývat detaily :-D .
(SPOILER)
Co říci k této knize. Čekal jsem něco jiného, do půlky knihy mi to ale přišlo skvělé, nicméně následně jsem získal pocit, že plný potenciál nebyl využit. Přesto jsem si čtení užil. Představení toho, co se "mohlo stát" během covidu, kdy jednotlivé složky v Česku přestávají fungovat a lidé ztratí lidskost, může být svým způsobem realita. Do poloviny příběhu jsem si říkal, že tohle je fakt drsný a poměrně mě osudy některých postav zasáhly. Poté se začal příběh ale rozmělňovat a ztrácet na "opravdovosti". Nevěřím, že by se to mohlo ve vyspělé Evropě dostat až do takové fáze. A co ostatní státy okolo? Tam to bylo stejné? Pokud ne, tak by u nás nezasáhly? Nevěřím. Chyběly mi zmínky o celkové situaci v Evropě, proč to dopadlo, jak to dopadlo a jak je možné, že se nic neděje a lidé žijí jak ve středověku. Ale co už, i tak mě to fakt bavilo!
Musím ale říct, že paní PaedDr. Hana Horská (která dělala jazykovou korekturu) by se měla stydět za svou práci, protože tolik překlepů jsem velmi dlouho neviděl a kniha tím v mých očích utrpěla natolik, že bych nakonec téměř dal 3/5. Především neznalost správného skloňování zájmen "ji/jí" bylo fakt na vypíchání očí a tahle chyba se opakovala aspoň tak dvacetkrát. Až mě to téměř pobouřilo a šel jsem psát zprávu nakladatelství Naše vojsko. Byla by to ovšem ztráta času a energie.
Děsivé, napínavé, čtivé. Reálnost a hrůznost celého příběhu mě opravdu vtáhla.
Moje první, ale jistě ne poslední kniha od autorky.
Od začátku mi ta knížka moc neseděla, přišla mi přepjatá a afektovaná, a taky plná chyb a překlepů, ale dala jsem tomu šanci. Pak jsem se dočetla k odstavci:
"Přesunula se k ledničce a vytáhla jedinou sklenici alkoholu, kterou tam měla. Načatou láhev ginu. Prsty se jí chvěly jako těžkému alkoholikovi, když odšroubovávala víčko. Nenamáhala se hledat skleničku a otočila těžkou sklenici rovnou do sebe."
Přečetla jsem ho poprvé, podruhé, potřetí, a pak jsem knížku odložila. Exaltovanost bych možná po čase zkousla, ale tenhle chaos ve významu slov jsem fakt nedala.
Fuh, tohle bylo trochu náročnější, než jsem myslela.
Autorku Terezu Bartošovu znám díky jejím předchozím knihám – Dceřina kletba, Vodník, Klekánice. Jako autorku jí mám moc ráda a proto, když jsem v knihovně uviděla tuto knihu, velmi mě zaujala.
Stejně jako ostatním čtenářům i mně román připomněl období covidu. Nelehkou dobu, na kterou mnozí z nás neradi vzpomínají. Během čtení jsem se několikrát neubránila husí kůži. Je děsivé, jak může jedno špatné rozhodnutí ovlivnit celý náš život. O tom by mohla vyprávět Kristýna, hlavní postava této knihy. Spolu s ní zažíváme peklo, a to doslova. Během krátké doby se z lékařky stane ženou, která musí bojovat o vlastní život.
Za mě jde o nevšední příběh, který Vám mohu doporučit. Každopádně si připravte na velmi drsné čtení!
Otřesená jsem, ale dočetla jsem, i když v jeden moment jsem uvažovala o tom, že knihu odložím. Lidé přestali být lidmi, soucit zmizel, pomocná ruka žádná, jen ruce se zbraní v ruce - ruce krvelačné. V Čechách. Pořádně vyděšená jsem si musela říct - je to kniha, je to kniha. Všechno vypadalo tak skutečné, krajina, lidé, Ale zaplať pánbůh, zatím je všechno tak, jak má být.
Paní spisovatelka píše poutavým a strhujícím způsobem. Již se chystám na její další knihu.
Tento dystopický román připomene naši covidovou dobu, co se všechno mohlo stát a proč. Jaký šílený pocit musí lékařka mít, když zjistí, že vlastně lidi zabíjela. Spisovatelka píše velmi sugestivně, napínavě, vidíme lidi, kteří jsou horší než zvířata, ale vidíme i lidi nesmírně statečné a i když je to náročné, i lidi odpouštějící. Moc krásná kniha.
(SPOILER)
Knizku jsem nedocetla. Nezpochybnuji autorcin spisovatelsky ci vypravecsky talent, ale toto tema na me bylo az moc. Po letech s epidemii, s medii, ruznymi teoriemi, konspiracemi atd, na toto tema proste nemam zaludek. Toto postapo tema je az moc realne, az moc zive na to, abych si od nej udrzela odstup. Navic si myslim, ze autorka i diky svemu vzdelani a erudovanosti muze s touti knizkou napachat u rady lidi velke skody…. Ano, je to fikce, ale uplynulo uz dosti casu, abychom se na podobne tema divali s odstupem?
Dalsi knizky autorky si prectu velmi rada, tato mi subjektivne strasne nesedla.
Kristýna je lékařka. Pracuje podle svého svědomí a očkuje proti Covid-19. Jenže vakcína není vyzkoušená a to, co přijde, by nikoho nenapadlo ani v těch nejhorších snech. Lidé po vakcinaci umírají a nenaočkovaní se začínají mstít... Lékaři jsou odvezeni na vojenskou základnu, která nemusí vždy nutně znamenat nějakou jistotu....
Vedle toho je Daniel, mladý otec 4letých dvojčat a milující manžel Míny a milovaný syn. Jenže otec začne blouznit a tak v dobré víře odveze manželku i s dětmi za nimi. Odjede do města vyřídit práci, nakoupit a chce se za nimi přesunout. Jenže je vyhlášen nouzový stav a Daniel se nikam nedostane.
Zajímavá úvaha o tom, jak se restartuje celá společnost, jak se z lidí stávají zvířata a jak je těžké bojovat - s jinými lidmi, se svým životem, o přežití.
Strašně "pěkná" knížka, která se mi líbila, ale četla strašně těžko. Není to nic pro slabé povahy, ale za přečtení to vážně stojí.
Půjdu proti proudu, ale na mne kniha působila, jako kdyby ji splácali pejsek s kočičkou. Vezmeme dobu covidu, přidáme očkování, k tomu něco jako koncentrační tábor, svezeme se na koňském povozu jako před 100 lety, muži prodávají ženy za demižon slivovice jako ve středověku... Některé scény byly zcela mimo logiku. Proč byl nějaký tábor v Josefově? Proč tam byly určité ženy a děti? Co dělalo dalších 10 milionů lidí v tomto státě? Stříleli po sobě všichni za kus žvance? Ne, toto nebyl můj šálek čaje. Příště raději zase nějakou detektivku.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Vodník |
| 2023 | Klekánice |
| 2024 | Dceřina kletba |
| 2024 | Když andělé dřímají |
| 2025 |  Svatební košile |
Uf, už jsem se bál, že jde o post-covidovou apokalypsu spojenou s třeštěním o vakcinách. A ono to sloužilo jen jako prostředek - daleko více šlo o příběh o touze po přežití. A o tom zůstat člověkem. Takže vlastně z knih autorky je tahle první, která vlastně končí dobře.
Určitě je to všechno zjednodušené - rozklad společnosti během pár dní, týdnů, měsíců. A odstranění traumat během pár dní, týdnů. Ala vlastně proč ne, ono to tak mnohdy i být může. A o to je to strašnější na jedné straně a nadějnější na druhé.