Kdokoli může dělat cokoli
Betty MacDonald
Pokračování románu Vejce a já líčí svízelná léta ekonomické krize 30. let, dobu, kdy se po rozvodu se svým prvním mužem s oběma dcerami nastěhovala zpět ke své rodině do Seattlu. Opět s neúnavným a tolik povzbuzujícím humorem popisuje řadu všelijakých zaměstnání, kterými musela projít, aby se protloukla, což vystihuje název knihy. Vzpomíná na to, že nejlepší na celé krizi bylo to, že se jejich rodina zase dala dohromady. Humorně líčený přístup autorky k neradostným překážkám v životě našel v poválečném světě velkou odezvu, mluvil z duše mnoha jiným. Dotisk 2017... celý text
Přidat komentář
Opet hezke povidani. Autorka obdivuhodne s lehkosti a jemnym humorem popisuje vlastne dost narocny zivot behem krize tricatych let.
„Celé mesiace som pracovala nadčas a takmer som si nadobudla vredy v úsilí presvedčiť našich zmluvných dodávateľov, aby písali, vyplňovali a predkladali veci tak, ako si to želá ministerstvo, a naopak, presvedčiť ministerstvo, aby nepracovali unáhlene a bezohľadne, ako keď sa rúti lavína, ale ani tak pomaly, ako keď sa vrstvy prasličiek menia na uhlie.“
V pokračovaní humorného románu Vajce a ja prezrádza autorka útrapy svojho mestského života v Seattli po odchode zo slepačej farmy. Nanešťastie tu rovnými nohami skočila do hospodárskej krízy, všeobecnej spoločenskej chudoby a nezamestnanosti. Za výdatnej pomoci svojej sestry Mary a jej životného kréda „Ktokoľvek môže robiť čokoľvek“ prešla celým radom zamestnaní a z nich prameniacich životných situácii.
Ťažké časy akoby sa však odrazili aj v texte tejto knihy, ktorý, žiaľ, postráda to najcennejšie z prvého románu: svojský humor dochucujúci príhody zo života na farme. Veľmi dobre sa však autorke podarilo vykresliť teplé ovzdušie rodinného kruhu, a to aj bez vyzrádzania vlastného súkromia. „Je to naozaj nádherný pocit uvedomiť si, že môžete kedykoľvek a odkiaľkoľvek prísť domov, otvoriť dvere a patriť tam.“ 70%
Humor této autorky je bezbřehý :-)
Tato kniha je vlastně pokračování - Vejce a já. A tady se dovídáme, jak z farmářky, která bydlela v horách a lesích se vrací do města a ( vinou ) nebo díky sestře se se stává spisovatelkou.
Autorka má svojský štýl a humor, ktorý sa dobre číta. Netreba to porovnávať s "vajcom", každá z tých kníh je jedinečná. A veľmi sa mi páčila tá súdržnosť rodiny.
" Naša schopnosť navzájom sa utešiť aj za tých najhorších okolností ohromovala tých, ktorí boli presvedčení, že k dobrej nálade musí mať človek nabitú peňaženku, a desila tých, čo sa nazdávali, že niet väčšej bezočivosti, ako keď sa chudobný človek zasmeje."
Asi pro mě nebylo úplně nejšťastnější načasování brát do ruky knížku o hluboké ekonomické krizi, o změně zaměstnání co týden, o vypojování elektřiny v domě za nezaplacené účty, když se plošně utahuje ekonomika, zavírají se obchody a služby (říjen 2020)... trochu mi to nedalo spát.
Nakonec ale zvítězila čtivost. Autorka má um udržet diváka v napětí a v pozoru, i když knížka postrádá jakékoli vyvrcholení děje nebo vyústění v ponaučení v závěru knížky - děj prostě plyne a nejde mu odolat.
V pubertě jsem hltala Vejce a já, teď jsem si dala audio Kdokoli. Tak moc mě to už nebavilo, ale pořád je to příjemná oddechovka, kompilát historek na téma "líná huba (sestry Mary), holé neštěstí". Milé. Hvězda nahoru za Martinu Hudečkovou, která to pěkně načetla.
stále je to Betty...ale i keď som sa bavila, na Vajce to nemalo..každopádne určite patrí do série, hlavne preto, že sa dozvedáme o pokračovaní Bettyinho života po odchode z farmy, návrate do mesta a snahe uplatniť sa, uživiť dcéry a snáď zas nájsť aj nejakú lásku... p.s. čo sa mi ale veľmi páčilo, bola Bettyina veľká, nesúrodá a súdržná rodina..
Moje oblíbená kniha, ke které se v průběhu let znovu vracím, jako i k ostatním od stejné autorky. Sice mít sestru jako Mary, tak ji asi zaškrtím, ale historky toho, co všechno se jí podařilo své rodině spískat, jsou vtipné. Líbí se mi snad ještě víc než Vejce a já, protože tam mě na sto procent nebaví ty popisy přírody a vaření.
Tuto knihu jsem dostala od kamarádky ... a po pravdě jsem si vůbec nedokázala představit, o čem kniha bude ... no povím Vám, že mě opravdu mile překvapila a nadchla ... asi se zkusim podivat i na další knížky od této autorky ....
Mám ráda styl psaní autorky. Již jsem přečetla knihy Vejce a já a Morová rána, obě tyto knihy jsem hodnotila čtyřmi hvězdami, zatím co kniha Kdokoli může dělat cokoli dostala hvězdy jen tři.
Kniha samozřejmě není špatná, popisuje další autorčiny příběhy ze života, které jsou mnohdy až neuvěřitelné. Jen se přiznám že historky o hledání práce a život za ekonomické krize jsou pro mě nudnější než zbytek autorčiny tvorby.
Báječná kniha prošpikovaná humorem, nadhledem a osobitostí klanu rodiny Bardových. Jak již název napovídá, kniha je důkazem, že skutečně kdokoli může dělat cokoli a je nutno podotknout, že to může provádět s vtipem a důvtipem, ať už doba tomuto životnímu postoji (chcete-li pohledu na svět) nahrává, či nikoliv. Co závěrem dodat, snad jen trefnou hlášku amerického klasika, že: "Svět patří těm, co se neposerou".
O tzv. Velké krizi zahájené oním Černým pátkem na Newyorské burze byly popsány možná i tuny papíru. Zejména ti takzvaní pokrokoví spisovatelé ve svých okázale sociálních románech cupovali dobu a hlavně onen kapitalistický systém, jehož výdobytků (včetně knižního byznysu - tady bych odkázal na Medojedky od Roberta Ruarka) nicméně dokázali užívat plnými doušky. Čím bizarnější situace, osoby a děje, tím lepší. Na jedné straně třeba Fallada nebo Steinbeck. A mnozí další. A na druhé straně dokázal třeba Remarque bez okázalosti a "třídního" pohledu předvést zcela přesvědčivě na pozadí života Tří kamarádů život v Německu, byť v poněkud dramatičtější a tragičtější poloze, tak dokázala Betty McDonaldová předvést krizi v USA zhruba ve stejném období. Láskyplný vztah k lidem v kombinaci se soudružností rodiny a neokázalé pomoci druhý lidem a to vše taky na pozadí bídy, strachu a každodenního boje o život. A to vše v humorném podání a s takovou dávkou optimismu a schopností využít pozorovatelský talent převedený do schopnosti vystihnout nálady, že to všechny ty "velké" spisovatele hravě strčí do kapsy. To není žádný "ženský" pohled, to je pohled hluboce lidský.
Po přečtení knihy člověku dojde, kde brala Betty svůj smysl pro humor a všudypřítomný nadhled. Tatínkova sparťanská výchova a babiččin úžasný náhled na svět by nenechaly stopy jen na naprostém dřevu. Někdy aby to s nimi kůň vydržel, ale kdyby na to došlo, položil by jeden za druhého život. A o to přece ve správné rodině jde.
Betty popisuje svůj život v krizi ve 30. letech. Jak jí její sestra Mary dohazovala jednu nemožnější práci za druhou s tím, že kdokoliv může dělat cokoliv. Nakonec jak ji její sestra „donutila“ napsat její první knihu Vejce a já.
Celkem zajímavý popis toho jak se měla Bettyina šílená rodina. S humorem sobě vlastním a s dávkou sebeironie. Povedená kniha.
Štítky knihy
americká literatura pro dívky hospodářská krize dívčí romány
Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Kniha Kdokoli může dělat cokoli je v
Právě čtených | 5x |
Přečtených | 420x |
Čtenářské výzvě | 42x |
Doporučených | 29x |
Knihotéce | 145x |
Chystám se číst | 74x |
Chci si koupit | 9x |
dalších seznamech | 1x |
Nedočteno. Narozdíl od Vejce a já mě tohle vůbec nebavilo. Nepřišlo mi to vtipné, spíš otravné a nudné. Holt kdokoli nemůže číst cokoli.