Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4155
596
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
90% Cca do půlky knihy mi trvalo akceptovat pubertálně nihilistickej negativní přístup Holdena k životu. Pak už jsem se jeho vejšplechtům jen smál. V době vydání to musela být pecka, jelikož i po 60ti letech je to poměrně aktuální a svěží kousek.
Klasické dílo moderní americké literatury. S jistou pravděpodobností se ke knížce vrátím, protože stále jsem neobjevil vše, co je v ní skryto.
Asi neumím číst mezi řádky. Trošku jsem se posmála a závidím Holdenovi,že nic neřeší... Ono to dopadne. Ale jinak nic moc.
Nie som milovník povinných čítaní, ale táto kniha stojí za to. Netvrdím, že sa stotožňujem s jeho životným štýlom, ale v jeho túžbe som sa našiel. Aj ja by som rád šiel niekde preč, niekde kde budem mať pokoj, kde si budem pomaličky, slobodne žiť, kde ma nikto nebude naháňať so štátnicami alebo diplomovkou.... Bolo by to skvelé.... Ale treba myslieť aj na reálnejšiu budúcnosť a preto sa mordujem s povinnosťami ako sa len dá. Odporúčam ju každému (hlavne stredoškolákom). Je tam toho napísaného na rozdávanie. Treba si len správne vybrať... :).
Ok, musím se připojit k té kritické části čtenářské obce. Kdo chytá v žitě je nadhodnocená srajda, která není ani tak psychologickým románem, jako spíš nudně napsanou novelou s dementním adolescentem v roli vypravěče. Byl jsem zvědav, co to je sakra za knihu, která vedla vyšinutého fanouška zabít svůj idol a jiného zas zastřelit prezidenta USA. Nechápu to doteď. Miluji beatovou generaci, ale tohle k ní fakt nelze počítat. Tahle kniha totiž nemůže brát ani puberťáka jako jsem byl já. Asi jsem byl jiný, protože Holden nemá žádné vyhlídky, sny, prostě nic. Navíc ten překlad je podivný, objevují se tam zvláštní slova i kostrbaté věty a nejhorší ze všeho je "To mě umrtvilo."
Věřím, že v 50. letech byla kniha přelomová, protože dokázala pustit čtenáře do duše mladých lidí a ukázat v plné kráse jejich svět a problémy, ale dnešní mláde je úplně jinde. Vážně.
Velmi zvláštní, jak se lidská psychika mění. Ke knize jsem se poprvé dostala asi ve 13, kdy jsem s Holdenem soucítila a stal se mým hrdinou. V rámci maturitního čtení jsem se k ní vrátila, abych si oživila příběh, a to jsem Holdena nemohla vystát. Arogantní, nepříjemný, namyšlený, tendence svádět vlastní chyby na ostatní, bez sebereflexe a s myšlenkami, že celý svět je zkažený a hrozný (mou nesnášenlivost nejspíš podporovalo i to, že mi připomínal spolužáka z gymnázia, který mi 8 let pil krev právě zmíněnými vlastnostmi). Přesto ji doporučím - právě díky tomu jsem si uvědomila, jak s dospělostí měníme názor na okolní svět a na své vlastní chyby.
Pravděpodobně jsem od tohoto příběhu očekávala až moc. A ano jsem zklamaná. Nevím, koho Holden učaroval svým vyprávěním o jeho cestě, bylo tam moc náhod najednou, tolik dobrodružství, což je na realitu dost nepravděpodobné.. Fakt velké zklamání.
Vidím, že jde o hodně kontroverzní knihu. Já v tom mám každopádně jasno, Holden Caulfield je můj člověk. Skvělá kniha, určitě ji budu číst ještě mockrát.
Hodně nudná kniha o ničem. Ještě že byla tak krátká, jinak bych jí nedočetla ...
Je to nejzvláštnější kniha, kterou jsem doposud četla. Během čtení jsem se smála a zároveň jsem byla smutná. U všech pro mě vtipných situací, jsem zároveň pociťovala smutek. Nevim, asi to tak mělo být. Ani chvilinku jsem se nenudila a teď se mi stýská. Ale to přejde. Budu si jí číst pořád dokola!
Mě se kniha hrozně líbila. Člověk, který ji psal, věděl moc dobře o studenském životě. Protože jsem sama studentkou, myslím si, že to je napsané úžasně do posledního písmene.
Dryáda: chtěla jsem ti jenom říct, že je pravda, že se hodně slov opakovala ve větách, ale nadruhou stranu to autorovi vůbec nemůžeš vyčítat. Hned na začátku knihy totiž psal, že jeho slovní zásoba je mizerná. O to víc se mi líbilo, protože to bylo o hodně víc realnější.
Věřím, že spousta lidí tuto knihu nepochopí, proto se jim také nelíbí. Ale tak to už v literatuře chodí.
Kniha tak bravurní, že méně jak 5 hvězdiček jí může dát jen ignorant, co ji především vůbec neměl číst. Catcher in the Rye perfektně zapadá do kontextu své doby a Salinger (podobně jako např. Styron) si svého hrdinu skutečně vypiplal. Celé mi to přijde tak groteskní až je to vlastně skutečné. Holden, ač je někdy otravný blb, se jen snaží najít své místo v život a najít něco, co by mu dalo cíl. Celkově se jedná na knihu ve své době tak pokrokovou a komplexní, že, ač má něco kolem 140 stránek, zabere vám její čtení a následné přemýšlení nad ní minimálně měsíc.
Na závěr bych se chtěla omluvit těm z vás, co jsem nazvala ignoranty, ale vážně, zkuste radši Harryho Pottera. Catcher si chytil plných 5!
Z počátku mi hlavní hrdina, ten naivní deprimovaný puberťák, tak trochu misantrop, strašně vadil. Ke konci, kdy jsem mu alespoň trochu začala rozumět, se to zlepšilo, ale ne o mnoho. Strašně nepříjemný byl styl, jakým je kniha napsaná. S každým odstavcem jsem měla dojem, že mi IQ kleslo o pár bodů a bylo dost náročné číst delší pasáže (jednu informaci byl schopný zopakovat i 4x v jednom odstavci, úplně - samozřejmě velmi subjektivně - nesnáším, když někdo opakuje jedno slovo několikrát ve větě). Na to, že má jít o milovníka literatury a pisatele kompozic, je jeho vyjadřování víc než chabé. Rozhodně je ale třeba říci, že jeho příhody z New Yorku poloviny 20. století jsou dobrodružné a zajímavé, rozhodně nenudí a v tomto směru se kniha čte dobře.
Nenadchla. Spousta situací a dialogů nepřesvědčivých na to, že se jednalo o 16letého kluka, navíc tomu chyběla šťáva. Furt jsem čekal kdy už něco příjde, ale ono to bylo takový leklý až do samýho konce.
Tohle mi fakt nic neřeklo. Hlavní hrdina ač byl ve skrytu duše opravdu hodný, byl mi tak protivný, že si to za celou knížku nevyžehlil. :-(
Velmi slavná kniha, ale... Dílo je čtivé a pozoruhodné svým schválně jednoduchým stylem, ale... Pro mě to žádný zážitek nebyl.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Knížka se mi vcelku líbila, i když jsem od ní očekávala více.