Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4185
4185
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou když čtete během svého dospívání, tak vás jistě rozesměje. S rostoucím věkem čtenáře však začne vynikat její bezútěšná a existenciální stránka. Rozhodně patří do zlatého fondu světové literatury.
Tak trochu jsem myslela, že to bude o něčem jiném, v popisku stálo psychologický román, tak jsem očekávala nějaké duchaplné zamyšlení nad světem a místo toho jsem dostala kluka, který uvažoval místy jak starý pán a místy se choval naprosto přihlouple. Za jeho já jen jako jsem vždy málem vyletěla z kůže. Přišlo mi že ho nic nebaví a s každým vydržel být chvilku a pak si na něm něco našel proč ho nemá rád. Jediný co se mi líbilo byl proslov do duše od pana profesora Antoliniho. Ale zase jsem se i místy dobře zasmála jako třeba výrazu panimanda, který jsem slyšela poprvé a musela jsem si hledat co to znamená, abych si nemyslela bůhví kam jí štípl.
Neslibovala jsem si od této knihy hodně , protože byla do povinné četby a říkala jsem si , že se mi určitě nebude líbit , opak byl pravdou.Kniha je skvělá,čtivá a způsob,jakým je napsaná mě dostal...a určitě jsem to nečekala..a příjemně mě překvapila
Tahle kniha "mě umrtvila". No nuda, prakticky nedočteno, což vůbec nevadí, když se tam nic nedělo. Chudáci, co to dostanou doporučeno např. k maturitě, jo pak se nedivim, že čtou s nechutí a odnesou si snad jen to, že čtení může být fakt nuda..
Podle některých "jednohvězdičkových" a "odpadových" komentářů bych řekla, že je kniha stále aktuální, a to je moc dobře ;-)
Kniha rozhodně zaujme, není to hrdinou, se kterým se nemůžete sžít i když ho chápete, není to dějem, protože ten tam skoro žádný není, ale je to tím pohledem, jak někdo může myslet a dívat se na svět. Podle mne dobrá volba pro povinnou školní četbu.
Ledva som dočítala a tuším som chytila alergiu na slovné spojenie "a tak" a slovo "ubíja". Lebo táto kniha ma naozaj ubíjala. Pre mňa veľké sklamanie...
Tahle kniha "mě umrtvila". Za to jak jsem se u ní nasmála, bych dala klidně deset hvězd.
J. D. Salinger je prostě nejlepší!
Tato kniha mě zprvu téměř neoslovila, ale utkvěla mně v paměti a čím dál častěji jsem si uvědomoval, že jsem si vlastně Holdenovi podobný. Mladík, kterého vlastně skoro vše jen sere. Určitým způsobem vám ho musí být líto.
Kniha určena pro podobné existenciální duše, které se s ní budou schopni alespoň částečně ztotožnit.
Knihu mi připomněla epizoda South Parku a také jedna má oblíbená booktuberka. Ale mně se tahle významná americká klasika neskutečně líbila, jestli chcete co vědět. Těžko jsem se od čtení odtrhávala, Holdenovy postřehy o pokrytectví se mi vryly pod kůži, a málo platné, i když ne se všemi jeho názory souhlasím, tak je to jako celek napsané upřímně, smutně naléhavě a skvěle. Nad něčím jsem se pousmála, něco mě rozesmálo, byly mi hodně sympatické postavy Luceho a Phoebulky. Ačkoli Luce se tam vlastně jen mihl... Je zajímavé, že na tuhle malou vedlejší postavu vzpomínám, a že Kdo chytá v žitě rozděluje čtenáře - dělá to z ní něco výjimečného. Pro mě v každém případě zatím překvapení roku... milé překvapení.
Cital som to uz treti krat, ci ma to nechyti za srdce a neobjavim v tom skrytu krasu a nejaky predsa len trosku pozitivny cit voci Holdenovi. No ziaden povznasajuci pocit sa nedostavil. Holden je nedozrety drzy pubertak. Ak chcel Salinger vykreslit detinskeho, drzého egoistu, ktory ale na vsetko ma vlastny nazor, tak sa mu to podarilo. Holdenova mala sestra je ovela zodpovednejsia a vyspelejsia, nez jej "upejpanej" brat. Typicky priklad toho, ze jedna dobra otcovska facka v spravnej chvili vie spravit pri vychove chalana viac, nez hodiny zbytocnych rozhovorov. Tie 3 hviezdicky su asi aj privela...
Hovorový jazyk a slovní zasoba omezená asi jako řeč pana Tau pro mě znamenaly takřka smrtelnou kombinaci.
Když v závěru stálo: "A víc vám toho už vypravovat nebudu." tak jsem si oddechla, že už to mám za sebou (mám zásadu, že všechny rozečtené knihy dočtu), ale zároveň jsem začala hledat příběh, který na 188 předchozích stranách někde měl být... asi jsem od této knihy čekala něco úplně jiného, než co jsem v ní nakonec našla.
Kniha není ani tak výjmečná dějem, jako spíše reakcí tehdejší společnosti na ní. V dnešních poměrech by nejspíš knize moc lidí nevěnovalo náležitou pozornost, ale přesto bych knihu nezvrhoval a dal jí šanci.
Protrpěl jsem až na konec a už knihu nechci ani vidět. Dám ze slušnosti jednu hvězdu.
"Nikdy nikomu o nikom nevypravujte, poněvadž by vám pak začal scházet."
A já o Holdenovi ani nic vyprávět nebudu, protože nevím co. Protože nemám žádný cíl, stejně jako on. Protože Holden je Holden a chvílemi vás div neumrtví tím, jak ho všechno deprimuje, ale nemůžeme mu to mít za zlé, protože upřímně - kolik malicherností dennodenně deprimuje nás? Nadčasové vypravování kluka, který klidně může žít ve vedlejším domě.
je třeba pominout ty kecy, které jsou v popisech o knize a dívat se na to trochu humorněji, než jako na psychologický román. recenzenti, kteří do popisu knihy napsali, že je o jeho cestě domů, na které potkává lidi a sám sebe, knihu nečetli.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Jedna z nejnudnějších knih, co jsem kdy četla. Příběh mě ani trochu nezaujal a hlavní postava si rovněž mé sympatie nezískala. Jediný pozitivní moment, který jsem pocítila během čtení, byl pocit úlevy u věty: ,,A víc vám toho už vypravovat nebudu.´´