Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38931/bmid_kdo-chyta-v-zite-2OP-38931.jpg
4
4162
595
Jeden z nejpopulárnějších amerických poválečných románů od klasika moderní literatury. Příběh vyprávěný sedmnáctiletým Holdenem Caufieldem je vlastně popisem necelých tří dnů jeho cesty domů (po opuštění přípravky v Pencey) předvánočním New Yorkem, kdy se Holden konfrontuje s řadou lidí (spolužáci, venkovanky ze Seattlu, prostitutka a její pasák, rodiče, učitel...). Více než putováním prostorem je tato cesta však spíše putováním od nevinnosti k vědoucnosti, od sebeneznalosti k sebeuvědomění, od izolace k pocitu sounáležitosti s okolním světem. Černý humor, jímž je tento svět nazírán, je jednou ze zbraní proti němu: člověka, který není schopen se světu smát, brzy jeho zoufalství zahubí...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Čítala som ju dávnejšie a veľmi sa mi páčila. Ale s vekom akosi viac oceňujem napríklad Devět povídek.
Tahle knížka se četla ostopéro, jestli chcete co vědět. Málem mě to umrtvilo. Vážně.
Očekávala jsem, že tenhle příběh bude bomba, ze které se posadím na zadek. Očekávala jsem, že ona cesta bude něco... něco víc než jen bloudění po NY. Nic z toho se ale nestalo, takže jsem byla krapet zklamaná. Na druhou stranu ale byl styl psaní velmi čtivý, i když jsem ze začátku koukala, co to má, sakra, být. Rychle jsem si však zvykla a vždycky se těšila na okamžik, kdy opět vezmu knihu do rukou. Mladý Holden mě chvílemi štval, jak ho stále něco umrtvovalo (ať už v dobrém, či špatném smyslu slova) a jak každého na chvíli nenáviděl. Jestli mě ale opravdu něco dostalo, tak to byla chvíle, kdy své sestře říkal, čím by chtěl být, a ke konci všeho jsem ho takovým svým způsobem pochopila.
Kniha pre mňa nie moc zaujímavá, ale jedna z lepších, ktoré som už od Salingera čítala.
Konečně jsem natrefila na ten veleslavný název - Kdo chytá v žitě a znáte to, jak něco očekáváte, uděláte si jakous takous představu jak to bude vypadat a ono je to potom o 180° jinde?
Už na začátku to překvapení, že příběh vypráví jedno neskutečný pako. K tomu ta mluva a dialogy. Ale má to JENŽE. Jenže časem si na to chtě nechtě zvyknete. Časem Vám to přestane vadit, co víc, přestanete to vnímat a je to najednou Vaše mluva, jak byste tak mluvili odjakživa. Už tohle myslím, není samosebou.
A pak, kus po kuse zjišťujete, že pod celou tou puberťáckou slupkou se vlastně skrývá jeden vystrašený osamocený člověk, který neví kam patří...
Dokážu pochopit, že je to celý natolik svérázný, že to každýmu nesedne. No, podle gusta...
Jako bych viděl sebe před pár lety. Každý občas nenávidí svět a všechny okolo a chce pryč. Nevím jestli bych jako náctiletý obsah úplně pochopil. Jak tady někdo píše v komentářích, že je to kretén, co se vysral na školu a že je to jen prázdné plkání o ničem.... Jako skorotřicátník to vidím úplně jinak. Knížku doporučuju.
Štvorhviezdičkové hodnotenie, na druhej strane najpreceňovanejšia kniha na svete. Objektívne - dobre napísaná jednohubka; žiadny kult sa nekoná. Divím sa, že retard Chapman vie vôbec čítať...
Poslední dobou mam problém diskutovat o hodnotě knih. Respektive mam problém přijímat názor od literárních buranů (a takový buran může mít klidně přečteno přes 1 000 knih!) na literární skvosty. Jinými slovy, Kdo chytá v žitě, je literární veleskvost a kdo to nevidí, je literární veleburan a žádný cavyky s pluralitou pohledů. Při čtení zdejších komentářů si opět musím povzdechnout...ach, kolik zabedněnců čte tak skvělou knížku! Ale což, prosím, vy co Salingera házíte do odpadu, dejte mu ještě v životě jednou šanci, je to génius nejvyššího kalibru, opravdu, jen je potřeba, aby se člověk napřed trochu literárně vzdělal, když už po této knize sáhne v blbém věku...
Pěkně čtivý příběh jednoho dospívajícího mladíka. Jak už někdo psal v komentářích, Holden je debil, ale kdo v šestnácti nebyl? Líbilo se mi, jak dokázal každého hned odsoudit a odhadnout na první pohled/poslech, takové sebejisté radikální mládí. Dobře vystihnutá psychika a zajímavý new yorský slang (čteno v originále).
Puberta každým asi cloumá jinak, ale Holdenem tak nějak podivně... aspoň se mi zdálo. Zajímavě napsáno a geniálně přeloženo manželi Pellarovými.
Kdo chytá v žitě. Jako v každé generaci, i v téhle stojí všechno za hovno. Jediný rozdíl je, že oproti minulé to už nejde svést na druhou světovou, oproti předchozí to ještě nelze svést na špatnou vládu.
A teď vážně.
Hlavního protagonistu vyhodili (opět) ze školy. Než se přizná a vrátí na Vánoce domů, rozhodne si užít pár dní sám v New Yorku. Spousta whiskey se sodou, pokus s prostitutkou, prohýřené noci, spousta holek - náznaky beat generation? (Nadsázka) Za mě chabé.
Kniha mne moc nezaujala, i když tehdy to musel být asi boom. Ale přelouskal sem se tím, jen proto, abych si na to mohl konečně udělat sám názor. Aspoň, že se to četlo rychle.
Jo a ještě něco.
Holden je debil.
Jelikož jsem knihu četla v originále, místy bylo těžké to přelouskat, ale zvládla jsem to, a jsem moc ráda. V některých situacích jsem sama sebe viděla v Holdenovi a myslím, že právě proto se mi kniha tak líbila. Dokázala přesně vystihnout emoce, rozpoložení daného člověka.
Můj komentář k této knize už zde jeden je, a to z února 2014. Teď jsem to kvůli škole četla znova a jsem nucena změnit hodnocení z * na ***** :-D
BÁJEČNÉ! :-)
Já vám nevím. Nejspíš jsem tu knížku nepochopila, ale zdála se mi o ničem. A rádoby chytré Holdenovo citáty mi ani nijak chytré nepřišly...
„Proboha, nekazte legraci,“ povídám. Je mi teprv dvanáct, propánakrále! Jsem velikej na svůj věk.“
Až je to neuvěřitelné, v kolika Holdenových hláškách a výlevech jsem se sama našla. Pro mě jednoznačně jedna z nejoblíbenějších knížek. Stručně: To mě umrtvilo!
Omlouvám se ale opravdu tohle nebyl šálek mé kávy.
Knihu jsem přečetla díky seznamu k povinné četbě, měla jsem celkem velká očekávání a na knihu jsem se těšila.
Kniha zklamala na plné čáře, nepochopila jsem smysl této knihy.
Děj byl o ničem, hlavní postava na zabití, já to chápu on nevěděl co se životem ale to neznamená že se musí chovat jako pětileté dítě.
Kniha má určitě nějaký hlubší smysl ale já ho neobjevila, dávám jednu hvězdu a závidím všem kteří v knize tento hlubší smysl objevili. :)
Vzpomínáte si ještě na svá studentská léta? Já ano, a velmi dobře. Ostatně, studentem jsem stále. Pamatujete si, jaké to v té době bylo? Přišli dny, kdy vás všichni štvali, učiteli jste opovrhovali a odpoledne jste s přáteli raději zašli do nějaké pěkné a útulné knajpy? Na testy jste dlabali, kolikrát jste přišli do školy a pět minut před začátkem vyučování zjistili, že píšete písemku, ale stejně jste se na ni vykašlali s myšlenkou, že nějak už to dopadne? Tyhle okamžiky spojené se školou zná snad téměř každý, kdo ve škole pouze nevysedával a nešprtal se z hodiny na hodinu a do života si tudíž příliš zkušeností neodnesl.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Tahle knížka je moje nejoblíbenější. V postavě Holdena jsem našla trošku sebe. Což je zvláštní, protože když jsem se o ní bavila s mojí nejlepší kamarádkou říkala, že tu knížku po 20 stránkách zavřela, jelikož jí hlavní hrdina děsně lezl na nervy.