Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1953/bmid_kdo-chyta-v-zite-u8T-1953.jpg
4
4155
596
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Vlastně se přiznám, že úplně nevím jak knihu vnímat... tím myslím, jak vlastně chápat hlavního hrdinu Holdena. Holden je jistě výjimečný to bezpochyby, ale zdá se mi, že je někdy prostě slepý k určitým věcem...pořád by všechno viděl jenom černě a všechny považoval jen za pitomce. Řekla bych, že je to jen taková jeho kamufláž, jeho vlastní rezignace na svět dospělých, který ho děsí. Jelikož se světem dospělých jde v ruku v ruce i zodpovědnost...a tu on zatím určitě nemá. Na jednu stranu, samozřejmě jeho ironické poznámky ohledně do sebe zahleděných lidí, nebo rádoby premiantních škol jsou leckdy opravdu trefné a vy cítíte v Holderovi jakéhosi revolucionáře, který vás přitahuje svou odlišností a schopností říct na plnou pusu co si myslí.
Mou recenzi bych zakončila tak, že knihu dle mého názoru velmi dobře shrnuje poslední část a také citát co napíše Holderovi jeho učitel na kousek papíru. Navíc nemůžu opomenout zmínit, že je kniha velmi čtivá, vlastně si ani neuvědomíte, že jste na konci. Velmi by mě zajímalo jak by to bylo s Holderem dál... no pravděpodobně vyroste...no fyzicky určitě, ale mentálně....zkrátka talkový poválečný Petr Pan nepohádkového světa.
Kniha se jmenuje podle té dětské písničky, kterou si zpíval chlapeček na procházce a hrdinu inspirovala k jeho vysněnému povolání :)))
Zasadni kniha meho detstvi a dospivani. Neni to klasicka dejiva literatura, kde se tesite nakazdiu stranku a jste zvedavi, co prijde. Tady jde spis o atmosferu, jazyk a pokusy o ztotozneni s hlavnim hrdinou. Nadherna kniha.
knížka na mě udělala opravdu velký dojem a nemohla jsem z ní spustit vůbec oči. Holden na mě působil jako typ "zbytečného" člověka a byl mi sympatický i ten autentický nedokonalý styl vyprávění. Krásný je i fakt, že jsou to do detailů popsané čtyři dny, během kterých se toho tolik stalo v přibližně dvou seti stranách. Kdybych nevěděla, kdy se kniha odehrává, řekla bych si, že je to téměř něco aktuálního. Rozhodně jsem ji nečetla poprvé, ani naposledy.
Od Salingera jsem zkoušela více knížek, ale bohužel mi nesedne. Kdo chytá v žitě mi nepřijde ničím výjimečný. Je pravda, že se v některých pasážích skrývá hlubší myšlenka, ale to je tak vše. Hlavní postava mi je nesympatická, nedokážu se s ní ztotožnit a ani ji pochopit. Holden mi připomínal Dannyho z Prima sezóny od Škvoreckého. Abych však nebyla jen negativní, na výrazové prostředky byla kniha opravdu bohatá a někdy jsem se i zasmála.
Kniha se nejmenuje "Kdo chytal v žitě" ale v originále " Ten , který chytá v žitě "
V žitném poli si hrají děti. Na kraji pole je strmý sráz a u něho by chtěl stát Holden a chytat děti, aby nespadly. To je jediné zaměstnání, které má podle něj smysl.
Je považováno za klišé říkat, že Kdo chytá v žitě je vaše oblíbená kniha, ale já to stejně řeknu. Vyprávění mi připomíná týpka, kterého znám, zní upřímně a uvěřitelně, dovedu si představit, že takhle bych psal v pubertě i o sobě. Jedna z nejlepších knih všech dob, za mě určitě.
Skvelá kniha. Jednoduchá ale predsa výstižná. Vložiť "iba" 4 dní dospievajúceho chlapca do jednej knihy nebolo určite jednoduché ale splnilo to svoj účel. Kniha sa čítala v podstate sama. Ani neviete kedy a je koniec knihy. Príbeh je zaujímavý od prvej až po poslednú stránku. Prejdete sa myšlienkami dospievajúceho človeka a jeho zmýšľania. Čítala som ju mimo veku dospievania, ale aj tak som si knihu užila. Veľmi ma bavil humor, ktorého v knihe bolo dostatok a tým pádom kniha nebola nudná ale stále vás prekvapilo niečo humorné. Určite odporúčam každému aby si aj túto knihu prečílal.
Som veľmi rada že je táto kniha zaradená medzi povinne čítanie na škole a skromne verím že sú ju niektorí prečítajú a budú ju brat za zaujímavú a možno aj poučnú.
Patřím k těm čtenářům, kteří netušili, co je čeká (od jednoho z nejpopulárnějších poválečných amerických románů). Ani já jsem si předem nečetla anotaci knihy a pustiila jsem se do čtení. Nepřekvapilo mě ani to, že kniha je poměrně útlá (necelých 200 stran) Při výběru mě zaujal především dávno známý a v paměti uložený název knihy. Uvědomuji si, že vyprávění své hodnoty má, donutí čtenáře nad obsahem přemýšlet, ale vzhledem ke svému věku mě až tak nezaujalo vyprávění z pohledu 17letého mladíka. Stále jsem čekala ještě něco jiného... Kniha své příznivce měla, má a jistě bude mít. Nejde tady až tak o děj, ale zachycení duševního rozpoložení dospívající chlapce. Škoda, že jsem na ni nenarazila mnohem dřív, 1. vydání pochází již z roku 1951, ale i tak má dnešnímu čtenáři, co sdělit...
Nádherná kniha. Myslím si však, že aby ji člověk mohl správně ocenit, mělo by mu být tak 15,16,17 let. Protože mladšími ještě tyhle myšlenky nezmítají, a starší již možná zapomenou. Celkově si myslím, že toto dílo má velice vyhrazenou cílovou skupinu, i kdyby ne věkovou. Doporučila bych ji všem, co hledají hluboké myšlenky zprostředkované tak jako zlehka, jemně, ale zároveň velmi prostě. Ne vždy logické, ne vždy příjemné. Nejlepší na téhle knize je, že si hlavní hrdina na nic nehraje. Neschovává své činy za hluboké, hrdinské motivy, když tomu tak je, bez okolků přizná, že vlastně nic neví. Někdy až nepříjemně realistické a vždy na sebe vztažitelné (relatable). Pokud toto hledáte, pak je to příběh pro vás. Jinak myslím, že pro vás kniha bude pomíjivou záležitostí.
Abych řekla pravdu, nevěděla jsem, co od knihy čekat. Nečetla jsem ani zadní stránku knihy, prostě jsem vše nechala na svém dobrém pocitu a musím říct, že jsem více než příjemně překvapená. Již od první stránky jsem hltala každé slovo, které autor napsal. Dle mého názoru není kniha nějak silná co se týče příběhové stránky, ale jestli něčím převládá, je to stránka duševní. Hlavní hrdina, Holden, je v mém věku a do jeho myšlenkových pochodů jsem se snadno vžila. Někdy jsem se u knihy smála, někdy jsem byla poněkud zamyšlená a v některých případech měla kniha i takovou až depresivní atmosféru. Zkrátka a dobře, vše, co prožíval Holden jsem prožívala s ním. Hlavní pointou knihy je dle mého i temnější stránka dospívání, nejistota a bezmyšlenkovité bloudění, zatímco se ve svém životě snažíte najít cíl.
Co se mi opravdu líbilo byl rozhovor, který měl Holden se svým bývalým učitelem ke konci knihy. V ten moment jsem totiž byla asi tak stejně zoufalá jako Holden a slova, která řekl učitel Holdenovi ve mně probudila takovou malou jiskřičku naděje, že pro Holdena - a vlastně ani pro mě - není nic ztraceno.
Tudíž, abych napsala konečnou větu této recenze - na tuhle knihu prostě musíte mít chuť, věk a možná být i trochu imbecil.
Pro mě dost náročné čtení a moc mě neoslovila. Úplně jsem nepochopila smysl knihy. Lehce vtipná, ale ne zas moc. Dost jsem se musela přemáhat, abych knihu dočetla a jsem za to ráda. Nejvíc obdivuju styl, jakým je kniha napsaná, i se vším "to mě umrtvilo".
Knížka mě neoslovila, musela jsem se přemáhat abych ji dočetla. Čekala jsem od ní něco jiného.
Čitatelia tejto knihy sa rozdeľujú iba na 2 skupiny. Buď ju budete milovať, alebo nenávidieť. Ja sa radím do druhej skupiny.
Žádnou hlubší myšlenku mi tedy tahle knížka nepředala (tedy až na pasáž s proslovem pana Antoliniho), ale je vtipná a dobře se čte, na odreagování ideální.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha Kdo chytá v žitě je v
| Právě čtených | 66x |
| Přečtených | 6 548x |
| Čtenářské výzvě | 621x |
| Doporučených | 386x |
| Knihotéce | 1 067x |
| Chystám se číst | 1 330x |
| Chci si koupit | 191x |
| dalších seznamech | 62x |
Jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knih. Naráží na bariéry sedmnáctiletého revolucionáře uvnitř mě, který pod tíhou vnějšího světa musel odejít do ústraní ale stále tam někde dřímá a čeká na svou chvíli. Holden je bezpochyby jedna z nejzajímavějších postav vůbec - ale proč vlastně? Kniha je protkána velkou dávkou ironie, sarkasmu a negativity hlavní postavy, zároveň velké nedůvěry vůči světu, do kterého jej chce okolí uvrhnout - nicméně, okolí to s ním myslí dobře a Holden si to tak nějak uvědomuje. Stejně mám pocit, že tahle kniha se nedá hodnotit příliš objektivně, dotýká se až příliš smýšlení různých typologií lidí. Holden je taková smutná postava, která se snaží věřit ale nejde jí to. Má strach z budoucnosti, z toho co bude až dostuduje, z absence lásky ve svém příštím životě. Až příliš nerozumí světu kolem sebe a má pocit, že svět nerozumí jemu - ale ano, svět mu příliš dobře rozumí, jen moc dobře ví, že Holdenova cesta nikam nevede. Není to tím, že by věcem nerozuměl, je to idealista, který touží po tom, aby lidé viděli svět jeho očima - pakliže nedokáže srozumitelně tuto svou touhu projevit lidem, ztrácí s nimi trpělivost, chybí mu tolerance a pochopení. Knihu vřele doporučuji i (ne)čtenářům, je krátká, děj utíká rychle - i přes velké množství vedlejších postav se člověk neztrácí.