Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1953/bmid_kdo-chyta-v-zite-u8T-1953.jpg
4
4155
596
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caulfield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2000 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Catcher in the Rye , 1951
více info...
Přidat komentář
Zajímavé a místy i úsměvné vyprávění. Pro mne to bylo takové opravdu příjemné a oddychové čtení.
Četla jsem v prváku a moc se mi líbila, Holden byl vrstevník. Kdo si pamatuje z knížky popis spolužáka, jak si čistil nehty a jinak byl nechutný a měl zelené zuby ... tak to nebyla autorova fantazie, nevěřila bych, kdybychom ve třídě neměli podobnou figurku se zelenýma zubama ... jo, hnusný. Nemůžu než dát plný počet, z nostalgie, za ten perfektní překlad, za čtivost i po těch letech po vydání. Tentokrát jsem si ji poslechla v podání herce Třísky.
Přemýšlela jsem jakou vypíchnu nejlepší pasáž, ale nejde to. Miluju to od začátku až do konce. Je to moje srdcovka. Je to taková ta záležitost, když mi není fajn. Stačí mi knihu otevřít a za chvíli už z Holdena brečím smíchy. To je prostě tak dokonalý. Přísahám, že neznám nic lepšího. Má to pro mě veškerou hloubku. On nad vším uvažuje jak totální magor, ale přesto mi to vlastně dáva smysl. Opravdu. Přece koho mrtvýho zajímají kytky na břiše? No a kam letěly ty kachny? ♥
Četl jsem snad před deseti lety, takže mi utkvěl už jen nejasný ale velmi příjemný pocit-vzpomínka, že šlo o vynikající bildungsromán. Ihned se mi v souvislosti s ním vybaví další knihy podobného žánru: Musilovy Zmatky chovance Törlesse a Pod skleněným zvonem Sylvie Plathové.
Naprostá ztráta času, alespoň pro mě.
Ještě jsem v knize nezažila tak nesmírně nesympatického hlavního hrdinu, který mi tak šíleně moc lezl na nervy.
Dočetla jsem to pouze ze zvědavosti, jaké moudro, poselství a nebo závěr z toho vyplyne. Nic takového se ovšem nedostavilo, takže knížku už znovu do ruky nevezmu.
"Co mě ale vážně nadchne, je kniha, kterou člověk dočte, načež by si přál, aby byl s autorem, co ji napsal, ohromnej kamarád a moh mu zatelefonovat, kdy se mu zachce."
Rozhodně doporučuji. Kniha se čte sama, mohlo by se zdát, že je úplně o ničem, ale přitom se v ní prolíná taková intenzita myšlenek... A se spoustou z nich jsem se sžívala a jen tak mi nejdou z hlavy.
"Já jen jako, že jak můžete vědět, jestli něco uděláte, dokud to neuděláte?"
Ke knize jsem se dostala vcelku náhodou a jelikož byla krátká, rozhodla jsem se, že si ji přečtu, i když z komentářů a recenzí mě moc nelákala. A výsledek? Naprosto o ničem, ztracený čas, žádný děj, myšlenka, nic. Nehodlám se k ní již nikdy vrátit.
Nějak nevím, jak hodnotit. Kniha mě nebavila, na druhou stranu si pořád říkám, že z nějakého důvodu jsme se o ní učili. Tak bych asi potřebovala nějaký výklad, co jsem to vlastně četla...
Úvod byl skvělý. Myslela jsem, že kniha bude super pro všechny, kteří se setkali s nezdarem na škole. Ale pak? Rozebírání myšlenek a volných asociací na to, co hlavní protagonista vidí v realitě vs. co zažil v minulosti, mi úplně nesedla. Protože na úkor těchto myšlenek jsme ochuzeni o vyprávění, co se aktuálně děje (nic moc-ale tak by kniha možná mohla být víc proložená v čase/?/). Trochu to ale souvisí s hlavním tématem na počátku, holt sedmnáctiletý kluk neví, co se životem, což je možná typické u všech, kteří ztratili vizi (třeba i byli vyhozeni v průběhu studia na VŠ). A asi bych to i takovým lidem doporučila čistě jen pro ten úvod, aby věděli, že v tom nejsou sami (musí to být hrozné). Jinak ale nesouhlasím s tím, co hlavní protagonista dělal v mezičase, než nastal čas vrátit se domů, avšak to je čistě jeho záležitost ;-).
Knihu jsem přečetla před mnoha lety jako povinnou četbu. Moc mě neoslovila a vrátila jsem se k ní díky čtenářské výzvě. Ale názor jsem nezměnila, kniha se mi zdá tak trochu o ničem. Nechci napsat, že ji nedoporučuji, určitě si čtenáře najde. Já jsem tím čtenářem ale nebyla. Bohužel. (Monika1717)
Knihu jsem přečetla před mnoha lety jako povinnou četbu. Moc mě neoslovila a vrátila jsem se k ní díky čtenářské výzvě. Ale názor jsem nezměnila, kniha se mi zdá tak trochu o ničem. Nechci napsat, že ji nedoporučuji, určitě si čtenáře najde. Já jsem tím čtenářem ale nebyla. Bohužel.
Nějak nevím, co si o této knize myslet. Vlastně nemůžu ani říct, o čem to bylo, nevím, mělo-li to nějaké poselství, či měl-li to být jen pobavení lidem v dlouhé chvíli. Také jsem přesvědčen, že je kniha určena lidem stejně starým či dokonce mladším, než hlavní hrdina, protože po určitém věku jeho problémy přestanou být relevantní a člověk se přesune spíše do kategorie protagonistou kritizovaných.
Z počátku se to celé může zdát jako blbost nehodna pozornosti delikátního čtenáře a může být složito zvyknout si na styl psaní. Mně to alespoň problémy činilo, protože mě ty jeho nespisovná slova otravovala a špatně se četla (vydání z r. 1979). Jako stylistický záměr to samozřejmě nevyčítám, to je jen můj osobní problém.
Jinak s hlavním hrdinou (nemám paměť na jména, omlouvám se) jsem se dokázal v názorech v mnohém ztotožnit, dobře se o něm četlo a byl i sympatický. V některých částech mi připomínal hrdiny Kerouacových "knih". Jsem ale moc moc rád, že na rozdíl od něj používá autor lidsky srozumitelná souvětí a přímou řeč.
O tajtrlíkovi, co páli jednu za druhou, bojí se vyrůst, a každej je pro něj tajtrlík. Ohavnej charakter. Není to rebel, ke kterýmu by mělo jakýkoliv dítě vzhlížet.
Próza v pohodě, ale nuda.
Chvílemi jsem se přemlouvala, abych knihu vůbec dočetla...určitě se k ní nebudu vracet. Možná, že byla ve své době svým způsobem revoluční, určitě je v ní i nějaké poučení a moudro, ale dnes působí už trochu zastarale.
Skvěle popsaný životní úsek mladého dospívajícího člověka, syrová výpověď zážitků několika dnů. Jsem rád, že mám tuto knihu a mohu do ní čas od času nahlédnout. Každý si v ní může najít kousek sám sebe.
knihu jsem četla sice v anglickým originále ale stejně mě moc bavila a aspoň jsem se nějaký slova přiučila, moc mě bavil Holdenův pohled na svět možná i tím jak pro mě byl jako pro člověka s psychickejma problémama relatable, a trochu mě to vracelo do doby kdy mi bylo čtrnáct a hltala jsem knihy psaný pohledem puberťáků, vcelku v topu literatura
Pohled na svět a pocity dospívajícího chlapce, který hledá sám sebe. Kniha mě nijak zvlášť nezaujala, vracet se k ní nebudu.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
| 1971 |  Devět povídek |
| 1960 |  Kdo chytá v žitě |
| 1987 | Franny a Zooey |
| 1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Kniha Kdo chytá v žitě je v
| Právě čtených | 67x |
| Přečtených | 6 547x |
| Čtenářské výzvě | 621x |
| Doporučených | 386x |
| Knihotéce | 1 067x |
| Chystám se číst | 1 330x |
| Chci si koupit | 191x |
| dalších seznamech | 62x |
Je dobré vrátit se k četbě svého mládí? Co jsem dřív obdivovala, to mi teď vadí...