Kavalíři, puritáni, královrazi

04.05.2023

Je prima, že spisovatelé, jako Taraba, Kovařík, Opatrný nebo Hubáček mají zdatné následovníky. O občanské válce se nějak tak obecně moc v našich končinách neví, asi nejznámější budou pasáže z druhé řady Tří mušketýrů. S jejím průběhem jsem se mohl kromě dějin Velké Británie seznámit i v Churchillově epopeji Dějiny anglicky mluvících národů, ale Pavel Vodička je bezpečně nejsrozumitelnější i nejčtivější (a že byl Churchill vypravěč zdatný...). Jediný, kdo se téhle knize na téma anglické revoluce (nebo taky krvavé rebelie) vyrovná je Paul Johnson, jehož subjektivní názor a chápaní celé události je dost podobné tomu, jak ji podává pan Vodička. Jeho (i Johnsonovy) sympatie k O. Cromwellovi chápu. V samotné Británii ono označení "krvavá rebelie" mělo vyjadřovat už od doby návratu Stuartů na trůn odpor proti zásadní události, která ovlivnila a hlavně přesměrovala vývoj Británie poněkud jiným směrem, než tomu u kterékoliv jiné země tehdejší doby. Díky popravě krále, toužícího po absolutní moci ve stylu Ludvíka XIV., diktátu parlamentu a zklamání z vlády posledních dvou Stuartovců (zejména toho druhého) se konečně začal klopotně tvořit nový řád. Období Cromwellovy diktatury je samozřejmě dodnes dost tendenčně vykládáno jako doba nesmírného útlaku a temna (což je dokládáno třeba tím, že v neděli se nesmělo pracovat a byly zavřené hospody i ostatní místa zábav), ale už tito přepisovatelé a upravovatelé historie zapomínají zmínit třeba fakt, že díky převratným událostem tohoto období mohl jejich vrstevník John Locke vytvořit svoji státoprávní teorii, která vedla ke zdůvodnění principů, na kterých dneska stojí demokracie. A jako perličku je třeba uvést, že v neděli za Cromwella sice divadla hrát nesměla, ale zato v oněch zbývajícíh dnech v nich konečně směly ženské role hrát - ženy. Takže to s těmi temnými dobami asi bylo jinak. Vláda Karla II. byla obdobím, kdy Britové začali na Cromwella vzpomínat se slzou v oku. Třeba když se nizozemské loďstvo dostalo po Temži až k Medway, zničilo doky, řadu britských válečných lodí potopilo, některé odvleklo a totálně zesměšnilo Royal Navy.

Na druhou stranu souhlasím s komentářem Anjina, co se týká počínání britských vojsk v Irsku. To počínání by bylo asi lepší nazvat řáděním a dokonce možná i genocidou. A nelze ho omlouvat faktem, že Irové se postavili na stranu krále Karla I., s anglickými i skotskými protestanty měli své zkušenosti, v případě Angličanů už do normanských dob. Jenže pokud se budeme bavit o této otázce, mně osobě připadá daleko horší, když ona "vysoce" civilizovaná Velká Británie dodnes drží při životě ono "Severní Irsko" včetně jeho fiktivní státnosti, ačkoliv se vlastně jedná o jakési irské "Sudety". A vlastně se ani nedivím, proč měl onen vznešený lord Runciman při řešení sudetské krize v roce 1938 tak velké pochopení pro sudetské Němce s jejich touhou po připojení k říši Adolfa Hitlera.

12.10.2021

Za mě skvělá kniha, která poukazuje na občanskou válku v Anglii, o které se ve škole zas tolik neučí (jen ve zkratce) :)