Karel Jan Schwarzenberg: Knížecí život

od:

Karel Jan Schwarzenberg: Knížecí život

Knížecí život Karel Jan Schwarzenberg v tomto knižním rozhovoru, jehož podstatná část vznikla už na konci roku 1989, vzpomíná na své předky, zejména na ty, kteří už od poloviny sedmnáctého století žili trvale v Čechách. Pokouší se definovat roli šlechty na konci dvacátého století, hovoří o své rodině, přátelích a zajímavých lidech, s nimiž se v životě setkal. Kromě rodové historie se kniha věnuje působení Karla J. Schwarzenberga v roli kancléře prezidenta Václava Havla. V dodatku z roku 2008 se zamýšlí nad rolí českého politika v postmoderním světě, nad svým působením ve vládě premiéra Topolánka a obecně hodnotí stav české politiky v prvním desetiletí 21. století....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/85_/85278/karel-jan-schwarzenberg-knizeci-zivot-85278.jpg 4.127
Žánr:
Literatura faktu, Literatura česká
Vydáno:, Portál
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
kní
01. června

7.4.1991 - úryvek z rozhovoru Gregora von Rezzoriho, který vedl v televizi ORF poté, co byl kníže Schwarzenberg zvolen v Rakousku časopisem Trend "mužem roku":

Myslíte, že by bylo možné vytvořit opět politický a hospodářský autonomnií prostor bývalé podunajské monarchie?

Ne, ne, to je bezpochyby dnes nemožné. A to ze dvou důvodů: za prvé, kvůli integračním snahám celé Evropy a, za druhé, protože do nešťatných let 1938 a 1939 se proces utváření střední Evropy vyvíjel sice s jistým zpožděním, ale přesto paralelně se západní Evropou, jenže v posledních padesáti letech se tyto světy od sebe vzdálily. Na něco bychom neměli zapomenout - a ta definice bude spousty mých přátel v Evropě šokovat -, a sice že komunismus znamenal nejkonzervativnější mocnost. Konzervativní byl v tom, že chtěl všechno zachovat při starém a nic nechtěl měnit. Oni ani jeden skutečný problém - ať byl hospodářský, ekologický, nebo národní - neřešili. A nyní, když se komunistický systém rozpadl a mrazák roztál, všechno, co tam bylo z lenosti zmraženo, zapáchá.

Lidé, kteří žili na československé straně železné opony, mezi jinými i přesvědčení komunisté, věděli, že žijí ve lži. Nyní přicházejí na Západ a hledají pravdu. Mohou ji najít třeba v Rakousku?

Já si myslím, že ani na Západě neexistuje nějaká univerzální pravda. Ta je vždy jen v transcendentu. Pravda není nikde na této planetě.

A kde pak máme hledat naději?

Řekl bych, že už tady nebude nic nikomu slíbeno. Jedna z mála skutečností, v níž vidím naději pro tuto zemi, spočívá v tom, že Češi jsou velmi skeptičtí. Nevěří žádným velkým frázím, slibům a podobným věcem a dívají se na věci kolem sebe doopravdy střízlivě. Mnohdy jsou až moc skeptičtí. Už nevěří na nějaké dětské zázraky, které by mohly přijít, a vědí, že nejsou v takové příjemné situaci jako Němci z NDR, kteří díky bohatému bratru ze Západu, jenž jim pomůže, se mohou brzy dostat ze všech potíží. Češi naopak vědí, že všechno si budou muset zaplatit sami.
Tato skepse a střízlivost a z toho vyplývající šibeniční humor, který má v této zemi starou tradici, představuje právě ty věci, z nichž čerpám naději. Věřím, že jednoho dne bude dobře, přes všechny dnešní problémy, těžkosti a omyly, kterým se asi ani zde nevyhneme.

Dáma s hrnstjm
02.04.2015

Krásné vzpomínky, krásné myšlenky. Zajímavé čtení o životě člověka, který se politikem už narodil.

Pirkaf
29.01.2013

Škoda, že si tuto knihu nepřečetlo víc lidí. Pak by třeba nevěřili všem těm nechutným lžím a nemusela být promarněna ta obrovská šance vrátit prezidentskému úřadu důstojnost.