Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
Pavel Tigrid
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541/bmid_kapesni-pruvodce-inteligentni-zeny--onQ-541.jpg
5
216
40
Kniha je záznamem fiktivního rozhovoru vypravěče s mladou ženou Lucií, kteří náhodou tráví současně dovolenou na pobřeží Jaderského moře na severu Jugoslávie. Lucie otevřeně vyslovuje svoji nespokojenost se situací ve svém domově - v Československu zasaženém normalizací; váhá, zda se má z dovolené vrátit do šedivé reality všedního života do Prahy nebo zda má emigrovat. Vypravěč (s nímž se autor ztotožňuje) žije v exilu v Paříži a vzhledem k přístupu ke svobodným informacím bez cenzury a také díky svému vyššímu věku má větší přehled o historii. Místo jednoznačné odpovědi, která by pomohla vyřešit její dilema, proto Lucii nabídne, že jí bude každý večer vysvětlovat svůj pohled nejen na dějiny Československa ale i komunismu v Sovětském svazu a v ostatních státech východního bloku. Po třináct večerů pak Lucii vypráví o řadě klíčových událostí dějin. Na rozdíl od vypravěče, jenž se vyjadřuje většinou přesně a spisovně, používá Lucie hovorovou řeč; její slova jsou v textu knihy odlišena pomocí kurzívy. Dozvídá se tak autorovy názory na témata, o kterých jinak nemůže kvůli cenzuře dostat nezávislé informace: mimo jiné na události, které předcházely Mnichovské dohodě roku 1938, na Košický vládní program, politické procesy se Slánským a s Miladou Horákovou, na stalinské čistky v 50. letech, Pražské jaro 1968 a další témata. Otázka, zda se Lucie nakonec rozhodla pro emigraci, zůstává v knize nezodpovězena.... celý text
Přidat komentář
Pavel Tigrid - jedna z těch inspirativních osobností druhé poloviny dvacátého století. A přesto se mi díky téhle knize jeví jako člověk. Připouští, že není žádný hrdina. Ono celý Kapesní průvodce je jeden velký otazník, polemika s dějinami, snaha přijít na to, kdy se to zvrtlo, kdo za to mohl a co má dělat mladá generace, která žije život poznamenaný rozhodnutími svých rodičů. Z historického hlediska to pro mě žádná novinka nebyla, autor citoval prameny, které mám přečtené. Ale z hlediska filosofického to mělo velký přínos.
Mladá maminka Lucie je v osmdesátých letech na dovolené v Jugoslávii, kde si začne povídat s autorem knihy o tom, jestli by neměla emigrovat. Dohodnou se, že budou dvanáct večerů rozmlouvat o tom, co je vlastně to Československo zač, čím si prošlo a proč je takové, jaké je.
Pavel Tigrid jen tak nemluví do větru, ale v knize vychází jako důsledný historik z hromady relevantních zdrojů - knih, dopisů, oficiálních dokumentů... - a postupně skládá obraz Československa. A je to pořádně depresivní obrázek. Autor se snaží být nezaujatý, neustále upozorňuje na to, že pravda není často jednoduchá a snaží se podívat na věci z různých úhlů, ale stejně tu prosakuje jeho názor. Například ukazuje mnoho odporných věcí, které (nejen) nám provedl Sovětský svaz, nebo představuje ve velice nelichotivém světle Edvarda Beneše.
Samotná Lucie má v knize minimum prostoru. Ukazuje se jako archetyp tehdejší mládeže, která má nějaké přibližné ponětí o historii své země, ale zároveň ji "politika" příliš nebaví. To Tigrid jde často opravdu až neskutečně do hloubky a tato kniha tudíž může sloužit jako taková propracovaná dějepisná učebnice - 300 stran knihy jsou nahuštěné fakty, zajímavostmi a taky nějakým tím zamyšlením nad událostmi 20. století jako První republika, Mnichovská dohoda či Pražské jaro... Je to poutavé, ale zároveň taky dost náročné čtení.
Osm depresivních historických knih z deseti.
Baví mne nadhled a moudrost, se kterou Pavel Tigrid popisuje nedávné dějiny našeho národa. Zvolil formu rozhovoru s mladou dívkou jako konfrontaci názorů a otázek generačně nesourodé dvojice a je to svěží a zajímavé vyprávění o vážných věcech.
Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu je román psaný formou fiktivního dialogu vypravěče a mladé matky Lucie, která řeší dilema, zda se má z dovolené v Jugoslávii se synem vrátit do komunistického Československa, nebo emigrovat. Vypravěč a Lucie spolu stráví celkem 13 večerů, během nichž autor, starý muž, líčí mladé ženě moderní české dějiny. Na začátku stojí otázka, jak se do toho Lucie a celá její generace dostala, jak přišli k takovému osudu. Na konci by mělo být Luciino rozhodnutí - vrátit se, nebo zůstat.
Vypravěč během třinácti večerů popisuje klíčové události našich dějin, vrací se od zmařených vyhlídek Pražského jara přes zvěrstva padesátých let až k mnichovské krizi, která předcházela druhé světové válce. Velkým a trpkým tématem je pro autora kapitulace bez boje v roce 1938, mravní trauma českého národa. Vypravěč se důkladně věnuje zahraničnímu odboji a válečné diplomacii, odkrývá časem zaváté skutečnosti a podstatné detaily, které ovlivnily poválečný vývoj u nás. Máme tu Vítězný únor 1948, který nespadl z čistého nebe. Autor pečlivě zachycuje předúnorové politické pozadí. Aby zodpověděl otázku "Jak jsme tu republiku, kterou jsme několikrát ztratili a zase obnovili, jak jsme jí původně nabyli?" vrací se vypravěč v závěru knihy k první republice; líčí vznik, rozmach a okolnosti zániku naší samostatnosti.
Kniha se podrobně věnuje příčinám a důsledkům klíčových momentů našich dějin. Události jsou podávány v historických souvislostech a logických vyústěních. Čtenář si opakovaně uvědomuje, že dějiny nejsou černobílé a že k vítězství "zla" stačí, když "dobro" nebude nic dělat.
Kapitoly jsou členěny do 13 večerů. Na konci každé kapitoly uvádí autor seznam doporučené četby k danému večeru. Objevují se zde dávno zapomenutá, ale inspirativní díla českých i zahraničních autorů k českým dějinám. Přestože se jedná o subjektivní líčení dějin, autor se snaží komplexností výkladu a opakovaným vymezováním své vlastní pozice o objektivitu a věcnost.
Knihu doporučuji všem, které by lákala stručná exkurze po českých dějinách od samostatnosti k normalizaci. Historická fakta jsou podána beletristicky, ale seriózně. Kniha je čtivá, i když některé kapitoly pro svou důkladnost a hloubku vyžadují trochu čtenářské vytrvalosti. Uvážíme-li však časové rozpětí, které zachycuje, je to skutečně "kapesní" průvodce.
Vlastně jsem původně ani nevěděla, co od téhle knížky očekávat, nicméně jsem z ní nadšená. A taky jsem si znovu uvědomila, jak moc špatně se učí dějepis. Tahle knížka (která rozhodně není jen pro ženy) mi dala krásně ucelený obraz na české dějiny 20. století. Všechny ty souvislosti, které mi chyběly, mi Tigrid pomohl dát dohromady, celý ten řetězec na sebe navazujících a vzájemně se ovlivňujících událostí. Celým vyprávěním neustále vyvstávala také ošemetná otázka týkající se nás Čechů, charakteru našeho národa a míry naší mravní zkaženosti a lhostejnosti, a ovšem i její oprávněnosti či neoprávněnosti. A k tomu dostanete hromadu odkazů na další doporučenou četbu, na kterou se už moc těším.
Knížka, ke které se čas od času vracím, abych líp chápala minulost. Nabitá fakty, vyžaduje soustředění a přemýšlení.
Jak dlouho mi trvalo, než jsem se ke knize z naší knihovny dostal. Autor, jsa novinářem a ne historikem, do ní musel investovat neuvěřitelné množství času a studia pramenů. V drtivé většině jde o další knihy interpretující historii, nikoliv o prameny primární, takže nelze čekat klasickou vědeckou práci obsahující analýzu a syntézu, ale angažovaný subjektivní pohled publicisty. Nijak to nevadí, kniha si na nic jiného nehraje a máme tak jediečnou šanci nahlédnout do uvažování i postojů výjimečné osobnosti pana Tigrida. Na to, že velkou část popisovaného období prožil v emigraci je popis domácích událostí hodně plastický a věrný. Škoda, že jsem si knihu nemohl přečíst v období dospívání v době perestrojky, v mé orientaci kdo je kdo a o co tehdy šlo v našem státě by mi to dost pomohlo.
Ještě poznámka k nakladatelství. I rok a půl po revoluci v roce 1991 vydáním Odeon plnil záslužnou věc a splácel velký dluh národa svému zasloužilému rozhlasovému reportérovi a šéfredaktorovi Svědectví. Kniha je ale bohužel celkem odfláknutá - malinká písmenka, pidiokraje kolem textu, vazba toho také příliš nevydržela. Možná už se nad nakladatelstvím začínala stahovat mračna neviditelné ruky trhu, ale zrovna tato knížka by si větší velkorysost zasloužila.
Před léty jsem poslouchal pečlivě čtení celé knihy na Svobodné Evropě, byl to zážitek ! Říkal jsem si, kdyby tak kniha vyšla u nás-joj! Za Milouše "Kůla v plotě" to nebylo myslitelné. A ejhle, v r.1991 jsem si vystál frontičku a knihu mám od autora podepsanou. Pravda pan Tigrid už se hodně mračil, byly nás davy. Ale poctivě vše podepsal. Ono by se vůbec nic nestalo, pokud by se (pro dané období) učila v českém dějepisu. Moudrá kniha, moudrého pána. Klasika !
Hodně oceňuji obsah knihy – poskytla mi vhled do období, v kterém jsem se dosud neorientoval.
Škoda, že není podaná čtivější formou, jen málokdy jsem hltal řádek za řádkem.
V něčem připomíná Sofiin svět a naopak :)) Pro mě čtivá a napínavá, ale časy se mění :) jsme přesyceni často kvalitní literaturou.
Pro mě, která zažila socialismus coby malé dítě, a která se ze školních osnov o poválečné historii nedozvěděla prakticky nic, se tato kniha řadí mezi objevné, je plná zajímavých souvislostí probíraných opravdu do hloubky. Rozebírá československé dějiny od dob krátce před založením republiky až po sametovou revoluci a věřím, že mi poslouží i jako pomůcka při studiu. I proto jsem si v knize podtrhávala tužkou, což jinak nedělám, v díle je však tolik informací, že bych ty, které mě chytly za srdce, později možná složitě hledala. Jedinou výtku mám k poslední kapitole kritizující český národ, protože kárat vlastní kořeny se mi tak nějak z podstaty příčí. Ale jak vidno z mého hodnocení, je to subjektivní náhled.
Vyberu jednu moudrou část, a to o nadčasové filozofii T. G. Masaryka: "Pracovat charakterotvorně na sobě, nesvalovat nic na druhé, nečekat nic od těch druhých."
a prostřednictvím fiktivních lekcí udílených po třináct večerů mladé dívce Lucii, jež je na vážkách, zda nemá svou vlast opustit, pěknou vykrouženou češtinou nás Tigrid provádí milníky novodobé české historie. Trasa vede hlavně okolo těch pro náš národ osudových až traumatických: Mnichov 1938, léta protektorátu 1939-1945, Vítězný únor 1948. Putování však začíná okupací vojsky pěti armád Varšavské smlouvy 1968 a symbolicky se zde také ukončuje. Spojení obdivuhodných znalostí a výpravného slohu pro čtenáře zbarvuje to, co by jinak bylo suchou dějepisnou látku. Je pochopitelné, že Tigrid nabízí pohled z vlastní perspektivy, ale zároveň sympatické, že svůj názor za každou cenu nevnucuje ani podloudně nepodsouvá. Přitom cítíme, jak se mnohdy hlídá a krotí, neboť by jinak třeba komunistům adresoval peprnější slova. Ale uhlídá se, ačkoli - a to je spíše osvěžující prvek - někdy si nebere servítky a uklouzne mu z pera příkrý soud. Kromě komunistů to odnese i náš druhý prezident Edvard Beneš - kontroverznost jeho postavy ještě výrazněji vyvstane - anebo také jeho oddaný osobní tajemník a obdivovatel Prokop Drtina, kterého však Beneš neváhal po osvobození zapřít. Kromě osobností rozehrává témata viny, kolaborace a hrdinství vinoucí se českými dějinami s neobyčejnou intenzitou. Zvláštností je, že zabrousí i do "kdyby" scénářů a neváhá je rozvíjet na delší ploše. Tigrid ovšem nechává závěrečný úsudek na čtenáři, pouze nahazuje náměty k zamyšlení, k velmi závažnému zamyšlení. Protože není daleko od pravdy, že bolest některých porážek si v sobě neseme dosud, jako by měla být nezhojitelná. Plusem je bezpochyby autorův jazyk, který se nebojí metafor, jež s blížícím se koncem kurzu jsou stále nápaditější. ("Režim držel lidem hlavu ve žlabu hesel" apod.)
Pozoruhodná kniha - detailní obeznámení se s nedávnými dějinami naší země. Někdy až moc detailní. Pan Tigrid používá výrazy nesnadno pochopitelné a zařaditelné, nečetlo se to lehce. Ale jinak se dá říct - povinná četba středoškoláků.
Kdyby se mne čirou náhodou nějaká inteligentní dívka zeptala, jakou knihu by si měla přečíst, aby se nenásilnou formou seznámila s dějinami Československa, poradil bych jí právě tuto. Formou rozhovorů s jinou - fiktivní (?) :-) - dívkou Lucií by jí Pavel Tigrid přiblížil vše podstatné. Kniha je čtivá a domnívám se, že v maximální míře pravdivá. Sám ji mám moc rád, a to nejsem ani dívka, ani žena, a už vůbec ne inteligentní :-)
Kniha popisuje udalosti 20. storocia v Ceskoslovensku. Tento popis je nielen velmi podrobny, ale i analyticky, co tomuto dielu pridava na kvalite. Jednu hviezdicku ale musim strhnut za caste odbiehanie od temy, ktore obcas cely text zneprehladnuje.
Najzaujimavejsie casti su o Stalinovi, o politickych procesoch v 50-tych rokoch, o Benesovi, o nastupe komunistov, 1. Ceskoslovenska republika atd. Najviac chaoticka je cast o Vitaznom februari.
Preluskat sa knihou od zaciatku do konca nebolo vobec jednoduche. Nakoniec, nie je to ziadna beletria. Po nejakom case sa ku knihe musim opat vratit. Som presvedcena, ze mi prinesie nove dalsie poznanie, ktore som, v mnozstve inych, urcite prehliadla. :-)
Ještě dnes si živě vybavuji ty pohledy v metru, když jsem tam četl Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu...
Velmi užitečné, něco takového jsem potřebovala jako protiváhu k nedostatečnému školnímu vzdělání (zato lid popelnicových polí atd. jsme probírali nejméně 5x, škoda mluvit). Doufám, že dnešní školou povinní jsou na tom už lépe.
A "doporučená literatura" mi přišla velmi vhod, pár dalších knih si určitě přečtu.
Líbilo se mi na knize, jak autor formou dialogu vysvětluje mladé dívce turistce, která neví, zda má emigrovat. Pohybujeme se v letech 1968, 1950,1938, 1939-45, 1945-1948. Pan Tigrid se zaměřil na horké a osudové otázky vývoje naší republiky. Zmýlil se v jedné věci, myslel si, že už nikdy nebude moci navštívit svou vlast. Vřele doporučuji mladým lidem, kteří se chtějí dozvědět o historii naší země
Tato kniha není román pro ukrácení dlouhé chvíle, jak by se z letmého pohledu do anotace mohlo zdát. Poněkud nestandardní formou popisuje politické a sociální děje, které formovaly dějiny a tvář naší republiky prakticky od roku 1918 po Pražské jaro a následný srpen 1968. Formou večerních rozhovorů rozebírá jednotlivé etapy a dějinné okamžiky, nahodile a bez chronologie se snahou usnadnit mladé dívce rozhodnutí, zda emigrovat, či nikoliv.
A mladým čtenářům, kteří nemají osobní zkušenost s událostmi proběhlými v minulém století, kteří mají často informace neúplné a nebo zkreslené je vlastně kniha určena i dnes. A nejen jim. I dříve narození a tak říkajíc pamětníci si mohou doplnit skutečnosti, které z paměti setřel čas.
Pavel Tigrid byl moudrý pán, nesnaží se vám svůj pohled vnutit, řada historických etap není uzavřena imperativem, nechává vám volný prostor pro utvoření vlastního názoru. Navíc pro případné hlubší poznání doplňuje knihu po každém tématickém večeru poměrně rozsáhlou bibliografií a odkazy.
Jak jsem již řekl, není to kniha pro pobavení, je třeba na ni nahlížet spíš jako na historickou publikaci – pak nebudete zklamáni.
Štítky knihy
historie, dějiny politika exil exilová literatura historie a fakta exiloví spisovatelé
Autorovy další knížky
| 1990 |  Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu |
| 1990 |  Politická emigrace v atomovém věku |
| 1990 | Dnešek je váš, zítřek je náš |
| 2000 | Na ztracené vartě Západu |
| 2010 | Mně se nestýskalo |
Nejedná se rozhodně o nějaké jednoduché čtení, takže kniha asi není úplně pro každého. Ale i tak jednoznačně stojí za přečtení, neboť jsou v ní obsaženy nadčasové myšlenky. Jen má člověk po dočtení trochu pocit, že jako národ za moc nestojíme...