Kankán se svatozáří

09.04.2022

Před časem jsem četla biografii Alfons Mucha z roku 1982 ale tento román je mnohem obsáhlejší a bohatější o informace ze společenských událostí doby v níž Mucha žil a tvořil.
Možná právě proto na mne první jmenovaná kniha působila ucelenějším dojmem.

27.06.2021

Musím souhlasit s Dagmar7365, také jsem si myslela, že to bude spíše životopis té osobnosti, a tím lepší, že ho napsal jeho syn, než životopis všech možných umělců, se kterými se AM setkal a popis Evropy v období přelomu 19. a 20. století. Ano, byla to spousta zajímavých informací, mám popsané dva papíry s údaji, na které se chci na internetu podívat, ale přeci jen mi to někdy bránilo v ponoření se do příběhu. Také jsem byla trochu zklamaná z toho, že návratu do Čech a jeho životu a práci zde se nevěnuje téměř žádná pozornost.
Ale na druhou stranu jsem si až při čtení této knihy uvědomila, jak renesanční člověk AM byl, o co všechno se zajímal, a co vše zvládal. A že my Češi asi bohužel nejsme schopni takové člověka docenit a ocenit...

" Otec neměl smysl pro historii, kterou prožíval."

05.11.2019

Skvělé: zdaleka ne jen proto, že mě Mucha svými plakáty doprovázel celé mé mládí, navštívila jsem každou výstavu jeho děl včetně vzácné epopeje a dodnes zůstal mým oblíbencem. Vykreslení doby, atmosféry, politiky, míst, dalších umělců a osobností bylo rovněž skvělé (skoro lepší než faktografické úryvky např. z otcových dopisů).

Můj obdiv k Alfonsi Muchovi jako renesanční, zvídavé a neustále se učící osobnosti ještě mnohem vzrostl. Jen zrovna literatura ho nijak zvlášť nezajímala, spíš věci, které mohl aspoň zdálky pozorovat, lépe ovšem zkoumat a přicházet jim na kloub, a samozřejmě skicovat, kreslit, malovat, prostě být stále aktivní - což u čtení vyjma myšlenkových pochodů prostě nejde....

Výborně napsané, informativní a čtivé, velice obohacující ve všech směrech.

Pozn.: Vůbec nerozumím tomu, proč se dvěma vydáními (1969 a reedice s hezčí obálkou letos) tu má kniha naprosto mizivý počet čtenářů. Asi zase našinec kouká raději spíš za plot, tam pořád vidí trávu zelenější, kdepak by se věnoval lidem geniálním, které obdivuje celý svět a kteří jsou doslova na dosah a mluví naším jazykem...

...
"Jedna z prvních pouček, které mi otec vštěpoval, zněla: Figura v kompozici musí být vždycky v klidu, v postoji nejméně únavném, protože nepřirozený, vyčerpávající postoj přenáší pocity únavy na diváka a působí rušivě. Kdykoli jsem pak seděl modelem s jednou rukou vykroucenou z kloubu a hlavou natočenou tak, že mi na půl dne strnula šíje, marně jsem se snažil srovnat onu poučku s mým bolestivě vyčerpávajícím stavem. Zeptat jsem se však neodvážil. Rozdíl bezmála šedesáti let mezi otcem a synem není živnou půdou pro diskuse." (s. 104)

02.06.2019

Velmi zajímavá kniha o Alfonsi Muchovi z pera jeho syna. Nejedná se ani tak o biografii, jako spíš o Muchův umělecký "životopis" doprovázený popisem společnosti přelomu 19. a 20. století. Spousta zajímavých informací. Až z této knihy mi došlo, jak velký génius a pracovitý člověk byl Alfons Mucha.