Jméno větru
Patrick Rothfuss
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136158/bmid_kronika-kralovraha-jmeno-vetru-l9w-136158.jpg
5
1123
201
Kronika Královraha / Príbeh kráľovraha série
< 1. díl >
Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli. Tak začíná Kvothův příběh – od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha. Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Argo , TritonOriginální název:
The Name of the Wind , 2007
více info...
Přidat komentář
Uffff, tohle bylo velké překvapení, protože jsem ani na minutu nepředpokládala, že by se mi to mohlo nelíbit. A ano, beru v potaz, že si autor pouze připravoval půdu pro druhý díl. Ale 640 stránkový prolog je ... no hromada stran, hromada papíru a hromada písmenek. Popravdě je kniha psána opravdu nádherným jazykem a autor si dává neskutečně záležet na psychologii hlavního hrdiny, ale to je tak vše, na co se zaměřuje.
Části, které se vypravují v mezičase jsou mnohdy zajímavější než nudná místa, které si uzurpuje pobyt na Univerzitě. Příběh, kniha, postavy, je krásné, když se tyto aspekty nechají hezky vyzrát. Ale s přítomností akčnějších momentů nebo zajímavějšího děje si to neodporuje. Ano říkám zajímavějšího děje, protože zde se skoro nic nedělo, což je velký paradox. Bylo to, jako by čtenář pořád čekal na něco, co bylo skoro za rohem, jen si teda nejsem jistá za kterým. A to, co mělo být zřejmě velké, bylo nakonec malé, klidné, stereotypní a monotónní.
Druhý problém? Svět! V knize tak rozsáhlé je minimum informací o světě zkrátka mrhání potenciálem. Tento svět je omezen jen na nejzákladnější informace a dvě úplná místa, jinak prostě nic. Bohužel je to svět srovnatelný s úrovní YA knih. Chtělo toho prostě víc, a pevně doufám, že to má autor všechno ještě v rukávu.
Takže jak říkám, nádherný, výživný styl psaní, za který bych autorovi klidně dala pět z pěti, naneštěstí pro něj to prostě nejde. A je to velká škoda, protože ta stavba hlavní postavy je náramná a hrát umí i na city. Dvojku si rozhodně přečtu, tak ať za to stojí.
Po dlouhé době po přečtení jsem se podíval na komentáře zdejších čtenářů. Po pravdě řečeno, jsem trošku zděšen. Kniha nemá spád, nemá zajímavý svět, nemá ani pořádný příběh. V dnešní době přiblblých young adult pro náctileté je to možná něco neokoukaného, ale kvalitativně je to vážně hluboko pod průměrem fantasy. Přečetl jsem i druhý díl, doufajíc, že se začne něco dít a že se konečně dostaví i příběh, ale nestalo se. Slaboučké a ve srovnání s desítkami fantasy, co jsem četl je to neskutečně plytký brak. K tomuhle se opravdu nikdy nevrátím a rozhodně nikomu nemohu doporučit. Za doporučení tohodle bych pravděpodobně přišel o pár přátel.
Čteno jako součást Čtenářské výzvy 2019 – "3. Kniha, ve které hraje důležitou roli hudební nástroj"
Konečně. Konečně něco splnilo velká očekávání a to do písmenka. Jméno větru je krásně napsaná fantasy kniha a Rothfuss zde sází slova tak jako jeho hrdina Kvothe vybrnkává své tóny loutnu – dokonale.
Jméno větru je bravurní koncert slov, které do vět Rothfuss řetězí s pečlivostí švýcarských hodinářů. Tady skutečně nic nepůsobí jako výplň, zbytečně ani nemístně.
Zpětně vyprávěný příběh není v první knize vyloženě epický, o to více však vyniklo autorovo umění (je až k neuvěření, že ho s textem na mnoha místech posílali k šípku). Velkou pochvalu si zaslouží i citlivý překlad Jany Rečkové (R.I.P. :(), které jsem jinak jakožto autorce bohužel příliš na chuť nepřišel.
Kvothe je prvotřídní hrdina, jež v zapadlém hostinci U pocestného kamene postupně poodkrývá své kostlivce ze skříně. Jméno větru však přetéká dalšími nezapomenutelnými postavami. Ať už jde o zdánlivě pomateného mistra jmenovače Elodina, bodrého mistra řemesel Kilvina, lichvářka Devi či rivala Ambrose, vždy jde o charaktery, které díky autorovu mistrovství na stránkách knih ožívají. Místy mne malinko štvala akorát Denna, ale i ta je spíše komplikovaná než špatně napsaná a Kvothova poloslepá láska k ní je vlastně až bolestně reálná.
Z Jména větru je cítit, že jde o jakýsi odrazový můstek pro epičtější dobrodružství. Civilnější přístup a poklidnější tempo vyprávění, jsou však aspekty jedinečného kouzla prvního dne Kroniky Královraha.
Mohl bych tu o Jménu větru básnit dál. Rozplývat se nad jedinečným a promyšleným systémem magie, vyzdvihovat obsažená témata, chválit autorův popis draka obecného, nebo velebit lehkost, s jakou se autor vyhnul většině klišé, ale tohle by si měl každý fanoušek fantastické literatury zažít sám!
Kniha byla fantastickým dárkem k narozeninám v roce 2019 od sestry (na DK jako Zuzuparu), které tímto děkuji.
Zkráceně? Úžasný úvod fantastického příběhu, ve kterém je každá z cca 650 stran svébytným zážitkem. Jednoduše kniha, která je zde i při svých 93 % pořád podhodnocená.
Hodnocení na DK v době přečtení: 93 %; Moje hodnocení: plných 100 %
Skvěle odvyprávěný příběh, přišlo mi, že děj postupně ztrácel tempo, ale i tak je to jasných 5* Jsem zvědav na pokračování, spousta otázek zůstalo nezodpovězených.
První díl této ságy je prostě skvělé čtení, každý miluje knihy o knihovnách a o školách, protože jsme tak trochu šprti ačkoliv jsme třeba domů nosili samé pětky.
Druhý díl o 1000 stranách jsem prostě už ale vzdal. :(
Po prvních 70 stranách jsem knihu odložil. Když jsem se k ní vrátil, musel jsem si je přečíst znovu, abych se orientoval. Opravdu velmi pozvolné vyprávění, dějových akcí není zase tolik, ale kniha i tak má svoje kouzlo. Do toho se dozvídáme něco o pohádkách, co pohádky moc nejsou a o magii, která působí tak zvláštně. Tedy ten kronikář musel umět psát sakra rychle, i když psal něčím jako těsnopisem:) Do dalšího dílu se pustím až někdy později, když jsem ho po čase vytáhl z knihovny a viděl, že je ještě tlustší, tak mě to trochu odradilo. Neví někdo, zda se sága chystá ku svému konci, nebo je spisovatel druhý G.R.R. Martin? :) (No koukám, že je aspoň o dost mladší:)))
Úžasné. Jedinečný vypravěčský styl. Nechybí tomu spád - někdy kniha utíká mílovými kroky, jindy se děj sotva vleče. Rothfuss Vás ale chytne za srdce, stáhne Vás hluboko do svého příběhu, dokud Vás nevyplivne na jeho konci totálně bez dechu! Je to diamant mezi světovou literaturou.
Doživotní láska. Rothfussův styl je nezapomenutelný, a děj Vás chytne a nepustí. Doporučuju.
Některé části jsou na 5* některé jsou spíš dost slabé. Celkově to není špatné, ale zdejší hodnocení mi přijde přestřelené, zas takové veledílo to není.
Dostala jsem tip od důvěryhodného jedince, že tohle je do-ko-na-lá fantazy trilogie.
Je.
Až na to, že není dokončená.
A čeká se .... první díl vyšel 2007, druhý 2012 a sakra, žádné zprávy o třetím.
Takže ano, doporučuji, ale čtěte, až budou všechny díly, ušetříte si okousané nehty a brouka v hlavě.
Ač objem není zárukou kvality, mám ráda, když je knihu za co chytit. A mám také ráda, když hned první stránka knihy přivábí a příběh vás v podstatě nepustí až do konce, krom skromných přestávek na jídlo či spánek. Ráda si s knihou zalezu za deštivého víkendu do postele a v útulných kulisách šustivých kapek na okenní římse, kdy je vše ostatní v útlumu, jen čtu, čtu a čtu. Jméno větru je učebnicovým příkladem pro všechny tyto situace. Přečteno za dva dny, v naprostém pohlcení, uchvácení, zamilování, okouzlení a ve stavu mnoha dalších synonymních vyjádření. K této knize bych se nedostala, kdyby nezasáhla prozřetelnost náhody, proto musím poděkovat za jedno z nejlepších doporučení, kterých se mi kdy ke knihám dostalo. Ano, sice zde spatřuji v mírných záblescích kousky inspirací či asociací s takovými díly jako je např. Harry Potter nebo Eragon, ale to jen v nepatrném a statisticky bezvýznamném procentu. Jinak je Jméno větru originálem po stránce příběhu i jazyka. A to je něco, co bych chtěla vyzdvihnout a ocenit. Jazyk, opravdu bohatý, netypicky na tento žánr, a s jazykem související i jakýsi hudební, potažmo celkově poetický a tvořivý cit, zdaleka nad rámec klasických fantasy knih a přesahující navíc i Fantazii jako takovou. Zvědavost lační po dalším díle a básník uvnitř po dalších pokrmech pro nasycení představivosti. Pokud jde o nadšence fantasy, doporučuji bez výhrad (a doporučuji samozřejmě i komukoli jinému). V tomto žánru bych jistě zařadila mezi svých top 5.
Povedal by som až, že melódiu, ktorú táto kniha vydáva by ste priam mohli počuť. Veľmi originálne a prijemne čítanie pre všetkých fanúšikov fantasy.
Tohle si prostě chcete přečíst, když milujete fantasy...
Jen škoda, že není sága dopsaná.
Tuto knížku jsem již několikrát držela v ruce, ale protože nerada začínám ságy, pokaždé jsem ji vrátila o regálu. Povzbuzena doporučením jedné ze svých kolegyň jsem si ji nakonec nechala dát pod stromeček. Dobře jsem udělala, rozšířila jsem tak řadu svých oblíbených autorů. Je to bichle, ale čte se sama. Přestože není nabitá akcí, neustále vás nutí pokračovat dál a dál, i když už klesají víčka. Postavy jsou zajímavé a čtenářově srdci blízké, tajemství lákavá i děsivá, zbožňuji styl, jakým autor píše. Čtení samo o sobě je potěšení, mám ráda, když je text poskládán tak, že slova hladce plynou, když v sobě má jistou, ne však nudnou, poetičnost. Chválu si zaslouží určitě i překladatel. Před chviličkou jsem knížku dočetla a těším se na zítřek, na druhý díl. Rozhodně doporučuji.
Takže... Takže... Kniha je pro mne velké překvapení a musím říct, že příběh se čte moc pěkně. Neustále Vás má čím překvapit, dychtíte se dozvědět jak se hlavní postavě daří, co se mu stane dále. Kvalita a propracovanost světa je dokonalá. Nečekejte epické bitvy jako v Pánu prstenů ale kvalitou bych to dal na stejnou úroveň. Kdo po této knize sáhne, nemůže být zklamán. Více se rozepíšu u hodnocení druhého dílu
Jedno se musí autorovi nechat - nikde nám nepíše, že půjde o dechberoucí fantasy epických rozměrů. Takže jestli čekáte mocné kouzelné amulety, nesmrtelné draky, boj o záchranu světa (stejně jako já), rychle tuto představu opusťte a hned se vám bude Jméno větru číst lépe.
Víceméně celá kniha je o studentu univerzity, který se snaží vydělat na školné. Zní to možná hloupě, ale v Rothfussově "kouzelném" světě je toho prozatím tolik k prozkoumání, že to funguje i bez nějakých bitev a intrik, jak je poslední dobou v podobných fantasy ságách zvykem.
Kdyby někdo řekl, že je Jméno větru nudná kniha, nehádal bych se s ním. Děj se opravdu nikam příliš nežene a čím dríve na tato pravidla přistoupíte, tím budete spokojenější.
Osobně mi chyběl nějaký výraznější moment, pomocí kterého bych si tuto knihu pamatoval i za několik let. To ni ale nemění na tom, že do dalšího dílu se pustím rád.
Štítky knihy
magie mágové meč a magie dark fantasy vrazi fantasy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Strach moudrého muže |
| 2008 | Jméno větru I. |
| 2015 | Hudba ticha |
| 2017 | Jméno větru |
| 2008 | Jméno větru II. |
Kniha Jméno větru je v
| Právě čtených | 53x |
| Přečtených | 1 497x |
| Čtenářské výzvě | 151x |
| Doporučených | 236x |
| Knihotéce | 462x |
| Chystám se číst | 1 063x |
| Chci si koupit | 224x |
| dalších seznamech | 18x |
Parádně jsem se bavila! Dlouho jsem nebyla tak začtená do knihy, jako do této a každý den jsem se těšila, až se vrátím z práce ke Kvothemu. V Kvotheho světě nechybí kouzla, záporáci, láska, hudba, překvapení a mnoho dalšího.
Taky se mi líbila část, kdy se jako malý stal sirotkem a potýkal se s chudobou a existenciálními problémy. Kdyby tam podobné části nebyly, byl by asi s tím svým vším nadáním až příliš velký lucker.
Dnes už na mě čeká další díl a já se moc těším, kolik dalších dobrodružství, prekérních situací a pletek s Ambrosem ještě zažije.. Jo a taky pořád čekám, na jakém místě činu zapomene tu svoji personalizovanou sympatickou lampu, z té prostě čouhá průser :).