Jizva
Danuta Chlupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499081/bmid_jizva-WyA-499081.jpg
4
423
125
Katarzyně je něco přes čtyřicet a za celý život nevytáhla paty z rodného Polska. Teď však má pro svou firmu otevřít novou pobočku v Ostravě. Od studenta Martina, kterého zaměstná jako tlumočníka, se dozví o tragické historii blízké vesnice Životice: v srpnu 1944 zde nacisté v odvetě za partyzánský útok na příslušníky gestapa zastřelili během jednoho nedělního rána třicet šest mužů. Katarzyna dojde k názoru, že dávný nacistický masakr může mít spojitost s její devadesátiletou tchyní. Na vlastní pěst rozjede pátrání – netuší ale, že pro vztahy v její rodině to může mít osudové následky.... celý text
Přidat komentář
Mně se to líbilo. Zajímavá je postava Marty. Jak nemocí či zraněním postižený člověk dokáže být nevypočitatelný. Samotné životické tragédii se ale autorka nějak hlouběji nevěnuje.
Fiktivní postavy na pozadí historicky doložených událostí. Útlá kniha se silným smutným příběhem vypráví příběh obyvatel Životic, kterým se dne 6. srpna 1944 díky velké tragédii obrátil celý život. Opravdu skvělý debut.
Krasna kniha, krasna obalka i uvody do kapitol. Pekny, ac velice smutny pribeh. Vubec jsem do teto chvile nevedela o zivoticke tragedii. Tesim se i na dilo o teto tragedii od Karin Lednicke.
Pěkná kniha s příběhem z naší smutné historie, o které jsem ještě nedávno neměla tušení. Více mě zaujala historická dějová linka.
Pro mne velmi čtivá kniha . Další silné zpracování událostí a postav které zasáhla krutost a nespravedlnost této doby .
Terezka, Marta a Kateřina - tři ženy, jejichž život ovlivnil masakr 6.8.1944 v Životicích. Polská manažerka za pomocí studenta historie pátrá v českém Těšínsku po tajemství manželovy matky. Životická tragédie si zasloužila takto důstojné beletristické zpracování.
Česko-polské pohraničí. Druhá světová válka. A tragédie, o které jste nejspíš neslyšeli.
Strhující román-stojí na obalu. Za mě spíš sálal pokorou, jakou byl napsaný. Jak vyprávěný babičkou při popíjení melty u mramorové bábovky.
Se vší úctou k spisovatelce v práci Karin Lednické a jejího Šikmého kostela na mě mezi řádky prosakovalo víc faktických událostí a tím pádem očividných stop mravenčí práce. Tady ač mi to přišlo víc beletrizované, mě ani tak nevtáhly ty jednotlivé osudy, jako spíš zvědavost, jakého charakteru byla hlavní postava.
Je to silný kousek ale se strašně malým polem na rozehrátí většího příběhu. I když mě to nezasáhlo, jak pád šutru na hlavu a nebrečela jsem, jak třeba právě u Šikmého kostela, ta gradace příběhu je tu famózní, s mírnou husí kůži tyto řádky píšu, to zase ano.
Souběžná linka ze současnosti mi nevadila. Jen mě utvrdila v tom, že jsou prázdné fráze a pak jsou věty, které se jimi nikdy nestanou. Třeba ta, že se máme poučit z minulosti a nikdy nezapomenout.
Hvězdičku musím strhnout za místy mravokárnost a řeči, že jedna z postav nemá právo soudit jinou poměrně starší osobu. To mě nadzvedává. Já jsem prostě v táboře, že nacistický zločinec by měl sedět ve vězení a pykat i v devadesáti. Tečka.
Mám ráda knihy, které mě upozorní na pro mě neznámou historickou událost, což splnila i Jizva Danuty Chlupové. Útlá knížka se silným příběhem, jak už takové příběhy obvykle bývají, ale ničemu nevadí přečíst si další. Zprvu mi trošku vadila současná linka, přišla mi tam uměle naroubovaná, jako by potřebovala autorka zdůvodnit, proč zrovna o této události píše. Přitom zdůvodnění vlastně netřeba. Pak jsem si zvykla a zajímavá byla linka vztahu Katarzyny ke své tchyni, která se dosti proměňovala vzhledem k okolnostem. Vlastně by mohla být rozepsána podrobněji, trošku to jelo jen po povrchu. Každopádně historický příběh mě oslovil přeci jen víc.
Je dobře, že autorka toto téma otevřela. Nepotřebuje 600 stran a desítky postav, aby byl román čtivý a zavedl nás do míst, která bez povšimnutí míjíme, přitom se právě tam psala historie. Historie složená z osudů lidí, které denně potkáváme, bez povšimnutí.
Nevadila mi ani "moderní" dějová linie, všeho bylo tak akorát, ani málo, ani moc, na rozdíl od Lednické, jejíchž hrdinky po čase splývají v jednu, zde si čtenář i po čase dokáže jednotlivé osudy vybavit, k čemuž přispívá i obrazová příloha. Tleskám.
Perfektní a čtivá kniha o tragédii, na kterou se postupně zapomíná, což je třeba napravit. Odehrálo se nám to zde za humny, proto by pro ty, kteří žijí v našem regionu, měla být určitě jednou z povinných knih. Už jen kvůli památce těch, jež Životice postihly.
Možná zbytečně krátký román, který se zabývá Životickou tragédií, o které jsem dosud neměla tušení. Líbilo se mi prolínání dějových rovin, kniha se četla velice lehce a prohloubila jsem si znalosti z historie. Rozhodně stojí za přečtení.
Čtivá záležitost, dá se za odpoledne zvládnout. Poslední dobou narážím na příběhy s dvěma časovými liniemi a většinou mě ta současná nebaví. Tady bych řekla, že to bylo vyrovnané, i když samozřejmě historická část byla "akčnější".
Těžko říct, jak by člověk reagoval, kdyby zjistil, že má v rodině možná udavače, který zavinil smrt blízkých. Pátral by? Nebo by zavřel oči a nechal to být.
Každopádně se mi moc líbí název knihy. Jizva nemusí být jen na těle.
Kniha se čte lehce. To je asi tak jediné pozitivum. Jinak mě vlastně nijak nenadchla. Je to další z mnoha příběhů o lásce, pocitu zrady, rodinném tajemství...zasazen do reálných kulis Životické tragédie, ve kterém se prolíná minulost a současnost. Stejně tak by se mohl odehrávat v úplně jiném prostředí, ale to by pochopitelně nevzbudil takové emoce. Kulisa 2. sv. války je jistota, že to zaujme a vymáčkne slzu. Co na tom, že je jinak vše vymyšleno.
Nějak postrádám, hlubší myšlenku, něco víc, větší propojení minulosti a současnosti, poučení, posleství...důvod, proč ten příběh psát.
Za sebe bohužel hodnotím trochu rozpačitě. Chvílemi mě kniha vtáhla, místy mi připadala lepivá a táhlá jako žvýkačka. Nějak jsem tomu rámcovému příběhu (současnost) úplně nevěřila a asi mě i rušil. Potenciál knihy vnímám jako nevyužitý, spíše klouže po povrchu, což je opravdu škoda.
Kniha je sice přirovnávána k Šikmému kostelu, ale s tím se naprosto neztotožňuji, Karin Lednická jde ve svých knihách mnohem víc do hloubky a příběhy jednotlivých rodin i popis reálií je úplně jinde. Takže jsem opravdu zvědavá na její pojetí životické tragédie a věřím, že má očekávání budou naplněna (nová kniha má vyjít v březnu).
Dobrá kniha, stejně jako Šikmý kostel mě popostrčila si něco vyhledat o popsaných historických událostech a navštívit místa v příběhu zachycená. Historická linka příběhu mě bavila více než současná, ale jedna bez druhé by nebyla, nebyl by příběh. Zajímavé, čtivě napsané. Ale nějak rychle to bylo "sfouknuto", přivítala bych osudy a povahy postav rozepsané i na větším počtu stran.
Na knihu jsem byla zvědavá,tragedii v Životici jsem neznala,dvě časové roviny mám v knihách ráda,,určtitě by se mě líbilo větší rozvinutí děje,ale i tak zajímavé čtení....
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus osudy lidí česko-polské vztahy pátrání v minulosti rok 1944 Ostravsko prolínání minulosti a současnosti oběti nacismu Životická tragédie (1944)
Román nás vrací do období 2. světové války. Dějová linie probíhá v přítomností i minulostí. Hlavní hrdinka se snaží odhalit tajemství , které skrývá její tchyně a to ji z Polska zavede do vesničky Životice, kde se v minulosti odehrála tragédie. Rozuzlení přichází v okamžiku odchodu maminky - tchyně z tohoto světa. Kniha je čtivá a přibližuje nám nejen historické události, ale i jednotlivé osudy lidí.