Jeptiška
Denis Diderot
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81501/bmid_jeptiska-Pjx-81501.jpg
4
761
125
Děj se odehrává ve Francii v 18. století a je zasazen do prostředí klášterů. Hlavní postavou je dívka Zuzana Simoninová, kterou matka umístila na výchovu do kláštera. Zuzana píše o svém utrpení v klášteře v dopisech adresovaných markýzi Croismarovi.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1963 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
La Religieuse , 1780
více info...
Přidat komentář
Nezabúdajme koľko ludí zachránili práve kláštory tým že im poskytli azyl....Diderot je ateista,príbeh je písaný práve proti cirkvi ....Nedajte sa oklamať,niesú všetky kláštory zlé,neposudzujte podľa jedného príbehu ...
Tuto knihu jsem si vybrala jako četbu k maturitě. Překvapilo mě, že byla napsána docela čtivým způsobem, ačkoli místy děj dosti stál. Musím říct, že jsem čekala něco horšího, když jsem zjistila, o čem kniha je. Čekala jsem velmi ostrou kritiku víry nebo církve, ale satira byla mířena výhradně na kláštery. Chtěla bych dodat, aby si lidé nemysleli, že to takhle funguje v klášterech dnes (když jsem si četla reakce), je nutno si vyhledat historický kontext. Existovalo mnoho lidí, kteří byli donuceni k řeholnímu slibu podobně jako Zuzana a takovéto hrůzy se v klášterech děly jen díky tomu. Dnes chodí do kláštera pouze lidé, kteří opravdu chtějí. Na celém příběhu mi přišlo vtipné (jak už tu někdo psal), že Zuzana nikdy neřekla ani neuvedla, proč cítí takový odpor ke klášternímu životu. Konečný zvrat mi přišel dost suchý. Chápu, že kniha nebyla dopsána, ale možná by bylo lepší nechat na konci otevřený konec. Celkově se mi líbil styl psaní, ale příběh nebyl ani tak zajímavý, některé pasáže byly zbytečně přeskakované a Zuzana se chovala nelogicky.
Neprijde mi tak nepochopitelne, ze v dobe, kdy byl klaster jednou z mala moznosti umisteni ditete, to asi nebude tak uplne sluzba od srdce Bohu. Je to az prilis vlekle s predvidatelnym dejem, ac jsem konec cekal trochu jiny.
Ke knížce jsem se dostala kvůli maturitní četbě, ale zhltla jsem to během dvou dnů!
Největším "trumfem", na který tahle kniha naivně sází je předpoklad, že všichni máme kláštery, víru, jeptišky a toho našeho Jéžíška Krista za jednoznačný symbol dobra a všechny jeho představitele za nejvyšší morální vzor čistoty. A ve světle těchto předpokladů nám Diderot ukazuje "šokující" svět, ve kterém se jeptišky chovají krutě, násilně a bezcitně ke své sestře, jenž pohnutým osudem a také díky debilnímu dogmatu, přinášejícímu ještě víc idiotské zákony a zvyky oné doby, proti své vůli skončila mezi klášterními zdmi.
No a tady se asi máme podělat z toho, že "to přece není možné, aby jeptišky byly takhle kruté, och, to je ale šokující, no páni, to jsem tedy zděšen atd atd..." No. Jenže ono kulový, tohle prostě nefunguje.
To, co po vyházení elementů prostředí, sociální skupiny a dobových zvyklostí potom zbývá, je docela prostý příběh šikanované slečny, který se sice moc hezky čte, ale nijak negraduje a na konci, místo toho, aby došel k nějakému rozuzlení, vyvrcholení, či zvratu, prostě zdechne jako vlhkej pšouk. Rovněž i vyprávění je takové zrychlené, nedetailní, což moc nepomáhá tomu, aby se do kůže hrdinky člověk alespoň pořádně vžil, což by tuctovou obyčejnost příběhu o šikaně mohlo alespoň trochu oživit a vybarvit.
Rozumím tomu, že se asi jedná o nějaké klasické dílo, ale fakt nic moc to není. Dvě hvězdy dávám za to, že napsané je to pěkně, přehledně a vcelku čtivě, takže jsem s tímhle podprůměrným dílkem neměl žádný problém, ba dokonce mi u toho ten čas příjemně uplynul.
Celé tohle fiktivní dílko mě moc neoslovilo...Fňukání naivní dívky, která vždy když se objeví možnost, která by její problém vyřešila, neudělá naprosto nic...Jediné, co mě smiřuje s tím, že jsem to přečetla je fakt, že se to nestalo a řekla bych, že ani v tehdejší době by se to stát nemohlo...Nechápu tak vysoké hodnocení, když to není ani poutavé, ani nějak hluboce emotivní...možná jsem jen příliš velký cynik...ale za sebe spíš nedoporučuji...
Že jsou jeptišky dobrosrdečné, skromné ženy, které mají v hlavě pouze Boha? Omyl!!! Diderot vám ukáže, kolik neskutečného zla a intrik je za zdmi klášterů. A že být donucena proti své vůli tam žít, se může rovnat rozsudku smrti... Úžasná kniha vycházející ze skutečného osudu jeptišky Margarity Delamarrové.
Jedním slovem - D O P O R U Č U J I ! ! !
Jakože četla jsem hodně knížek a dost knížek i doporučuji, ale kdybych měla vybrat jednu, tak rozhodně tuhle!
Krásný děj, kdy mladá Jeptiška hledá pokoru, mír a klid a dlouhé roky se jí to nedaří.
Jde vlastně o to, že mladá Zuzana nechtěla být Jeptiškou, stala se jí jen proto, protože to chtěli její rodiče. Byla velice nešťastná a chtěla svůj slib nechat zrušit, to se samozřejmě nelíbilo ostatním Jeptiškám, a tak jí dělaly ze života peklo. Když její žádost o zrušení slibu byla zamítnuta, tak šla do jiného kláštera, kde si myslela, že bude šťastná - naivně.
Je to opravdu krásné dílo, kde se všichni dozvíme, jaké to je žít v klášteře - žádný med.
Je to skvěle napsané, že jsem se i do hlavní postavy dokázala vžít a měla husí kůži z jejích výpovědí.
Doporučila mi jí kamarádka, protože jsem nevěděla, co už k maturitě a jsem jí nesmírně vděčná, protože se Jeptiška stala mou nejoblíbenější knihou!
Ke knize jsem se poprvé dostala při povinné četbě.. od té doby se k ní čas od času vrátím... člověk ji má přečtenou za den, kniha je psaná příjemným stylem, jen mě mrzí, že konec je takový zrychlený a není více rozepsán ale možná další etapa života byla přeci jen klidnější a nebylo o čem psát. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knížek ze střední školy.
Jeptiška je velmi čtivá a rozhodně pobízí k zamyšelní, jen dopisy na konci mě trochu zklamaly, spíš se mi to zdálo protahované než aby to udělalo pěknou tečku. Ale jinak to Diderot zvládl na výbornou.
Obdivují autora knihy za jeho odvahu napsat v takové době dá se říct proti křesťanskou knihu. Není více slov třeba.
Zajímavé čtení o dívce s pohnutým osudem. Několikrát jsem si musela pokládat otázku, jak může v jeptiškách zvítězit zloba nad spravedlností? Autor sám tam však nespravedlivé jeptišky na několika místech omlouval a vysvětloval jejich chování, což mi pomohlo na postavy pohlížet objektivněji.
Před nějakou dobou jsem se rozhodla "doplnit si vzdělání" tím, že konečně přečtu knihy, které bývají v povinné četbě. Jeptiška byla jednou z nich.
Na to jak je kniha stará mě velmi příjemně překvapil jazyk, kterým je psaná. Téma mě zaujalo a jsem moc vděčná, že žijeme v době a hlavně v takovém státě, kde se tohle nemůže stát.
I když jsem knihu přečetla během jednoho odpoledně, tak ve mě delší domu zůstal smutný pocit nad situací, co tehdejší ženy musely prožívat. U Zuzany velmi obdivuji moudré úsudky nad kláštery i nad situací, co ji potkala. Měla neskutečnou vnitřní sílu a odhodlání. Je smutné, že se v klášterech děly i horší věci než jí...
Musím říct, že mě tato kniha moc nenadchla. Byla jsem celkem zvědavá na děj, moc dobře se mi to nečetlo. Pořád jsem čekala co bude dál a jak to se Zuzanou dopadne. Na druhou stranu - jsou zde krásně vylíčené pocity hlavní hrdinky. Dost často jsem si říkala, že by pro ni asi byla opravdu nejlepším řešením smrt.
Skvelé čítanie. Takéto psychologické mi úplne sedia. Keď som začala čítať, nevedela som sa už od knihy odlepiť......a tá naivita Zuzany :-) :-)
Klasický psychologický román, jež v sobě obsáhl asi všechny myslitelné projevy šikany. Samotné trýznění mladičké jeptišky Zuzany mě však nezasáhlo tolik, jako její logické úvahy o nesmyslnosti zavírání lidí za klášterní zdi, nesmírná vnitřní síla a její samozřejmá, soucitná rozhodnutí nikomu neubližovat a nevracet to druhým, i když měla šanci. Nedovedu si představit tu bezmoc a osamocenost, kterou Zuzana pociťovala. Skutečné psycho až do konce.
K jeptišce jsem se dostala náhodou sama a dala si ji do "chci si přečíst" a pak se mi náhle objevila v povinné četbě, tak jsem se zaradovala. Vždycky když mi vyjde něco, co jsem si chtěla přečíst i sama, tak vím, že to nebude jen protrpěný povinný večer, ale že mě to vtáhne. A ano, opravdu vtáhlo. Je to pro mě něco, co nemůžu k žádné knize přirovnat. Krutost lidí mě už nepřekvapovala, ale tady mě ani nevím proč překvapila. Přece lidé jsou stejní, je jedno kde jsou, jsem ráda, že jsem si to uvědomila... Zuzuna byla jednoduchá a prostá dívka, která to měla v hlavě a v srdci srovnané a absolutně jsem obdivovala její ochotu a jednoduchost s jakou odpuštěla, na tom by měl každý člověk pracovat, je to jedno z nejcennějších "věcí" co máme, neubližujte si záští, která zůstává ve vás. Odpouštějte. :)
Štítky knihy
náboženství satira 18. století Francie francouzská literatura pokrytectví kláštery, opatství společenské romány jeptišky
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jeptiška |
| 1977 | Jeptiška / Rameauův synovec / Jakub fatalista a jeho pán |
| 2018 |  Jakub Fatalista |
| 1997 | Herecký paradox |
| 1947 | Rameauův synovec |
Kniha Jeptiška je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 1 221x |
| Čtenářské výzvě | 162x |
| Doporučených | 49x |
| Knihotéce | 183x |
| Chystám se číst | 274x |
| Chci si koupit | 59x |
| dalších seznamech | 12x |
S hlavní postavou jsem po celou dobu soucítila, bylo strašné jak se k ní všichni chovali, jaký měla život. Velice dojemná kniha s opravdu nečekaným závěrem.