Jediný příběh
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418136/bmid_jediny-pribeh-a2n-418136.jpg
4
226
62
Nový Barnesův román je příběhem lásky mladého studenta a stárnoucí ženy se všemi důsledky, které přináší životům obou protagonistů. Stejně jako většina autorových románů je rozdělen do tří chronologicky následných částí, v nichž dochází k postupnému odhalování a prohlubování pohledu na osudový vztah. Milostný román na pozadí „drobného obrazu“ britské společnosti 60. let, včetně jejích zakořeněných klišé a prudérnosti.... celý text
Přidat komentář
Příběh je rozdělen do tří částí: První je vyprávěn z pohledu první osoby, Paula, mladého sebevědomého studenta s vírou v budoucnost. Seznámi se se Susan, věří ve vzájemnou lásku a vzájemnou budoucnost vidí růžově. Druhá část je vyprávěna z druhé osoby, kdy Paul mluví sám k sobě a jeho iluze prasknou jako mýdlová bublina. Střetává se s realitou a je nucený přiznat, že vztah si od něj vyžádá velmi mnoho. Ve třetí části už je Paul jen třetí osobou a na konec příběhu nahlíží odosobněně, účtuje svůj život i svou životní lásku.
Kniha Jediný příběh je hlavně definicí lásky, a to hlavně mužské lásky. Autor se zamýšlí nad tím, co láska je, nad jejími proměnami, podobami a ochotou jí obětovat vše a být jí celoživotně poznamenaný. Velkým tématem je zde i závislost a sebedestrukce. Víc než o lineární vyprávění se ale jedná o úvahu, a to hlavně nad láskou.
Kniha se mi líbila.
Kde jsi byl celý můj život?
To je jediné, co mi utkvělo v hlavě. Ze zbytku mám v hlavě kaši. Smutnou kaši. Autor dokola opakuje tragické a depresivní koncepty lásky, a v příběhu jako takovém jsem se ztrácela.
Možná proto že jsem se ve svých 19 nezamilovala do nikoho o třicet let staršího. Takže co já vim.
Má pátá přečtená kniha od Juliana Barnese - a nějak nechápu, proč je nazýván chameleónem britské prózy. Jeho rukopis mi přijde velmi charakteristický a úvahy, které ve svých knihách rozviřuje, na podobné téma.
I v Jediném příběhu (jež je historií jednoho milostného vztahu) se setkáváme s nespolehlivostí a relativitou paměti, složitostí partnerských vztahů, jejich osudovými dopady na celý zbytek života ... a J.Barnes opět jako vypravěč (či spíše díky odstupu mnoha let od události už nezaujatý, rozjímající komentátor) hraje se čtenářem svou hru, kdy postupně tahá jako kouzelník králíky z klobouku na světlo fakta/vzpomínky, zdánlivě zapomenuté či záměrně zamlčené, aby příběh zvrátil úplně jiným směrem pod úplně jiným nasvícením. A mne jeho hry, stejně jako jeho humor (byť v tomto díle je ho o poznání méně), dobromyslně sebeironický odstup i relativizování stále baví.
Okouzlená část byla blábolivá, nadšená a předváděcí, druhá přistála na zemi a podívala se pravdě do očí a třetí už jen sčítala škody a užitek. Příliš mnoho slov na jeden příběh.
"Láska mužova a jeho život nejsou totéž. Pro ženu však celou existencí jest."
"...jak se mám chovat u stolu muže, do jehož ženy jsem se zamiloval."
"Kde jsi byl celý můj život?"
Kniha má 3 části. Ta druhá se mi zdála nejčtivější. Krásně popsáno, jak se zaslepeni láskou můžete okrást o nejlepší roky svého života. První láska, i když odepsána předem k záhubě a vy do ní stejně jdete a říkáte si: "Tohle je do konce života, jsem nejšťastnější, nikdy se nerozjdeme a blablabla..." A přitom postupem času zjistíte, jak jste rozdílní a ve skrytu duše víte, že máte jít od sebe a může vám okolí říkat, že byste se měli rozejít, že to nemá budoucnost, ale nejste toho schopni a táhnete to ještě x let a vy si stejně musíte nabít hubu, než se vám definitivně rozsvítí a náhle zjistíte, jak se vám rozchodem ulevilo. Je to zajímavé, obzvlášť pro lidi, co s takovým vztahem mají zkušenost at už je v tom alkohol, násilí, starší partner, vdaný/ženatý partner. Rozhodně si přečtěte.
Velmi se mi líbí věta komentáře "MadamC" - Chceme se životem protloukat s brýlemi alespoň s nádechem růžové.
Život nám ale někdy i ten nádech z brýlí sfoukne. Ale o tom náš život je, radosti a starosti, láska a trápení ....
Ještě i v dnešní době je láska staršího muže a mladé ženy věc úplně normální, ale naopak to pořád hodně lidí nebere.
Láska ale ruší věkové hranice, je opravdová, slepá a hluchá, nevidí, neslyší, odpouští, miluje, protože o tom to je - prostě - "Láska"
Tato kniha vám může zkazit iluze. Každý si v mládí myslí, že on by nikdy nedopustil tohle a tohle a že až on bude starý, bude úplně jiný než všichni důchodci světa. Bohužel se však bojím, že opak je pravdou.
Kniha je rozdělena do 3 částí. První část je o vztahu mladíka a vyzrálé ženy. Popisuje, jak se poznali a je to celkem optimistická a romantická část. Další dvě části už jsou realističtější a tím pádem i černější a pesimističtější. Zjišťujeme, kam se vztah posunul a jak dopadl.
Barnes nám lije čistého vína a to je dobře. Žádné růžové brýle v balení s touto knížkou rozhodně nečekejte. Že je soukromý jazyk milenců roztomilý? Nic nového stejně nevymysleli. Že je skvělé zažít opravdovou lásku? A co když vám to zničí život? Co když vám z toho pukne srdce? A pokud jste si mysleli, že opravdovou lásku můžete jen tak opustit, zamávat šátečkem a úplně na ni zapomenout, tak...bohužel. Naše nejvnitřnější já nikdy nezapomíná, protože jsme se tím už navždy změnili.
Tato kniha je krásná a dá vám toho spousta, avšak většinu obvykle slyšet nechcete. Chceme se životem protloukat s brýlemi alespoň s nádechem růžové. Ale pokud máte období, kdy pravdu zvládnete a ustojíte, s chutí do této knihy!
Já osobně jsem si čtení užila moc, ale z principu mladého naivního srdce nemohu dát víc jak 3 hvězdy, i když by si kniha 4 zasloužila.
Kdo nezná Barnesovu tvorbu, může být zklamán. U mě vzhledem k tématu je to v pořádku, i když ne úplná bomba.
Jediný příběh byla moje první kniha od Juliana Barnese a vzhledem k jeho oblíbenosti jsem měla velká očekávání. Bohužel mě zpracování moc nezaujalo.
Příběh sám není ničím velkolepý ani výjimečný. Kniha se bude líbit více těm, kteří dokáží ocenit zvláštní zpracování a filozofické úvahy. Vyprávění je rozděleno do tří částí, přičemž první část - fáze zamilování je psána v první osobě, druhá část v osobě druhé a poslední je retrospektivní v osobě třetí.
Z celého tohoto neveselého čtení oceňuji dobře vykreslené těžké soužití s člověkem závislým na alkoholu. Ostatní bylo pro mne příliš těžkopádné a hlubokomyslné, přitom ale emočně prázdné.
Kniha o lásce ,která se tak trochu vymyká normálu a pohledu tehdejší společnosti. Láska mladého studenta a starší ženy ,je ze začátku jako ''pohádka'' ,ale pak autor trochu přitlačí na psychologii a úvahy o lásce a životě.
Hodně zajímavých úvah a myšlenek. Kniha mě bavila.
Poutavé vyprávění se zajímavým vypravecskym stylem, který se během celého románu proměňuje.
Kniha mě příliš neoslovila. S první třetinou jsem bojovala, druhá mě příjemně překvapila - příběh se rozjel a vše se nejednou vyjevilo v jiném světle. V poslední části ovšem příběh opět ustoupil a dál prostor rozvláčným úvahám - pro mě nepříliš čtivým. Vyrozuměla jsem, že jde o autorův styl - já však zdá se nejsem jeho cílová skupina.
Je to určitě hlubokomyslné. Bohužel filozofické hloubky je tam tolik, že zahlcuje část epickou a já od knih očekávám především to, že mě budou BAVIT.
Oceňuji autorovu originalitu, ale vnímám ji zároveň jako rušivou (např. celou 2.část psanou ve 2.osobě plurálu, což se dá zdárně aplikovat na menším kousku textu, na tak dlouhém fragmentu působí spíš kontraproduktivně).
Je možné, že v citově zainteresovanější fázi života bych byla empatičtější a knihu ocenila plným počtem, takto dávám krásné 3/5 víceméně jako obdiv k autorově nespornému potenciálu.
Na rozdíl od jiných bych vyzdvihla právě druhou a třetí třetinu, nabitou silnými psychologicky i filozoficky laděnými úvahami, o tom co je život. Barnes umí - nejen zajímavé odlišení první, druhé a třetí osoby u jednotlivých částí knihy, ale hlavně postupné hledání a nabízení odpovědí na otázky, které jsou tu od nepaměti...
Dost zvláštní kniha, hodnotím se záměrným odstupem po dočtení (a to jsem ji nejprve odložila, že ne, že to nepůjde. Náhodou jsem souběžně sledovala seriál s úplně jiným tématem, kde se vyskytla dvojice stejně věkově rozdílná, a tak jsem vytrvala i ve čtení. ) V románu jde o mnoho témat, některé myšlenky jsou zajímavé a způsob psaní také, navíc ta dobová atmosféra a Anglie, takže jsou to 3* zasloužené. Jen mi bylo líto Susanina sklouznutí k alkoholismu, její úpadek a projevy byly popsány hodně působivě a realisticky. Chlast je past, tak to je a bude.
Pěkný příběh, milostný, ale i trochu hloubavý, filozofický. Kniha má 3 části, kdy ta poslední už se mi tolik nelíbila. Doslov je zajímavý. 70-75%, 20. 12. 2019.
Milostných příběhů o vztahu starší ženy a mladého muže už bylo napsáno mnoho, ale tato kniha se přeci jen obecnému klišé dost vymyká. Mladý devatenáctiletý muž svoji lásku prožívá velmi opravdově a i když je nakonec tento vztah nevyhnutelně odsouzen k zániku, poznamená mu život natolik, že se už do tzv. rodinného života nikdy nezařadí. Tento nezvyklý milostný příběh se odehrává v 60. letech 20. století., kdy jde jen velmi těžko překonat předsudky a prudérnost britské společnosti. Kromě jiného je tato kniha také sociologickou sondou do problematiky alkoholismu a domácího násilí. Od tohoto autora už jsem četla víc titulů a po každé jsem příjemně překvapena. Kniha vyšla v Odeonu v edici Světová knihovna, která je zárukou kvality, takže doporučuji těm, kdo nejdříve přemýšlejí a pak, pokud vůbec, soudí...
Zajímavý popis jednoho vztahu. Podle me by tomu pribehu prospelo, kdyby byl kratsi, ale jinak super.
Štítky knihy
partnerské vztahy anglická literatura první láska psychologické romány alkoholismus nešťastná láska partnerské rozchody věkový rozdíl partnerů (age gap)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Kniha Jediný příběh je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 286x |
| Čtenářské výzvě | 32x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 147x |
| Chystám se číst | 203x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 4x |
To jsou mi zase komentáře! Je to kniha se silným příběhem? Ano! Je plná vzrušujících momentů, nádherných vět, podnětných úvah? Samozřejmě. Je psána chronologicky a bez invence jako nějaká červená knihovna? Ne. Mění se vypravěčská perspektiva? Ano! Co byste ještě chtěli více?