Jako zabít ptáčka
Harper Lee
https://www.databazeknih.cz/img/books/70_/70246/bmid_jako-zabit-ptacka-Hjy-70246.jpg
4
3085
649
Jako zabít ptáčka série
1. díl >
Maycomb v Alabamě je bezvýznamné ospalé provinční městečko obklopené poli s bavlnou. Ve 30. letech 20. století jsou Spojené státy americké zachváceny hospodářskou krizí, ale ta se obyvatel Maycombu dotýká jen okrajově. O letních prázdninách je největší starostí osmileté Čipery a dvanáctiletého Jema vymýšlení plánu, jak vylákat místního podivína z jeho dobrovolného domácího vězení. Když je ale mladý černoch obviněn ze znásilnění bílé dívky, události naberou dramatický spád. Obhajoby se ujímá otec Čipery a Jema, advokát Atikus Finch. Toho čeká předem marný boj s předsudky, strachem a nenávistí. Román Jako zabít ptáčka ale rozhodně není o rasismu a nespravedlivých soudních procesech. Je to čtivý příběh o dospívání a braní rozumu, o různých formách osobní statečnosti, o přetvářce, morálce a zodpovědnosti. To vše vyprávěno pohledem osmiletého děvčátka. Harper Lee knihu dokončila v roce 1959 a román měl okamžitě obrovský úspěch. Získal Pulitzerovu cenu a dočkal se filmové adaptace s Gregory Peckem v roli obhájce Atika Finche.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
To Kill a Mockingbird , 1960
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejpůsobivějších knih, která se mi kdy dostala do ruky. Příběh vyprávěn malou dívenkou, která svět vnímá optikou vyzrálého indigového dítěte, což je samozřejmě znatelně na pováženou. Ale pointa knihy leží v postojích, které jednotlivé postavy zastávají. Jedná se také o unikátní vhled do společenského života v tehdejší době. Co ale víc, je důkazním materiálem přezíravosti a krátkozrakosti. Nebyla to lehká doba a byla, jak to říct, černobílá. Kniha je ale krásná i tím, že ne všichni trpěli nemocí z předsudků a krátkých soudů.
Konkrétně k příběhu je nutné uvést několik faktů, odehrává se ve 30. letech minulého století v Alabamě, což je jeden ze států bývalé konfederace, v němž lze do dnes cítit pachuť z občanské války. Tato válka totiž pro velké množství Američanů znamená pomyslný milník k určité celistvosti. Apartheid tehdejší doby byl znatelný na každém rohu a vlivem toho si na to velké množství černochů i zvyklo, což neulehčovalo situaci nikomu - kromě těch, kteří apartheid prosazovali ještě ve větší míře. Přesně v tomto prostředí relativně dobře situovaný běloch bude obhajovat černocha. Obrovské a zakořeněné předsudky vedly k velkému nebezpečí po celém jihu. Příběh je o to naléhavější a důležitější. Zároveň ale vyprávěný s obrovskou empatií a něhou. Kniha je krásná i proto, že má velkou přidanou hodnotu pro budoucí zástup spisovatelů, kteří se této tématice budou věnovat i v budoucnu.
Mimochodem, jen pro zajímavost. Rasová segregace byla v jednom z jižanských států oficiálně a právně zrušena až v 90. letech minulého století.
Jedinečná kniha. Zprvu jsem si říkala, že snad čtu Děti z Bullerbynu???...., ale s každou další kapitolou jsem zjišťovala, že se mi dostalo do ruky dílo vskutku jedinečné.
Příběh se odehrává v 30. letech minulého století v Alabamě, kdy se doba začala opravdu měnit, kdy se vykalo rodičům, svět byl spoutaný prapodivnými zvyky a také předsudky.
Toto dílo patří mezi knihy ke kterým se člověk s úsměvem vrací. Nezbývá jen napsat - přečtěte si ji!
Dlouho jsem odkládala čtení této knihy, ale nakonec jsem byla překvapená, jak moc se mi líbila. Příběh se odehrává v Alabamě v polovině 30.let a řeší se v ní rasismus, rovnoprávnost mužů a žen, a také finanční problémy části obyvatel, ale protože je vyprávěn osmiletou dívkou, ústředním motivem knihy je snaha zjistit, co dělá tajemný soused, který nikdy nevychází z domu. Při popisech otce hlavní postavy jsem nemohla uvěřit, že byla kniha napsána v padesátých letech, klidně by mohl žít v dnešní době. Jsem opravdu ráda, že jsem se ke čtení nakonec odhodlala.
Klasika, ale asi se neumím tak dojímat. Příběh smutný, ano, ale ta přemíra správného chování tak malých dětí? Přišlo mi trochu přiškrcené a zvláště v té době a místě.
Nechce se mi věřit, že mi tenhle skvost doteď unikal. Velmi silný příběh o dětském smyslu pro spravedlnost, americkém jihu ve 30. letech, rasismu, predsudcích a několika dobrých lidech. Příběh je vyprávěný dětskýma očima.
Kniha Jako zabít ptáčka - zprvu jsem se do ní nemohla ponořit, trochu mi vadilo vyprávění z pohledu dítěte, ale jak jsem v tom příběhu byla víc a víc, tak ji velmi oceňuji a jsem vlastně ráda, že je to podáno očima holčičky Čipery a jejího bratra.
"Mnohohlásci nedělají nic, než že nám zpívají pro potěšení. Neozobávaji lidem zahrádky, nehnízdí na sýpkách, ničím nám neškodí, jen zpívají z plna srdce. Proto je hřích zabít mnohohláska."
Jedním slovem: krásné... "Dětským" jazykem podané a "otcovsky" vysvěstlené pravdy i kontroverze lidství, které jdou až na dřeň našeho morálního člověčenství..
Moc hezká knížka, která se dobře čte. Musím ale zmínit, že kniha rozhodně není (jen) o rasismu, jak často uvádějí anotace k ní. Protože kniha vyšla v USA v roce 1960, tedy v době vrcholícího boje Afroameričanů za rovnoprávnost, téma rasismu tam nejvíce zarezonovalo, dílo Harper Lee se podle mě ale významně dotýká také postavení žen ve společnosti (od vypravěčky Čipery se očekává, že bude dámou, ačkoliv nechce a raději nosí kalhoty než šaty), spravedlnosti soudnictví, předsudků vůči jiným sociálním skupinám osob (Cunninghamovi, Ewellovi) a vůči lidem, kteří se prostě jen chovají jinak než ti takzvaně "normální"(Albert Radley). Skutečnost, že je kniha vyprávěna 8letou holčičkou, dává autorce prostor vytvořit hezký kontrast mezi zkaženým světem většiny dospělých a dětskou čistotou, která je často v mnohých případech moudřejši než ta dospělácká ("Je jen jedna kategorie lidí. Lidi."). 4,5 *
Po dočtení takovéto výborné knihy mě vždy hrozně mrzí a přemýšlím, proč nemá tato kniha větší reklamu, hold prachy hýbou i světem knižního průmyslu. Velká škoda, že se nedostane do povědomí více čtenářům. Ač je kniha již staršího roku vydání, lze ji problematikou směle zařadit mezi aktuální témata dnešní doby.
Vyprávění z pohledu malé holčičky celému příběhu dodávalo na věrohodnosti, mě osobně nevadilo. Možná jen přehnaná uvědomělost a zásadovost Atika byla až přespříliš, ale do příběhu zapadala.
Rozhodně bych knihu doporučila komukoli bez ohledu na věk.
Bohužel se musím odlišit od většiny zdejších čtenářů a říct, že z knížky mám trošku rozporuplné pocity. Ano, nese vážné poselství o nutnosti nedělat rozdíly mezi lidmi na základě barvy pleti, respektovat se navzájem a také poselství o správnosti nebát se vystoupit z davu, zastat se slabšího a stát za pravdou, i kdyby to mělo znamenat překonání překážek...Přesto se mi příběh občas nečetl moc lehce, nevím, snad jsem měla pocit, že mi v ději "něco" chybí. Nicméně za přečtení stojí :)
Atikus je borec. Těžká doba nejen pro černochy, ale vlastně i pro těch pár osvícených, kteří s danou situací nemohli nic dělat.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Na to,abych popsala,jak byla tahle knížka skvělá,bude zapotřebí hodně slov. Četla jsem ji na doporučení a nelituju. Autorčin styl psaní a jazyk je tak čtivý a dobrý,že vás polapí, ani nevíte jak. Rozhodně to není nějaká vleklá povinná četba. Kapitoly sice nebyly krátké,ale to vůbec nevadilo, knížka vás zkrátka vtáhne už tou ich-formou a stránky vám budou doslova mizet pod rukama. Teď podrobím svému hodnocení hlavní hrdiny. Ti byli naprosto skvělí. Milovala jsem netrpělivou,někdy hubatou a zvědavou Čiperu,nekonečně trpělivého,dobrotivého a nad vším povzneseného Atika a tichého a přemýšlivého Jema. Co se týče vyprávění z pohledu Čipery, rozhodně se toho nebojte, autorka nemohla udělat líp, ten příběh by vám nemohl snad dát ani víc, i kdyby byl vyprávěn z pohledu dospělého. Čipera je totiž nepolíbena světem a její představy o skutečném světě jsou hodně růžové,což se v průběhu čtení mění. Postupně ale zjišťuje,že ne všichni lidé jsou hodní,ale spíš zlí,že existuje rasismus,předsudky a škatulky, s čímž se moc nechce smířit a nerozumí tomu. Právě díky tomuhle vám dá knížka daleko víc než jen v uvozovkách případ černocha,který byl proti bělochům. Neříkám ale, že soudní proces nebyl popsán úžasně, to bych kecala. Doba hospodářské krize a vztahy mezi lidmi byly také vykresleny hodně věrně a konec mě trochu dojal a hrozně se mi líbil. Tuhle knížku bych vám vážně doporučila všema deseti.
Kniha Nezabíjajte vtáčika je považovaná za americký kultový román.
Som rada, že som s jeho prečítaním čakala až doteraz, lebo úprimne priznám, že nie som si istá, či by som ho v mladosti vedela pochopiť z takej perspektívy, ako teraz.
Pre mňa je ústredným motívom odlišnosť a to nie iba z pohľadu farby pleti...
Svojim spôsobom bola odlišná hneď malá rozprávačka príbehu Jean Louise, ktorá vynikala jednak svojou vyspelosťou a pozorovateľskou schopnosťou a na druhej strane aj svojou nezbednou chlapčenskou povahou, ktorá bola v tej dobe a spoločenskom usporiadaní tŕňom v oku.
Ďalej bolo výnimočné aj zobrazenie sveta detí a dospelých podané z pohľadu malej Jean Louise, kedy ešte o to viac vyniká nerovnoprávnosť medzi rasami alebo rozličnými ľudskými charaktermi.
Odlišný bol aj vzťah Atticusa Fincha so svojimi deťmi, ktorý sa zakladal hlavne na čestnosti, úprimnosti, spravodlivosti a láske.
Nakoniec mala kniha aj svojský humor, ktorý okoreňoval niekedy čitateľský náročnejšie pasáže.
Nakonec teda celkem slabota, příběh je odhadnutelnej, chybí v tom nějaký větší napětí a to vyprávění dětskýma očima z toho dělá takovou zdlouhavou limonádu. Asi je to tím geografickým odstupem, ale prostě mě to neoslovilo. Nic moc forma tady zabila jinak velice závažnej a slibnej obsah, nic víc, nic míň.
Moc krásná kniha, i když jde mimo žánry, které čtu obvykle :). Fakt nádherný příběh, nemám co vytknout.
Tak od této knížky jsem očekávala víc. Téma mne zaujalo, proto jsem se na četbu těšila. Ale většinu knihy zabralo dětské povídání, celkem o ničem. Vygradovalo se to až na závěr, ale to už celkový dojem z této knihy nezachránilo.
Asi jsem měla velké očekávání, což není dobré.
Štítky knihy
děti zfilmováno americká literatura znásilnění soudní procesy USA (Spojené státy americké) černoši rasismus hospodářská krize Alabama
Kniha Jako zabít ptáčka je v
| Právě čtených | 112x |
| Přečtených | 4 275x |
| Čtenářské výzvě | 1 520x |
| Doporučených | 406x |
| Knihotéce | 1 072x |
| Chystám se číst | 2 246x |
| Chci si koupit | 358x |
| dalších seznamech | 59x |
Těžko napíšu něco sofistikovaného po tolika krásných komentářích, tak jen dojmy.
Nádherná kniha, krásný jazyk, poutavé vyprávění naivníma a nezkaženýma očima malého dítěte. Bezstarostné dětské hrátky, výjimečnost dětské fantazie, formování osobnosti dítěte při střetu s realitou. Láskyplné vedení rodiče, podporování morálky, pochopení jedinečnosti osobností, odvaha se odlišovat a bojovat i přes marnost tohoto počínání. Poutavě vykreslená historie, rasové problémy v Americe, život na malém městě, vztahy mezi lidmi. Společenský tlak, úsudky bez přemýšlení, davové chování. A mnoho dalšího...
Některé věci bych do života dnešních dětí ráda vrátila - bezstarostnost dětství, venkovní hrátky, kreativní fantazii. Jiné by nutně potřebovaly - morální vedení, kladné vzory, pevné, ale láskyplné vedení, prožití důsledků svých chyb. Možná by pak tolik nechyběla pokora a respekt.
Toto je nádherný román, právem patří mezi skvosty literatury. Doporučuji.
Audiokniha