Jak voní tymián
Marcel Pagnol
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223571/bmid_jak-voni-tymian-C4s-223571.png
5
503
124
Jak voní tymián série
>
Román Jak voní tymián nás ve čtyřech částech (Tatínkova sláva, Maminčin zámek, Čas tajemství, Čas lásek) provádí dětstvím autora. Děj knihy se odehrává v nádherné přírodě francouzské Provence, kde malý Marcel tráví prázdniny. Zažívá zde spoustu dobrodružství se svým kamarádem Lilim, strýcem Julesem, otcem Josefem a starostlivou maminkou. Dny tráví výlety v horách, hrami a lovem zvěře a ptactva. Následují gymnaziální léta v Marseille. O prázdninách se však znova vrací do Provence, kde nachází svou první lásku a prožívá radosti i útrapy s ní spojené.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1975 , OdeonOriginální název:
Souvenirs d’enfance , 1957
více info...
Přidat komentář
..." Jestli mě chtějí donutit, abych se vrátil do města, umřu hladem. Už jsem s tím ostatně začal: ráno jsem nic nejedl"...
Marcel Pagnol napsal své vzpomínky na dětství prožité v nádherném kraji Provence nedaleko Marseille. Kniha je neskutečně krásná, dýchá z ní radost ze života, láska k rodině a přátelům, je plná laskavého humoru. Já rozhodně doporučuji :)
Knihu jsem poslouchala v audioverzi a 22 hodin je celkem masakr. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se zaposlouchala a nakonec se povedlo. Oblíbená kniha to nebude, ale vyprávění bylo nakonec docela roztomilé.
Čekala jsem, že to bude oddechové čtení, příběh šťastně prožitého dětství ve francouzské Provance. Což opravdu i bylo, ale jakožto milovnice zvířat jsem neoplývala stejným nadšením pro lov, který je tu ale zásadním tématem. Vůbec mi tam chyběla alespoň špetka citu ke zvířatům, ba i zpětná, neboť přece jen to byli ještě děti (ačkoliv já jako dítě jsem litovala kdejakou berušku). Nejvíc mě proto asi bavila, sice krátká, poslední část, když Marcel nastupuje na gymnázium.
Pěkné počtení. Poklidné, pozvolné s příjemnou atmosférou nejen francouzského venkova první poloviny 20.století. Děkuji
Kniha je napsaná hezkým, čtivým stylem. Líbila se mi hlavně první část, druhá byla také docela dobrá a ta poslední byla asi nejslabší. I přesto je to zajímavé čtení.
(SPOILER) Skutečně laskavé zobrazení rodiny, ve které OBA rodiče podělují děti svou láskou a mají se rádi i navzájem (což je v románech spíše výjimečné, přijde mi). Mnoho příhod je milých, hladivých, optimistických i vtipných, všechny ale souvisejí pouze s děním uprostřed rodiny či ve škole. Bohužel vše, co se odehrává v přírodě, je tak kruté, že i já, nepovažující se za člověka s „nemístným citlivůvkářstvím“ (jak vypravěčova slova podala překladatelka), trpěla. Lov za účelem obživy beru. Mučení zvířat či jejich bezúčelné a drsné zabíjení ve velkém (hmyzu, ptáků, unikátního hada) bylo zobrazeno bez zpětné lítosti, která je při vzpomínkách na dětské kruťárny lidem vlastní - nebo ne? Nejhorší byla příhoda s bílým sýčkem a jeho násilnou smrtí; a snad ještě horší byl způsob podání – necitlivý, a hlavně výsměšný. Vše ostatní, o čem jsem psala na začátku (láska a přátelství) to trochu vyvažuje, proto dávám nakonec čtyři hvězdy. Vy, kteří ale máte rádi přírodu se vším ŽIVÝM, nečekejte líčení jejích krás s obdivem a respektem, jak jsem to původně čekala já, nebo dopadnete stejně.
S Marcelem Pagnolem jsem se vracela do svého dětství, ke svým zážitkům, kamarádům, objevným výpravám a dětským dobrodružstvím. Zejména první dvě části jsou jako balzám na duši.
Elegantní Marcel Pagnol, typický šaramantní Francouz a jeho úsměvné vyprávění nejen o dětství. Z řádek čiší vůně léta, horké Provence, a hlavně dětství prožité v laskavé rodině, pod křídly milované maminky, které malý Marcel tak často, rád a tajně, chodil líbat ruku... Doba před víc jak sto lety, logicky jiná, i s tím, že malí kluci v létě létali venku od rána do večera, lezli po skalách a zkoumali cikády a podobnou havěť, aniž by jim vadilo, že ji trápí. Příběh o velkém citovém poutu k rodině, k rodné zemi, k přírodě. Příběh o hlubokém klučičím přátelství, o lásce, i o ironii osudu.
Milé čtení, zprvu jsem trochu nechápala jakousi nesourodost jednotlivých částí a "rychlý" konec, ale doslov mi to vysvětlil...
tuhle knihu jsem četla prvně před 35 lety jako sedmnáctiletá a už tenkrát mě nebývale potěšila. Díky ní jsem hladce odmaturovala (kupodivu) z ruštiny, protože profesorka byla zároveň franštinářka a velká obdivovatelka Francie. Takže doplňková otázka "co právě čtete" se nebývale zvrhla v nadšené jásání, že její studenti čtou Pagnola...
Jeho knihy pro mě zůstaly stálicí, něco, jako vytahaný svetr, který si oblíknete, když je vám smutno, venku prší a vy potřebujete pochovat. "Tymián" i "Živá voda" jsou na pomyslné špici žebříčku.
Na knížku bych asi nikdy nenatrefila, nebýt ukázky v dceřině školní čítance. Zaujala mě natolik, že jsem si knížku vyhledala a pustila se do ní. Líbil se mi krásný vztah Marcela s rodiči a jakou k nim choval úctu. Nejhezčí byly první dvě kapitoly, které líčí autorovo dětství, kdy trávil s rodiči víkendy a prázdniny na venkově. Nádherně je zde vylíčena příroda a výpravy na lov s tatínkem, strýčkem a kamarádem.
Poslední kapitola mě už tolik nenadchla, ale i tak se knížka povedla a určitě stojí za přečtení.
Pročetla jsem si nadšené komentáře. Kdysi mi tuto knihu vychválila známá, hodila se mi do čtenářské výzvy, tak jsem si říkala, že je čas se do ní pustit. Včera jsem jí věnovala několik hodin. Dnes celý den přemýšlím, jestli vůbec chci vědět, jak to bylo dál s klukem, který záměrně a s nadšením mučí a týrá hmyz a zvířata. A rozhodla jsem se, že dál pokračovat nebudu. Stejně tak, jako se nedokáži smát tomu, když někdo spadne, tak nedokáži tolerovat svévolné ubližování jiným živým tvorům. Další pokračování už se nedozvím a vlastně mě to ani nezajímá.
Nádherné vyprávění, ze kterého budete po celou dobu čtení cítit vůni tymiánu a celý Váš byt nebo dům jím bude příjemně provoněný...
Začátek příběhu je asi nejkouzelnější, Marcel prožil opravdu krásné dětství a měl i skvělé rodiče. To, jak líčí tatínka a maminku, je opravdu něco jedinečného. Posléze se potkává se svou první láskou, která však po určité době končí poněkud zvláštním způsobem. Popisy dobrodružství s Lilim jsou zase výborné, a mít někoho takového jako byl strýček Jules - tak to musela být fakt bomba! ;-) Samozřejmě v pozitivním smyslu. Život jde ale dál a Marcel se dostává na gymnázium a potkává se zase s dalšími zážitky... Nebudu zde však dopodrobna popisovat, o čem kniha je, o tom ať se ostatní čtenáři přesvědčí sami ;-). Jen bych ještě ráda podotkla, že úplně nejhůře se mi četla část o moru v Marseille. Ani jsem netušila, že tam něco takového proběhlo... Závěr knihy zase ale vyznívá v mírnějším tónu a autor příběh hezky zakončil. Za mne tedy plný počet a doporučení.
Pagnolův dar popisu je brilantní. Vůbec nezáleží na tom o čem píše, ale jak píše. Jeho excelentní popis čehokoli, at' je to dloubání v nose, nebo výprava na hon, cokoliv, čtenáře vtáhne přesně do pocitu který je třeba. Dokáže dojmout a na jediné stránce rozesmát i rozplakat zároven'!
Hřejivé čtení. Oblíbená knížka mého dědy i moje. Zvláštní, jak i navzdory stáří knížky, člověku navodí pocity dětství, radosti i dojetí, troufám si tvrdit bez ohledu na věk nebo generaci. Jsem zvědavá, jak dlouho bude tohle kouzlo ještě fungovat. Ideální na dovolenou.
Tuto knihu jsem si koupil a přečetl v době jejího prvního českého vydání a od té doby jsem ji četl ještě několikrát. Provence? Prostě nádhera, kterou si při běžném turistickém zájezdu prostě neužijete, tak alespoň při četbě této knihy. A jen tak mimochodem, na vůni levandule z té oblasti si vzpomenu ještě dnes.
Příjemná a milá knížka plná klukovských dobrodružství. Některé pasáže mi přišli poněkud zdlouhavé, ale jinak fajn :)
Štítky knihy
zfilmováno Francie Provence dětství svět očima dítěte francouzští spisovatelé
Autorovy další knížky
| 2001 |  Živá voda |
| 1975 | Jak voní tymián |
| 1992 | Tatínkova sláva |
| 1999 |  Dívenka s tmavýma očima |
| 2002 | Boží tajemství |
Kniha Jak voní tymián je v
| Právě čtených | 18x |
| Přečtených | 673x |
| Čtenářské výzvě | 84x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 259x |
| Chystám se číst | 423x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 14x |
Četla jsem tuto knihu již 3x, je to takový balzám na duši, jak se začtete, jako by tam člověk fyzicky byl, běhal s Marcelem po kopcích, cítil vůni bylinek, nádherné počtení... :-)