Jak chutná naděje
Šárka Hieková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515293/bmid_jak-chutna-nadeje-65bde1cccd001.jpg
5
49
24
Adéla, Sandra a Edita jsou každá jiná, přesto jsou si v mnohém podobné. Adéla se musí starat o sourozence, protože její matka pije. Sandra žila v Austrálii, a proto vyčnívá z davu. Edita se pere s nízkým sebevědomím a nešťastnou láskou. Pomůže jim přátelství zachránit to, co nedokážou dát do pořádku ani dospělí?
Přidat komentář
Moc hezký a milý příběh pro mladé dívky.
Během roku, který se odehraje v knize poznáváme osudy 3 mladých slečen. Vyprávěno v er-formě a vždy zaostřeno na jednu z kamarádek (přiznám se ale, že by mi více seděla ich-forma vždy z pohledu jedné z dívek). Kapitoly občas až moc krátké a naopak i až moc dlouhé.
Krásně popsaný vývoj postav a vztahů - moc se mi líbilo, jak se daly všechny dohromady. Kniha je spíše zaměřená na zlomové okamžiky, takže se pořád něco děje, není tam moc omáčky (cením).
Jedná se prostě o jednoduchou knihu, kterou doporučuji pro nenáročné čtenáře. Některé situace byly na mě až moc rychlé, ale pro náctileté myslím dostačující.
Kniha se díky tomu četla moc hezky, navíc má pozitivní, až sluníčkový děj, zápletky vždy ideálně vyřešené. Velice oddechové čtení - vlastně se jedná o popis vzniku velice pevného přátelství.
Moc se mi líbila "jemně" popsaná milostná scéna - ideál pro mladé romantické duše.
Konec je prakticky šťastný, takže si troufnu říci, že nezklame. Oceňuji prolog, kdy se kniha hezky dokončí a uzavře.
S hlavními hrdiny jsem se vrátila do mých náctiletých časů a jejich příběhy jsem si prožila s nimi.
Hodnocení je tady těžké, ale pokud bych to brala z pohledu mladých dívek, pro které je kniha primárně určena, nenašla jsem nic, co by mi vadilo (až na tu er-formu).
Vrátila jsem se do mladých let. Naprosto skvělá knížka! :) Těším se, až si ji přečte má dcera.
Skvělé téma, dobře zpracované pro dívky i pro ženy. Ale ten Adam mi pil krev s tou svou nerozhodnosti. Rozhodně dobrá kniha.
I přes to, že je kniha určená pro dospívající dívky a já už dávno nejsem cílová skupina, knihu jsem si neskutečně užila. Napsat citlivě knihu na těžké téma je umění. Kniha ve mě zanechala krásný pocit a rozhodně jí doporučuji k přečtení.
Krásné napsáno, hluboké téma a na konci příjemný pocit. Síla přátelství a první lásky.
Od autorky už jsem nějaké knížky četla a tak jsem byla zvědavá, jak bude vypadat další a ještě překonala moje očekávání, krásný příběh o přátelství a těžkostech v životě. Všechny tři sympatické dívky jsem si oblíbila a doufala, že vše dobře dopadne. Povedené dílko.
Tak tahle knížka mi opravdu sedla.
Příběh tří dospívajících dívek se četl úplně sám, jejich postupné a prohlubující se přátelství mě vzalo u srdce.
Každá z dívek byla úplně jiná a přitom mi byla každá z nich blízká a mám pocit, že z každé z nich jsem si něco vzala.
V knize je skvěle vykresleno přátelství mezi dívkami a nejen mezi nimi. Zjišťují, že problémy a spory jdou vždy nějak vyřešit. Jakmile dojde ale k opravdu velikému problému, holky se semknou a táhnou za jeden provaz. To se mi opravdu líbilo a náctiletým dívkám, které knihu budou číst, to ukazuje, že i přes spory může být kamarádství vždy zachované. A že pomoc druhým je potřebná.
Co bych vytkla je linka mezi žákyní a učitelem. Já se opravdu děsila, když jsem začala číst, aby to nesklouzlo k nějakému klišé a bohužel, sklouzlo. Tato linka mě v knize rozčilovala, protože pan učitel, na to, že to byl dospělý muž, se chvílemi choval jako nevyspělý pubertální kluk. Ale očima náctileté dívky to do knihy asi patřilo. Která z nás ve svém náctiletém věku nebyla zamilovaná do učitele, že ...
Celkově se mi příběh líbil. Je to opravdu čtení spíš pro dospívající dívky a takto jsem k románu přistupovala. Autorka píše čtivě a ráda si od ní přečtu další knížky.
Omládli jsme, o Adonai!
S dívčím románem od Šárky Hiekové, Jak chutná naděje, bych Werichovu větu klidně vykřikla. Jenže! Po přečtení druhé kapitoly jsem musela autorce napsat ještě hlubší myšlenku.
Znáte Exkurse do zoo od Šimka a Grossmana? Já tuto povídku miluju. A když jsem se začetla do knihy, přísahám, já si představovala, jak mi tato dvojice knihu předčítá :-)))
Jako na férovku, ta kniha mě pohltila humornou částí, takže když pak autorka zabruslila do hlubších témat, pořád jsem měla v hlavě tyto dva vypravěče a já jen doufám, že brzy se rozjede AI do takového modelu, že mi kniha "zlidoví" s těmito legendami doopravdy (protože tuto knihu nečtu naposled).
Příběh se odehrává v českém prostředí. Tři naprosto rozdílné kamarádky, přesto tolik blízké, studující gymnázium.
Sandra, která pobývala v Austrálii (kde autorka žije, takže je kniha okořeněná i zajímavosti od protinožců) a tím v kolektivu vyčnívá. Adéla žije v podmínkách, jaké si běžný člověk neumí představit. Bída donutila dívku předčasně dospět. Matka je alkoholička, takže péče o sourozence je na ní. A v neposlední řadě Edita, která toho sebevědomí moc nepobrala a prožívá nešťastné zamilování.
Společně tak prožívají starosti, se kterými si často neumí poradit ani dospělí. A do toho propletené milostné linky popsané z různých úhlů pohledu, kvůli kterým prostě nejde knihu odložit. Děj je nadupaný, popsaný tak lákavě, že prostě musíte číst dál. Takže ode mě musí přijít varování. Udělejte si na knihu čas!
Řekla bych, že v každé postavě čtenář najde někoho blízkého, nebo dokonce sebe samotného. I já teď vzpomínám na mladší já - dokonce se mi díky příběhu vybavily i ty zážitky, na které jsem sama zapomněla. Rozhodně doporučuju, protože tady si vychutnáte nejen naději, ale i ty motýlky v břiše.
Všechno jde vyřešit, když na problémy nejste sami.
Jeden příspěvek jsem již pod tuto knihu napsal. Chtěl jsem ho rozšířit, ale když je tady tolik prázdného místa, tak napíši nový.
Dcera, která si knihu zakoupila, ji slušně vynachválila a když se později zalíbila i manželce (četla do čtvrté hodiny ranní, takový nerozum, ale prý se nemohla odtrhnout), začal jsem uvažovat, že bych to také zkusil.
Včera v neděli, po dobrém obědě, jsem si v televizi naladil finále MS ženské kopané a pustil si k tomu Madonnino album "Ray of Light" (jediné, které od ní můžu). Na stole bábovka, vůkol vůně čerstvé kávy a snad, že těch dívčích a ženských okolních podnětů bylo najednou tolik, knihu jsem váhavě otevřel. Četl jsem do dvou do rána, nedalo se odtrhnout :-). A v pět jsem vstával do práce. Je pondělí ráno a je to brutální. Tak takhle ne, paní autorko, to by nešlo. Jsem "Pra-se" (pracující senior) a jako důchodce potřebuji spánek zdravý, nepřerušovaný, ale hlavně dlouhý. Dlouhý, paní Šárko. Jestli mě nechcete mít na svědomí, tak snad už raději nic nepište.
Ve výše zmiňovaném fotbalovém utkání vstřelila děvčata nakonec jen jednu branku. To já nastřeluji pod tuto knihu hvězdiček pět. Pětka, jako vyšitá.
A pište klidně dál. Ten spánkový deficit už nějak doženu. Třeba až přestanu s pracovním procesem laškovat úplně. Těším se.
Ačkoli je kniha asi pro mladší ročníky, tak jsem autorkou maximálně uchvácena
Knihy autorky Šárky Hiekové, píšící také pod pseudonymem Sarah Parsley, jsou neskutečně chytlavé a čtivé.
Její román pro dívky jsem si nemohla nechat ujít. Hlavními hrdinkami jsou Adéla, Sandra a Edita. Každá z dívek má svoji vlastní životní cestu a řeší jiné problémy.
Nejvíc jsem si oblíbila Adélu a tak bych s ní ráda začala. Adéla je ze čtyř sourozenců nejstarší. Žije ve starém domku s matkou alkoholičkou a chod celé domácnosti, ale i zajišťování financí leží na jejích bedrech. I přesto zvládá studovat na gymnáziu.
Sandra je oproti ní ze zajištěné rodiny. Je částečnou australankou a umí bezvadně anglicky. Díky tomu se dostane do křížku s profesorem angličtiny na gymnáziu.
Edita je z dívek nejvíce akční. Miluje malování a design. Kreativitu v sobě nezapře. Taky má prima bráchu Lukáše, který je pro příběh důležitý.
Všechny dívky mají společné kamarády. V knize se setkáváme s problémy dospívajících a také s jednou nejdůležitější věcí a to pravým přátelstvím. Sama jsem osobně v životě nezažila moc přátel na život a na smrt, o to víc mě těšilo, že jsem si takové přátelství mohla prožít právě v tomto příběhu.
Místy jsem se děsila, jak to celé dopadne. Osudy dívek byly značně propletené a ještě se mezi ně sem tam zapletl nějaký kluk. Na konci jsem měla slzy v očích, až tak mě příběh dojal.
Knížku vřele doporučuju všem, kdo mají rádi romantické čtení, ve kterém nejde o jedno klišé za druhým. V knize jsem se dozvěděla parádní zajímavosti z Austrálie, ale i spousta mouder, které mě chytily za srdce.
Oblíbené věty z knihy:
To, co máte v břiše, vám už nikdo nevezme, takže vás všechny zvu na večeři.
A ještě bych vás chtěl upozornit, že musíme projít přes město, takže prosím vás, jděte jako studenti, a ne jako stádo.
To se povedlo. Dívčí román, řešící i závažná témata, v kterém nic nedrhne, je čtivý a připomíná díla Lenky Lanczové a Stanislava Rudolfa.
Zakoupila si dcera. Co zaujalo mě, je velmi hezká knižní obálka. Já už jsem na příběh starý, ale co se za ta léta nezměnilo je to, že holky (dívky, ženy) jsou skutečně to nejhezčí, co se Pánbíčkovi v té naší kotlině povedlo. A samotný příběh je prý také pěkný (říkala dcera).
Jak chutná naděje je kniha z pera české autorky. Kniha je primárně pro mladé čtenářky a číst ji v době dospívání, bylo by to perfektní čtení pro mě. Teď když můj věk přesáhl trojku na začátku věku, tak musím říct, že mě příběh zasáhl daleko více. V tak krátkém příběhu se totiž skrývá tolik vážných témat, že mi z toho bylo často dost úzko. Na druhou stranu velmi oceňuji, jak se se situacemi popraly tak mladé dívky.
Adéla - takové dětství, jako si prožila ona by nemělo mít žádné dítě. Natož, aby jí dětství skončilo v nějakých dvanácti letech.
Romantické linky, ano je jich tam více jsou takové předvídatelné svým způsobem, na druhou stranu jsou pěkné a daly se očekávat, že to takto dopadne. Za mě to ale není zklamání, protože bych si to jinak ani nedovedla představit.
Nejvíc sympatická ze všech dívek mi byla asi Adéla, protože jsem s ní v hodně věcech měla mnoho společného tak vím, jak se musela cítit, co si musela vytrpět, byť u mě to nebylo až takové, ale člověk tu dívku lépe pochopí, dokáže se do ní vžít.
Myslím si, že by se tato kniha měla dostat do podvědomí více lidí. A proto vám ji rozhodně doporučuji!
Tohle je kniha, kterou jsem si coby třicátnice užila a ráda se k ní vrátím, a zároveň bych si přála mít ji v knihovničce v době dospívání. Stránky se otáčely samy a mně připadalo, že jsem součástí silného přátelství mezi hlavními hrdinkami. Doporučuji všem, kterým se líbí emoční příběhy se zajímavými zápletkami!
Tahle skvělá knížka vypráví příběh tří kamarádek, odhaluje příběh každé z nich a zároveň poukazuje na důležitá témata v životě dospívajících (a nejen jich). Doporučuji, je to vážně čtivé, zábavné a silné.
Knížka, kterou ocení nejen mladší ročníky. Za mě skvělý literární počin.
Štítky knihy
Austrálie přátelství láska studenti gymnázium léto
Autorovy další knížky
| 2021 |  Třetí zahrada |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2023 | Možná už zítra |
| 2023 | Trnitá cesta |
| 2023 | Jak chutná naděje |
Kniha Jak chutná naděje je v
| Přečtených | 49x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 54x |
| Chystám se číst | 28x |
| Chci si koupit | 7x |
Ví někdo z nás jak chutná naděje? Další oddechová kniha pro dívky a ženy.
Tři kamarádky Adéla, Sandra a Edita každá z jiného rodinného prostředí, každá s jinými plány do budoucna. Které se spojí se svými spolužáky a pomůžou Adéle. Nejvíce mně chytl život Adély se kterou se osud nemazlil, ale která dokázala že i ze dna se dá odrazit a dojít ke svému štěstí.