Inštitúcia
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443259/bmid_institucia-Y3U-443259.jpg
4
1078
1078
Únosy detí, o ktorých sa nikto nikdy nemal dozvedieť. Detí s nadprirodzenými schopnosťami, ktorých tajná misia nesmie byť prerušená. Sú odsúdené na smrť. Ale čo ak sa jeden článok v tejto mašinérii vzbúri? Uprostred noci, v dome na pokojnej ulici na predmestí Minneapolisu, ozbrojené komando potichu zavraždí rodičov dvanásťročného Luka Ellisa a chlapca naloží do čierneho terénneho auta. Operácia nezabrala viac ako dve minúty. Luke sa prebudí v Inštitúcii. Je v izbe, ktorá vyzerá ako jeho vlastná, ale nemá okno. Za dverami sú ďalšie dvere a za nimi ďalšie deti s mimoriadnym nadaním – ovládajú telekinézu alebo telepatiu. Slúžia neznámemu účelu a ich život nemá nijakú cenu. Luke vie, že nemá veľa možností, ako pomôcť sebe a svojim novým kamarátom. Vyberá si medzi veľkým a menším zlom – len nevie, ktoré je ktoré.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
The Institute , 2019
více info...
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha…
Stephen King je pro mě Pan spisovatel (povšimněte si prosím toho velkého “P”), kultovní autor… já bych nezvládla vymyslet a napsat ani jednu jeho knížku, takže se mi do komentáře moc nechtělo.
Nejsem žádný literární kritik, knížka mě prostě buď zaujme hodně, méně či vůbec a přesně podle tohoto kritéria zde na databázi hodnotím.
Příběh ÚSTAVU mi bohužel přišel hrozně zdlouhavý; já někde před polovinou úplně zapomněla, že ta úvodní část byla vlastně součástí knihy. Nemůžu ale říct, že by mě děj vůbec nebavil, střední část mě bavila dokonce moc, zato závěr knihy jsem už poslouchala jen na půl ucha.
Když mě audiokniha zaujme, jsem schopna si ji pouštět klidně i jen na pětiminutové intervaly, kdykoli mám alespoň chviličku, ale u ÚSTAVU tomu tak nebylo, většinu času jsem neměla potřebu dozvídat se, co bude dál.
Hodnotím tedy průměrně, třemi hvězdami, s tím, že jsem na Kingovu tvorbu rozhodně nezanevřela, některé jeho knihy (spíše ty staré klasiky) mám velmi vysoko v žebříčku mých oblíbených titulů.
Jakmile je hlavním hrdinou v Kingově knize dítě, je téměř jisté, že to bude stát za to. Nevím jak to dělá, ale on prostě odkáže napsat dětskou postavu tak přesvědčivě, že mu to prostě žeru od A do Z. Čtenář Kinga tu najde vše, na co je zvyklý. Otázka dobra a zla, která prolíná většinu jeho děl je tu vlastně hlavním tématem, ač to není zřetelné na první pohled. Kdo je dobrý a kdo zlý? Kde jsou hranice rčení "účel světí prostředky"? Kromě skvěle napsaných postav a příběhu, který chytí a nepustí, mi ale po dočtení zůstal v hlavě tichý, ale o to víc nepříjemný hlásek: Jsme jako lidstvo opravdu tak otupělí a zaslepení vlastním prospěchem, že jsme se už dávno sami odsoudili k záhubě? Každopádně je dobré si připomenout (ostatně naše historie je nám toho důkazem), že dělat odporné věci pro "vyšší dobro" se nevyplácí.
King tohle prostě umí. Za jeho příběhy se často skrývá daleko víc. A Ústav je toho jen dalším důkazem.
Ústav je směsicí skoro všeho známého od pana Kinga. Najdeme tu spousty odkazů na jeho starší příběhy, najdeme tu stejná jm=éna, najdeme tu navazující situace. Ústav je dobře odvedenou prací a čtenáře rozhodně pobaví a donutí se zamyslet.
Občas jsem schopen pochopit, proč je tolik lidí fascinováno seriály. Občas jsem schopen pochopit tu obsesivní potřebu sledovat každý díl za každou cenu. Znovu a znovu se nořit do cizích světů, znovu a znovu potkávat své oblíbené hrdiny. Občas podobné touze také propadám. Občas se najde kniha, kterou nemám chuť odložit. A když musím, těším se na návrat do příběhu. A když už vím, že bude za pár stránek konec, propadám nervozitě. Knihy Stephana Kinga do této kategorie patří vždy. A díky této obsesi jsem vždy miloval ty jeho tlustý bichle.
Nevím, zda je za tím tlak nakladatele, nebo nějaká forma autocenzury, ale kingovky jsou čím dál stručnější. A stručnější, rychlejší – z mého pohledu ochuzenější – je tak i celý příběh. To je snad jediná výtka, kterou k Ústavu mám. Tedy dá-li se to výtkou nazvat.
Samotný příběh pak má standardní kingovskou strukturu. A standardní kingovskou kvalitu. Děsivé na něm je jedna zásadní věc – jsem přesvědčen, že podobné experimenty probíhaly a možná stále probíhají i ve skutečném světě. A že by si někdo dělal skrupule, že laboratorními krysami jsou právě děti, tak to si nemyslím. Ale to bychom se nořili do temných konspiračních vod a ne každý o to stojí…
Právě jsem knihu dočetl a mám z ní rozporuplné myšlenky. Z knihy jsem měl snad všechny pocity, které mohu z knihy mít. Někdy se mi šíleně čtení líbilo a nemohl jsem se odtrhnout a někdy sem měl pocit, že to snad ani nedokážu dočíst. Nejspíš to mělo na svědomí velké množství stránek, které někdy byly naprosto o ničem a zkrácení na polovinu by knize pomohlo. Celkově ale téma knihy hodnotím kladně a jak říkám, tak se mi některé úseky velmi líbily. Knihy od Kinga mám moc rád a jsem již zvyklý, že něco je naprostá bomba a něco je průměrné. Toto bylo pro mě oboje v jednom.
Poslechnuto jako audiokniha. Po dlouhé době jsem se zase dostal ke Kingovi a musím říct, že opět super.
Ústav je další skvělé dílo od mistra hororu Stephena Kinga. Mě se četla velice dobře, konec už byl trošku slabší a přišlo mi to zbytečně natažené, ale jinak jsem se nemohla odtrhnout. King prostě psát umí a ukazuje nám to zas a znovu i v jeho nových knihách.
Tak toto mi nesadlo a musel som knihu v polovici odložit...možno sa k nej niekedy vrátim,možno :)
Starý pán se s tím stále umí nemazat! Tyhle tlustoknihy on umí náramně. Má to spád, je to aktuální, masakry jsou přiměřené a fantastično lehké. I ta ústřední myšlenka je zajímavá. Popisný konec je sice nekingovsky edukativní, ale tak to může jít na vrub věku, ta touha vydojit emoci. Milovníku autorovy tvorby stačí prostě ten konec přeletět nebo si ho jednoduše nevšímat.
Současné Kingově tvorbě moc nemůžu přijít na chuť, tak mě tento návrat k "tradičnějšímu Kingovi" potěšil. Kniha mě bavila, docela odsýpala, prostě fajn počteníčko.
Zhruba tak poslední čtvrtina knihy mi zkazila dojem z celku. Samozřejmě u Kinga nemůžete čekat extrémní happyend, ale i tak mě ten konec docela zklamal. Přišlo mi, že celý děj skvěle vygradoval, nemohla jsem se odtrhnout a najednou prostě... nic.
Poslední hvězdička strhnuta za konec, ten mi vůbec neseděl ke skvělému tempu zbytku knihy.
Starej ďábel Stephen to má stále v srdci.
Přečteno na dva zátahy. Stranger things se intenzivně inspiruje v Kingově tvorbě, a odvěký žánrový vládce si v Ústavu svou kartu bere zpět. Dočteno v jednom zátahu, protože ztrhující. Ozvěny toho nejlepšího z literatury o dětech, s vyborně narýsovanými charaktery a umným splétáním několika vyprávěcích rovin. Laskomina!
Srovnání se Žhářkou je na místě tématicky, ačkoliv mě Ústav bavil trochu víc. Kniha není top v Kingově tvorbě, na druhou stranu i jeho nadprůměrné věci jsou pořád bezkonkurenční. To je tak když autor sám sobě zvedne neúměrně laťku.
Ústav spojuje vše co je u Kinga typické - bezvadně napsané charaktery, totálně šponované napětí a prolínající se dějové linky o kterých už od prvních stran víte že svedou postavy dohromady a jen napjatě čekáte na ten moment. Stejně jako na chvíli, kdy se vše zvrtne.
Narozdíl od Outsidera, který vyšel předtím, tady naprosto dokonale šlape druhá polovina a od zásadního dějového zvratu nejde kniha absolutně odložit (vyzkoušeno).
Právě tohle vypravěčské umění dokáže z možná už trochu, minimálně po seriálu Stranger Things, omšelého tématu nadaných vězněných dětí vykřesat maximum. King tentokrát jde na hranu snesitelnosti, děti vystavuje trýznivým momentům a čtenář doufá ve finální zúčtování.
Ačkoliv většina Kingových knih není nositelem zásadních myšlenek, tentokrát otevírá otázku ceny lidského života v rámci zachránění mnoha dalších. V tomhle duchu rezonuje samotný závěr, který také překvapivě, není úplně černobílý.
Moc se mi líbilo, postavám se fandila a držela palce až do konce. King mě nezklame.
Nápad dobrý, je to King, takže dost často,je to syrové a šokující (a to na něm miluju), ale nemohu se zbavit dojmu, že se, to místy až neuvěřitelně vleklo.
Našlápnuto to má dobře, ale od půlky je to tááák roztahané a nudné, že jsem byla ráda, že už mám dočteno. Jediná sympatická postava byl Tim, na děckách mi nezáleželo, bylo mi jedno jak dopadnou. Příběh mě nedokázal pořádně vtáhnout.
Ta mašinérie Ústavu mohla být popsaná líp, mrazivěji.
Přidám se k menšině s tím, že pro mě kniha zas takový odvar nebyl. Kinga miluju, ale tady mi to místy přišlo zdlouhavé, ač příběh a téma zajímavé. Ale pořád dost dobré na čtyři hvězdy.
Čtenářská výzva 2021: Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěl(a) ocitnout.
Štítky knihy
telepatie horory telekineze pokusy na lidech
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 2010 | Pod kupolí |
| 1993 | Osvícení |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Kniha byla skvělá, moc se mi líbila. Pravda je, že jsem se ji dost dlouho vyhýbala, už kvůli tématu, když jde o děti, tak se mi to příčí. Nakonec jsem opatrně zkusila přečíst pár stránek a pak už to jelo. Skvěle napsané, přesně podle mého gusta a hlavním hrdinům jsem moc fandila a věřila, že to musím prostě dopadnout.