Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406858/bmid_houbarka-pRl-406858.jpeg
4
2931
784
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Vyprávění je plynulé, srozumitelné, jazyk je jednoduchý. Je tu náznak gradace, kdy se pomalu, postupně přibližujeme k události, která zničila Sáře život. Prokládáno náznaky ironie, smyslu pro humor a samozřejmě informacemi o houbách. Příběh je obžalobou společnosti, která nedokáže ty bezbranné ochránit a dovolí bez problémů skrývat násilí páchané v rámci rodiny (zejm. pokud je rodina dostatečně společensky na výši). Knihu jsem „slupla“ za 2 dny, je opravdu čtivá. Ale přesto na mě neudělala ten dojem, který by asi měla. Sledovala jsem spolu s hrdinkou popisované scény, ale emoce se na mě nepřenášely. Obsah sdělení byl opravdu krutý, příšerný, ale ve mně nevyvolával téměř žádné citové zapojení.
Houbařka pro mě byla zklamáním a průměrem. Určitě se dá říct, že pro některé čtenáře to bude silný zážitek, jenže já se do hlavní postavy Sáry vžít nedokázala. Příběh a všechny situace jsou zajímavé, téma, o kterém by se mělo mluvit, ale já se do čtení stejně musela nutit. Při čtení vám i obal začne dávat větší smysl. Ze závěru jsem byla lehce rozpačitá a zmatená, jakoby konec nebyl dodělaný, jen rychle dopsaný. Dalším titulům od autorky dám určitě šanci, Rekonstrukci mám už za sebou, ta mi přišla ještě horší než Houbařka.
Moje druhá kniha od Viktorie Hanišové. Opět depresivní, ale velice čtivá. Začíná idylicky, Sára se živí houbařením uprostřed nádherné šumavské přírody, ovšem postupně vyplouvají na povrch střípky z jejího zkaženého dětství. Těžké trauma, o kterém její nejbližší, přinejmenším matka, museli vědět. Ale nikdo jí nepomohl.
Jediné, co mi vadilo, byl nejednoznačný konec. Chce se Sára od minulosti úplně odstřihnout? Ale mám obavy, že se jí to při její povaze a přístupu k léčbě nepovede...
Houbařka byla skvělá! Ta atmosféra, která z knihy dýchá je nezapomenutelná. Téma je opět těžké, traumatické...až je z toho čtenáři těžko na duši. Postupně dostáváte dávkovanou celou minulost hlavní hrdinky a když vám začne docházet, co se vlastně stalo tak jen tajíte dech a je vám zle.
Škoda toho otevřeného konce.
Mám ráda knihy p. Hanišové, která je známá otevřenými konci, ale tady mi ještě trochu víc, kam Sára postoupila, chybělo. Přesto mně příběh, ve kterém jsme postupně zjišťovali traumata, která Sáru dostala tam, kde je, bavil.
Dojemný a traumatický příběh...to sedí. Nemůžeme se opakovaně schovávat v minulosti, zamčení ve svém nitru a čekat kdy přijde konec. Musíme bojovat. A to až do konce. Kniha byla moc povedená, autorce skládám velkou poklonu.
První kniha, kterou jsem od autorky četla a zároveň velké překvapení.. Silný příběh o traumatu z milosti, přesto čtivý a hluboce lidský.. J
Těžké téma, ale přečteno za pár dní jedním dechem. Také bych čekala nějaký závěr, ideálně v pozitivním duchu.
Krásná čtivá kniha s velmi těžkým tématem propojená s přírodou a houbami na Šumavě. Za mě brilantní dílo, které přečtěte během pár dní.
Dlouho jsem přemýšlel jak komentář napsat. Je to velice smutné téma. Příběh je hutný a opravdu bolestný. Co mě ale mrzí, je otevřený konec, kterými je prý autorka pověstná. Pokud by konec nebyl tak otevřený. možná spíše nedořešený než otevřený tak by kniha dostala plných 5*. Takto, ale musím jednu ubrat.
Krásná kniha, těžší čtení,ale napsáno tak uvěřitelně,že mě úplně polhtila . Nedokážeme si vůbec představit co s námi udělá psychika. Autorce tleskám za to jak to dokázala popsat . A otevřený konec?? Nemyslím, právě ta poslední věta nám říká, že je s toho Sisi konečně venku.
Moje druhá knížka od autorky. Opět těžké tíživé téma, kdy člověka zradí jeho nejbližší. Příběh je čtivý, prožitá traumata dávkovaná postupně, jen tak, jakoby o nic nešlo. Autorka má evidentně v oblibě otevřené konce, tady mě hodně otevřený konec trochu zklamal, ráda bych věděla, jak se osud Sisi vyvíjel dál.
“Ale mycelium si stejně vždycky najde cestu na povrch, když přijde jeho čas. Někdy předstírá, že neexistuje. Ani sebelepší houbař by ho pod povrchem nevytušil…”
Závažné téma skvěle popsané čtivou formou. Jednoduchá dějová linka umožňuje čtenáři soustředit se na popsanou hrůzu a její důsledky v dalším životě oběti. Takhle “pod kůži” to umí napsat jen paní Hanišová, přesvědčila mě už u Anežky i Rekonstrukce.
Skvěle popsané, až by člověk věřil tomu, že jde o pravdivou událost. A z toho je mi právě zle.
Byla to moje druhá knížka od autorky, ale zase mě zklamal otevřený konec ... mám ráda, když je knížka "ukončena " ... knížka je to moc hezká, čtivá, silný a smutný příběh ... ale další už nebudu od ni číst, bohužel :-(
Velice emotivní. Hodně mi to připomnělo díl ze série Soukromých pastí - Tatínkova holčička. Tam, stejně jako tady mě otec, hlava a živitel rodiny totálně odboural. A matka, maminka, ta co má ochraňovat, pečovat a bít se jako lvice za svá mláďata, se s lahví v ruce bije jen sama za sebe, a své pohodlí. Ostatně je to pohodlí? Dokážete si jako matky vůbec něco takového představit? Že partner, člověk Vám nejbližší toto udělá? Každá věta, každé slovo, všechno to, co je součástí tohoto příběhu do něj zapadá. A postupem času, kousek po kousku, do sebe zapadá, a celý příběh uceluje. Temné, jako šumavské lesy, studené jako potoky a říčky, a děsivé. A silné jako Sisi. Paní Hanišová s každou knihou u mě boduje čím dál víc.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Opět skvost české literatury! Naprosto věrohodné, reálné a tak děsivé, deprimující a bezvýchodné…. Ano člověk by si tak moc přál - nejlépe aby se nic z toho nestalo, aby to mělo dobrý konec, nebo aby nic z toho neviděl a tak moc si to přeje až tomu i uvěří … je to tak pravdivé - nejstrašnější je, že si to opravdu člověk nese celý život - někdy jsou dny snesitelnější, potom zas dlouhé období zoufalství a NEDÁ se tomu utéct - trvá mnoho let než se s tím dá žít či spíše přežívat…. tak PROTO ten otevřený konec…. Dobře zmíněné téma potřeby odpuštění …. Prosím podpořme myšlenkou či modlitbou všechny raněné duše! Paní Hanišová bravo!!!!