Hořící lilie

Historický román založený na skutečné události z konce 17. stol., příběh Francouze a jeho najatých lidí, kteří chtěli zničit českou zem. Napínavé, i když neveselé čtení doporučuji a dávám 5 hvězd.

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Na knihu jsem narazila v rámci rozvíjení teorií, proč dle jedné zmínky v knihách Anne Golon neměl Joffrey de Peyrac jet do Prahy. O to vtipnější pak bylo, když jsem na začátku jedné z kapitol narazila na otázku: „Je tady Joffrey?“ Šlo sice o jiného Joffreye, který navíc dost bídně skončil, ale pobavila jsem tím většinu angelikologické komunity. Nu a proč tedy Peyrac neměl jezdit do Prahy? Na konci 17. století v hlavním městě českého království propukl ničivý požár, který údajně založili Francouzi. Vše francouzské bylo následně krutě stíháno a pronásledováno.

Přiznám se, že o této historické události jsem neměla vůbec ponětí, a tak jsem se rozhodla rozšířit si obzory. Z českých titulů je k tématu kromě publikací Jany Pažoutové, z nichž jedna je odborným dílem a druhá beletrií, dostupná ještě Dvořákova kniha nazvaná s odkazem na znak francouzského krále. Očekávání jsem neměla pražádná a o to víc mě kniha příjemně překvapila. Pažoutovou jsme zatím nenastudovala, takže nemohu poukázat na historické nepřesnosti zmíněné v komentáři uživatele @ Kakho-Oto. Kniha byla napsaná poutavě, působila věrohodně, bylo znát, že autor o reáliích i době něco ví. Jazyk byl velmi pěkný, prošpikovaný různými dobovými výrazy a rčeními, u kterých mě trochu rušilo kurzívní proložení, a co se kompozice týče, bylo znát, že scénárista se v autorovi nezapřel. Četba ve mně vyvolávala naprosto konkrétní obrazy až filmové scény, např. kapitola, která začíná tím, jak Vavřinec pozoruje kapku vody na vinném listu. K tomu vystoupení některých historicky existujících osobností, ať šlo o pátera Beckovského nebo Lobkovice, které fajnšmejkr ocení. Za mne tedy po dlouhé době velmi příjemné překvapení!

Pokud bych měla něco vytknout, tak snad jen nepropracovanost ústřední ženské postavy na úkor postav mužských. Kat Mydlář je zde sice kladným elementem (navzdory své profesi), ale je to takový trochu trubec do počtu, z knihy na mě vztah s Anetou nepůsobil jako kdovíjaká láska, takže milostný trojúhelník mě příliš nezasáhl. Taktéž jeho sok v lásce si mé sympatie nezískal, na to byl příliš jednoduše vymalovaný. Nejbarvitějšími postavami jsou tak zdánlivý hlavní antihrdina Vavřinec a setník Sedmihradský, který Vavřince (a proto ho označuji jako zdánlivého) naprosto zastínil. Jeho figura je sice negativní postavou, ale je propracovaná tak, že čtenář k němu chtě nechtě nějaké sympatie pocítí – na rozdíl od naprosto nemastné a neslané Anety vláčené okolnostmi osobního života a doby. Zprvu pod tíhou okolností přijímá Mydlářovu nabídku, aniž by ale bylo jakkoli patrné, zda si k němu vybudovala nějaké sympatie. Později propadá romantické lásce s Durezem, ale jejich vztah je popsaný příliš ve zkratce, že milostné vzplanutí vychází tak trochu vniveč. Nu a nakonec, opět pod tíhou okolností, přijímá nabídku Semihradského a byť je na konci zmíněno, že se do Francie vrátila, čtenář vlastně netuší, zda to byl její šťastný konec nebo ne. Aneta je postavou naprosto osamělou a bloudící, což podprahově ukazuje nejen na roli osamělé ženy bez mužského ochránce, ale částečně i postavení francouzské minority v Čechách.

Vrátím-li se k Angelice, mám podezření, že autor sérii četl a vypůjčil si z ní některá jména. Durezův otec se kupř. jmenoval Nicholas Merlot (ano, ten Nicolas, co ve filmu skákal Angelice pro lekníny) a zemřel při ztroskotání člunu. Durez se následně stal chráněncem barona Armanda de Sancé (jméno Angeličina otce), který byl zapleten do záležitostí frondy (stejně jako Angeličin strýc). A to už nemůže být náhoda :-).

Velký oheň v Praze 21. června 1689 a mnohé, co k němu vedlo, plus vhled do duší těch, kterým život nenabídl vůbec žádnou naději. Potomek kata Mydláře a jeho trable s láskou a se sebou samým, bezradná Aneta, pasák a Velký hejtman Vavřinec Procházka a jeho kumpáni, z nichž většina schází tím, čím zachází, žoldácký agent Sedmihradský, píšící páter Beckovský, Tříprstenový Francouz Reymont, spor Francie s Rakouskem, co vůbec není to hlavní... A plameny ve všech možných podobách. - Knížku jsem si sehnala kvůli informaci, že jde o zachycení prvního případu terorismu v Čechách, nečekala jsem nic zásadního - a nakonec si čtení velmi užila. Je to evidentně dobře ozdrojované, míra reality a fikce v uvěřitelném poměru a příběh koncentrovaně a zručně napsaný.

Dobře a poutavě napsaný příběh, který je založený na skutečné události. Kniha se dobře čte a nemá žádná hluchá místa. Rozhodně doporučuji k přečtení.

Pro mne překvapivě dobrý historicko-dobrodružný román. Cenný hlavně ověřenými detaily z konce 17. a začátku 18. století v Praze a popisy situace v Evropě tehdejší doby. Kromě vrcholné zprávy o děsivém požáru Prahy v roce 1789 je zde např. uvedena zajímavá souvislost s povstáním Chodů proti Lomikarovi nebo začátek války o španělské dědictví. Jak vidno, teror z rukou fanatických naivů vedených zručnými manipulátory hrozí v každé době a každá doba je nejistá a temná.

Smyšlený příběh vystavěný kolem skutečného požáru Prahy popisuje osudy Francouzky Anety a komanda paličů ve službách francouzského krále. Autor dobře vystihl dobovou atmosféru i strach z cizinců a zákulisní diplomatické machinace.

Pokud Vás zajímá, jak to s požárem Prahy 21. 6. 1689 doopravdy bylo, přečtěte si knihu Jany Pažoutové s názvem "Francouzský" požár Prahy (1689). Mimo jiné je smyšlenkou Josefa Svátka, že do požáru byl namočen i vnuk kata Jana Mydláře, který měl být sám katem. Je to neuvěřitelné, ale potomci Jana Mydláře už katy nebyli. Pražským katem byl v té době někdo úplně jiný a ani neměl nic společného s požárem. Blíže viz můj komentář u knihy Jany Pažoutové.

Kniha mne velmi zaujala, ostatně jako všechny knihy od Otomara Dvořáka, které jsem dosud četla. Spolu s V. Vondruškou je to asi můj nejoblíbenější soudobý spisovatel historických románů. O paličských útocích na Prahu jsem už něco slyšela a kniha je tedy v tomto směru opravdu poučná a psaná velmi čtivě.

Velmi poutavě napsaný historický román.

O žhářských útocích na Prahu jsem se dozvěděl poprvé, když jsem četl Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze od J. Svátka. Pak jsem náhodou narazil na tuto knihu. Autor pěkně vykreslil charakteristiky hlavních postav. Setníka Sedmihradského, přestože vystupuje jako záporná postava, jsem si pro jeho bodrost ihned oblíbil. Na knize se mi také líbí fakt, že na skoro všech místech, která jsou v knize popisována, jsem byl a mám k nim určitý vztah. Pěkný historický román na základě skutečných událostí o kterých moc lidí neví.

Každý národ a epocha má události, na které bychom neměli zapomínat. Spojené státy mají občanskou válku a 11. září, Německo Hitlera a 2. světovou válku, Rusko Stalina a komunisty, a tak to bychom mohli pokračovat dál a dál. I v naší zemičce se pár takových osobností popřípadě událostí najde. Jaksi v pozadí ovšem zůstávají události roku 1689, kdy Praha čelila největšímu teroristickému útoku v našich dějinách.

Oblíbený tuzemský autor, který se zapsal do podvědomí čtenářů svými knihami z oblasti historie ale také sci-fi, fantasy a hororu, přináší svým fanouškům další knihu, která se zabývá českými dějinami, z pohledu, který moc milý k našemu národu není. Hořící lilie vyšla původně v nakladatelství Knižní klub roku 2007. Od té doby je již publikace beznadějně vyprodaná, a tak se Otomar Dvořák spolu s nakladatelstvím Moba rozhodli čtenářům udělat radost a přinést na pulty knihkupectví druhé vydání tohoto úspěšného románu.

V posledních letech 17. století se vyostřují vztahy mezi francouzským králem Ludvíkem XIV. a císařem Leopoldem jenž je hlavou Habsburské monarchie pod jejíž křídla spadají i české země. Potyčky se vyostřují a záškodnické operaci na obou stranách získávají na důležitosti. Autor ukazuje čtenářům příběh několika hlavních hrdinů, které mají na nadcházející události vliv v jaký sami nedoufali a v mnoha případech ani nechtěli.

Pasák vepřů Vavřinec Procházka, dcera francouzského učitele tance Aneta, poslední zástupce katovského rodu Jan Jiří Mydlář nebo politicky naivní fanatik Benedikt Durez. Osoby jenž nemají zdánlivě nic společného a přece se jejich osudy proplétají a mají vliv na mnoho životů. Autor díky této nesourodé skvadře hlavních hrdinů, dokázal čtenáři poskytnout pohled na události, které vedly k vypálení Prahy z různých pohledů.

Důvodů ke svým skutkům najde vždy člověk spoustu a stejně tak je tomu i v Hořící lilii. Touha zisku a zajištění rodiny, uznání a vděk od nadřízených nebo snaha o pouhé přežití. Důvody, které nás vedou k našemu jednání jsou různé a je jedno jestli je 21. století nebo konec sedmnáctého. Touha, nenávist či zoufalost již dokázali zničit nespočet životů. O to horší je, když vedeni těmito pocity dokáží ovlivnit tolik jiných životů.

Otomar Dvořák dokázal na pozadí největšího žhářského útoku na Prahu, vystavět několik odlišných osudů, které ovšem nejsou nikterak radostné. Příkladem za všechny může být osud posledního zástupce Mydlářského rodu Jana Jiřího, kterého jeho nešťastné manželství s Anetou ,dcerou francouzského učitele tance, přivedlo až na popraviště, tentokrát ne jako kata, ale jako odsouzence.

Je smutné co jsou lidé pro trochu vlastního štěstí schopni udělat. A jak už bylo řečeno, je jedno zda je rok 2013 nebo 17. století, rozhodně není na škodu se nad svými činy vždy trochu zamyslet, protože nikdy nevíte koho dalšího tím můžete ovlivnit. Smutnou paralelou může být i to, že nás toho roku nechala Vídeň více méně na holičkách, úplně stejně jako se zachovali spojenci při podepisování Mnichovské dohody.

Hořící lilie je příkladem toho jací lidé dokáží být a jak osud dokáže být i bez cizího zavinění tvrdý. Pro čtenáře, kteří mají rádi knihy založené na skutečných historických událostech je kniha dobrou volbou, stejně tak jako další autorovy knihy, které jsou zárukou kvality a dobře odvedené práce dělané s láskou.

pcapek.blogspot.cz

Moje první kniha od p. Dvoráka, kterou jsem četla. Moc se mi líbila. Je čtivě napsaná, do děje mě přímo vtáhla. Navíc popisuje málo známou historickou událost - žhářský útok na Prahu. Ten byl organizován Ludvíkem XIV., ale vykonavatelé byli hlavně bývalí čeští vojáci. Příběh neštastného manželství vnuka kata Jana Mydláře s mladou Francozskou, které ho přivedlo až na popraviště jako odsouzence, je opravdu velmi smutný a dojemný.

Knihu jsem četla už před nějakým časem, četla se moc dobře, ale doteď ve mně zůstává smutek z jednání hlavních postav...