Horečka
Václav Hrabě
Jediný prozaický text, který se zachoval v pozůstalosti básníka (1940-1965) považovaného za nejvýznamnějšího českého představitele "beat generation". Novela, která dodnes neztratila nic ze své jemné melancholie, jazzového rytmu a neobyčejně svěží živosti. Další vydání s černobílými fotografiemi Igora Malijevského vychází ve stejném formátu jako Hrabětovo Blues.... celý text
Přidat komentář
Krásně smutné, pravdivé, plné elánu a zklamání z toho jaký život může být a najednou je. A věčný názorový rozdíl mladí, jen o něco starší,staří
Vašku, Vašku... další skvělá. Praha (a láska?) je tu stejně krásně smutná jako v Bláznivý holce. Jazz je naděje. Kéž bys tu byl!.. abych ti za ty tvý ohromně lidský, oduševnělý, mladistvě hořkosladký texty poděkovala.
Smutně hezký...
Hrabě je básník mýho krátkýho života a Horečka je novela, co ten můj krátkej živůtek smutně hezky překvapila. Bylo 26. prosince a přišel mi balíček, co taky voněl vodkou a cigaretami, a v něm tahle útlá knížečka, jako nečekanej dárek od kamaráda. A zamilovala jsem se. Do té krásné maturitní atmosféry, do toho smutku a chuti žít, chuti milovat. Dlouho jsem něco tak krásného nečetla.
Kniha prakticky pouze o atmosféře, atmosféře 60. let, jazzu, noční Prahy, mládežnického života a Hrabětovy melancholicko zamilované zakouřené noci; a to je ta krása jeho poezie, při které texty našeho beatnického básníka ožívají v mysli.
I přesto, že jde o prozaický útvar, je na mnoha místech znát ruka básníka. Poetické části ještě šly, ale celkově mě Horečka nijak neoslovila. Spousta cigaret, vodky, sem tam správné socialistické uvědomění, občas lehká rebelie proti němu. Ale celkově vcelku o ničem.
5/10 Nemůžu jinak, i těch kraťoučkých 60 stran čistého textu se táhlo a nudilo. Asi jsem měla číst v době, kdy se mnou třískala puberta a tohle rozvleklé filozofování a arogantní posuzování všech a všeho kolem by mi možná i imponovalo. Hrabě-básník mě baví víc. (Labyrint, 2012)
Je docela zvláštní číst od Hraběte něco jiného než poezii. Každopádně to bylo smutné, krásné a plné cigaretového kouře.
"... ale já myslím, že to není zbytečný všímat si věcí, který vypadaj jako kus nenapsaný básničky."
... Voněla mlhou a maturitou...❤️
,, .......... jak jsem se sem dostal....., kvůli tý bláznivý naivce, která je sice moc hezká, ale já vím, že bych ji nemoh mít rád a nejsem už tak šrámkovskej , ani ještě tak senilní, abych chodil s každou hezkou holkou."
Uf. Bála jsem se toho, protože Hrabě je mýmu srdci nejdražší básník. Naštěstí jeho jediná próza je naprosto excelentní, taková óda na Prahu, mládí, vášeň, divadlo, dršťkovou polívku.....Zaleze pod kůži a zůstane navždy;).
,,Áá, krásnej oheň v žaludku, je to nádhera, vědět, že je člověku akorát osmnáct a půl, vodpusť mi to Šrámku, hezký holky se nemaj nechávat jen tak samotný."
Po tomhle je úplně jasné, proč je Hrabě řazen k beat generation. Je to mladistvé, smutné, temperamentní, živoucí. Doporučuji všem, kteří si dokážou vychutnat všednost života i s jeho smutnými stránkami. Přečteno za večer.
Další z knížek, kterou jsem si vybrala do seznamu četby k maturitě.
Velice zajímavá knížka.
Horečka lásky! Horečka mládí! Horečka hledání! Horečka zklamání!
Václav Hrabě si mě prostě získal!! A to nejen svými básněmi, ale i touhle horečnatou povídkou! Krásně popsal nitro mladého člověka a je mi vážně líto, že už nestihl napsat další.
"Čtvrt na pět. Čas, uvědomil si, čas. Kapky vody, vteřiny, orloj, ... Želví rady: nepospíchej, není kam. Volovina! Vždycky bude kam pospíchat a až přestanu bejt uspěchanej, tak už nemá cenu, abych žil! Hergot, jsem nějakej patetickej, moc piju. A tak fušuju do filosofie ..."
Horečka je přesně to, co ve mě tato Hrabětova kratičká próza vzbuzuje. Chci ji číst do zbláznění, s neumenšenou intenzitou stále znova, dechem utlumeným zaujetím. Omamná, tesklivě úsměvná miniatura, ve které není slůvka, které by přebývalo, či chybělo.
Upřímně mě mrzí, že je tohle jediná próza Hraběte, byť poezie taky není moc, ale přece jen je jí o něco málo více. Nevím, čím se to stalo, že mě tato krátká novela naprosto očarovala. Snad tou atmosférou, kterou dokázal naprosto krásně vystihnout.
Myslím, že z Hraběte mohl být také skvělý spisovatel a nejen skvělý básník.
Nevím ani čím, ale tahle novela mě dostala. Až mi na konci bylo líto, že je tak krátká :-) Byť je to vlastně takové tuctové téma ;)
Hrabě zkouší psát rovné řádky prózy a z jeho snahy je cítit nevypsanost a absence tématu. Občas je dost znát, že jen otrocky naplňuje úkol, který si vytyčil.
Horečka má místy silnou atmosféru, přináší obraz doby a živě zprostředkovává emocionální rozpoložení hlavního hrdiny. Za tyto kvality ovšem vděčíme Hrabětovi-básníkovi, ne Hrabětovi-prozaikovi. První je významná postava české literární historie, ten druhý toho času teprve tovaryš.
Působivá melancholická novela, která (ač je zahalená do zvláštního oparu smutku), svým způsobem pohladí na duši. Při mnohých úvahách hlavního hrdiny jsem měla v očích slzy, tak nádherně byly vyjádřené.
Nesmím opomenout skvěle vykreslenou atmosféru 60. let, kdy se jezdilo ve starých Feliciích, mládež žila jazzem a Billem Haleym, do kina se chodilo na Jeana Maraise...
Hrabětova Horečka mi zkrátka učarovala.
Naprosto excelentní dílko. Chcete-li na chvíli zažít atmosféru šedesátých let, tak si přečtěte tuto útlou knížečku a zaručeně nebudete litovat. Na popis atmosféry je to jedna z nejpůsobivějších knih, co jsem kdy četla.
Štítky knihy
Praha česká literatura dospívání maturita české povídky české novely
Autorovy další knížky
| 1995 |  Blues: Blues pro bláznivou holku |
| 1994 | Horečka |
| 1969 | Stop-time |
| 1977 | Blues v modré a bílé |
| 1985 | Černé nebe nad městem |
Kniha Horečka je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 484x |
| Čtenářské výzvě | 37x |
| Doporučených | 40x |
| Knihotéce | 88x |
| Chystám se číst | 62x |
| Chci si koupit | 19x |
| dalších seznamech | 2x |
Při čtení se ve mně rozlil pocit, který si pomatuju z puberty. Neukotvenost, samota, touha po někom blízkém, melancholie, prázdnota.
Hlavně ta prázdnota, to, že život (snad alespoň zatím) nemá žádný smysl, což se přetavuje v suchý humor a bonvivánství.
Věrně vystižené nitro člověka v jedné vývojové etapě. Zabylo mi smutno a zároveň se mi ulevilo, že tahle etapa už je za mnou.