Honzlová

"Charakteroví invalidi to budou mít vždycky pěkně nažehlený."

Jak už to tak chodí, na radaru jsem měl knihu několik let a na stůl se dostala až po letošním autorčině skonu. Nejprve prostřednictvím audioverze v podání Jany Poulové na Rozhlasu (která je opravdu na mimořádné úrovni a je trestuhodné, že se nedá nikde sehnat) a pár týdnů poté jsem se pustil i do knihy samotné.

A nyní nemohu než se nepřidat k řadě zdejších pětihvězdičkových hodnocení. I po dekádách od vydání působí Honzlová svěže, je našlapaná hláškami, které by si člověk chtěl zapamatovat a trousit je v rozhovorech a do toho jakoby mimochodem přináší zdrcující analýzu socialismu padesátých let. Honzlová se tak ocitla v mém pomyslném žebříčku nejlepších knih velmi vysoko a vlastně nechápu, že nebyla zfilmovaná a že obecné povědomí o knize je výrazně nižší, než by si zasloužila.

Tak tohle bylo naprosto geniální dílo.

Hláška za hláškou, nad kterými jsem se musela chechtat, doprovází příběh, který zatraceně vůbec není k smíchu.

Hlavní hrdinka, která se s jedním velkým Nasrat snaží prodrat životem, který je zrovna u ní fakt dost k posrání.

Slibuji, že jí budete fandit. Varuji, že konec možná obrečíte.

Ale fakt, jděte do toho.

Po přečtení několika jiných knih autorky mne Honzlová – i přes ten podivný a odrazující titul - velmi mile překvapila. Ne že by ty předchozí byly špatné, jenom jim prostě (alespoň pro mne) chybělo to „něco“, co dělá dobrou knihu ještě lepší, takže na ni ještě po přečtení musíte poměrně intenzivně myslet a něco trvalého ve vás zanechá. Nebo mi třeba prostě jenom sedla . Každopádně je to knížka krásná a milá, ač popisuje strasti a neuvěřitelné absurdity života členů rodiny emigranta v socialistickém Československu. Ale vypráví o nich s humorem a nadhledem, aniž by tím jejich dopad snad nějak snižovala nebo zlehčovala. No a ten nečekaný konec – ten mě opravdu dostal…

Musím říct, že mě odrazoval název. Je takový dost neříkající a nevěděla jsem, co od knihy čekat. Nakonec jsem se do knihy pustila a nelituji. Pohled do hlubin socialistické reality, která nestála za moc. Je potřeba tu dobu připomínat, protože někteří velmi rychle zapomněli a tu dobu si idealizují.

Tak jak je kniha skvela, tak drsny je samotny pribeh. Drsny dobou, lidskou zlobou, odpornym systemem. A presto v tom silenem svete dokaze hlavni hrdinka najit chut a enegii dal celit vsemu, co se ji denne stavi do cesty. Mela me obrovske sympatie, o to intenzivneji jsem s ni pak prozivala naprosto necekany zaver. I Modrovous prekvapil.
Poslouchala jsem audio ve zpracovani CRo. Nacteni Janou Paulovou bylo excelentni. Diky jejimu projevu bylo v pribehu tolik emoci, ze pri pouhem cteni knihy bych je nikdy takto nevstrebala. Za to obrovsky dik.

Poslechnuto na ČRo jako audiokniha. Pamatovala jsem si knihu z literatury na gymplu, ale vždy se mi zdál ten název podezřelý. Kniha mě rychle vtáhla, Honzlová byla tak sympatická bezproblémová holka semletá dobou a tupostí režimu a jeho reprezentantů. Měla jsem pocit, ze sleduju příběh nějaké kamarádky, tak civilní a přímočarý, kdy závěr knihy jsem prožívala s ní a dolehly na mě všechny ty emoce. Byla jsem až překvapená, jak moc se mi kniha líbila.

Tehdejší doba popsaná bez příkras. Jana Honzlová mi zpočátku přišla lhostejná, bez drajvu, znuděná/zklamaná životem bez perspektivy, po první třetině jsem jí přišla na chuť a knihu dočetla jedním dechem. Lze si jen těžko představit, jaké to muselo být prožívat mládí v době plné beznaděje a bez vyhlídek na lepší život.

Doba to byla otřesná. Podmínky v mnoha směrech šílené. Ale ten květnatý jazyk paní Salivarová, ta trefné přirovnání, to bylo pro mou duši krásné pohlazení.

Dlouho jsem se na ni těšila a pak najednou audiokniha. Překvapila. Ale milé. Jak přednesem, tak obsahem. Dlouho jsem čekala, že se bude ubírat zcela jiným směrem, ale vlastně to celé bylo neotřele zajímavé. Někdy naivní, někdy velmi chytré, vlastně "že života"

Od této knihy jsem čekala vpravdě něco jiného, ale i tak to byl pribeh zajímavý a čtivý. Pár věcí mi tam přišlo zbytečných, za což ubiram jednu hvezdicku. I tak ale kniha ve mně bude dlouho rezonovat, ten závěr jsem rozhodně nečekala.

Poslouchala jsem načtené skvělou Janou Paulovou, před kterou tímto smekám. Věřím, že kdybych tentokrát knihu četla sama, tak bych z ní neměla tolik, co z tohoto poslechu. Dostat do přednesu tolik emocí všemožného rázu, to jen tak někdo neumí. Někdy ani herci ne. Hezká pocta autorce, protože spousta lidí tuto knihu ještě nečetla, včetně mě. V knize je toho popsáno hodně, sama za sebe jsem ráda, že toho nebylo i víc, protože člověk si hodně domýšlí. Nevybírám si takovéto knihy ke čtení záměrně, vždycky je to takové letmé potkání, kterého v tomto případě vůbec nelituji. Nebyla to lehká doba a mě tak nějak osobně připadá, že 50. léta byla asi nejhorší. Jak už zde padlo v mnoha komentářích, kdo nezažil nepochopí. Ale je dobře, že ty knihy existují a věřím, že osloví i mladší generaci.

Všechno má svůj čas a já mám pocit, že čas téhle knihy už byl. Když vyšla v roce 1972 v Torontu, musela to být pecka. Za celého minulého režimu to zcela určitě byla pecka - jako všechny knihy o režimu bez obalu. Ale teď…? Kdo ty časy zažil, ten si může hnout žlučí a oživit vzpomínky, pravděpodobně už značně vybledlé (jak kdo). Kdo ty časy nezažil, nikdy nepochopí tu atmosféru všeobecné beznaděje, udavačství a strachu. To je totiž rozumem nepochopitelné, to se musí zažít. Dávám tedy zlatou střední plus hvězdu navíc za zaznamenání a uchování historické paměti o tom, jak se vedlo “politicky nespolehlivým”.
P.S. Nejsem jistá, jestli by 21-letá holka byla schopná takových hlubokých úvah, jaké jí autorka přiřkla.

26.09.2025

Zasáhl mě Janin příběh podobně jako Muž s dírou v srdci Petry Klabouchové. Jistě, jsou to nesrovnatelná díla, nicméně dopad na mne měla značný. Komunistický marasmus a zlovůle byly podány jako memento, přitom to nebyly antické tragédie s velkými gesty. Právě naopak, lidské utrpení přicházelo plíživě a červený zlořád umně dokázal ohýbat charaktery.
Zdena Salivarová píše lehce, obratně kouzlí s dialogy postav, nesklouzává nikdy do patosu nebo ublíženecké pózy. Velice zajímavá je figura STBáka Sedláčka, kterého polidšťuje snad opravdu vznikajícím citem k Janě. Díky otevřenému konci mi dílo stouplo na ceně...
Poslouchal jsem audio verzi Českého rozhlasu ve velmi zdařilém přednesu Jany Paulové. Pasáž prvního střetu se soudružkou (ratatata) Fantovou byla famózní.

"Co všechno nám ubližuje na duši?"

Skvěle napsané, skvěle načtené Janou Paulovou. Chvíli jsem se smála, chvíli jsem měla slzy v očích. Je to jedna z knížek, na které se nezapomíná.

Moje první p.Salivarová, dostala jsem co jsem čekala. Hezky napsaný a krásně přečtený (paní Paulovou) příběh. Neurazil, ale nijak zvlášť nenadchl.

25.09.2025

Dlouho jsme se s paní Salivarovou míjely a byla to chyba. A škoda pro mne, protože je to jedna z nejlpších (audio)knih, ke kterým jsem se dostala.
Silný příběh o lidství, mládí, touhách, mladické netrpělivosti i vděčnosti a obdivu (především k rodičům a lidem přes vše okolo stále ochotným pomáhat), pochybách, vášních a rodiném poutu a přátelství, hledaní vlastního prostoru a směřování ... a to vše na pozadí doby, kdy nebylo lépe ani náhodou, ačkoli charakterově zmrzačení, citově zakrnělí lidé, kteří mají radost z utrpění druhého, se zase tak špatně neměly ...

Nějak jsem z podcastu o paní Salivarové a její nejznámější knize, který mě k poslechu audioknihy dovedl, nabyla dojem, že to bude pozitivní čtení o nezdolnosti ducha v jakékoli době. Přesto, že je Jana silná postava se sympatickým humorem, která se nenechá zlomit všemi nesnázemi, které jí život v padesátých letech naložil, moc optimismu jsem přitom nepociťovala. Ta všudypřítomná socialistická šeď na mě dopadla plnou vahou, lidé, co na sebe práskají pro potěšení a vlastní prospěch, a změna k lepšímu v tu chvíli v nedohlednu… Coby ročník 95, těmito časy už naštěstí zcela nepolíbený, mi tahle kniha přijde jako skvělá ukázka, jak to tehdy vypadalo, a jak tehdejší doba dovedla zamávat se životem vlastně obyčejné holky. Paní Salivarová píše krásným jazykem s vtipem o době, která vtipná vůbec nebyla.

Poslouchala jsem audioknihu, zcela uhranuta. Smála jsem se i brečela. Bylo to skvělé. Silné. Diky.

Také jsem poslouchala jako audio s přednesem Jany Paulové, které hned z kraje tleskám, bylo to báječné. Do knížky jsem se "začetla" téměř hned. Hlavní postava, Jana, byla sympatická, přidrzlá, naivní ale s rozumem i srdcem na správném místě. Hodně se mi líbil její vztah s mladším bráškou, mám totiž podobný věkový rozdíl s tím svým. Kniha je zprvu rozpustilá, postupně zvážní až je na konci velmi emotivní až tragická. Obdivuji bohatý a trefný jazyk.