Honzíkova cesta
Bohumil Říha
Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.
Přidat komentář
Je to kniha pro děti a na nic jiného si nehraje. Je to příběh z časů dávno minulých. Málokdo si umí dnes představit, že by v tak útlém věku poslal své dítě samotné na venkov k příbuzným, když je všude tolik vražd a úchylů a podobných věcí. Na druhé straně právě proto možná budou dnešní děti závidět malému Honzíkovi jeho dětská dobrodružství a kniha bude ještě o to víc podněcovat jejich touhy a představivost. Příběh je psán lehkým čtivým stylem. Ve svém věku už to pochopitelně nepotřebuji číst znovu, ale chápu že je to kniha mezi dětmi oblíbená :D
Bude mi třicet, takže jediný důvod, proč knihu číst, je jasný. Čtenářská výzva, jupí!
Dětským knihám se neříká dětské jen tak ze srandy. Haló, tady jsem, jsou pro děti a jestli je to spoiler, vlezte mi na záda. Moje o dvacet let mladší já by dalo pět z pěti. Protože nic jiného nebylo (vždy jsem brečela přes trafikou, proč je Kačer Donald tak drahý, že mi ho rodiče kvůli tomu nechtějí koupit) a já měla jenom to, co bylo po bráchovi (nejenom knihy, smutné to dětství). Jako v dospělé se ve mě perou dvě věci. Takový rozkol.
Mám hodnotit tak, jak to upřímně vidim teď? (Mezi těma většinovýma 5/5 bych fakt svítila.)
Mám hodnotit hodnotit tak, jak se mi to líbilo jako malý holce? (To by bylo lživé hodnocení, už fakt nejsem malá holka.)
Mám z obou hodnocení udělat průměr? (Do toho se mi moc nechce. Sice tím nikoho nenastvu, ale bude se mi blbě spát.)
Tak jo, nadechni a dej jednu hvězdu. Za odvahu. Sama sobě. Že jsi to v tomhle věku přečetla.
Povinná mimočítanková četba, kterou si člověk rád přečte i nepovinně. Přečetl bych si ji i teď znova po 35 letech.
Po letech čtu svému dvouapůlletému vnoučkovi. Ač je jinak jako rtuť, u čtení téhle knihy ani nedutá a vydrží klidně dva celé příběhy za sebou. A je úžasné, když mi druhý den řekne, že by chtěl taky takovou zlobivou kozu, jako má děda v Koníkovicích a takovou kuličku, jako má Honzík, aby mi ji mohl dát. Až přijde čas, pořešíme třeba i družstevníky.
Je mi velikou ctí, že mohu zrovna tuhle knihu zahrnout do Čtenářské výzvy 2016. Milovala jsem ji jako dítě. Dnes se k ní vracím po téměř čtyřiadvaceti letech a musím říci, že je skvělá pořád!
Přemýšlím, zda jsem zde neměla oblíbených pouze několik kapitol nebo už si skutečně nepamatuji děj :)...
Často se u některých pasáží přistihuji, že nacházím dvojsmysly i pro dospělé :D
Úplně první knížka, kterou jsem přečetla. Pamatuju si, jak jsem spolu s ostatními prvňáčky louskala velká písmenka a snažila se číst nahlas (hrůza):-D
Oblíbená knížka z dětství. Teď jsem si ji připomněla, když jsem ji přečetla synovi. I jemu se moc líbila a taky ho fascinovaly ilustrace paní Zmatlíkové a krásně vyvedená první písmena kapitol. :-) Určitě se k ní vrátíme.
Měla jsem ji u babičky a dědy v knihovničce. Knižka je to velice milá s nádhernými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Trošku z ní sálá doba minulá, ale myslím, že na kráse ji to neubírá.
Za mé školní docházky jedno z prvních povinných knih, ale bylo to milé čtení, všichni jsme tehdá záviděli Honzíkovi ty úžasné prázdniny na venkově u babičky, všichni jsme chtěli psa a o družstevních lívancích jsme snili nad tácem ze školní jídelny, který měl svůj nezapomenutelný odér a na něm těžko specifikovatelný pokrm. Četla jsem ji s úspěchem i svým dětem, pokouším se číst i vnučkám a vůbec se mi nezdá, že by ji nerozuměly. Je to milé povídání.
Asi si ji pamatuji hezčí. Protože byla první? Nevím. Každopádně družstevní kuchyně byla silná káva i na mě.
Štítky knihy
zfilmováno venkov pro děti od 5 let kamarádi dětská dobrodružství
Autorovy další knížky
1957 | O letadélku Káněti |
1977 | Přede mnou poklekni |
1986 | Vítek |
1984 | Dětská encyklopedie |
1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Kniha mého dětství. Už se těším až budu jednou předčítat svým dětem a vracet se tak do svých dětských let