Hodiny
Michael Cunningham
Scéna ze života anglické spisovatelky Virginie Woolfové, osud prosté americké dívky v 50. letech, drama mladé lesbičky a majitelky nakladatelství: tři příběhy o umírání a bezmoci, ale také o ohleduplnosti a lásce; autor obdržel za román Pulitzerovu cenu. Hodinám se dostalo titulu kniha roku od nejprestižnějších amerických deníků (New York Times, Los Angeles Times, Boston Globe, Chicago Tribune) i časopisů věnovaných vydavatelskému průmyslu (Publishers Weekly). Následovaly prestižní ceny – Pulitzerova a PEN/Faulkner, kterou uděluje americká pobočka celosvětové spisovatelské organizace.... celý text
Přidat komentář
Viděla jsem prvně film, byl vynikající, přesto kniha pro mě byla ještě lepší. Hlubší psychologii postav jsem pochopila až z ní.... stejně jako Cunninghamův brilantní styl psaní, který mi filmové zpracování poskytnout nemůže. Postavy byly uvěřitelné. Necítím potřebu se s nimi ztotožňovat (v žádné knize) , ale miluju sledovat myšlenkové pochody autora ( autorů), které se prolínají právě do postav v jejich knihách a jsou čerpány odněkud z éteru...vždycky tam cinkne něco, co je nám všem společné. A tady to NĚCO bylo bezpochyby. Skvělá kniha !!! ( Která mě navíc logicky posunula ke čtení Virginie Woolfové)
Skvěle napsáno! Krásný čtenářský požitek, ale pro opětovné procítění atmosféry a příběhu mi "bohužel" stačí pustit si filmové zpracování, které se tentokrát opravdu povedlo na výbornou :)
Viděla jsem prvně film a musím rict, že jsem v knize nenašla žádné rozdíly oproti filmu.
Kniha pro mě byla zpočátku komplikovaná, než jsem přišla jakým způsobem se propojují jednotlivé osudy. Ale konečné propojení mě nadchlo. Obdivuji autorům um provázat tak dokonale tři osudy v úplně jiných souvislostech. Čekala jsem popis jednoho dne, ale postupně se vlastně vyjevila značná část života jednotlivých postav. Knihu hodnotím velmi kladně, i když musím přiznat, že to nebylo pohodové čtení, ale vyžadovalo to přemýšlení. Nicméně mě to přimělo půjčit si Paní Dalowayovou, takže mi asi spousta věcí začne teprve docházet.
Asi jsem tu knihu nepochopila, nebo nevím. Nezaujalo mě to, nebavilo. Žádná z těch žen mi není ničím blízká, nedokázala jsem si v tom nic najít. Ještě tak trochu zajímavý byl den Virginie Woolfové, ale to je asi vše.
Velmi, velmi příjemný příběh žen během jednoho dne. Opravdu Pulitzerova cena zaslouženě. Osobně nejsem nakloněna otevřeným koncům ale chápu, mělo to tak být.
Těžko se mi to četlo, hlavně na začátku, říkala jsem si, že asi na to nemám, na pár dnů jsem ji odložila, ale pak to bylo jako mávnutím proutku, najednou mě to začalo bavit... a byl konec.
Kniha mě bohužel nijak zvlášť nebavila. Jeden den v životě tří žen... Příběh je dost smutný, depresivní.
Cakala som od knihy viac, nez som dostala. Citala som len samu chvalu a mozno aj chapem preco. Autor ma siroku slovnu zasobu, vie skvelo opisat charakter, myslienky (to bolo najvacsie plus tej knihy) a rozhodne nebolo jednoduche taketo dielko napisat (je tam citit aspiracia na to, ze kniha ma byt rozoberana, skumana, ovencena cenami nez putava,hladko plynuca). Celkovo to nebolo velmi narocne citanie a dalo sa pochopit o co ide,len som tam hladala este nieco viac, myslela som, ze udalosti tam budu viac dotiahnute, budu k niecomu viest,ale neviedli nikam - az na male prepojenie na konci ...pointa celej novely: islo o tri zeny v roznych obdobiach, ich postavenie v tomto svete, ake maju pocity, premrhane sance, nenaplnene sny, ako bojuju s kazdodennymi problemami a ako ich to viac-menej neuspokojuje- zaujimavy bol pribeh pani Brownovej, s tou som sa ako tak vedela stotoznit, pochopit ju. Vcelku nie velmi uchvatne citanie, skor nudne, nez hlboke - vykonstruovane do detailov, ale bez duse... Idem si precitat aj Pani Dallowayovu..
Před třemi lety se mi kniha dostala do ruky poprvé. Přečetla jsem snad dvě kapitoly. Vůbec jsem se do děje nemohla vžít, věty jsem musela číst několikrát, nemohla jsem najít hlavu a patu, tak jsem ji vrátila do knihovny. Řekla jsem si však, že se k ní jednou vrátím. Teď, po třech letech, jsem jí dala druhou šanci. A? Díky bohu, že jsem ji po první zkušenosti nezavrhla. Pět hvězdiček jsem dala už více knihám, ale ne každá si je zaslouží jako tahle. Natolik jsem se do příběhů hlavních hrdinek vžila, že jsem ani nestačila přemýšlet nad souvislostí jednoho příběhu s druhým, proto pro mě bylo závěrečné propojení dějových linií opravdu strhující. Skvěle strávený úterní den.
Myslím si, že na tuto knihu je třeba mít věk a zkušenosti. Ačkoliv je to napsáno mistrovským jazykem a přestože jsem to tak vlastně docela dobře nepochopila, musím uznat, že mě to stejně hnalo číst tu knihu dál a dál. Akorát z ní mám momentálně rozporuplný pocit a nevím, co si vlastně odnést. Počkám pár let a přečtu ji znova. Uvidíme, kolik mi toho v budoucnu bude umět říct víc.
Hodiny odbíjejí tak psychotronicky angažovaně a prokomponovaně, až tlukot zní dietně a sterilně, jakoby kdesi za sklem. Ale přihoďme tam pár buzíků a leseb, to se dneska přece nosí, zachytračil si zapálený absolvent kurzu tvůrčího psaní, a to by nebylo, aby k nějaké té snobsky-kritické ceně nezačalo přihořívat!
Kožený film držel pohromadě jen díky výtečné Glassově hudbě. Ke knize jsem si ji nepustil. Chyba moje, leč primárně spisovatelova. 17/16
Hodiny, asi nejpreciznější a nejpromyšlenější román, jaký jsem ve svém dosavadním životě četla... Román, jehož každičký kousek je vymyšlen do nejmenšího detailu a všechny tyto detaily do sebe dokonale zapadají... Zprvu se jedná o 3 skoro nepropojené příběhy, ale s každičkou nadcházející stranou máme čím dál větší údiv ve tváři a nechápeme, jak něco tak brilantního mohl někdo napsat... Ano román je to fenomenální, ano román stojí za přečtení a ano tento román by měl číst každý... nevěříte? Přesvědčte se sami...
Hodiny rozhodně nenudí, stránky příjemně a rychle ubíhají a tři různé linie nijak nenarušují plynulost. Ovšem něco mi tady do plného počtu hvězd chybí. Občas se vynoří zajímavá pasáž, především celý příběh paní Brownové, který se mi líbil nejvíce a připadal mi nejzajímavější, ale většinu času je to takové, no, prázdné. Pan autor mne o tom, že nám podává psychologické drama, nepřesvědčil.
Jeden deň, na ktorý si možno spätne až tak nebudú pamätať, ale ktorý ich vyformoval a nejakým spôsobom bol osudný. Je to kniha o pocte detailom, maličkostiam, myšlienkovým pochodom, ktoré sú navonok nepodstatné, ničotné. Ale tak, ako keď do vody hodíme kamienok a kruhy sa zväčšujú, celý dej je popretkávaný súvislosťami...
Smutním, že tohle už nikdy Cunningham nepřekoná, ani kdyby se rozkrájel. K takovýmhle knihám je potřeba osvícení, které je moc vzácné. Při každém čtení žasnu, jak do úsporného rozsahu narval nádherně plynoucím jazykem vyjádřená neuvědomělá hnutí mysli, každou prchavou emoci. Všechno, co je pod povrchem kontrolovaného chování. Hodina, den, za chvíli pryč celý život. Nechci být bulvární, ale tohle je podle mě jedno z děl, které v kladném slova smyslu prostupuje autorova homosexualita, se kterou zřejmě souvisí jistá fascinace emocemi, schopnost empatie, um pohlédnout na život i „žensky“ (s pochopením, jak je tohle rozdělení relativní), přitakání extrémní lidské potřebě blízkosti a porozumění. Třešničkou na dortu je fakt, jak nečekaně se podařil film, u takovéhle látky. Sám Cunningham řekl, že je zřejmě jediným spisovatelem, co je spokojený se zfilmováním své knihy. Také pochválil soundtrack Philipa Glasse, a to také sdílím. Úžasná hudba. Knižní, filmová i skutečná. (Čteno v překladu Miroslava Jindry.)
očekávání vyšší než realita, ale i tak velmi zajímavě sepsaný jeden den v životě 3 žen - lehce mě iritoval všudepřítomné gay/lesbické momenty (prakticky každá postava v knize toužila po stejném pohlaví). V originále mohu doporučit i díky úžasně bohatému slovníku a stavbě vět autora.
Nemohla jsem si hned přivyknout na autorův styl, ale když se tak stalo...impozantní dílo. :)
Pěkná kniha, pro mě s překvapivým koncem....
***SPOILER***
Celou dobu jsem si myslela, že ty 3 příběhy jsou propojené úplně jinak. Myslela jsem si, že je to tak, že paní Woolfová píše knihu o Clarisse (paní Dallowayové) a o jejím příteli Richardovi a že Laura je v budoucnosti ta, která tuto knihu čte a nemůže se od ní odtrhnout... A ejhle, úplně na konci jsem zjistila, že všechno je jinak. Mám ráda takové překvapivé konce... :)
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena lesby, lesbismus fiktivní životopisy spisovatelky LGBT, queer, LGBT+ obsese
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hodiny |
| 2005 | Domov na konci světa |
| 2014 | Tělo a krev |
| 2011 |  Za soumraku |
| 2015 | Sněhová královna |
Kniha Hodiny je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 392x |
| Čtenářské výzvě | 224x |
| Doporučených | 133x |
| Knihotéce | 428x |
| Chystám se číst | 523x |
| Chci si koupit | 74x |
| dalších seznamech | 17x |
Film, pak autor předlohy. Musím říci, že tento autor mě nepřestává udivovat. Každá z jeho knih je něčím netradiční. Ale stejně tuhle mám v hlavě asi zafixovanou nejvíce. Možná to souvisí i s mým obdivem k V. Woolf.