Hlava XXII

Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností – román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního. – Zfilmoval Mike Nichols (1970)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/403/hlava-xxii-7Yj-403.jpg 4.31613
Originální název:

Catch-22 (1961)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (210)

Přidat komentář
jaroiva
27. června

Začala jsem číst, ale brzy jsem skončila. Tento styl humoru mi nějak nepřipadá vtipný (nemám moc ráda ani Švejka) a vojenské téma bez humoru mi připadá jako spíše čtení pro muže, kteří byli na vojně. Vzhledem k tomu, že jsem přečetla jen malou část knihy, raději ani nehodnotím.

patrik0816
19. června

Nejlepší způsob, jak poukázat na absurditu věcí, je humorem. Můj oblíbenec byl Milo Minderbinder. Totální vy*cánek a prospěchář, ale kromě toho, že bylo zajímavé sledovat jeho chování, byl též perfektním ztělesněním záporných lidských vlastností. Pasážím s jeho podobiznou na vlajkách ve městě nebo střílením po vlastní základně, se řežu ještě tři roky po tom, co jsem to četl.

Jen tak mimochodem... Kdyby někoho napadlo z toho udělat seriál, Yossariana musí hrát jedině Ben Affleck a Mila Owen Wilson! :D

lassse
10. června

Nadčasová kniha, ve které naleznete hodně pravdy. A navíc jsem se skvěle bavil.

Amalberga
26. května

Jednou za čas se vám podaří narazit na knihu, u které si přejete, aby nikdy neskončila. Hlava XXII je jednou z nich. Nesmírně opravdová, plná humoru a cynicky laskavá k hlavním postavám. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.

leny.wood
17. dubna

Hlavu XXII jsem si chtěla přečíst už od té doby, kdy jsme se o knize učili na střední škole. Až nyní se mi to ale povedlo a myslím, že to byl ten nejvhodnější čas. Jednoznačně doporučuji, mnozí napsali to důležité již přede mnou, tak proč se opakovat. Dejte se do čtení!

revolution9
04. dubna

Množstvo zaujímavých charakterov a absurdný humor, ktorým sa autor vysmieva vojnovej mašinérii bez toho, aby zľahčoval hrôzy vojny. Román, ktorý dokáže byť komický a dramatický zároveň. Román, ktorý sa rozhodol bojovať proti absurdite vojny ešte väčšou absurditou. Hlave XXII patrí zaslúžene status zásadnej knihy 20. storočia, ktorá má potenciál zaujať čitateľov každého veku, pričom tí starší sa k nej budú neustále vracať - prinajmenšom v myšlienkach.

Ence
02. dubna

Válečná satira se v závěru knihy mění v tragédii s komickými prvky, ve které je poslední zoufalý plamének naděje zažehnut Orrovým úspěšným přistáním u švédských břehů. Tato změna nálady působí zvláštně a cize, protože je psána v jiném duchu, než zbytek knihy.

S Hellerovým vypravěčským stylem jsem se nedokázal plně sžít, kvůli stereotypnímu popisu asi 20ti postav, které si s dalšími postavami průměrný čtenář snad ani všechny nezapamatuje - já si je nepamatoval. Všechny jsou popisovány příliš monotónně a ploše s jednou, dvěma charakteristickými psychologicko-patologickými vlastnostmi. Dále je zde přehršel opakujících se vtipů mnohdy založených na stejném a předvídatelném půdorysu, chaotické přeskakování mezi časovými rovinami, kdy člověk vůbec neví, která událost předchází jiné, nebo třeba velmi časté duplicity děje, kdy jsou některé události popisovány pořád dokola, třeba "naháč na stromě" se opakuje snad pětkrát.

Nicméně knihu určitě doporučuju. Absurdita, humor a tragikomičnost některých scén jsou jedinečným zážitkem.

Beebee
18. března

Kdo nečetl Hlavu XX, jakoby žil jen napůl. Ohromné množství vtipných situací a vět z ní používáme s bratrem a kamarády již hodně let. Samotné řčení: "To je jak Hlava XX", je již okřídlené. Rozhodně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Kromě knížky Bůh ví, ta je dvouvaječným dvojčetem Hlavy.

radek1326
16. března

Moje srdeční záležitost. Objektivního komentáře nejsem schopen :-)

Nachtimin
10. března

najlepsia z knih z povinneho citania

Daduška
14. února

Přečetla jsem to s dost značným úsilím. Na jednu stranu absurdita, která mě rozčilovala tak, že jsem to už ani nechtěla číst, na druhou stranu tak šílený černý humor, že jsem se ke knize vždy vrátila. Neschopnost a hloupost velících důstojníků mě tak štvala, že jsem se k četbě musela nutit. Jinak mi trochu vadilo přeskakování mezi událostmi, kdy se k jedné události autor vrací několikrát, postavy se mi hlavně v první půlce knihy dost pletly, bylo pro mě dost obtížné se zpočátku v příběhu orientovat. Kruh se však nakonec uzavřel a vše se vyjasnilo. Ale jinak nelituji - někdo to přirovnával k MASHi - taky jsem měla chvílemi tento pocit.

Kakurenbo
13. ledna

Naprostá paráda - jedinečný humor, jedinečné postavy, jedinečná kniha. Přestože mě většina postav rozčilovala, ani na moment jsem je nedokázala nesnášet. Mají svou jiskru, své kouzlo. Lidem, milujícím ostrý, skoro až morbidní humor, padne jako ulitá. Jednou za čas si pročítám své oblíbené pasáže, sem tam ji zhltnu celou a přestože naprosto přesně vím, co se bude dít dál, nemohu se nesmát. Opravdu doporučuji, stojí to za to.

Chesterton
09. ledna

Mám ji doma, ale pochybuji, že jí znovu zkusím....snad na čten.výzvu najdu něco jiného:) Že by to bylo tím, že nejsem milovník Švejka :)? Tento druh humoru mi moc nesedí:(

keiko33
04. ledna

Toto dielo je tak absurdne, az je dokonale. Tu sa nejde nesmiat nad ludskou hlupostou a zaroven neplakat nad tazkym osudom vojakov. Ocenujem, ze autor dokazal najst vtip aj v tragedii vojny. Videla som aj film, no ma chybu, ktoru maju vsetky filmy, podla viacstranovych knih. A to, ze chcu 500 stran vtesnat do dvoch hodin a to sa velmi neda. Vela veci by som nepochopila, keby som knihu necitala. Takze kniha ano, film ma velmi nedostal.

tester
04. ledna

Let v bombardéru pod palbou flaků s veselou myslí se na autorově stylu podepsal. Když se z výletu vrátil živý, tedy znovu narozený na zem užíval si života tak, jak bylo u těchto dobrovolných sebevrahů zvykem. Vojna je mašinerie, ale nezbytná, tam se nedá o absurditách diskutovat, protože by během diskuze bylo po válce.
Válečný SW se dolaďuje během boje.

mautina7
31.12.2017

Uf, je to za mnou.. tohle nebyl ani trochu šálek mé kávy, nepřišlo mi to ani vtipné, ani smutné. Hodně mě rozčiloval hektický styl psaní, kde se dokola opakovaly ty samé scény a ztrácela jsem se v postavách.

Evafelicita
22.12.2017

Pamatuju si, jak jsem se u této knihy smála, až mi řekly slzy a u další věty jsem brečela doopravdy.

Ramiel
16.12.2017

Spousta doporučujících recenzí mě zlákala. Ovšem kniha pro mě vůbec nebyla čtivá, ani humorná, jak jsem očekával po připodobněních ke Švejkovi nebo MASH. Jediná podobnost je absurdita války, ale pojatá úplně jiným stylem. Absurdita, zmatenost, nesmysl, cynismus... Očekával jsem, že se jedná o daleko lepší knihu.

vivienna
24.11.2017

...je to již dávno, kdy jsem ji četla, ale pamatuji, že mě nijak zvlášť nebavila - ale když čtu tady některá hodně dobrá hodnocení, tak jí dám ještě jednou šanci a pokusím se začíst...a uvidíme, jestli změním názor:-)

Atanone
07.11.2017

Musím říct,že můj pocit z této knihy zůstává i po letech natolik rozporuplný,že přemýšlím,jestli vůbec přidat komentář a ještě víc přemýšlím,jestli si ji přečíst znovu,protože mě přitahuje a odpuzuje zároveň. To není kritika,ta kniha je bezesporu zatraceně dobrá,ale natolik absurdní a šílená,že jsem se místy styděla,že se směju. Smát se tak strašným věcem jako je samotná Hlava XXII,vojenský soud,nebo hraní si na Boha cenzurováním dopisů,na které lidé tak zoufale čekají..a všudypřítomná smrt..
BRRRR..a taky hlasitý potlesk

allebra
04.11.2017

Další skvělá, nadčasová kniha, ke které jsem se docela dlouho odhodlávala, což ale vůbec nebylo na škodu. Kdybych četla knihu v době, kdy jsem neznala seriál MASH (jehož jsem velkým příznivcem), možná by se mi nečetla tak dobře. Nechci porovnávat knihu se seriálem, to dost dobře nejde. Obojí spojují stejné myšlenky a poslání, ale Hlava XXII má přece jen větší hloubku. Viděla jsem i zfilmováno a musím uznat, že docela precizně, v každém případě je potřeba vidět až po přečtení knihy. Chci si ještě přečíst volné pokračování „Zavíráme“ a zkusit i nějakou další knihu Josepha Hellera. Hlava XXII rozhodně stojí za přečtení. Jen nedoporučuji vydání Dita (1992), které obsahuje takové množství překlepů, se kterým jsem se už (naštěstí) dlouho nesetkala. A tento titul si to určitě nezaslouží!

jaro999
05.10.2017

Nemohu si pomoci, kniha mě nebavila, nedokázala jsem ji dočíst.

pepauzg
19.09.2017

Prvních cca 80 stran pro mě bylo docela složitých, dokonce jsem přemýšlel, jestli má cenu knihu dočíst, ale pak mě kniha chytla a dost jsem se nasmál.
Posledních cca 50 stran nicméně k smíchu moc nebylo.

Jája92
10.09.2017

Kniha byla velmi čtivá. Občas mi však vadilo, že v kapitolách nebyla dokončená myšlenka a rozuzlení jsem se dověděla, až o několik xx kapitol dále. Jen mě štve, že postavy, které jsem si oblíbila, zemřely. Je to zase jiný pohled na válku, než na který jsem zvyklá.

bookaholic_no.1
13.08.2017

Vtipné, úsměvné, absurdní, šokující, zdrcující. Má to prostě všechno. Jedna z mála knih, kterou určitě přečtu ještě jednou.

petra0022
29.07.2017

(Varování - spoiler!)
Knihu jsem kdysi četla v rámci maturitní četby a četla se dobře. Četla jsem však už i lepší (ale to bude tím, že mám obecně ráda jiný žánr a válka mě až tak nebere), co mě na knize ale štvalo, bylo neustálé umírání mých oblíbených postav. Poslední kapkou pro mne byla smrt McWatta.

druzickaster
15.07.2017

Naprosto geniální kniha. Úplně mi nesedí porovnání se Švejkem, spíš mi dílo připomíná MASH, ale v pohodě. Kniha je plná absurdit a střetů s takovými blbci, že to ani není možné, ale i o tom je bohužel život. Postupné odhalování charakterů některých postav je neotřelé a místy bych řekl, že i děsivé. No nic, jdu se začíst do volného pokračování této knihy: Závíráme.
Knihu by si měl přečíst každý dospělý a mohu ji jen vřele doporučit.

myelka
13.07.2017

Kocourkov jak vyšitý, četla jsem to teda v angličtině a to bylo hodně náročné, používá synonyma, která nejsou běžně známá. Ale jinak supr.

kralika
28.06.2017

Tenhle absurdní tyjátr jen tak nezapomenu, jako že se Washington Irving jmenuju!

kní
26.05.2017

Po Havlově prvním nástupu na Hrad bylo potřeba vybrat náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Musel to být profesionální voják s generálskou hodností, ale s výjimkou těch, kteří vystoupali po žebříčku komunistického výcviku a indoktrinace, žádní takoví generálové neexistovali. Komisi tvořili Jiří Křižan, Petr Oslzlý, Eda Kriseová a Michael Žantovský. Otázky na vojenskou kariéru vyvolávaly u všech čtyř kandidátů jednoslabičné odpovědi s nulovou informační hodnotou. Nakonec Michaela Žantovského napadlo zeptat se jich, co čtou večer před usnutím. Jeden zřejmě četl jenom řády a rozkazy, druhý znal celou marxistickou klasiku v ruštině a třetí, o něco osvícenější, měl zálibu v historii bitev a tažení od Hannibala po von Clausewitze. Čtvrtý, velitel protiletecké raketové brigády, dlouho váhal a nakonec zakoktal: "Hlava XXII". Nebylo co řešit. Generál Tomeček zůstal na Hradě téměř po celou dobu Havlova působení.