Hlava XXII

Hellerův nejznámější a nejlepší román, autor vychází z vlastních zkušeností – román je svým způsobem absurdní, ale realistický. Hlavní postavou je poručík letectva Yossarian, který je trochu klaun a trochu blázen (svým způsobem obdoba Haškova Švejka). Dílo nemá jednotnou koncepci, jedná se prostě o vylíčení mnoha absurdních situací. Název díla je odvozen podle vojenského paragrafu XXII, který říká, že voják může požádat o propuštění z armády, je-li blázen, ale zároveň říká, že uvědomuje-li si, že je blázen, nemůže být bláznem. J. Heller se na tento román pokusil navázat, ale další díl zdaleka nedosahuje kvalit prvního. – Zfilmoval Mike Nichols (1970)...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/40_/403/hlava-xxii-7Yj-403.jpg 4.31485
Originální název:

Catch-22 (1961)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, BB art
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (189)

Přidat komentář
jaro999
05. října

Nemohu si pomoci, kniha mě nebavila, nedokázala jsem ji dočíst.

pepauzg
19. září

Prvních cca 80 stran pro mě bylo docela složitých, dokonce jsem přemýšlel, jestli má cenu knihu dočíst, ale pak mě kniha chytla a dost jsem se nasmál.
Posledních cca 50 stran nicméně k smíchu moc nebylo.

Jája92
10. září

Kniha byla velmi čtivá. Občas mi však vadilo, že v kapitolách nebyla dokončená myšlenka a rozuzlení jsem se dověděla, až o několik xx kapitol dále. Jen mě štve, že postavy, které jsem si oblíbila, zemřely. Je to zase jiný pohled na válku, než na který jsem zvyklá.

bookaholic_no.1
13. srpna

Vtipné, úsměvné, absurdní, šokující, zdrcující. Má to prostě všechno. Jedna z mála knih, kterou určitě přečtu ještě jednou.

petra0022
29. července

(Varování - spoiler!)
Knihu jsem kdysi četla v rámci maturitní četby a četla se dobře. Četla jsem však už i lepší (ale to bude tím, že mám obecně ráda jiný žánr a válka mě až tak nebere), co mě na knize ale štvalo, bylo neustálé umírání mých oblíbených postav. Poslední kapkou pro mne byla smrt McWatta.

druzickaster
15. července

Naprosto geniální kniha. Úplně mi nesedí porovnání se Švejkem, spíš mi dílo připomíná MASH, ale v pohodě. Kniha je plná absurdit a střetů s takovými blbci, že to ani není možné, ale i o tom je bohužel život. Postupné odhalování charakterů některých postav je neotřelé a místy bych řekl, že i děsivé. No nic, jdu se začíst do volného pokračování této knihy: Závíráme.
Knihu by si měl přečíst každý dospělý a mohu ji jen vřele doporučit.

myelka
13. července

Kocourkov jak vyšitý, četla jsem to teda v angličtině a to bylo hodně náročné, používá synonyma, která nejsou běžně známá. Ale jinak supr.

kralika
28. června

Tenhle absurdní tyjátr jen tak nezapomenu, jako že se Washington Irving jmenuju!

kní
26. května

Po Havlově prvním nástupu na Hrad bylo potřeba vybrat náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky. Musel to být profesionální voják s generálskou hodností, ale s výjimkou těch, kteří vystoupali po žebříčku komunistického výcviku a indoktrinace, žádní takoví generálové neexistovali. Komisi tvořili Jiří Křižan, Petr Oslzlý, Eda Kriseová a Michael Žantovský. Otázky na vojenskou kariéru vyvolávaly u všech čtyř kandidátů jednoslabičné odpovědi s nulovou informační hodnotou. Nakonec Michaela Žantovského napadlo zeptat se jich, co čtou večer před usnutím. Jeden zřejmě četl jenom řády a rozkazy, druhý znal celou marxistickou klasiku v ruštině a třetí, o něco osvícenější, měl zálibu v historii bitev a tažení od Hannibala po von Clausewitze. Čtvrtý, velitel protiletecké raketové brigády, dlouho váhal a nakonec zakoktal: "Hlava XXII". Nebylo co řešit. Generál Tomeček zůstal na Hradě téměř po celou dobu Havlova působení.

LadyMichelle
24. května

Uuuu, jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla až do konce!

Ruzaaa
22. května

Přečteno díky čtenářské výzvě. Ale teda bohužel mě kniha nijak neuchvátila. Souhlasím s komentáři Ketesh a Yorika. Knihu jsem četla celý měsíc a musela jsem se do ní hodně nutit. A konec jsem taky nějak nepobrala :D asi to prostě není kniha pro mě. Chápu, že místy byla vtipná, ale tento styl humoru alá Švejk mi k srdci nepřirostl.

lucie.8
16. května

Když jsem Hlavu XXII zkoušela číst poprvé, vydržela jsem jen pár kapitol. Působila na mě zmateně a chaoticky, nechápala jsem, jak se tahle kniha může tátovi tak líbit. Nicméně za rok či dva se mi to rozleželo a dala jsem Hellerovi ještě jednu šanci. A nelituji! Na podruhé už mi styl vyprávění sedl a kniha mě naprosto uchvátila. Nahlas jsem se smála v autobuse a nejlepšími částmi bavila (nebo otravovala) své přátele. Bláznovství z této knihy je nejspíš nakažlivé.
Je skoro nemožné, aby armáda nebyla takový šílený "podnik", když jí tvoří lidé jako major Major Major (kterému se rodiče pomstili jeho jménem), věčně kvílící Hladový Joe, Milo (obchodník celým srdcem) a hlavně Yossarian.
K této knize se budu vždycky ráda vracet.

R0RI
01. května

Hlavu som objavila v našej domácej knižničke ešte keď som bola na základnej škole a prečítala som ju i keď som absolútne nerozumela o čo ide.Neskôr som sa znova ku nej vrátila a až vtedy som ocenila túto úžasnú knihu,čítala som ju už viackrát a vždy ma pobaví Yossarian.Odporúčam prečítať aj pokračovanie Záverečná.

Ketesh
20. dubna

Vzhledem k tomu, že nemám ráda ani Švejka, tak ani tohle mě moc neuchvátilo.

Makropulos
16. dubna

Tahle knížka je velmi chaotická, zřejmě proto, že válka je chaotická. Je velmi absurdní, zřejmě proto, že válka je absurdní. Je šílená, samozřejmě proto, že válka je šílená. Je chvílemi k pláči, chvílemi k smíchu, chvíli se čte lehce, chvíli to tak lehce nejde. Ale pokud tohle všechno zvládnete, stojí za to, si ji přečíst.

syskas
15. dubna

Skvelá kniha. Taký M*A*S*H v trochu inej podobe. V kritike nezmyselnosti a absurdnosti vojny ide oveľa ďalej. Zatína do živého a núti rozmýšľať.

Ikkju
07. dubna

Když od nás z práce odcházel kolega (jeho žena četla název knihy Hlava XXL), chtěl jsem mu citovat poslední odstavec z knihy, zkráceně (pozor spoiler!) po tom, co Y. utíká z armády, čeká na něj sice svoboda, ale hned za prvními dveřmi také nateliho děvka s kudlou v ruce, a co si budeme povídat, nevyřčeně, ale neúprosně i účast v nějaké další šílenosti, zcela jistě stejně propracované jako byla armádní. A to celé prostě jenom proto, že žije.

Kniha se mi četla velmi špatně, potýkal jsem se s ní roky, ale je v ní hluboká pravda, mašinérii blbosti je téměř (to slovo píšu jen proto, že jsem blázen, ale byl bych blázen, kdybych ho nenapsal) nemožné uniknout. Zaujala mě v ní též pasáž, ve které hlavní postavě spadnou klapky z očí, a jízlivý humor (a vyhodil tu blbku z okna) vystřídá ledově chladný pohled bez té zvláštní směsi cynismu a euforie, které jsou vlastně právě jenom obranou před mrazivou realitou (pod oknem si samozřejmě zlomila vaz, čímž celý vtip úspěšně zkazila).

venora
04. dubna

No, musím říct, že podle ohlasů jsem očekávala něco...víc. Ne že by se četla špatně, ale na mě asi moc absurdní - změny v čase bez varování, naprosto zvláštní situace... Každopádně jsem ráda, že jsem přečetla, už dlouho jsem se chystala, a třeba v budoucnu budu v lepším rozpoložení a sedne mi tento autor lépe

katushah
30. března

Dobrá kniha, určitě za přečtení stojí, ale znovu se k ní asi nevrátím, není to úplně můj žánr.

Izzurr
01. března

Hlava XXII je další z klasických knih, které by rozhodně neměly nikomu uniknout. Nejen, že výborně a originálním způsobem zachycuje boj člověka se zvráceným systémem, ale také je vtipná a dobře se čte (pozn. - čteno v originále). V první (zhruba) polovině je kniha absurdně vtipná, s blížícím se koncem se postupně stává víc a víc absurdně ponurou.
Přestože nejde o knihu vykreslující brutalitu války tak, jako např. Na západní frontě klid, není Hlava XXII o nic míň působivá.

Modrina
24. února

Tuhle knížku jsem četla už kdysi dávno, teď se mi dostala do ruky znovu. A byla jsem překvapená, kolik jsem toho zapomněla. Na Yosseriana, an nahý přijímá vyznamenání, se asi zapomenout nedá. :) Ale moje paměť takřka vytěsnila, jak dobře jsou popsány válečné hrůzy. Úžasná kniha.

Lannes
31. ledna

Pro mě jedna ze dvou nejlepších knih (spolu s Kingovým TO), co jsem četl. Absolutní klasika, kterou by si měl přečíst každý. Takhle k dokonalosti dotažený absurdní černý humor jinde nenajdete. Nemá smysl rozepisovat se o obsahu knihy, prostě si to bezpodmínečně přečtěte....

Hieronyma
21. ledna

Do četby Hlavy XXII jsem se pouštěla s velkým očekáváním, protože jí očividně velmi kladná doporučení ze všech stran nechybí. Musím říct, že (možná právě proto) mě kniha poněkud zklamala.

Jednotlivé nápady a momenty knihy se mi ovšem velice zamlouvaly a samotná koncepce satiry, která se drsně strefuje sarkastickým kulometem do amerického armádního kocourkova, mě zpočátku uchvátila. Ba co víc, skutečně jsem se u dílčích epizod smála (cenzura dopisů Washingtonem Irvingem, nahý Yossarian příjimající vyznamenání, strastiplný život Majora Majora Majora). Také hlavní postava Yossariana mi přišla dobře napsaná a svou logicky odůvodněnou zbabělostí podivně sympatická.

Bohužel se mi zdá, že kniha nedrží pohromadě jako celek, ač jednotlivé části jsou dobré.
Nejsem si jistá, jakým pravidlem se řídí časová souslednost jednotlivých příběhů. Místy se zdá, že sledujeme chronologické vyprávění, to zejména ke konci knihy, kde je to nutné pro pochopení rozuzlení příběhu. Na druhou stranu v první polovině příběhu skáče autor v čase dopředu a dozadu a člověk je někde překvapen, že ještě žije postava, kterou jsme už pokládali za mrtvou. Mě to aspoň během četby mátlo. To svobodné nakládání s časem někdy může být čtivé a přehledné (teď mě napadají Zápisky z mrtvého domu od Dostojevského), ale občasné ignorování pravidla, které si autor sám určil, mi přijde matoucí.

Podobně bohužel skáče i s náladou v průběhu knihy. Od velmi vtipných míst, kde se člověk zasměje nad směšnou absurditou armádního aparátu, se ihned přesouváme k vážným, až patriotismem zavánějícím místům (což u této knihy je dost na pováženou), kde strašným způsobem umírají Yossarianovi kamarádi (Snowden) a člověk má pomalu výčitky svědomí, že se o pár stránek předtím smál.

Samotný konec je pak definicí anglického slova anticlimactic. Ne, skutečně jsem nečekala nějakou vznosnou finální kapitolu ve stylu „ a teď si shrňme, co jsme se dnes naučili, třído “, ale řešení finále mi jednoduše přišlo až moc laciné a čtenářský ekvivalent zakončení detektivky slovy „ a pak jsem se probudil a zjistil jsem, že je to všechno jen sen“. Toto je jen přirovnání, ovšem v knize je podobný únik od nějakého chytrého vykoumání problému Hlavy XXII, který bych od Yossariana tedy nečekala.

Kdyby to byla první kniha tohoto druhu (válečná satira), kterou bych četla, určitě bych na ni pohlížela méně kriticky. Bohužel každý Čech má za sebou četbu Švejka, který má nejen stejně šťavnatý humor, ale na rozdíl od této knihy si zachovává konzistenci a drží pohromadě od začátku až dokonce. Takže bohužel...

ZuzziŠ
16. ledna

Usmyslela jsem si, že si přečtu Hlavu XXII, a když jsem zjistila, kolik že to má stránek, zesinala jsem.
Jenomže těch stránek ta kniha může mít víc a víc a víc a nekonečně mnoho, protože je skvělá. Naprosto skvělá.

Jolkipalki
02. ledna

Vojna a jej utrpenie cez slzy smiechu. Jedna z najlepších kníh, aké som v živote prečítala. Nezmyselnosť vojny sa hádam výstižnejšie nedala vykresliť.

petrnovic
30.12.2016

Skvělá kniha se silným obsahem. Z počátku jsem se smál a přišlo mi to vtipné a jak jsem knihou procházel, začal jsem si uvědomovat, že to je spíš smutné a k zlosti (Milo). Kolik hlouposti a blbosti je v lidech....

beveron
29.12.2016

Jediná kniha, kterou jsem si vypůjčila a uz nikdy nevrátila. Často premyslim, zda bych ji vrátila, kdyby bylo komu (bohužel uz neni)....a jsou dny, kdy si říkám, ze urcite ANO. Vrátila bych tento usmoulany, poniceny a stokrat cteny paperback a okamzite si pořídila pevnou vazbu, novoučkou a voňavou knížku, nikdy nectenou, nikdy neprolistovanou, bez otisku prstu a bez stop DNA (slzy a atakdal) Ale pak si uvědomím, ze vlastně NE. NE!

Lenka1386
15.11.2016

Začátkem jsem se musela prokousat... Začala jsem, odložila, znovu začala a tak asi po dobu dvou let. Ale pak jsem dočetla a rozhodně ji teď můžu zařadit mezi svých pět nejoblíbenějších knih!

traven
25.10.2016

Smysl tato kniha dá především člověku co sloužil dovolím si říci v jakékoliv armádě světa,člověk brečí až to bolí..

Yorika
24.10.2016

Nevím, možná jsem nepochopila humor, v jehož duchu je román napsán, možná mi není blízké vojenské prostředí, ve kterém se děj odehrává, možná jsem tuto knihu měla číst jinak, možná jsem ji měla přečíst jindy...Zkrátka k srdci mi nepřirostla.