Híťovo kouzelné dobrodružství

16.11.2023

Dominik Landsman tentokrát zaplul do vod science fiction, a samozřejmě jak jinak, než s humorem sobě vlastním. Už samotný motiv Hitlerů, bojujících v arénách mezi sebou, dává jasně na srozuměnou, že brát vážně lze v tomto případně snad jen tiráž. Smysl tu totiž nedává nic, třebaže dějová zápletka se zuby nehty snaží třímat příčetnost na uzdě. Daří se jí to se střídavým úspěchem, protože autor zcela opustil potřebu jít na ruku zaběhnutým pravidlům. V některých momentech tak neudržíte bránici v klidu, jindy se zas horko-těžko budete prokousávat zdlouhavým textem, jehož pointa je vám zřejmá od prvního slova. Samotné nápady by pak klidně zasloužily Cenu Karla Čapka, naneštěstí neúměrný rozsah většinu dobrého zazdí množstvím nudného. Navíc je třeba brát v potaz, že jde o cílenou parodii, čemuž je podřízena i stylistika. Přitroublé dialogy, tahající za uši nebo zvraty, jak vystřižené z telenovely, nepřímo shazují celkový zážitek, který by na prostoru stovky stránek fungoval mnohem lépe.

Jo, je to dlouhé, ale to se stručně popsat nedá... Tedy tato kniha překonala cokoliv, co jsem od ní očekávala... (O Fotrovi jsem věděla, ale nečetla, syn má Landsmanova kapitána Adorabla a má ty dvě knihy rád).
Příběh se točí kolem otce a pak především jeho syna a jednoho technického génia, kteří cvičí takového Hitlera a jejich snem je Finále Mistrovství světa Hitlerů jako vstupenka do lepšího světa. Do toho se zamotá spousty překážek a různých lidí/mutantů v nehostinném apokalyptickém zmaru.
Přečtla jsem si první kapitolu a nevěděla jsem, jestli to mám rovnou hodit do popelnice nebo co. Druhá kapitola začíná takto: Můj milý čtenáři. Nyní, po přečtení první kapitoly, jsi jistě pozvedl nejedno obočí a nejspíš nechápavě kroutíš hlavou. Co to má znamenat? V tomhle duchu se ponese i zbytek knížky? Proč jsem tuhle kravinu kupoval? Proč jsem nesáhl raději po Třeštíkové nebo Hartlovi? Vždyť je to zbytečně vulgární a prvoplánové. Mám číst dál? Ano, určitě čti dál, můj milý čtenáři. Všechno má svůj smysl.
Tak to mě dostalo. Dobře, čtu dál. Po druhé kapitole jsem trochu litovala, ale odhodlaně četla dál. První třetina je taková popisnější, jak to na světě v apokalypse chodí a tak, ale pak už příběh nějaký spád má. S každou novou kapitolou jsem si říkala, že už mě nemůže snad nic překvapit ale překvapilo. To prostě nevymyslíš, tohleto. V polovině jsem si tak nějak zvykla na nepřetržitý přísun faaakt nechutností a vulgárních popisných vsuvek a od dvou třetin vnímala jen ten stupňující se příběh. Ve třech čtvrtinách je zcela jasné, kam ten příběh směřuje, ale člověk si říká, co šíleného ještě Landsman do toho děje vsune. A opravdu nezklame. A pak přijde poslední kapitola a poslední stránka, tak to je rána kladivem mezi oči.
A teď přemýšlím, co s tím. Ten čistý okleštěný příběh je vlastně od půlky tuctovka. Ale ty kulisy, vsuvky, detaily, námět, prostředí, zpracování... jak tohle může proboha někoho napadnout?
Asi to není ode mě recenze v pravém slova smyslu, ale fakt se pořád nemůžu rozhodnout, jestli je to tak geniální nebo tak stupidní Člověk, který má tohle v hlavě, nemůže být úplně normální.
PS: Marně si představuji zfilmovanou verzi, ale tak daleko moje představivost nesahá.

04.08.2023

Rozhodně nejde o knihu pro běžné čtenáře Dominika Landsmana! Spíše naopak, Vy to vůbec nečtěte! Fakt! Zato lidi, kteří mají rádi absurdní, ulítlý a trochu úchylný humor, by se mohli dobře pobavit. Já se pobavila velmi slušně. Nadchla mě již anotace, na tu jsem skočila a nelituji. Je to ujeťárna, jak blázen, plná nápadů. Ty vycházejí jak ze zesměšňování lidských slabostí, tak zesměšňování Hitlera. Podle mě jde o vrcholné sebevědomí autora!
Pár z mnoha překvapivých momentů: služebníci Matky Komety, Eva Braunová, ZrůdaCity, Kanibalové, Rybí lidé, Jeníček a Mařenka a spousty popkulturních odkazů.