Historie, paměť a identita v současné světové a české próze

Současnou světovou a českou prózu, zde chápeme jako prózu posledních dvou dekád, tedy zhruba počínaje přelomem tisíciletí. Zatímco časové vymezení je tak poměrně jednoznačné, geografický a společensko-kulturní rozsah naopak ukazuje na značnou diverzitu a heterogenitu, neboť literatury jednotlivých zemí nevyhnutelně odrážejí a vykazují patrné idiosynkratické rysy dlouhodobě podmíněné jejich jedinečnou dějinnou zkušeností. Přes tato krajová specifika však lze u současné světové prózy vysledovat určité společné vývojové tendence a tematická zaměření, což je do značné míry zapříčiněno nivelizačními důsledky ekonomické, kulturní a technologické globalizace, které se pochopitelně nevyhnuly ani knižnímu trhu, jak na úrovni národní, tak celosvětové. Má-li být literatura mezinárodně úspěšná, musí prezentovat místní specifika v takovém významovém a kontextovém rámci, který ji učiní do jisté míry univerzálně přístupnou a srozumitelnou. A právě vztah mezi historií a identitou, v kolektivní i individuální podobě, a s ním neoddělitelně spjatý motiv paměti, je jedním z klíčových motivů, kterému se autoři nové edice Filologických studií věnují.... celý text