Hellraiser

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Franku Cottonovi, požitkáři, jenž vyčerpal veškeré možnosti zábavy v této realitě, se podařilo odhalit tajemství Lemarchandovy kostky, bájného hlavolamu, který otevírá dveře k absolutním rozkoším jiných sfér. Stanul na prahu a vyčkával příchodu svých průvodců, cenobitů, příslušníků tajného řádu těch, kdo rozkoš také hledali, našli a už také pochopili, že s vypjatou smyslností je neodmyslitelně spjata i její věčná souputnice: trýznivá bolest. Hrůzná, nesnesitelná kombinace však Franka přivede za hranici života, zpoza níž mu může pomoci pouze Julia, žena, která kdysi podlehla kouzlu jeho osobnosti. Při boji za Frankovu záchranu dojde ke střetu zástupců pekelného světa blahé agonie s obyčejnými smrtelníky, ovládanými chtíčem, žárlivostí i láskou....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478764/big_hellraiser-RSl-478764.jpg 4.169
Žánr:
Literatura světová, Horory, Romány

Vydáno: , Carcosa
Originální název:

The Hellbound Heart, 1986


více info...
Nahrávám...

Komentáře (19)

Kniha Hellraiser

david5746
22. května

Asi je to fakt klasika, ale klasika, která se mi prostě stylem nerefila do vkusu. A podobnost s Kingem taky neberu jako doporučení. Tak alespoň, že je autor o těch 22 let starší než já.
K ději toho moc říct bez okatého spojlerování asi nedokážu. Ale příznivci žánru si tu jistě díky různým přízrakům z jiných sfér, krmení jiných přízraků krví atd, jistě svoje najdou.

dr.horrible
19. dubna

Samo o sebe skôr na 4*, hlavne v rámci Barkerovej tvorby, kde sú niektoré jeho eposy o riadny kus v pekle ďalej. Hviezdu navrch pridávam tomu kultu, ktorý z toho vznikol, a filmu, dokonale dopĺňajúcemu Barkerove fantázie. A Cenobitom.


Corvus
17. dubna

Ne, bohužel Clive Barker a já si prostě nerozumíme. Miluji tajemno, fantasy, sci-fi, horory, dekadenci, nihilismus, mám velmi rád tvorbu Stephena Kinga, ale po přečtení dalšího Barkera se mi opět potvrdilo, že horor je jedna z nejzrádnějších literárních "škatulek". K hororu se často uchylují začátečníci, čekajíc, že se svou strašidelnou povídkou prorazí… ale skutečných mistrů tohoto žánru je doslova jako šafránu. A ačkoliv budu močit hodně proti větru, Barker (v určitých kruzích kultovní legenda) mezi ně prostě nepatří. Jeho styl je na mě příliš jednoduchý, příliš laciný, až pouťový. Nulová práce s charaktery, naprosto chybějící aspoň náznak nějaké psychologie, není se čeho chytit. Bohapustá krevní konzerva bez špetky chuti, natož výživného sosíku okolo, který by na roky uvíznul na patře a mezi zuby a člověk se mohl z té zahnívající dobroty kochat ještě roky po přečtení. To u Barkera nelze naprosto vůbec vyhledávat/očekávat. Tam kde Kingovi stačí ledabyle letmo nastínit atmosféru a člověk už se začíná s lehkým mrazením v zátylku vrtět v křesle, Barkerovi nestačí kilometry stažené kůže, hektolitry krve, ani zástup stopořených penisů. Vyzkoušel jsem 600stránkové Knihy krve I-III a vyjma jedné jediné povídky se mi nelíbilo nic. Popravdě si z tohoto souhrnného vydání nepamatuji s odstupem času ani písmenko, přitom např. s Kingovými +1000stránkovými bichlemi takový problém neregistruji. Po mnoha letech jsem dal šanci Hellraiserovi, protože uctívám filmovou ságu a Douga Bradleyho, který hrával roli Pinheada (a mám jej rád z desek Cradle Of Filth, kde namlouvá různá intra, outra apod.). Hellraiser - útlá knížečka na pár hodin četby - nenadchne, neurazí a to je poněkud málo. A přesně takhle mám zafixovaného Clivea Barkera. Bohužel pro Barkera, je na světě až MOC špičkových autorů, kterým je nutné dát přednost, protože život je krátký a není čas ztrácet… čas s průměrností. A tak největším plusem Hellraisera je jeho rozsah 125 stránek. A to je skutečně málo. Dvě hvězdy a to ještě s přivřenýma očima. My dva si prostě nerozumíme :-)

heavy66
13. dubna

"I’ll tear your soul apart!"
Tak jiný proti Stephenu Kingovi, a přece stejně dobrý! King - to je poctivý krvavý stejk, Barker - trhané vepřové na Lemarchandův způsob! To znamená hodně trhané a polité domácí BBQ* omáčkou. Pinhead je můj oblíbený démon v knize, a filmech jedna, dva, tři, pak už ne.
*BBQ = blood, brain, quarter

Terva
12. dubna

„Mohl být někomu
vyměřen horší trest,
než je představa bolesti
bez naděje na úlevu?“


„Všechno, co lidstvo ví o řádu Šrámu, mu bylo známo“.

Kdo viděl stejnojmenný film, který si sám pan spisovatel Clive Barker natočil, nebude z této knihy zklamán. Těch pár rozdílů, které oba příběhy mají, nedokáží utlumit to krvavé řádění. Všechno je to precizně hororové a napínavé. Vlastně v této knižní formě jsem se i musel pousmát nad jednoduchostí, jak získat živé tělo jako stravu pro svou „lásku“.

Malá ochutnávka:
Frank se tak usilovně soustředil na rozluštění záhady Lemarchandovy kostky, že když se ozvaly první údery velkého zvonu, vůbec je nevnímal. Hlavolam sestrojil mistr svého oboru a potíž se měla takto: ikdyž bylo Frankovi řečeno, že schránka obsahuje hotové divy, vypadalo to, že do ní jednoduše nevede žádná cesta, na žádné z jejích šesti lakovaných stran se nenabízelo žádné vodítko ohledně umístění bodů, jejichž stisknutím by se od sebe uvolnily jednotlivé díly trojrozměrné skládačky...

Pravda však je taková, že cenobiti jsou ve filmu fakt brutální a mají perfektní image. Při čtení tohoto příběhu jsem si je úplně vybavoval, ale musím přiznat, že nevidět film, měl bych asi s pochopením jejich vizáže velký problém. Rozhodně tuto knihu doporučuji. Těm co viděli film spíše jako povinnost a těm, co film neviděli je tu nabídnuta „vřelejší“ verze.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení.

Holister
25. února

Klasika všech klasik, dá se říci... i přečíst.

jarynek
24. února

Povídkové Knihy krve mám hodně rád, kvalita jednotlivých povídek kolísá, ale dá se tam najít několik opravdových skvostů a k tomu i další nadprůměrné kousky. Na Hellraisera jsem se hodně těšil, protože svým rozsahem se vlastně jedná o delší povídku. Zklamán jsem nebyl, i když za Barkerův úplný top povídkové tvorby bych to nepovažoval. Každopádně svižně napsané, na svou dobu pár poměrně dost explicitních násilných scén. Jen ten závěr byl na mne moc pozitivní, tady by se mnohem lépe vyjímalo, kdyby "zlo zvítězilo nad dobrem".

Lenka.Vílka
26. února

Tak tohle byla vážně zábava!

Těžko říct, co se mi na knize líbilo nejvíc.
Jestli to, jak je to místama nechutně napsaný.
(Protože to velí myšlenka: Je to horor, chci nechutnosti a krev.)
Jestli to, jakou to má druhou myšlenku.
(Protože i když nevíte, kam to bude směřovat, je jasný, že do nějakýho šťastnýho konce fakt ne.)
Jestli to, že přestože se jedná o delšího povídku, je v ní úplně všechno.
(Protože je to dobrý napsaný, takže jsem neměla pocit, že něco chybí.)

A hlavní otázka: čí je to vlastně příběh?
Franka, který se kvůli svým touhám dostal tam, kam se dostal? (Nebo spíš překročení hrany, že...tak proč si stěžuje?)
Julie, která se kvůli svým touhám dostane do situace, kdy je ochotná dělat všechno, co dělá? (Frank musel bejt tehdy hodně dobrej!)
Kirsty, která si hraním na detektiva motivovaná žárlivostí zadělá na pořádný průšvih? (To je ta, který budete fandit, pokud jste se nenechali unést na vlně představy úchyláren z vlhkého pokoje.)
Rory, který byl tak dlouhou Rory, až už nebyl? (Pokud jste na tuhle čunčárny, Pretty od Don Broco.)

Když to po sobě čtu, je to vlastně příběh čtyř nadržených veverek. Každá z nich chce oříšek a udělá pro něj cokoliv. No, ale kdo ví něco o zvířátkách nebo viděl Dobu ledovou, ví, že s těma veverkama a oříškama je to trochu komplikovanější.

Pár vtipně nechutných scén, pár hodně nechutnejch scén, dost krve, ujetej svět, který logicky na tom rozsahu nelze úplně prozkoumat (za mě, dobrá půda pro tápání, čas na vysvětlování by byl v románu) a vážně dobře napsaný. Já jsem si to užila. Poměrně nedávno jsem četla povídku Zapovězené a to mě moc nebavilo. Ráda jsem si spravila náladu  :)

PS: obálka mi fakt nevadí ;)

1