Hastrman
Miloš Urban
Novodobá utopie, dílo pozdního romantismu, pohádka pro lid držený pod krkem svou vlastní politickou reprezentací – tak lze charakterizovat Hastrmana (2001), potenciální černou knihu ekoterorismu… kdyby to nebyla kniha zelená. Děj románu je rozdělen do dvou časových pásem – do období 19. století a do současnosti. Obojí spojuje hlavní postava hastrmana, který si vytyčil za úkol vyčistit vody na svém panství od nánosu bahna... Vypravěčem je samotný hastrman, který čtenáři děj vypráví nezaujatým tónem. V hastrmanovi se ve skutečnosti skrývají dvě osobnosti: zvíře a bestie toužící stát se člověkem. Tyto osobnosti se v něm neustále potýkají. Je to bytost bez duše, přírodní živel, který vždy činí to, k čemu je předurčen. Není zlý ani dobrý, nelituje svých činů a ani nemá radost z toho, co provádí.... celý text
Přidat komentář
No tohle byla zase lahůdka! Mimořádná schopnost vyhrabat nějaký zapomenutý kout a proměnit ho v kouzelné místo. Některé autorovy knihy mě přimějí taková místa vyhledat a podívat se na ně jeho očima. Od okamžiku prvního přečtení miluji Holany, Dolany, Kozly a Vlhošť, jakož i veškeré rybniční soustavy! To je génius ten člověk! O grafice knihy ani nemluvě.
Kromě úžasného Urbanova jazyka mě tentokrát v první části zaujaly úžasné popisy přírodní scenérie a také lidových zvyků i s uvedením písní při nich zpívaných. Druhá část je výrazně jiná, přechází do současnosti a vyjadřuje se hlavně k ničení přírody. Příběh je plný symboliky a dopřává čtenáři možnost zapojit vlastní fantazii a prožívat tak naplno děj společně s rozporuplným hrdinou. Začátek druhé části mě v nejdříve trochu nesedl, zdálo se mi to takové kostrbaté, ale s přibývajícími stránkami jsem se zase „zapojila“. Je to prostě opět jiný Urban a to je to, co mě na něm nejvíc baví.
Ohromně jsem byla překvapená. Knihu jsem doslova hltala. Při čtení kolem mě kvákaly žáby, kapři pleskali ploutvemi, objímala mě rybniční vůně. Kniha je protkaná velkou spoustou zvláštních myšlenek a symbolů, které možná odhalíte, možná ne, ale nejvíce ze všeho jsem ocenila, že autor nechal čtenáři veliký prostor na fantazii, protože podoba Hastrmana nebyla přesně udána, čtenář měl možnost vytvořit si vlastní obrazy, vlastní fantazie.
Druhá část knihy je výrazně jiná a možná je to tak správně, vždyť i naše doba je TAK jiná. Naším světem hýbou již jiné "mlýnské" kameny. jak říkám, symbolizmus kam se podíváte.
Vše spělo k úžasnému konci. Knihu doporučuji všem, co mají na knihách rádi atmosféru, tajemno, nenápadné odkazy do jiných světů a hlavně si rádi v hlavách malují vlastní představy. Je to kniha, která nemá obdoby, kniha, která mi udělala slinu i na další Milošovy příběhy. Doufám, že ve všech bude špetka toho jeho zvláštního tajemna.
Možná jsem měla o této knize a tomto tématu moc velká očekávání. První část knihy byla opravdu pěkná, zajímavá a moc dobře se četla. Za to druhá část byla byla horší a pro mě nezajímavá a místy jsem měla ale tendenci k přeskakování celých odstavců. Ovšem konec za to opravdu stál a moc mě potěšil.
Mohl to být zajímavý literaární experiment, který narativní linii rozdělí do dvou zcela odlišně odvyprávěných a tematických celků. ... V první půli nezachrání permanentní popis drhnoucí děj a v druhé zas metoda "tam a zase zpátky" připomíná pokusy neumětele z horní dolní. Škoda, čekal jsem docela hodně; v nejbližších letech se nemíní k Urbanovi vracet (natož ho kupovat :) ).
Hodně se mi líbila ta první část, v něčem připomínala Viktorku od Boženy Němcové:-) Originální myšlenka. Tajemno. Ale ta druhá část s ekoteroristou... Fuj.
Vynikající Urban. Velmi originální, ale nemyslím si, že úplně snadné čtení, protože knížka nabízí hodně prostoru pro vlastní interpretace a pro řádění čtenářovy fantazie. Především první část jsem zhltala, ale stejně jsem do poslední stránky úplně nevěděla, co z toho nakonec bude. Ale při dočtení onoho prvního dílu mě napadlo "vždyť to bylo vlastně naprosto geniální!". Druhá část je o něco slabší, i když i tak mě narážky na zdevastované životní prostředí současnosti celkem zasáhly. Jednoznačně knihu považuji za jednu z nejlepších v Urbanově tvorbě.
Zase trošku jiný Urban, ale pořád stejně osobitý. Jeho knihy na mě působí velmi rozporuplně a někdy si říkám, že má autor hodně bujnou fantazii.
Skláním se hluboce před dokonalou češtinou,autor si opravdu umělecky ujíždí na popisu přírody tak,jak snad ještě dosud nikdo.Bohužel v kontrastu s tímto umem mě k smrti nudila ta rozvláčnost,děj naprosto chudý a scifi zápletka s hastrmanem až dětinská.Kniha celkově působí nesourodým dojmem,těžko jí hodnotit.Kdyby to byl obraz,rozplynu se nad ním v úžasu,ale do bytu si ho nepověsím.Nedivým se tomu rozporuplnému hodnocení.:-)
Nejraději bych dala pouze 50% (což bohužel nejde) a to jen proto, že jsem ji dočetla (seč s obtížemi). První část pro mě začala být zajímavá po asi 140 stránce a neustálém boji knížku odložit. Druhá mi přišla naivní a "nedospělá". Není to vůbec můj vkus.
sorry Miloši... Nedočetl jsem... Stín katedrály a Santiniho jazyk byly pro mně vrchol... A ten už asi nepřekonáš!
Po první, nadějné půlce se román nejednou rozplizl do neschpnosti, nerozhodnosti, nesmyslnosti. Mám pocit, že Miloš Urban musí uniknout z reality, aby napsal dobrou knihu. Současnost a realita mu naprosto nesedí, vede až do trapnosti.
Štítky knihy
ekologie zfilmováno faráři ochrana životního prostředí pohané, pohanství ekoterorismus vodníci Magnesia Litera romány
Autorovy další knížky
2001 | Hastrman |
1999 | Sedmikostelí |
2008 | Lord Mord |
2005 | Santiniho jazyk |
2003 | Stín katedrály |
Nádhera! Taková poetika,prolínání mýtů a skutečnosti,náznaky a rozuzlení..
Přečetla jsem jedním dechem a byla bych četla dál.
Moc se mi v tomto případě líbí,jak ten člověk přemýšlí a trochu mu tu úžasnou fantazii závidím.