Harlekýnovy miliony

3 12. února

Lehce posmutnělý závěr tzv. nymburské trilogie. Z knihy je místy cítit autorova snaha vyhovět dobovým cenzurním zásahům, celkově jde ale o důstojné zakončení příběhu Maryšky, Francina a strýce Pepina, v poněkud nedůstojném prostředí domova důchodců Na Zámku v Lysé nad Labem na konci šedesátých let. Příběh je nejsilnější v dobových retrospektivách, naopak jako nejslabší se jeví těžkopádné, dějepisné povídání třech průvodců Maryšky.
Kniha měla být posledním filmovým projektem režiséra Jiřího Menzela, který začal připravovat těsně před jeho vážným onemocněním v létě a na podzim roku 2017. Filmové zpracování Harlekýnových miliónů se přesto nadále chystá, poněkud překvapivě, pod režijní taktovkou Ondřeje Havelky.

3 27.11.2020

Melancholie, nostalgie, skoro žádný humor a skoro žádný děj. To je můj nejsilnější okamžitý dojem. Ale zároveň báseň v próze, kterou, domnívám se, může pochopit jen takový stařec nad hrobem jako já. V každém případě, tuším, ještě před nějakými 10 roky bych toto vyprávění zahodil jako zcela nezáživné... Čím to, že to tak prožívám? Naštěstí nejsem v žádném domově důchodců...
Přemýšlím, nakolik jeho smrt souvisí s jeho viděním stáří. Bylo mu 67, když kniha vyšla, byl tedy ještě v plné síle.
Pátral jsem, nakolik je "bývalý zámek hraběte Šporka" reálný a zjistil, že je v Lysé nad Labem a dodnes je v něm domov důchodců.

15 29.08.2020

Tato nostalgická kniha je půvabná v tom, že každý máme vzpomínky. A čím nám přibývá let, tím je jich více. Tak je tomu u i maminky, kdysi Maryšky a dvou bratrů-dobráků (i když každý jim byl jiným způsobem a Francin budoucího spisovatele vlastně vyženil).
Kniha je smutná, protože "dožívají" v Domově důchodců . Tedy v zařízení, která jsou nejspíše potřebná, ale pro poslední etapu života člověka i tím nejhorším řešením.
Maxim Gorkij prý jednou řekl : Člověk to zní hrdě ! (Opravdu je tomu tak ?)
On ještě také dodal : Být sobecký neznamená žít, jak se nám líbí, ale chtít na jiných, aby žili, jak nám to vyhovuje.

3 11.06.2020

Typický Hrabal, ale je to smutné čtení. Ty krásné, živé postavy z Postřižin jsou tytam, sledujeme pouze vzpomínky, nostalgické úvahy a představy prolínající se s realitou. Knize to neubírá nic na její kvalitě, jen mně z ní jímala jistá nostalgie a smutek.

10 14.06.2019

Jen kvůli smutnému čtení ubírám jednu *. Jinak ale další z vynikajících knih pana Hrabala.

1 24.10.2017

Narazil jsem na knihu náhodou při úklidu knihovny (kde se tam vzala?) a tak jsem si řekl, že to s mistrem Hrabalem ještě jednou zkusím. Pár pěkných míst jsem v knize našel, především tam, kde Hrabal opustí svůj obvyklý rozmáchlý styl a přestane se bát osobních, intimních vzpomínek. Jinak je to typický Hrabal – tedy pro mnoho čtenářů zážitek, ale pro mě - bohužel - bez zásahu.
V předchozí knížce, kterou jsem od Hrabala četl (Městečko, kde se zastavil čas) mě některé části štvaly, což ve mě alespoň vyvolalo nějaké emoce, vnitřní polemiku s autorem. To je, myslím, lepší než případ Harlekýnových milionů, které jsem přečetl, založil a za měsíc o nich nebudu umět říct víc než jednu-dvě věty.

1 28.07.2014

Kniha se mi líbila - Hrabal je zkrátka Hrabal - jen mě nedokázala pohltit tak, abych jí přečetla na jeden zátah. Proto čtyři hvězdičky.