Gulliverovy cesty
Jonathan Swift
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35047/gulliverovy-cesty-35047.jpg
4
819
100
Utopický román anglického spisovatele 18. století, pod rouškou imaginárního cestopisu satiricky líčí poměry v Anglii, kritizuje civilizaci a relativizuje sílu lidského rozumu. Román, jehož původní název zněl „Cesty k rozličným národům světa . . . „, je rozdělen do čtyř dílů o nestejném počtu kapitol (osm, osm, jedenáct, dvanáct), nesoucích tzv. epická záhlaví. Je mu předeslána fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis autora – kapitána Lemuela Gullivera tomuto vydavateli. Fikci pravdivosti podtrhují také mapky, portrét Gullivera a autentická 1. osoba, v níž se líčí Gulliverovy cesty na utopické ostrovy. V I. dílu „Cesta do Liliputu“ se Gulliver ocitá mezi trpaslíky, ve II. dílu „Cesta do Brobdingnagu“ mezi obry. Ve III. dílu „Cesta do Laputy, Balnibardi, Luggnaggu, Blubbdubdribu“ se představy o světě vtělují do alegorie vznášejícího se ostrova (Laputa – alegorie sféry teoretického myšlení a uzavřené aristokracie) a obrazu hospodářsky a kulturně upadajícího státu Balnibardi. V tomto dílu promlouvá Gulliver se slavnými muži minulosti a poznává Struldbrugy, nesmrtelné obyvatele ostrova Luggnaggu. Tématem IV. dílu „Cesta do země Hvajninimů“ je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, tzv. Jahuové, slouží v ideální říši ušlechtilým zvířatům. Gulliver prožívá nejrůznější dobrodružství a po mnohaleté cestě se vrací domů. Putování po imaginárních ostrovech a zemích je záminkou ke kritice domácích poměrů a evropské kultury. Souběžně s negativními obrazy autor rýsuje projekt ideálního zřízení.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1975 , Albatros (ČR)Originální název:
Gulliver's Travels , 1726
více info...
Přidat komentář
Nebyl to žádný "výbuch". Hlavní hrdina mi byl nesympatický + jelikož se jedná o satiru a já dějepisnými znalostmi zrovna neoplývám, tak jsem zkrátka nedokázala ocenit autorovy údajné narážky (píši narážky, právě protože jsem je díky své neznalosti dějin v díle nemohla rozpoznat).
Dočetla jsem s velikými rozpaky a souhlasím se svými kolegy "komentátory". Nějak jsem zatím nepřišla na to, co z této knihy udělalo tak opěvovanou klasiku.
Gulliverovy cesty je podle mě takový dětský pohádkový cestopis i pro dospělé se satirou a kritikou tehdejší společnosti. Kniha byla pro mě chvílemi nezáživná , hodnotím třemi hvězdami ,které jsou tak akorát.
V našem prostředí hodně nedoceněná kniha které ublížila její popularizace a zkrácení. Zrovna tohle vydání dává vyniknout její jedinečnosti a Cyril Bouda jako ilustrátor je prostě perfektní.
Vraj klasika pre adolescentných clapcov ?!?!? Osobne som sa pri tejto knihe velmi nebavil ba miestami ma až nudila.
Ak by som si mal vybrať dobrodružný román tak radšej volím Robinsona Crusoa
Už ani nevím, jak dlouho jsem se ke čtení Gulliverových cest odhodlávala. Upřímně se mi do nich nechtělo. Po dočtení musím konstatovat, že to sice nebylo to nejlepší, co jsem v životě četla, na druhou stranu se nejednalo ani o propadák nebo čtenářské utrpení.
Bonusové body za autorovu fantazii, která v době vzniku tohoto díla musela být výjimečná. Jen mi občas nešly pod nos krkolomné názvy, jimiž je cestopis prošpikován. Podle mě jsou zapamatovatelné jen velmi obtížně a přesto, že se hlavní hrdina setkává s různými neznámými národy, všechny kultury používají „jazyk“ velmi podobný ve své jazykolamové podobě.
Suma sumárum, přestože se jedná o klasiku, pro mě jde pouze o klasiku průměrnou.
Cokoliv zavání cestopisem, do toho se zdráhám pustit. Gulliverovy cesty mě příjemně překvapily, mnohé satirické náznaky pobavily, ale celkově to není titul, který bych nutně musela otevřít znovu.
Velice nadčasová kniha. Na to, že Swift zesměšňoval současnou společnost, tak jeho přirovnání a postřehy fungují velice přesně i na dnešní společnost. Přijde mi to také na svojí dobu hodně provokativní. Přijde mi škoda, že hodně lidí tuto knihu čte v dětství a potom se k ní už nevrátí, protože pohádka to dobrá není, ale je to výtečná satira pro starší čtenáře.
Mě osobně kniha moc nebavila, ale nebyla špatná. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah, takže jsem to brala spíše jako povinnost ji dočíst.
Jedna z oblíbených knih mého dětsví, na které ráda vzpomínám. Hlavně mě zajímaly praktické záležitosti, jako například jak Gulivera ošatit nebo z čeho bude jíst apod.
Zde jsem z hodnocením hodně váhal. Nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu při zemi. První dvě části knihy mě totiž vůbec nebavily a docela mi i vadilo, že jsou zařazeny hned za sebou. Ten jejich jednoduchý protiklad hodně zkazil požitek z jejich četby. Naopak následující dvě kapitoly, v nichž autor dost nastavuje zrcadlo nejen tehdejší, ale zcela nadčasově i současné době, lidstvu a společnosti, mě i přes hodně nezvyklou formu a jazyk vyprávění docela zaujaly. Neboť nastavené zrcadlo odráží odraz zcela jasně a zřetelně a tepe a odhaluje spoustu lidského zla. Nemohu si odpustit krátkou, přesto výstižnou a úchvatnou citaci: "Dokázals jasně, že nevzdělanost, lenost a neřest jsou vlastně nezbytnými vlastnostmi pro zákonodárce. Že nejlépe zákony vysvětlují, vykládají a uplatňují ti, jimž záleží na tom, převrátit je, zamotat a obejít, a kteří to také dovedou. Pozoruji u vás slabé obrysy zřízení, které snad bylo v původní podobě snesitelné, jenže ty obrysy jsou zpola vyhlazeny a nadobro zatemněny a potřísněny rozkladem." Docela trefný komentář ke Gulliverovi napsal v závěru knihy překladatel A. Skoumal: "Někteří kritikové si poučení, které pro ně vyplývá z Gullivera, vykládají takto: Člověk sám o sobě, odkázaný jen na své sobectví, na svou dravost a špatnost, je ubohý, směšný, odporný tvor. Proti takovým Hvajninimům je horší než zvíře. Takovému názoru se říká misantropie neboli nenávist k lidstvu." A mě, jakožto misantropa přesně podobné závěry při čtení knihy napadaly. A z tohoto hlediska mě kniha i těšila. Nebýt prvních dvou nezáživných a poměrně nudných částí, z radostí byl přidal další hvězdičku.
Vzpomínám si že na mě jako na děcko kniha působila strašně divným dojmem... Z různých spotvořenin a tělesných a mravních kazů mě nejvíc dostávali nesmrtelní... Hlavní postavě jsem však záviděl, že po kapsách nosila křesadlovou pistoli, to byl můj dětský sen...
Guliverovy cesty - knížka, kterou jsem si půjčila v dětském oddělení a jediné, co se mi furt a stále honí hlavou je, že druhou takovou by mělo mít i oddělení pro dospělé naší malé vesnické knihovničky.
Jako malá jsem jí nečetla. Až teď ve svých osmnácti letech, kdy mi poskytla nejen zajímavé vyobrazení fantastických krajin, ale také velice silný námět k přemýšlení o lidské společnosti a jejím vývoji.
Tím a mnohým dalším je tato kniha hodně cenná.
Knihu jsem poprvé četl,když mi bylo necelých 12 let.Moc se mi líbila a v té době jsem jí četl
mnohokrát.Nejraději jsem měl příběhy mezi liliputy a mezi obry.Fascinovali mi ilustrace
Grandvilla a snil jsem své divukrásné příběhy.Později jsem si oblíbil i ostatní příběhy.
Příběh by byl úžasný nebýt chudého zpracování. Tohle si to nezasloužilo. :(
Za autorovu fantazii dávám čtyři hvězdičky, ale přiznám se, že občas se mi mírně zvedal žaludek.
Štítky knihy
satira zfilmováno anglická literatura pro děti od 11 let fiktivní cestopisy vznášející se ostrovy
Část díla
- Cesta do Brobdingnagu
- Cesta do Laputy, Balnibarbi, Glubbdubdribu, Luggnaggu a Japonska
- Cesta do Liliputu
- Cesta do země Hvajninimů
Autorovy další knížky
| 1975 |  Gulliverovy cesty |
| 1930 |  Skromný návrh |
| 2006 | Gulliverovy cesty 1 - Gulliver na Liliputu |
| 2010 | Eseje o věcech veřejných |
| 1911 | Pohádka o kádi |
Kniha Gulliverovy cesty je v
| Právě čtených | 13x |
| Přečtených | 1 406x |
| Čtenářské výzvě | 87x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 603x |
| Chystám se číst | 247x |
| Chci si koupit | 26x |
| dalších seznamech | 20x |
Chápu, že mělo jít o společensko-kritický román, ve své době asi zásadní, ale mě to nenadchlo. Neříkám, že bych úplně nudil, ale bůh ví proč, čekal jsem víc.
U mě dobrý a to je za tři, dámy a pánové.