Gilgameš

Gilgameš https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298670/mid_gilgames-5xq-298670.jpg 4 145 31

Jedná se o převyprávění jednoho z nejstarších a největších básnických děl světa – eposu o Gilgamešovi.

Komentáře (31)

Komentáře 31 Recenze 1

Hyaenodon
Hyaenodon
28.11.2023 5 z 5

Zamarovský prostě uměl a i díky němu jsem se začal zajímat o dějepis. Jeho adaptace původní předlohy je svižná a čtivá a myslím, že převedení do prózy (zejména vzhledem k fragmentaci původního textu) rozhodně příběhu neškodí. Lahůdka.

JulianaH.
JulianaH.
16.06.2022 5 z 5

Poslední díl Zamarovského série převyprávěných příběhů starověku jsem četla paralelně s předlohou. Zdálo by se zbytečné sahat po prozaizované verzi, když jsem měla originál, ale (světe, div se) vyplatilo se to. Pro případ, že by někdo s dostatkem volného času a zápalu uvažoval o tomtéž, vyložím výhody:

1. Jak známo, z Eposu o Gilgamešovi máme jen dvě třetiny, přičemž i zbylý text je často poškozený nebo kulturně nesrozumitelný. Převyprávění tudíž musí být zároveň intepretací a já jsem vděčná za možnost vidět Zamarovského čtení obtížných míst. Kupříkladu jeho vysvětlení, proč asi Gilgameš rozbil Uršanábiho sošky a co jsou zač převozníkovi hadi, mi připadá přijatelné a zároveň nápadité.

2. Konečně jsem mohla zhodnotit, nakolik spisovatel při vší čtivosti a srozumitelnosti zůstal věrný předloze. Hodně. Jen pasáž s Gilgamešem a lvíčetem, tak půvabná, v tabulkách není; na nich hrdina před soutěskou rozhání pouze dospělé lvy a následující verše chybějí. Zamarovský ji zjevně doplnil podle výtvarného materiálu, což je invence hodná obdivu.

3. Doslov, respektive malá studie, seznamuje čtenáře s dějinami mezopotámských vykopávek a luštění klínového písma. Na střední škole jsem knihy o Mezopotámii hltala, takže jsem měla pocit, že se vracím domů ke starým přátelům, a každé jméno na mě dýchlo atmosférou tehdejších prázdnin (della Valle, Rowlinson, Layard, Woolley, Koldewey, ...). Ale i když odhlédnu od svých trapně sentimentálních důvodů, musím doslov pochválit: dokáže skloubit erudici se zábavností, jak je pro Zamarovského naučné texty typické (a přitom obecně tak vzácné, skoro zázračné).

Celé sérii hluboká poklona.


hanicka258
hanicka258
19.12.2021 5 z 5

Knihu jsem četla dětem ve škole v rámci výuky o starověkých civilizacích a musím říct, že příběhy se líbily páťákům i mně.

WopiMK
WopiMK
14.06.2021

Když už, tak originál a ne převyprávění.

pepap
pepap
01.04.2021 5 z 5

Paradni cteni - bavila me cesta Gilgamese k prozreni o smrtelnosti. Dilo je velmi propracovane a predstava, ze jste si mohli pujcit na hlinenych tabulkach uz ve staroveke Mezapotamii, je nadherna a osvezujici. Motivy potopy a spojitost s biblickym Noem byla jeste tresnicka na dortu.

Mimir
Mimir
17.11.2020 5 z 5

Myslím, že na toto nádherné, staroveké dielko sa môžeme pozerať dvoma (určite viac ako dvoma!) spôsobmi náhľadu. Prvý (literárny), povrchný vidím v sledovaní postáv, prostredia a dejovej línie bez schopnosti, či snahy odhaliť v texte prítomné odrazy starovekých archetypov, spoločenských či aristokratických problémov a kultúrnych odtieňov života Sumeru. Tento náhľad alebo prístup skutočne možno vidieť ako vhodný aj pre mladšieho čitateľa, ale ten sotva uchopí to podstatné, totiž myšlienku, že nesmrteľnosť si môže človek zabezpečiť činmi, ktorými sa zaslúži o ľudstvo či vlasť. Je to žiaľ podobný prípad ako povinné čítanie diel Starec a more či Zvieracia farma na stredných či základných školách, ktoré žiaci hodnotia logicky ako "nič moc" nakoľko na odhalenie hodnoty týchto treba oveľa viac, než len motív splnenia si povinnosti. Druhý spôsob (historicko-antropologický) znamená uchopiť dielo komplexnejšie, sledovať trápenie Uruckého kráľa a spôsoby akými naň reagoval, jednu z najstarších mytológií a taktiež hodnoty, ktoré boli v spoločnosti tej doby prítomné. Nad čím sa už v tej dobe ľudia zamýšľali? Nad úzkosťou zo smrti? Existenčnými otázkami? Sú to tisícky rokov a zdá sa, že ľudia neboli až tak odlišní...Toto všetko v príbehu o Gilgamešovi nájdete a na mieste dnešného Uruku nájdete ešte stále deväť kilometrov dlhú a miestami až deväť metrov vysokú hradbu, ktorá istým spôsobom zabezpečila nesmrteľnosť hlavného hrdinu.

Benedikt
Benedikt
30.11.2019 5 z 5

Zrejme jeden z najstarších eposov vôbec. Príbeh Uruckého kráľa Gilgameša, z 2/3 boha a 1/3 človeka, nás vtiahne do na prvý pohľad jednoduchého deja. Gilgameš je silný, múdry no tvrdý kráľ. Ľud ťažko robí na stavbe opevnenia mesta. Tento plač sa dostane k bohom, ktorí rozhodnú, že stavba musí byť dokončená, no pomôžu ľudu tým, že Gilgameša zamestnajú nadľudskými úlohami. Najprv vytvoria Enkiduho. Divokého človeka, ktorý je silou, verným obrazom Gilgameša, avšak je stále len divochom. Gilgameš rozhodne, že ho musí skrotiť, a pošle za ním kňažku bohyne, ktorá z neho za 7 dní urobí človeka. Enkidu ide do Uruku, kde si chce zmerať sily s Gilgamešom. K rozhodujúcemu boju dôjde na hlavnom námestí, no ani jeden z nich nemá na to, aby porazil druhého. Ľud mesta zmeravel. Pri súboji však Gilgameš slovom získa Enkiduho a odvtedy sa z nich stanú priatelia. Spoločne si dajú vytvoriť zbroj, ktorú unesú len skutočný heroji a vyberú sa na západ, do tajomných húštin cédrového lesa v ktorom býva nevýslovná obluda s názvom Chumbaba. Z útočišťa ju vylákajú ťažbou dreva a potom ju spoločnými silami a pomocou bohov premôžu a následne ju, napriek prosbám Gilgameš zabije. Spoločne sa vracajú do Uruku, kde sú za svoj čin chválený. Takýto skutok neušiel ani bohom, a Gilgameša chce za manžela bohyňa Ištar. Gilgameš jej ponuku odmieta, pričom urazená bohyňa žiada odplatu za túto urážku. Vymôže si od svojho otca Nebeského býka, ktorý pustoší kraj Uruku. Gilgameš a Enkidu opäť premôžu Nebeského býka a k tomu nevýslovne urazia Ištar. Ako trest zasiahne Enkiduho hrozná choroba, ktorá ho do 7 dní usmrtí. Gilgamešov žiaľ je nevýslovný. Chce sa vydať za druhom Enkiduom do podsvetia. Príde až ku bráne Nergalovho podsvetného domu. Tu sa stretne s Enkiduovým duchom a zisťuje, že smrť a podsvetie je hrozné, tiché, prašné a tmavé. Gilgameš odmieta osud človeka a túži sa stať bohom a byť nesmrteľným. Rozhodol sa zistiť, čo musí urobiť aby sa ním stal. Vybral sa na nevýslovnú cestu do raja-Dilmunu za kráľom Utanapištim zo Šuppaku. Na ceste pri úpätí hory musel premôct svorku obrovských levov. Potom musel vystúpiť na rozoklanú horu Mašu na ktorej vrchole bola brána, ktorú strážili ľudia – škorpióny. Tých prehovoril slovom a slušnosťou. Dlho išiel Gilgameš pustinou i záhradou bohov, až prišiel k nebeskej krčmárke Siduri. Tá mu radí, aby si ako človek užíval život, kým sa dá. To ale Gilgameš odmieta a Siduri mu odporúča prievozníka Uršanabiho aby ho previezol do Dilmunu. Gilgameš, nájde Uršanabiho a spoločnými silami prekonajú more smrti, ktoré je čierne ako asfalt. V raji sa dozvedá, že Utanapištimu bolo umožnené žiť preto, lebo plnil príkazy boha múdrosti Ea, a ako sa bohovia zhodli po potope sveta. Utanapišti Gilgamešovi podrobne rozpráva o priebehu potopy sveta. Gilgameš však chcel poznať tajomstvo bohov a preto mu Utanapišti povedal, že ak chce premôcť smrť, musí premôcť spánok. Gilgameš sa podujme nespať 7 dní a nocí, avšak zaspí tvrdo na 7 dni a nocí. Na dôkaz mala Utanapištiho manželka napiecť 7 chlebov, každý deň jeden, aby Gilgameš videl na každom že je starší a starší. Po zobudení Gilgameš odmieta uznať, že by zaspal ale bochníky chleba o presvedčili. Gilgameš zúfa, ale pred odchodom mu Utanapišti prezradí tajomstvo bohov. Je ním rastlina mladosti ktorá rastie pod vodou a má bodliaky a tŕne. Gilgameš neváha a zo samého morského dna z posledných síl, vytiahne rastlinu bohov. S radosťou ju berie domov s tým, že ju najskôr vyskúša na starších. Cestou ju ale zje had, ktorý sa odvtedy zvlieka z kože. Gilgameša tým opúšťa celá snaha o nesmrteľnosť. Po nevýslovných ťažkostiach uznáva porážku. V závere Uršanabi uznáva, že večný život človek nenájde, ale Gilgameš si zachová večné meno tým, že sa stal svojim dielom nesmrteľným.

Orange8knihomol
Orange8knihomol
29.10.2019 4 z 5

K Eposu o Gilgamešovi jsem se dostala také díky povinné četbě, ale musím přiznat, že mě mile překvapilo, jak byl napsaný (čtivě, srozumitelně a pěkně). Shledávám toto dílo o dost lepším než jsem předpokládala, a tak ho můžu jedině DOPORUČIT.
PS: Můj šálek kávy to rozhodně není, ale občas s radostí uvítám nějakou tu změnu, než číst pořád jen současné fantasy. :)

Messilina
Messilina
22.04.2019

Souhlasím s tím co níže napsal Chmur, kniha není určena primárně dětem, jedná se o pověst. Pověst je spíše kulturním obrazem národa, který jí vytvořil.

Chmur
Chmur
21.03.2019 4 z 5

Nemyslím si, na rozdíl od mnoha jiných, že je kniha určena primárně dětem. Strach ze smrti a touha po nesmrtelnosti se prolíná všemi kulturami a je to jedna ze zásadních motivací lidského jednání. Je to jednoduchý epos, ale má svůj půvab.

Mirka2778
Mirka2778
14.03.2019 5 z 5

Vyprávění pana Zamarovského je určené pro děti od dvanácti let. To však vůbec nesráží jeho kvalitu. Řekla bych, že autor naprosto vystihl podstatu příběhu i jeho myšlenek a zachoval i poetiku původní epické básně. Je to ideální zpracování jak pro dětského čtenáře, tak pro toho kdo chce pouze nasát atmosféru nejstarší literární památky.

fojtikjirik
fojtikjirik
31.10.2018 5 z 5

Původní text Eposu o Gilgamešovi jsem četl četl před třemi lety. Nedávno se mi podařilo v knihovně narazit na převyprávěnou verzi Vojtěcha Zamarovského. Autor se držel původní předlohy kniha se dobře četla dala se přečíst za jedno odpoledne.

Rezolut
Rezolut
09.08.2018 4 z 5

"Smrti sa nevyhneš," riekol Utanapištim. "Či azda naveky staviame dom? Naveky pečatíme? Či azda naveky sa bratia o podiel delia? Naveky trvá v krajine hnev? Či azda naveky stúpa rieka, naveky záplavu nosí? Nič nie je nemenné na večné časy! Mladý či starý, pán alebo sluha - čo je platné, keď sa naplní osud? Vo chvíli smrti všetci sú si rovní, každý musí zomrieť, len nevie kedy. To iba veľkí bohovia žijú večne!" (s. 70)

An52imal
An52imal
28.06.2018 4 z 5

Na povinnou četbu to vůbec nebylo špatné :)

Denny45
Denny45
12.06.2018 3 z 5

Spravil som veľkú hlúposť. Áno, Zamarovský je majster slova čo sa týka všetkých orientálnych jazykov, ale táto kniha je určená pre mladšie publikum. Napríklad ja som po nej siahol z dôvodu, že v žiadnej blízkej knižnici originál nie je.
Preklad a následné prerozprávanie považujem za veľmi pekné, úplne sa hodiace do učebnice literatúry pre nižšie ročníky základných škôl (hlavne to nenápadné vynechávanie šteklivých tém rozveselilo). Samotný príbeh je veľmi jednoduchý, trochu naivný ale na dobu, keď bola literatúra len v plienkach, celkom prepracovaný. Predsa aj na pospájanie pôvodných spevov o Gilgamešovi boli potrebné talent a cit. A hlavná myšlienka o nesmrteľnosti? Práve vďaka nej sa stalo toto dielo nesmrteľným.
Piatu hviezdičku nedávam preto, lebo originál je originál.

BarboraZ
BarboraZ
31.01.2018 5 z 5

Jedna z mých oblíbených knížek z dětství. Líbí se mi jakým jazykem popisuje autor dávný hrdinův příběh. Gilgameš sice nedosáhl věčného života, ale svými skutky si zajistil věčné jméno. Vždyť i mohutná hradba kolem města Uruku, kterou vybudoval stojí dodnes.

EF1
EF1
16.01.2018 5 z 5

Ke knize jsem se sice nedostala jako k povinné četbě, byla mi doporučena až mým vyučujícím na vysoké škole. Kniha se mi velmi líbila a i když je příběh velmi starý tak dokáže určitě zaujmout i dnešního čtenáře.

Elsa14
Elsa14
26.10.2017 5 z 5

Byla to moje první kniha z povinné četby. Bála jsem se, že mě nebude bavit, ale překvapila mě. Ne že bych tuto knihu nutně potřebovala vlastnit, ale líbila se mi.

blonde_elis
blonde_elis
19.09.2017 3 z 5

Přečteno v rámci povinné četby, rozsahově příjemné. Celkově průměr, ale líbí se mi hlavní myšlenka díla - není možné dosáhnout věčného života, ale je možné využít čas nám zde vyměřený k vybudování něčeho, co nás přežije a co ponese náš odkaz.

Nelíísek
Nelíísek
06.01.2016 3 z 5

Jedna z povinných knih k maturitě .Byla jsem mile překvapena kniha se mi velice líbila na to že je tak stará nejvíc se mě asi líbila otázka věčného života . Z eposu o Gilgamešovi jsem si odnesla do života jedno: Nemůžeš najít věčný život, může si ale zachovat věčné jméno svým dílem se stanete nesmrtelným . Kdybych ji neměla jako povinnou četbu asi bych si ji vůbec nepřečetla