Frišta
Petra Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15674/bmid_frista-9X2-15674.png
5
393
73
První román naší přední novinářky je příběhem ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu, která je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladnou hrdinkou v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší... jen vůbec nechápali, po čem „ti druzí“ opravdu touží... celý text
Přidat komentář
O závažných tématech jiné kultury a mentality originální formou - díky humoru, který by se mohl místy zdát nemístný až černý, to celé má nezapomenutelný nádech. Úžasné, i když při tom místy běhá mráz po zádech.
Petra Procházková
Knihu jsem četl poprvé již před 10 lety. Před třemi roky jsem se k ní znovu vrátil . Na podrobnosti – gramatické chyby a překlepy, zmiňované dalšími čtenáři si tím pádem už nemohu pamatovat. Pokud tam byly, tak hodnota sdělených informací je prostě převálcovala. Na co se pamatuji velice dobře, je tehdejší výsledný fascinující dojem. Velký obdiv odvážné novinářce, která dokáže ne jen popisovat, ale přímo žít společností, kterou nám přibližuje.
S autorkou jsem se v posledních letech sice v mnohém názorově rozešel, můj obdiv k ní ale zůstal.
Knížku mohu doporučit každému kdo se chce podrobněji seznámit s životem v oné zemi, a co možná se jej snažit poctivě pokusit i tak trošku pochopit.
Předěl mezi společností horských národů Asie a současnou Evropou je obrovský. Na druhé straně je ale zapotřebí si uvědomit, že mnohé jednodušší části některých Evropských států „západní“ Evropy, které neprošly homogenizaci společnosti mechanizmem státního kapitalizmu vydávaného za socializmus, mohou zvláště ve venkovských oblastech připravit obyvateli velkoměst střední a východní Evropy nejedno překvapení. Společnost na vesnici může být totiž často pro vetřelce až příliš uzavřená. Pokud v obci nežil už třeba váš dědeček, nebo babička, budete po celý život v takové obci náplava, a přijímat vás jako sobě rovného budou jen opravdu velmi velice pomalu.
Ty rozdíly nejsou proto vždy a všude zase až tak velké, přesto je mnohdy dokážeme chápat jen obtížně. Přečtení této výborné knížky bude vaším prvním krokem k pochopení skutečných základů a mechanizmů jejich společnosti. Seznámíte se s ní s takovou jaká doopravdy je, bez toho, aby vás omezovaly zbytečné podvědomé přehrady mezi oběma společnostmi.
Knihu jsem měl zapůjčenu z místní pobočky naší městské knihovny.
První, co mě zaujalo a přitáhlo ke knize je humor. Lehkost s jakou je příběh napsaný.
Obdivuji Petru Procházkovou za její styl života i lidský přístup k lidem v těchto končinách světa.
Za sebe vnímám intenzivně odvrácenou stranu muslimských náboženství a často mi naskočí to, co je vyčítáno u nás náboženství a církvi katolické = vznikla jako nástroj k ovládání chudých, nevzdělaných lidí.
V tomto příběhu, ve kterém evidentně Petra nějaký čas žila, je krásně vidět jak to mezi chudými muslimy a zejména ženami chodí...
Ale nečetlo se mi to úplně snadno. Se stylem psaní jsem se celkem slušně prala a každou chvilku měla chuť knihu zahodit . . . až k tomu nakonec i došlo :o)
5/3
člověk je tvor velmi přizpůsobivý, pokud má důvod (láska) odejde žít kamkoliv a pak už je to jen o tom udělat si život snesitelným, smířit se, přizpůsobit se ....
Knihu som zhĺtla ako jednohubku.
Prečítala som už niekoľko kníh o ženách v podobných kultúrach a stále ma rovnako dokážu fascinovať.
Čo vlastne môžu afganské ženy?
Nemôžu skoro všetko a môžu skoro nič...
Nepochopiteľné rozdiely, práva, postavenie, burky častokrát ukrývajúce "vlastnícke a vlastnoručné označkovanie" od manželov v podobe modrín alebo jaziev, strata dôstojnosti...
Najnepochopiteľnejší je asi fakt, že mnohé ženy to príjmajú ako prirodzenú súčasť ich života vychádzajúcu z ich náboženstva alebo tradícií.
Frišta je kniha, ktorá zaujímavým spôsobom čitateľom približuje aj takýto kúsok ženského sveta.
Četla jsem už před několika lety, ale nedá se zapomenout. Kultura tak odlišná od naší, že si stěží lze představit, že bychom žili podobně. Navenek silné rodinné vazby, uvnitř nesvoboda a násilí, které místní zákony – ale hlavně tradice, které jsou nad jakýkoli zákon – umožňují. Přísná kontrola žen jejich manželi, bratry či jinými rodinnými příslušníky – ven jen v burce a pod dozorem, dokonce i k lékaři, kde manžel mluví do vyšetření (hlavně, aby žena nebyla zneuctěna, to je hlavní, jestli vyšetření bude nebo nebude moct něco odhalit, to je jedno). Rozmanité pro nás prapodivné tradice jsou čtivě vysvětleny, takže si člověk řekne "á, takhle to tedy je!". Nic to ale nemění na skutečnosti, že bych v této kultuře nechtěla žít ani minutu.
Zajímavý byl i popis pohledu na západní svět, působení cizích vojenských jednotek a dalších cizinců, kteří mi někdy připadali hodně naivní. Ač na straně jedné je Afghánistán zemí, kde jistým způsobem stále přetrává středověk, leckteré moderní vymoženosti jsou již standardem i tam.
Kniha, ke které jsem zpočátku přistupovala značně rezervovaně. Autorka je totiž novinářka, velmi odvážná válečná zpravodajka. Proto jsem očekávala jakousi zajímavou reportážní knihu. Ale objevila jsem mimořádný román, který rozhodně není červenou knihovnou, ale vypráví o skutečné lásce, která opravdu vytrvá i za těch nejtěžších podmínek. Vypráví o životě lidí v Afganistánu, přibližuje nám , zcela nesentimentálně, místní rodinné poměry a zejména život žen.
Frišta mě naprosto překvapila (což ale nebylo nijak těžké, jelikož jsem o knize předtím nic neslyšela). Byla čtivá, napínavá, nedala se odložit. Jsem ráda, že jsem měla možnost nahlédnout do hlavy obyčejné ženy, která se kvůli své lásce k Afghánci ocitla v cizí zemi. Tato žena podává realitu bez obalu, přibližuje nám, jaký je normální život v Afghánistánu, jaká jsou pravidla, zvyky. Ale zároveň nám nenutí nějaký svůj pohled na věc, nechává nás zamyslet se a přemýšlet o všem záporech a, ano, i kladech života pod burkou.
Díky knize jsem pochopila více chování žen i mužů v Afghánistánu. příběh čtivý, zajímavý. pro mě však neskutečne, že i vzdělaná žena původem z Ruska si tak rychle osvojila místní kulturu, snášela občasné bití od svého muže, nemožnost chodit ven apod.
Vadilo mi také že se v jedne kapitole prolínají současnost a minulost, aniž by to bylo alespoň odděleno prázdnou řádkou mezi odstavci. Také se často zacalo něco napínavého ale buď jsme se vůbec nedozvěděli jak a co se stalo, nebo až o hodně později, když už jsme (alespoň já) zapomněli že máme být zvědaví na další vývoj .
Myslím že tuto knihu by si měli přečíst všichni, kdo si myslí že ví, nebo naopak chtějí vědět, něco o životě lidí v této zemi.
Kniha je napsána živým jazykem a je velmi spontánní, citlivá a otevřená. Smířlivá navzdory všemu hroznému, o čem pojednává. Nechybí jí emoce a vtip, který s přibývajícími stránkami ještě graduje.
Dostává se nám vysvětlení a pohledů z „druhé“ strany prostřednictvím ženy, která stojí někde mezi dvěma odlišnými světy. Jen jsem moc nepobrala, že po dramatické gradaci (útěk neteře), kdy jsem čekala opravdovou rodinnou tragédii, autorka tuto dějovou linku na chvíli bezstarostně opustila. A pak se k ní navrátila, jako by se nechumelilo.
Obsahově je kniha velmi vydařená, ale ty gramatické chyby a překlepy snižují moje hodnocení o jednu hvězdičku. A také název mi ke knize nesedí.
Nemůžu najít vhodná slova. Právě jsem dočetla neuvěřitelně nádhernou, zajímavou, srdcovou knihu. Určitě se k ní budu vracet. Nádherný, dojemný příběh. Děkuji.
Vynikající dílo, které mapuje nelehkou tematiku z nelehkých krajin se sympatickými postavami a objektivně vylíčenými zvyky a specifiky světa islámu. Jazyková úroveň, množství pravopisných a typografických chyb ho ale sráží o tři třídy níž. Podobná díla by si zasloužila větší redaktorskou péči.
Přehršle informací o životě v Afghánistánu zabalené do velmi čtivého příběhu. Žádné moralizující kázání a černobíle ukázaná podřadná role žen ve společnosti ovládané mužskými despoty. Mám dojem, že jedinou možností je tolerance na obou stranách. Nevnucovat nikomu svůj způsob života jako jediný správný.
Překvapivě jsem se dost často zasmála.
Dokonalý byl rozhovor poté, co rodina sledovala na kazetě reportáž z útoku v září 2001.
Velký zážitek, strhující čtení.
Autorka tamější kulturu neodsuzuje ani nekritizuje, ani Afgánce nelituje coby nějaké chudáčky.
Přistupuje k nim s maximálním respektem a korektností, která se projevuje hlavně v tom, že své hlavní hrdince nedá žádný velký prostor pro nějaký osobní postoj, deziluzi, vlastní názor - jen věcně popisuje, co se stalo.
Herra ovšem názor má a ten ji vede k touze odejít - "utéct" - ať už s manželem nebo bez něj.
Petra Procházková ovšem nechá na čtenáři, aby si názor udělal sám i bez toho, aby mu bylo prostřednictvím Herry podsouváno, co si má o tamějším životě, podmínkách a tradicích myslet.
A myslím, že každému, kdo to dočte, se toho v hlavě musí honit opravdu dost.
Úžasná kniha zachycující afgánskou kulturu a život. Petra Procházková skvěle zachytila myšlení, zvyky a tradice muslimů žijících v Kábulu po roce 2001. Zprostředkovává také názory místních obyvatel na sovětskou okupaci a americkou invazi. Po celou dobu čtení jsem si připadala, že jsem všude společně s Herrou ;) Doporučuji!!!
A ja si celou dobu říkala, proč se kniha jmenuje Frišta. Za mě dokonalý. Perfektní ztvárnění postav, vykreslení děje. Jako bych tam žila s nimi. A teď po přečtení mi něco chybí-já chci pokračování! Porad na tu rodinu musím myslet.
Opravdu skvěle napsaná kniha ke které bych se bez doporučení vůbec nedostal. Díky. Frišta je dokonalé a velmi humorné čtení pro poučení o běžném rodinném životě v Afganistánu. Kniha hlavně o ženách, které jsou i nejsou hrdé na své muže. O jejich osudech i právech, kterých vlasně moc není, ale vyprávěný s takovou lehkostí a decentním vtipem, že mohu doporučit každému jako perfektní letní oddychovku po které si budete přát, aby Petra Procházková okamžitě vydala pokračování. Jestli někdo váháte, stačí prvních pár stránek v knihkupectví a knihu už si dočtete doma.
Byla jsem hodně překvapená. Příjemně tím, jak Petra Procházková, kterou znám jen jako vynikající novinářku a zahraniční zpravodajku, uvěřitelně, s lehkostí a dokonce i s vtipem napsala tento román. Nepříjemně tím, že i v dnešní době jsou ženy v Afghánistánu spoutány přísnými pravidly islámu a i několikaměsíční chlapec má důležitější postavení v rodině než žena. Ráda bych se dověděla víc o dalším osudu Frišty, Herry i Mada - těch skutečných.
Opravdu krásná a čtivá kniha, která svým příběhem přibližuje ani ne tak islámskou kulturu, jako spíš běžný rodinný život a to co se děje za zdmi domovů afgánských rodin. Což pro mě bylo velmi přínosné a věřím, že to může zaujmout i spousty jiných čtenářů.
Lence Procházkové se tohle opravdu povedlo a podle mě je na jejím vyprávění hodně znát, že si ten příběh "nevycucala z prstu", ale že je inspirován skutečnými životy lidí, které asi autorka dobře zná.
Štítky knihy
Afghánistán zfilmováno islám multikulturalismus osudy žen manželství s cizincem
Autorovy další knížky
| 2004 |  Frišta |
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2005 | Aluminiová královna |
| 2005 | Závoj a džíny: Ženy v islámském světě |
| 2003 | Rošangol |
Kniha Frišta je v
| Právě čtených | 10x |
| Přečtených | 551x |
| Čtenářské výzvě | 102x |
| Doporučených | 61x |
| Knihotéce | 102x |
| Chystám se číst | 268x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 5x |
Určitě poutavé (téma), také musím dát za pravdu komentářům, že kniha má (navzdory tématu) vtip - dokonce jsem se smála nahlas. Některé příhody už na mě ale byly moc (a nepřišly mi ani vtipné, ani dokumentární, ani literárně zdařilé - např. ta o pojízdné kleci pro králíky). Kniha ale rozhodně stojí za přečtení.