Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1219
414
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Fakt jsem se snažila. Několikrát. Ale prostě mě to nevtáhlo, spoustu věcí jsem nepochopila. Určitá abstrakce mi v knihách nevadí, ale nesmí jí být moc. Jako tady. Sorry Radko, jinak mám Tvé knížky ráda. Tuhle ale nedočtu...
Netypická kniha od Třeštíkové. Nic moc se tam nedělo, ale vystihnutí současné české ženy potácející se v manželských/rodinných problémech mi přišlo dokonale vykresleno.
Knihu jsem dostala jako dárek, takže bych se měla řídit heslem: "Darovanému koni na zuby nekoukej." .-) Moc se mi líbila obálka a to bylo tak asi všechno. Přečetla jsem sto stran a do dalšího čtení už se nutit nebudu :-(
Od Třeštíkové jsem zatím četla jen Bábovky a tak nějak mi to stačilo. Neměla jsem potřebu, třeba jako u Mornštajnové, číst hned její další knížku. Až teď jsem udělala výjimku a sáhla po knize Foukneš do pěny.
Knihu jsem přečetla, ale tak rozporuplné pocity jsem už dlouho neměla. Hrdinka Vladěna mi byla po celou dobu hrozně nesympatická, její chování jsem se snažila nějak pochopit, ale prostě mi to nešlo. Mám pocit, že tak jak autorka přemýšlela, tak i psala a to není vždy dobře. Děj mi přišel velmi matečný a nelogický. A vlastně ani nevím, co mělo být tou onou hlavní myšlenkou celého románu.
Prostě jsem si chtěla udělat vlastní usudek.
Kniha, kde nic není jasné. Musíte se prostě prokousávat každou další stránkou, aby jste pochopili.
Pravda, styl psaní a věty jsou tak nějak nelogické. Věta začíná oslovením toho koho zrovna hlavní hrdinka potkala, tatáž věta pokračuje vzpomínkou na jinou osobu a je zakončena jménem dcery s vykřičníkem. Pár takových vět za sebou, možná ještě veršovaně, a vlastně nevíte, co tím autorka chtěla říct? Koho vlastně myslela? Přitomnost? Minulost? Takže i já jsem se v textu ztrácela.
Ale děj jako takový se mi líbil. Surový, pesimistický, schizofrenní, zoufalý, bezvýchodný. Chce se mi říct "chudák Vladěna", jenže ona si tak trochu za svůj osud mohla sama.
Tak a teď přijde čas na nějakou veselejší knihu :-)
Moje první knížka od autorky a hned taková jízda! Já jsem si knihu moc užila, celá cesta Vladěny mě bavila, a i když hrdinka občas jednala dost nepochopitelně a zvláštně, všechno jsem to s ní stoprocentně prožila. Rozumím, že se některým lidem styl této knihy nelíbí, ale za mě určitě 5 hvězd! a sáhnu i po dalších knihách od Třeštíkové.
Trochu to trvá, než se člověk prokouše nečekaně krkolomně postavenými větami a než se zorientuje. Pak to jde.
A když to vydržíte, dočtete, a seberete odvahu zkusmo číst znovu od začátku, konečně vám těch prvních několik stran začne dávat smysl a pochopíte, o čem se tam vlastně píše.
Je to zajímavě poskládané, technika a stavba textu, metafory, přirovnání, tok myšlenek a lidské jednání vymykající se “mainstreamovému normálu”.
Ve zkratce: není to žádná vtipná “oddechovka”.
Musela jsem se hodně přemlouvat, abych knížku dočetla. Asi jsem ji vůbec nepochopila.
Za mě asi nejslabší knížka od Radky Třeštíkové.
Na tuhle knížku jsem si ze začátku nemohla zvyknout, věty mi přišly složité a odstavce bezobsažné. Nakonec mě ale příběh vtáhl. Osudy hrdinek proto hodnotím nad formu textu (některé “moudré” či okrasné(?) věty za mě působily až nepřirozeně a spíše rušivě), přesto tuto novou (jinou?) tvář Radky Třeštíkové hodnotím kladně.
Četlo se mi to dobře, autorka si ponechala svůj styl, ale hlavní hrdinka…..
Autorka psychologicky postavy velmi dobře vykreslila. Věřím, že takoví lidé jsou i v reálné podobě, ale šíleně, opravdu síleně mi lezly na nervy. Takže znovu knihu nebudu číst ani omylem. Zdali mi něco dala? Určitě uvedomění, jak se nechovat a neubližovat lidem kolem sebe, které mám ráda.
Radku Trestikovou a jeji knihy miluji. I presto, ze je kniha psana formou depky, tak je misty velice zabavna. Tesim se, az si ji nekdy prectu znovu a uvidim v ni hlubsi smysly. Tato kniha ke presne Radky styl. Jako ty predchozi. Moc se mi libila.
Větší hovadinu jsem v životě nečetla. Nechápu, že tohle mohla spisovatelka vydat. Její tvorba po Bábovky byla super. Veselí bylo o ničem. A tohle? To je teda totální masakr. Kdybych tohle věděla, nikdy bych si knihu nekoupila.
Nemám ráda tento typ knih, kdy se pointu a smysl příběhu dozvidam až na konci. Příběh si potom neužiju, spoustu věcí nepochopím a v knize se začnu ztrácet. Pro mě to ale bylo zase rozdílné čtení a mohla jsem tak poznat jiný styl, který dělá tuto knihu jedinečnou.
No toto bylo jako co? Nemělo to bohužel hlavu ani patu a kdybych při kempování měla s sebou ještě jinou knihu, tuto velmi ráda odložím a vyměním za jinou. Absolutně nezajímavá kniha, příběh totálně o ničem, bez nápadu a jakéhokoliv napětí, překvapení. Kniha, která neměla snad být ani vydaná. Naštěstí jsem měla pouze knihu půjčenou z knihovny, litovala bych každé koruny vložené do této knihy. Bohužel nedoporučuji.
Přiznám se, že od Třeštíkové jsem četla pouze „Bábovky” a její styl ani témata, o kterých píše, mě nezaujaly. Přeci jen jsem si však řekla, že to risknu a „Foukneš do pěny” si přečtu…
Je to experiment. Nesmíte očekávat příběh, který lineárně poběží od začátku do konce a vy se ve všem vyznáte. Vyprávění je stejně impulzivní jako jednání hrdinky. Mísí se v něm přítomnost, minulost i situace odehrávající se pouze v hlavě hlavní hrdinky. Opět tu máme zhrzenou ženu, která na svých bedrech nese celou tíhu světa a pohltila ji veškerá zoufalost, která na světě existuje – přesně takhle na mě působila po celou dobu příběhu. S tímto charakterem se neztotožňuji, ba naopak je mi hodně nesympatický. Přijde mi, že je to příliš vyhnané do extrému, příliš zveličené a hlavní hrdinka si hraje na příliš velkou chudinku. Nevím, nejspíš to byl záměr.
Kdybych měla něco vyzdvihnout – líbí se mi ten motiv cesty. Že každý někam směřujeme, spějeme k nějakému cíli, k vlastnímu „konci světa”.
Tak pro mě velké zklamání, u knihy jsem se trápila, vůbec se nešlo začíst, připadalo mi to takové chaotické bez nějakého děje .......
První kniha od této spisovatelky, kterou jsem přečetla jedním dechem a s nadšením. Celkem se mi líbilo i Veselí, ostatní knihy jsem nedočetla a zdály se mi povrchní. Ale teď u mně získala na ceně!!! Velmi čtivé, zoufalé, vtipné, těžko, ale přesto uvěřitelné, neboť život, naši partneři a děti s námi cvičí tak, že někdy děláme zoufalé věci. Pro mně čtenářský zážitek a doufám, že paní Třeštíková bude v tomto stylu psát nadále.
První polovina byla utrpení, pak se to nepatrně zlepšilo. Dočetla jsem ji s největším sebezapřením!
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Oceňuju, že se autorka snaží literárně dospět a trochu utéct ze své škatulky spotřební literatury. O katarzní zážitek se ale nejedná. Autorka s metaforami pracuje velmi krkolomně, na sílu a občas dost urputně, takže její snaha o poezii zní jako texty od Krajča. A občas i jako trapná nechutnost.
Prolínání časových a dějových rovin bylo povedené, za to chválím. Objevila jsem i pár scén s velkým potenciálem, kdyby jen autorka šla víc do dřeně, jenže toho se mi nedostává..
Ani jako experiment mě to neuspokojilo, možná je to tím, že mám v nedávné době za sebou Topolovu Sestru, takže mi Foukneš do pěny přišel jako velmi slabý odvar experimentální literatury. Taková oddechovka, no. (Bohužel, i kvůli své propagaci knihy jako experimentu se musí s takovýmto srovnáním počítat.)
Chtěla bych však zmínit autorčin jazyk (pominu-li pokus o poetiku a metafory), díky kterému kniha neskutečně lehce plyne.
Ale jo, šlo to. A znovu chválím. Doufám, že tímto autorka opouští lehčí vztahovou literaturu a třeba se dočkáme nějakého masterpiecu. Uvidíme.