Flaubertův papoušek

09.11.2019

Hmm, super teda. Zase som o niečo viac múdrejší, no ale aj jemne zmätený. Zaujímavé čítanie.

06.07.2019

Julian Barnes zde jasně ukázal co v něm je, čeho je schopen. Mistrně si pohrává nejen se čtenářem, ale obecně s literaturou a se vším co je s ní spojeno, ať už se jedná o její tvůrce (někdy nerozlišitelně prolnuté s některou z postav), její kritiky, nebo správce muzea, či jen prostého člověka, který svým životem inspiroval umělce a ten jej vetkal do svého díla.
Historie se v rukou autora mění v živou hmotu, kterou on dokáže svým nesmlouvavým pohledem přetavit do nečekané podoby.
Kniha osciluje na rozhraní faktu a mystifikace. Přestože se místy zdráháte čtenému uvěřit, nakonec stejně uvěříte. Nic jiného vám nezbývá, jistotu mít nikdy nebudete.
Pokud se tuto knihu chystáte číst, nebudu vám to vymlouvat. Patrně chováte určité sympatie buď ke Gustavu Flaubertovi nebo k Julianu Barnesovi, možná k oběma.
Jen chci upozornit, že až Flaubertova papouška dočtete, je nanejvýš pravděpodobné, že se z vás stane Flaubertofil, a možná i Barnesofil.

06.01.2019

Výborná kniha-esej o knihách, jejich psaní, čtení, recenzování, o tom, jak se mohou ovlivňují životy a mění svět. Není to vždy úplně snadné čtení, ale všechny ty otázky, které vám nasadí do hlavy, trochu námahy určitě stojí.

19.11.2018

Asi nejsem ten pravý intelektuál, nechytlo mě to.

22.06.2018

"Ellen, moje žena. Člověk, jemuž jako bych rozuměl méně než cizímu spisovateli, který je přes sto let po smrti."

V závěru knihy, kde tyto věty zaznívají, se chce čtenáři říct: "Když tak zoufale nerozuměl vlastní ženě, proč se propána domnívá, že rozumí sto let mrtvému spisovateli?". Jistě, sto let mrtví spisovatelé nás tak urputně nekonfrontují s realitou. Naše interpretace zůstávají relativně v bezpečí a toto neohrožování nás může vést ke krátkozrakému uspokojení, že náš pohled je bezproblémový, spolehlivý. Anebo naopak k podezření, že stejně bezpečné by bylo cokoli - že pravda se s uplývajícím časem stala neověřitelnou.

18.02.2017

" V knihách je člověku všechno vysvětleno, v životě nikoli. Vůbec se nedivím, že někdo dává přednost knihám. Knihy dodávají životu smysl."

18.01.2017

Nenápadné mistrovské dílo plné ironických šlehů, jejichž motivem je život spisovatele Flauberta. V obecnější rovině je to pak sama literatura, dějiny, autor a jeho alter ego Braithwait a "last but not least" je to román o smrti a pomíjivosti. Doporučuji.

05.04.2014

Strhující spisovatelské umění. Barnes prolíná Flaubertův život nejen do flaubertologa-amatéra Geoffreyho, nýbrž i do osobnosti a života svého; k tomu všemu do životů nás všech. Nezapomíná na odkrývání smyslu literatury, psaní knih a umění vůbec. Můžeme svůj život číst na podkladu životopisu nějakého spisovatele? Ostatně, není to vlastně to, co děláme každý den - identifikace a projekce? Neztotožňujeme se s našimi hrdiny natolik, že je projektujeme do vlastních životů? A má to smysl? Není to jen hra na něco? Protože stejně tak jako Flaueberta Geoffrey nikdy naplno nepoznal a nepozná, my své hrdiny nepoznáme. Otázkou je, zda můžeme poznat alespoň sami sebe? Jak poznáme, který papoušek byl ten Flaubertův? A kdybychom to věděli, k čemu by to bylo? Beztak ve vztahu, v manželství, v lásce se jen připravujeme na smrt toho druhého. A pak zemřeme my sami. Mistrná metafikce s přesahem do našeho světa. http://opynion.blogspot.cz/2014/04/minirecenze-julian-barnes-flaubertuv.html

20.10.2013

Barnes je muž milionu tváří, což myslím krásně ukazuje zrovna na tomhle díle. Tragéd skrývající se za maskou humoru, nebo nepolepšitelný humorista skrývající se za maskou tragična? Na výběr je tady ještě sebelítostí se užírající amatérský Flaubertolog, který vztahuje Flaubertův život na sebe, nebo prostě jenom životem unavený lékař, který si chce dát na chvíli oraz. Krásné, jak hlavní postava dokáže zmást nejenom svého čtenáře, ale vlastně i sama sebe. P.S. Jedna z mála knížek, u které jsem se smála nahlas.