Malum – část první

02.11.2019

Stále drsnější a šílenější :-D a miluji to !! Už aby byl pátý díl...

21.10.2019

No kruci,to byl zase příběh. Opět temnej a bohužel hodně emotivní. Pokaždé když čtu knihu od této autorky,tak si říkám...sakra kam na ty příběhy chodí! Kolikrát mi ze čtení běhá mráz po zádech. Každopádně se mi líbí že to má pokaždé hloubku .Tento díl mě rozsekal :( Zbožňuju její knihy a už se nemohu dočkat pokračování,jelikož jako vždy v tom největším napínáku je prostě KONEC;) PS: OBALKA JE FANTASTICKA ,absolutně vystihuje tíhu a temnotu příběhu

20.10.2019

Jako pardon ale coze? :D To byl mazec,nekolikrat mi to ovetrelo hubu dokoran a nespala jsem kvuli tomu dve noci :D Mam abstak a nemuzu to rozdychat :D

20.10.2019

V prvom rade musím pochváliť obálku knihy. Je naozaj krásna...teda morbídne krásna :) A nie je to na tej obálke Amo Jones???
A teraz k obsahu: Tak toto bol masaker... Priznám sa, že som si veľa z predchádzajúcich kníh už nepamätala, takže mám teraz totálny guláš v hlave :( Jedno sa ale autorke musí uznať: Jej knihy sú ako drogy, pohltia Vás a neviete prestať čítať. Príbeh Vás vtiahne až tak, že aj zabudnete vyvenčiť svojich domácich miláčikov (ešte že sú to také inteligentné stvorenia a upozornia Vás na seba) :)
Tillie som si celkom obľúbila a Nate mi pripadal ako nerozhodný blbec. Na jednej strane láska k Tillie a na druhej lojalita ku kráľom. Ako som si v prvých troch častiach obľúbila Madison a Tate, tak tu som ich začala na maximum neznášať... Bishop bol na môj vkus až príliš veľký mäkkýš. Brantley mi zatiaľ nesadol vôbec a ani neviem prečo... A to, čo sa udialo s Micaelou...proste nemám slov... Či práve tohto sa týkalo to VAROVANIE na začiatku? Ak áno, tak som tam nepostrehla žiadne varovné signály, ako autorka uviedla!
A na záver: Dúfam, že Baronet nás nesklame a vydá aj zvyšné dve časti: Prvá je Brantleyho príbeh a druhá je ukončenie celej série z Bishopovho a Madinho pohľadu.

15.10.2019

Prokrista. Knihu jsem dočetla ráno a to jsem neměla dělat, protože jsem na to musela neustále myslet po celý den. Neuvěřitelný.
Samozřejmě jsem se hrozně těšila a byla už od posledka napnutá jako kšanda. Hodně dobře a rychle se to četlo, až mi to bylo líto. Vtáhlo mě to do děje a nechtěla jsem ho vůbec opouštět, byť jsem - jak je použito v knize "byla zmatená jak lesní včela ve městě". :D
Autorka má dar anebo vadu, co se týče mysli, protože vymyslet něco tak šíleného je svým způsobem umění. Abych se přiznala, už od první knihy v tom mám trochu bordel, jelikož je to napsané tak nejasně, oklikou a vždycky s tím, že mám milion otázek, ale žadnou další větou mi není odpovězeno. První tři knihy byly o Madison a stejnak - ten její příběh za mě nebyl dokončen/vysvětlen. Nyní příběh pokračuje jinými postavami a ani touto knihou nic nebylo objasněno. Spíše naopak. Tolik tam toho přibylo.
Hlavní hrdinka Tillie, kterou jsem dřív tolik nevnímala jsem měla tu čest poznat. Ale jo, nebyla špatná, chvílemi sympatická a uměla jsem ji mít i ráda. Jenže jako matka se mi absolutně nezamlouvala. Ano, chápu, byla mladá a měla na to lidi, proto si vyhazovala z kopýtka, byla zmlsaná tím bohatým a hýřivým životem, ale pokud už mám dítě, které tak hrozně miluji a je to jediné světlo v tom temném pekle, tak mám vůči němu zodpovědnost. No, ne?! A to Tillie neměla. Chovala se jako kdyby se matkou nikdy nestala. Když toto pominu, tak zcela chápu, jak to měla s Nateem. Chápala jsem, jak hrozně ho milovala a zároveň nenáviděla. Jak mu hrála na nervy, jak ho chtěla vydráždit.
Nate. Postava sama pro sebe. Toho kluka jsem si zamilovala hned, jak se v příběhu objevil, už v první knize. Byl zvláštní. Provokace k pomilování. První čeho jsem si všimla na základě porovnání s hlavním hrdinou minulých knih Bishopem jsem zjistila, že Nate je jen slabým odvarem. Nebylo to špatně, ale možná jsem čekala, že každý z králů je pořádným, nebezpečným a zvráceným parchantem - přesně jako Bishop ve vztahu s Madi. Nate tím vším byl, ale mnohem méně. Líbil se mi vztah, který měl ke své dceři a dokonce i to, co bylo mezi ním a Tillie. Láska. Nenávist. Touha a žárlivost. Majetnictví. Bolest. Chápu Natea, že chtěl provokovat, když si držel po boku Tate, ale být v Tillieině kůži, tak z ní vyletím. Každopádně, ten vztah byl taky dost zvláštní - Tate byla zvláštní. Celkem se mi líbilo, jak vždycky se Nate dokázal objevit/zjevit tam, kde by to v tu chvíli nikdo nečekal. Např. poslední scéna. Uměl být tajemný, výbušný a nelítostný.
Co se ještě týká dalších postav, tak Madison, jak jsem jí měla ráda, tak nyní jsem nad ní jen kroutila hlavou. Totální blbka. Hrozně mě štvalo, že jsme se dozvěděli, že mezi ní a Bishopem se něco děje. To něco jsme se mohli tolikrát dozvědět, protože si holky chtěly promluvit, ale nikdy k tomu nedošlo. Do pekla, to mě chce autorka zabít?! Chci to vědět! Když už byl zmíněn i Bishop, tak tentokrát byl jen nečinná výplň řádku. K ničemu. Další postava, která mě zaujala už i minule a tentokrát mě zajímá mnohem víc - ráda bych si o něm přečetla klidně jeho vlastní příběh, tak to je Brantley. Ten kluk má v sobě něco, co mě snad dokonce vábí.
Celkově ten příběh je hrozně přitažený za vlasy, ale hrozně ho žeru. Je to svět, kterému nerozumím, protože je hrozně zamotaný, sahá hrozně daleko a hluboko a hlavně mi to ani nikdo objasnit nehodlá. Obávám se, že ani autorka poslední knihou to neudělá. Chování či vztahy mezi postavami jsou hrozně bizardní. Kluci si půjčují holky, mezi některými to šíleně jiskří a s nimi se nebojí násilí, tvrdého sexu, drog, alkoholu, bitek a vražd. Děj se nijak výrazně neposunul, respektive bylo to hodně založené na vztahy a vazby a pak jen zmíňka o tuně tajemství. Zjistili jsme, že Tillie je něco, co nevíme co může/umí/dokáže. Týká se to ostrovu Perdita, což mi už v minulé knize přišlo už jako "fantas blbost" - jsem prostě zvědavá, co se z toho vyklube. A dále, co mě šokovalo byla událost s dítětem, ale snad ještě víc zpráva o Daemonovi - prostě co, jak?
To znamená, že akutně potřebuju pokračování. Životně důležitě, jinak mě maj na svědomí - Amo a ti její slavní králové. Hrozně se mi to líbilo a až na tu stovku otazníků jsem převelice spokojená. Nejspíš jsem sama zvrácená. :D Chybí sice smysl, pointa, cosi toho celého jejich světa a pod-světů, ale rozhodně mohu doporučit a už vyhlížím pokračování. Amo je šílenec, kterého musíte svým způsobem zbožňovat. :)

04.10.2019

Prosim Vas, vysvetlete mi nekdo, proc ja ty jeji knihy vlastne ctu :-D. To se neda ani poradne hodnotit. Ta zenska musi byt vazne narusena a stejne budu nedockave vyhlizet dalsi dil, takze kdo je potom vysinuty :-D. Jen by si mela precist fyziologii deti, jelikoz novorozene ve 3 mesicich urcite nesedi ve stolicce...