Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485791/bmid_egyptan-sinuhet-z2X-485791.jpg
5
5105
5105
Nesmrtelný román ze starověkého Egypta. Pozoruhodné a barvité osudy vypravěče Sinuheta čtenáře zavedou do významných míst tehdejšího světa, do válečné vřavy, nelítostných bojů o moc, dvorských pletich a úkladů tak podrobně a věrohodně, že lze jen obdivovat, jak nestárnoucí obraz této doby i podobenství lidského života v samotném Sinuhetovi i osudech obyčejných lidí autor vytvořil. Mistrné vypravěčství, lehké pero a humor i moudrost, které tento román prostupují, zaručují tomuto dílu nesmrtelnou přitažlivost.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2022 , VyšehradOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen , 1945
více info...
Přidat komentář
Já jsem tuto knihu dostala přečíst jako trest. Když jsem ji poprvé uviděla, v duši jsem našeho češtináře proklela, ale po chvíli čtení jsem přemýšlela kde ten trest je, protože kniha je skvělá. Musím říct, že jsem si ji oblíbila a to doslova. Začátek, průběh a nečekaný konec jsem si opravdu užila. Jediná pasáž, která mě neoslovila, bylo období války, ale Sinuhetova jízda na splašeném oslovi mi tuto část vynahradila.
Je to velice zajímavá kniha. Je plná realizmu. Nepřeceňuje ani nepodcenňuje žádného člověkan ani hlavního hrdinu. Bere prostě život, takový jaký je nebo spíš e byl. Ten náhled do myšlení člověka starověku je vynikající a nevídaný. Velice mě potěšil kontrast humoru s realitou-abolutní nadhled. (Úžasné fráze neustále opakované byly fakt kouzelné) Nejzajímavější jsou ty pasáže, kdy Sinuhet popisuje a následně komentuje svůj život. Ty historické okamžiky už mě ne zrovna nudily, ale zaujaly spíše méně. Celkově mě pak kniha zaujala spíše po té věrně historické stránce a její propojení s hlavním hrdinou jako jednotlivcem a jeho příběhem podobně jako ve Quo Vadis od Senjeviče, jenže tam to bylo ještě dokonalejší, proto 70%
právě jsem Sinuheta dočetla a přemýšlím, jak sesumírovat komentář... Vypadá to, že všichni byli knihou velmi nadšeni, proto jsem si ji také přečetla, ale po pravdě jsem asi očekávala víc. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, to určitě ne. Je to pěkné a nenáročné čtivo. Sem tam jsem nad pošetilostí Sinuheta kroutila hlavou, sem tam jsem i slzu uronila (jelikož jsem také rodič)... Je to obyčejný příběh člověka, který se může odehrát v kterékoli době. Myslím, že ji znovu číst už asi nebudu a je mi líto, že nejsem z ní nadšená tak, jako ostatní... Ale nelituji, že jsem ji četla :)
Jen dva mně známí prozaičtí autoři mají schopnost naprosto věrně vybarvit ono těžko popsatelné historické prostředí, ve kterém se děj odehrává: Eduard Štorch a Mika Toimi Waltari. Jen dvě mně známé knihy dokážou upoutat mou pozornost po celých 800 stran bez ultra velkých zvratů a napínavých situací: Bible a Egypťan Sinuhet. Akorát že Osamělý k tomu nepotřeboval nadlidské schopnosti :P
Úžasná kniha, stále se k ní vracím, už ani nevím pokolikáté, vždy ji někde náhodně otevřu a zase mne pohltí.
Začala jsem ji číst kvůli škole, ale dočítala jsem ji náruživě jako skvělé a nenuceně naučné dílo. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Klobouk dolů, pane Waltari.
"Ve svém stáří jsem nicméně zjistil, že všechny národy jsou koneckonců stejné..." Nezapomenutelná "bible" mého mládí, k níž se stále vracím. (Mimochodem AHOJ MOJDO!)
Pokaždé, když ji čtu v ní objevím něco nového. Je plná úvah o životě a přitom nenudí. Také musím pochválit překlad, je to napsáno hezkou češtinou.
Jsi jako bzučení v mých uších a prach u mých nohou.....geniální kniha - dobrodružná,vtipná ale i smutná,poučná,napínavá,nezapomenutelná.A nechápu,že není v první desítce (ba vůbec v padesátce).Ještě se přihlásí pár lidí a ona tam bude.
Kniha se zdá dlouhá a za týden byla přečtena. Po třech letech zvažuji návrat a znovučtení :-)
SPOILER: Egypťan Sinuhet je knihou o lékaři, který za svého života pozná mnohé, ale k jeho konci by radši nepoznal nic. Když začínal se svou profesí, chtěl pomáhat lidem, když s ní končil byl zodpovědný za smrt svých rodičů, faraóna a chetitského prince. Špatné činy, kterých se za svého života dopustil jsou pochopitelné, byl do nich často nucen - on si je však vyčítá do konce života. Na konci svého života již nevěří v bohy ani v to, že by se lidé někdy mohli polepšit.
Přestože jsem tuto knihu četl bezmála měsíc, odměnou za moji trpělivost byl naprosto fascinující příběh, který kromě své nesporné literární kvality nepostrádá ani dobovou autentičnost. A to i přestože si Waltari zřejmě občas vymýšlel, přece jenom po druhé světové válce ještě nebylo tolik poznatků o starověkém světě.
To, že byl tento román napsán v poválečné éře má zřejmě rozhodující vliv na jeho neveselý konec. A tak je to i dobře, jelikož s dobrým koncem by román ztratil na kvalitě i na svém významu.
No, zkrátka - Egypťan Sinuhet je úchvatný román a zároveň i zcela pravdivý, co se chování lidí týče. Doporučuji každému přečíst, i těm co se nezajímají o historii, jelikož doba, kdy se román odehrává, není tentokrát tolik důležitá. Sám Waltari řekl, že tuto knihu psal v "historickém převleku".
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Rozsáhlý historický román, ve kterém popisuje v patnácti knihách svůj život Sinuhet, egyptský lékař ze 14. století před naším letopočtem. V době 18. dynastie, kdy na trůn dosedá faraón Achetaton a přichází s novým bohem Atonem, před kterým jsou si všichni lidé rovni. Tato moderní myšlenka se ale ve starém Egyptě nesetká s velkou přízní. V myšlenkách poněkud nepraktický Sinuhet procestuje společně se svým vychytralým otrokem Kaptahem a tvrdým vojevůdcem Haremhebem starověkou Sýrii, Babylón, Mitanni, Chettitskou říši a dostane se až do Minotaurova labyrintu na Krétě. Seznámí se s většinou vládců těchto říší a zároveň také farónů té doby, nechybí ani Tutanchamon.
Autor popisuje historická fakta, ke kterým přidává své fiktivní postavy a nápady.
Z knihy silně čiší atmosféra starověkého Egypta, starobylost, tisíciletá tradice je nadevše, provázanost se smrtí, královští otvírači lebek, … Je plná filozofických úvah a různých ponaučení, ale zároveň jsem měl pocit, že autor se při vypravování děje lehce usmívá, poprvé jsem to začal cítit, když svým úhledným jazykem, jako by se jednalo o hieroglyfy vytesané do skály, popisuje temné ulice Vesetu, a najednou si Ptahhor vylije pivo na hlavu… Celá kniha pak získá až takový forrestgumpovský nádech. Jinak je velmi rozsáhlá a střídá pasáže, které jsou dobré s naprosto výbornýma, jako je popis Haremhebovy války, nebo intrik u dvora. Je velmi čtivá a také popisované období dávného starověku je pro svou exotičnost dost zajímavé.