Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318204/bmid_egyptan-sinuhe-iPI-318204.jpg
5
5107
5107
Pätnásť kníh Egypťana Sinuheta uvádza čitateľa do čias starého Egypta v rokoch 1390 až 1335 pred naším letopočtom. Múdry a vzdelaný lekár v štvrti chudobných prijal malého opusteného chlapca, dal mu meno Sinuhe, zasvätil ho do tajomstiev liečenia a okrem všetkej starostlivosti ho zahrnul aj láskou. No Sinuhe, ktorého už aj meno predurčuje k osamelosti, postupne odvrhuje všetkých, čo ho milujú, až sa dostane na dvor faraóna Echnatona a stane sa jeho dôverníkom. Po faraónovej smrti však Sinuhe upadne do nemilosti a jeho bývalý priateľ, egyptský vojvodca a uchádzač o faraónsky stolec, ho pošle do vyhnanstva. Tu starnúci Sinuhe píše svoje pamäti, aby sám pred sebou ospravedlnil činy, ktorých sa dopustil často proti svojej vlastnej vôli a vlastnému presvedčeniu, len zo slabosti a neschopnosti vzoprieť sa brutalite vládcov. Množstvo exotických zážitkov, plnokrvných postáv a historických udalostí čitateľa udržiava v ustavičnom napätí. Kniha prekračuje rámec historického románu, pretože v nej nájdeme aj množstvo paralel so súčasnosťou. Mika Waltari ju vydal rok po skončení druhej svetovej vojny a z románu cítiť jeho vieru v humanizmus a ľudskú dôstojnosť.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2016 , PremediaOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen , 1945
více info...
Přidat komentář
Při včerejším úklidu knihovny jsem vzala do ruky tento malý poklad v krásné dárkové vazbě a sedíc na zemi jsem znovu vstřebávala tu moudrost, předávanou čtenáři krásným jazykem, nadčasové myšlenky v souvislosti s historickým dějem a přesto mají co říci i dnešnímu člověku.
Krásná knížka i když občas trochu zdlouhavá. Přiznám se, že jsem některá místa přeskakovala, ale zase jich tolik nebylo.
Tahle kniha se četla báječně a jazyk, kterým je napsaná se mi líbil. Dobrý byl i popis tehdejšího života.
Nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl. Sinuhet se mi prostě vždycky ze všech těch hodně tisíců mnou přečtených knih vynoří jako první, stejně tak jako Tenkrát na Západě u filmů. Velice se mi líbí efekt, že když ji čtu delší dobu, začínám myslet tím nádherným jazykem, který tak skvěle přeložila Marta Hellmuthová. Na pár hodin pak pluji moderním světem, a vnímám ho jako Sinuhet, Ten jenž jest osamělý.
Egypt a faraóni mi nič nehovoria. Ale na základe hodnotení knihy som sa rozhodla prečítať ju. A neľutujem. Je krásna, plná múdrostí, ktoré (žiaľ) platia aj dnes. Číta sa pomaly, lebo núti premýšľať. Sinuheho život nebol ľahký ani veselý a často ho donútil robiť veci, ktoré nechcel. Ale tak to už v živote chodí...
Nejkrásnější kniha, jakou jsem kdy četla. Je v ní tolik zajímavých myšlenek, propletených s historickými událostmi, vyobrazující tehdejší život a vlastně také i ten dnešní. Díky jazyku, kterým je napsaná se pro mě stala ještě vyjmečnější...
Knihu jsem přečetla, ale žádné velké nadšení ve mně nezanechala. Poté, co jsem o ní tolik slyšela, samou chválu, čekala jsem od ní něco více.
Přečetl jsem tisíce knih, ale pokud bych měl vybrat jednu z nich, nezaváhal bych, a vybral bych Waltariho Egypťana Sinuheta v kongeniálním překladu Marty Hellmuthové, budiž jim země lehká. Časy, civilizace, země, kultury a režimy se mění, ale lidé zůstávají stále stejní, a pořád hrají ty stejné, věčné hry. Tento moudrý historický román je psaný nádherným starobylým jazykem, který ve vás ještě nějakou dobu po přečtení bude rezonovat. Nenechte se o něj připravit!
Na to s jak lehkou cetbou jsme zacinala na zacatku roku, tak jsem si ted docela nalozila. Myslim, ze se nejedna uplne o lehkou cetbu, at uz do poctu stranek, tak stylem psani. U teto knihy se u me stridaly snad vsechny pocity nadseni, zklamani, pochopeni, nepochopeni, radost, vztek... jak muze kvuli zenske vsechno ztratit, rodicum ublizit? Proc tak blbne kvuli bohum?
Pak jsou zase chvile, kdy clovek cte s ocima vykulenyma jako sova kdyz vstupuje do domu, z ktereho se jeste nikdo nevratil, jak vykonova sve lekarske umeni. Opravdu velmi zajimava kniha. Bohuzel tak ve 3/4 knihy me nadseni trochu opustilo. Kazdopadne jsem rada, ze jsem tuto knihu cetla, je tam plno veci k zamysleni. Mozna se k ni nekdy vratim, ale to az za nekolik let.
"Musel to prožít a vidět!", opakoval jsem si pořád dokola, když jsem putoval se Sinuhetem. Odpověď jsem dostal daleko později v další Waltariho knize (Čtyři západy slunce).
Byl, jsem a budu Sinuhetem. Už navždy! Každý je Sinuhetem, kdo četl tuto knihu bez dechu jako já.
Má první kniha o Egyptě, v mládí vše co je poprvé má vždy silnější účinek, tak i tato kniha mou oblibu v historii rozšířila o další kontinent.
Po mnoha letech opět, ale načtená, intenzivnější prožitek, svobodomyslný faraon Achnaton a jeho pevná víra v nového jediného dobrotivého boha Atona je sám proti vyznavačům hrůzu nahánějícího boha Amona a dalších božstev, je v životě Sinuheta jedním z mnoha pilířů, na kterém je tento příběh plný složité lidskosti postaven.
Citát: "Lépe je nepřísahat, neboť o zítřku nikdo nic neví." "Má radost byla hlubší, neboť v mém srdci nebylo rozmařilé myšlenky." "Člověk by neměl žádat příliš štěstí, neboť není nic prchavějšího." "Nižádný Bůh nemůže uzdravit člověka z jeho bláznovství."
Moudra se jen sypou, je po zásluze ceněna jako jedna z mála NEJ.
Kniha mne chytla od samého začátku, protože pro Egypt jsem měl vždycky velikou slabost. Z počátku jsem měl obavy. Příběh lékaře, to nebude moc zajímavé, ale o to víc jsem si postupem času uvědomoval jak jsem se spletl. Egyptské lékařství Mika Waltari zpracoval v hezky čtivé formě a pohled na samotný Egypt byl velmi osvěžující. Místy jsem si připadal jako kdybych tam byl se Sinuhetem a prožíval s ním jeho životní zvraty. Viděl dávná města, podlost lidí i to co způsobilo samotné náboženství.
To, co jsem zmínil je ale pouhý velký plus, protože na mne nejvíc zapůsobil ten fakt, že Waltari vykreslil lidskost samotnou taková jaká je a vždycky bude. Je to příběh, který se odehrává před tisíci lety, ale se spousty myšlenek, které bych zasadil i do dnešní doby.
"Vše je opět, jak bylo dříve, a nic není nového pod sluncem a člověk se nemění, i když se mění jeho šat, ba i slova jeho řeči. Neboť ve své špatnosti jest člověk krutější a zatvrzelejší než říční krokodýl. Jeho srdce je tvrdší kamene. Jeho marnivost je lehčí prachu. Ponoř ho do řeky - když oschne jeho šat, je stejný jako předtím. Ponoř ho do zármutku a zklamání - když z něho vyjde, je stejný jako předtím. Mnoho převratů jsem viděl já Sinuhet za svého života, ale vše je opět, jak bylo dříve, a člověk se nezměnil."
Přečteno k povinné četbě, ale přestože je kniha poměrně čtivá, má smysluplný děj a není plná vyšších významů a čtení mezi řádky jako jiné klenoty z maturitního seznamu, nemůžu ji ke čtení k maturitě s klidným svědomím doporučit. Je totiž příšerně dlouhá. I zkušený čtenář jako já už toho měl kolem strany 700 plné zuby s tím, že stále mu ještě nějaké knihy ze seznamu chybí a ostatním, co vybírají zásadně oblíbené cca 150 stránkové knihy, přibývá na seznamu jedna kniha za druhou. Takže přečtěte si to, je to skvělá kniha, možná se k ní ještě někdy vrátím, ale čtěte až v dobách, kdy nebudete v žádném časovém presu.
Skvělá kniha. Je v ní obsaženo hodně moudrých myšlenek, které platí napříč stoletími.
Doporučuji přečíst.
Nejkrásnější kniha z prostředí Egypta, poutavý příběh, knihu si zamilujete, budete ji chtít mít ve své knihovně, protože si ji budete často číst znova - neomrzí vás nikdy.
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
V téhle je knize je prostě všechno - kouzlo minulosti a starého Egypta, zajímavý děj, hluboké myšlenky, mystika, láska, boj, intriky, politika, filozofie, neopakovatelné metafory, realita i fantazie... Spoustu věcí si člověk může vztáhnout do dnešní doby, i když děj samotný je z x-tého století před naším letopočtem. Waltari se na knize vyřádil. Je vidět, jak si s ní hrál a jak ji s pečlivou propracovaností tvořil stránku za stránkou.
Mám ráda podobnou tématiku, takže mi ani nevadil pro někoho děsivý počet stránek. Byly sem tam pasáže, které nebyly tak čtivé, ale ty jsou snad v každé knize.
Doufám, že se k Sinuhetovi ještě vrátím...