Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106476/egyptan-sinuhet-7-vydani-106476.jpg
5
5119
5119
Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2009 , Český klubOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen , 1945
více info...
Přidat komentář
Základní poselství Egypťana Sinuheta vidím v oblíbené sentenci jeho otroka :” Tak to vždycky bylo a vždycky bude. “
Lidé jsou pořád stejní, ti chudí se vždycky budou obtížně živit a bohatí zase rvát o moc.
Aton anebo Anon, prostému člověku je to srdečně fuk. Okolo obou se to jen hemží mazanými parazity.
Tuhle knihu jsem kdysi přečetla , moc se mi líbila, pro strhující a bohatý děj.
Během lockdaunu jsem nemohla chodit do knihovny a tak jsem bílila knihovnu souseda.
Ten má doma skoro celého Waltariho, vůbec jsem netušila, že napsal tolik vynikajících knih.
Takže po Sinuhetovi jsem si dala i další romány, jeden lepší, než druhý. ( Snad jenom jeden mi neseděl, teď už si nevzpomenu který. )
Autor byl výjimečně vzdělaný člověk, znalý nejenom staré historie, ale i té moderní, jeho Krvavá lázeň je stejně sugestivní, jako knížka popisující Waltariho návštěvu Turecka.
Během četby mě bolela ruka, vypsala jsem si hromady citátů.
Jenom omezená a fanatická víra motivuje lidi k činům, ne osvícená moudrost.
Tehdy jsem pochopil, že největší radostí lidu je, může- li společně křičet, a nedbá mnoho o to proč křičí, nýbrž každý se cítí silnějším, křičí- li s ostatními, a má pak i věc, pro kterou křičí, za jedině správnou.
Géniální, JAKO NAPSANÉ PRO DNEŠNÍ DOBU.
( A potom že všechno zlé není k něčemu dobré. Nebýt covidu, vůbec by mi nenapadlo po těchhle skvostech sáhnout. ;-) )
Kniha, kterou jsem si chtěla přečíst od základní školy. Nekoupitelná, v knihovně rozpůjčovaná, přesto jsem nechápala úplně její popularitu. Ač pro mě tenkrát bylo téma starověkého Egypta v popředí zájmu, v krátkém náhledu jsem zjistila, že je jazyk Egypťana květnatě archaický. A to mě trochu odrazovalo.
Dnes si říkám, že to tak mělo být. I z některých komentářů zde chápu, že čtenář potřebuje trochu dozrát, aby pochopil mnohé věci a narážky v knize. Aby si ji plně užil.
Nečetla jsem Sinuheta naposledy. A jako vždy, když mě něco zaujme, mám chuť ověřovat, nakolik může příběh odpovídat skutečnosti.
Nekonečné. To je první pocit, který si ze čtení odnáším. A pak onu teatrálnost – našlehané a opakující se divadelní pronášení replik, které je spojeno s někdy velmi podivně směřovanými pointami jednotlivých knih (především ta čtvrtá, to byl nějaký vtip?). Vše je navíc psané vyumělkovanou češtinou jako z minulých století, která občas vyznívá až jako svoje vlastní parodie (je takový i finský originál?). Rozumím, jde o historický román, ale co je moc...
A ony dvě hvězdičky?
1) Velmi jsem se při čtení bavil výměnami mezi Sinuhetem a jeho sluhy – nikdy jsem nečetl vážně míněnou knihu, kde se otrok s nadšením sobě vlastním chlubí pánovi, jak ho pravidelně, avšak s mírou, okrádá. Nebo pasáže o služce, která pánovi hubuje za to, že přijel do svého domu. A nejde jen o Sinuheta, ale i další postavy. Například už asi nezapomenu ten nejpodivuhodnější motivační proslov před bitvou, ve kterém se mezi odvahou a rozdělováním kořisti objevuje i škrábání v zadku. Spojení velké vážnosti, divadelních přednesů a až parodické nadsazenosti situací se line celou knihou a mě svou bizarností baví.
2) Už rozumím tomu, proč se ve školním dějepise (minimálně mých dějepisářek) opakovaně objevovala ona historie náboženské reformace Atona a protireformace Amona. K disidentům komunistické totality jsme se nedostali, ale město Achetaton si pamatuji doteď. Nemluvě o Nefertiti a Tutanchamonovi. Jasně, byla první slepice, nebo vejce? Vedl zájem lidí i historiků k napsání knihy, nebo ta dostala popisované období k širšímu publiku? Nevím, Egypťan Sinuhet ale každopádně vše dává hezky dohromady a když odhlédnu od skrytých i viditelných narážek na autorovu přítomnost i neustávající spory ideologií (druhá světová válka, konzervativismus lidu, snahy o reformy a spasitelské komplexy některých vládců – viz anglická wiki), rozumím, že jde o dobře pochopitelný příklad egyptské kultury té doby. K tomu přidává Chetity, Kréťany i další tehdejší civilizace. Jen kdyby byla kniha poněkud čtivější...
Často používám čtení do ucha jako návratu k dávno prožitým příběhům. A u Waltariho Sinuheta tomu nebylo jinak. Jak opojné to bylo čtení před čtyřiceti lety, kdy sloužilo jako únik z normalizační šedi okolního světa a zároveň bylo skvělou učebnicí historie, etiky, politiky, vojenství a v neposlední řadě i lékařství. Waltariho román totiž ukazuje jak se vlastně stále nic nemění, jen kulisy a rekvizity. Děje se opakují, příběhy se znovuprožívají. Tento hutný román patří po zásluze k nejoblíbenějším a nejčtenějším románům dvacátého století a díky skvělému podání Lukáše Hlavici jsem se na čtyřicet hodin i já opět mohl vrátit do země Kemet, ale i do Babylónu a na Krétu.
Kniha Egypťan Sinuhet pojednává o životě egyptského lékaře, který se (jak jinak) jmenuje Sinuhet.
Děj se odehrává ve velmi zajímavém dějinném období a to starověku, přesněji ve starověkém Egyptě a okolních státech, jako jsou třeba Sýrie či Babylon.
Sinuhet samozřejmě není reálná postava, ale smyšlený děj se částečně odehrává na pozadí skutečných historických událostí.
Svůj účel však kniha splňuje a to je vtáhnout čtenáře do děje, na čemž hraje významnou roli její výborný překlad.
Kniha je docela obsáhlá, což považuji spíše za plus než mínus vzhledem k její čtivosti a zábavnému a poutavému ději. Pravda, některé pasáže se zdají být zdlouhavé, ale to knížce moc rád odpouštím.
5/5
I když děj knihy je často plný zla a bolestí, hlavní hrdina Sinuhet, jako lékař, se snaží mírnit bolesti a protože svou " lékařskou praxi" se snaží rozšiřovat cestováním, tak nás uvádí do nejstarších vyspělých civilizací. Bohužel, donucen musel posloužit v zájmu vlády, svými schopnostmi, ač nerad. Kniha je tak vyznáním, co prožil a obohacující, o místech a situacích, které pečlivě nashromáždil.
Již po dlouhá léta nazpět jsem několikrát narazil na myšlenku, že je potřeba doplnit jednu z mnoha kulturních mezer, které jsem zanedbal, tím víc, že se jedna o mé tak nějak historicky oblíbené téma – starověk. No po přečetní musím říct, že to stálo za to. Dá se říct, že je to po době kniha, kterou jsem přelouskal takřka jedním dechem. Vůbec se nedivím, že se jedná o dílo světové literatury. Dost by mě zajímalo, na kolik autor vycházel z historických faktů (kultura, mravy, souvislosti), ale co si tak vzpomínám z hodin dějepisu, tak nám to bylo doporučováno pro udělání si představy.
Rozhodně mě to vede k tomu, abych si to nějakým způsobem ověřil – obzvlášť právě otázku souvislostí (státní celky, rozkol v náboženství).
Také mě vrtalo hlavou, zda samotná ústřední postava nějakým způsobem nereprezentuje autorovo politické smýšlení (beru to ve smyslu, že valná většina knih ze světa byla u nás v průběhu socialismu nedostupná, propuštěny byly jen ty „korektní). Vzhledem k vývoji postavy a jejímu postupnému prozření (pravdou je, že toto se děje nejen kolem této postavy) ohledně stavu tehdejšího světa. Otázkou samozřejmě je, zda by takové myšlenky mohly totiž tehdy vzniknout – to co není normální nyní, to bylo zcela prostým standardem tehdy. Tak jako tak, je to nadčasové, protože „takto věci byly a budou“ – pouze formy projevu nespravedlnosti a útlaku se mění. Lidská přirozenost touhy po moci se všemi průvodními projevy se za celé věky nezměnila.
Čteno ve slovenštině (vydání někdy v osmdesátých letech).
Posloucháno jako audiokniha z roku 1983. Z knihy by se dala vytáhnout spousta vtipných citátů, ale jinak byla dost nudná. Doposlouchano spíš z povinnosti. A použití slůvka AVŠAK v každé druhé větě mi dost rvalo uši.
Velmi zajímavým a květnatým jazykem líčený celoživotní příběh fiktivní postavy Sinuheta, avšak zasazen do reálných historických událostí Egypta 14st př.nl., tzv. Nové říše za vlády faraonů 18.dynastie. Poutavě líčené pořádky a události dané doby na všech úrovních společenského žebříčku, náboženských proudů a vztahů s okolními zeměmi. Rozsáhlé dílo, ale čtivé, zábavné i poučné. Zařazuji na svoji VIP poličku
Krásná kniha, ve své době ji četl každý knihomil. Z dnešního pohledu bude ovšem možná působit příliš rozvláčně. Je to ale tempem doby,ne kvalitou knihy
Nádherná kniha pro trpělivé čtenáře.
Vrátila jsem se k ní už víckrát a přiznávám, že tentokrát kvůli čtenářské výzvě.
Egypťan Sinuhet mne baví pořád stejně, jako když jsem knihu četla poprvé a znovu jsem si potvrdila, že lidstvo ve svém myšlenkovém vývoji v mnohém nepokročilo a zůstalo nepoučitelné.
Kdysi jsem zkoušela číst, ale nešlo to…
Teď jsem zvolila audioknihu a to bylo lepší…
Kniha je plná moudrosti a proto ji doporučuji všem…
Války a jejich popisů mohlo býti méně…
Jsem ráda, že jsem se k poslechu odhodlala a vydržela…
Tak to bylo hodně náročné čtení. Příběh je to krásný, ale na můj vkus zbytečně zdlouhavý. Chvilkami jsem se od knihy nemohla odtrhnout, ale chvílemi mě zase nudila. Každopádně, jsou v ní nádherná moudra ze života, která budou platit v každé době....Jsem ráda, že jsem dočetla až do konce.....
Tak naposledy čteno hodně, ale hodně dávno. Bylo moc fajn si tuto nádhernou knihu znovu připomenout. Tentokrát jsem četla a zároveň hledala významná místa na netu, o to to bylo zajímavější. Příběh lékaře a celá historie byla popsána neskutečně. Jen je mi líto, že to mělo tak smutný konec. Všem moc doporučuji...
Krásná kniha, i přesto že je velmi silná, mě moc mrzelo, když končila. Je velmi čtivá a moudra z ní jsou pravdivá.
"Egy" s námi a nebo my s ním, prochází/me celým životem. Četla jsem knihu třikrát a žádná jiná mě do teď tolik neovlivnila. Nikdy nezapomenu jak jsem poprvé ve třinácti hltala dobrodružství Sinuheta, měla jsem kočku Mineu a mámu prudila odpovědí na vše "tvá slova jsou bzučení mouchy kolem mých uší" a toužila se stát egyptoložkou. Ve dvaceti jsem byla v úžasu z toho, kolik moudra mi dříve uniklo a teď nedávno, téměř ve třiceti letech jsem se k Sinuhetovi a Kaptahovi vrátila jako ke starým známým. Všechny postavy jsou totiž tak skvěle popsané že máte pocit, že je dobře znáte a je tomu tak. S těmito lidmi, se totiž potkáváme dnes a denně, v jakémkoliv období, kdykoliv v historii a kdekoliv na světě. A těším se, až se zase setkáme.
Na tuto knihu jsem se díky chvále v mém okolí těšila, ale spoustu let jsem čtení odkládala, protože mě děsilo to množství stran. Nevím proč, ale čekala jsem příběh o poklidném životě lékaře ve starověkém Egyptě, který léčil i faraona. Místo toho jsem četla knihu, která je plná cestování, náboženských nepokojů, politikaření a válek. Místy je hodně drsná, ale najde se v ní i spousta zajímavých myšlenek. Sinuhet mě občas rozčiloval a chvílemi jsem s ním soucítila. A jeho otrok Kaptah? To je nadčasová postava.
Netvrdím, že knihu někdy přečtu podruhé, tak jako několik mých přátel, ale líbila se mi hodně.
"Lež může být příjemnější než pravda, je-li člověk sám a jeho první jaro to tam."
"O zítřku předem nikdo nic neví."
"Tvá slova jsou jako bzučení mouchy v mých uších."
"Nevím, k jakému užitku je člověku dobrota, neboť jen hlupáci, kteří nedovedou nic jiného, jsou dobří."
"Nevěřím, že je na světě něco nebezpečnějšího a zkázonosnějšího než je žena, jež je dosti krásná a dosti chytrá a jež nemá srdce."
"Člověk nemůže žít, nepovažuje-li se za lepšího než druzí, a není tak ubohého člověka, aby se v něčem nepovažoval za lepšího než druzí."
"Život lidí je totiž upředen v mnohém jen z představ."
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Už od malička mě fascinoval starověký svět, především starý Egypt (než jsem se začal více zajímat o starověký Řím). Egypťana Sinhueta jsem tak měl na wish listu hodně dlouhou řádku let, až jsem se k němu konečně dokopal nyní v rámci čtenářské výzvy. Ačkoliv má kniha cca 800 stran, četla se doslova jako pohádka (i když archaický překlad byl někdy těžší na pochopení). Normálně bych ji přelouskal za pár dní, ale tím, že jsem ke každému městu, každé navštívené říši a každé stěžejní události hledal dodatečně externí informace, zabralo mi přečtení několik týdnů. Za mě skvělý počin, díky němuž si znovu pohrávám s nápadem navštívit starověké památky Egypta. A už se těším na další Waltariho kousek, který mám na seznamu (Tajemný Etrusk).