Dveře do léta
Robert A. Heinlein
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49157/bmid_dvere-do-leta-dc0-49157.png
4
696
147
Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne… A protože na konci dvacátého století se pomocí hypotermie a cestování v čase dá uniknout skoro všemu – možná, že za třicet let opravdu jedny dveře povedou když ne do léta, tak alespoň do lepších časů… Skvělá sci-fi, snad vůbec nejčtenější román Roberta Heinleina. Vydejte se do Velkého Los Angeles – a ani se nemusíte nechat zmrazit.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
The Door into Summer , 1957
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých dvou oblíbených a poněkud atypických (protože ve srovnání s ostatními relativně stručných) heinleinovek. A v daném případě skutečně platí, že žánr sci-fi je tu spíš kabátkem pro milostný příběh. Což nevadí, protože příběh je střídmý a věrohodný a kabátek hezky a slušivě střihlý. Rovněž vyšívaný trochou decentního humoru právě tak akorát a to i dnes, po takové době.
Během čtení mi knížka nepřipadala zvláště záživná. Konec to asi vylepšil, protože mi pak bylo líto, že už nepokračuje. Je to fikce na téma cestování časem, ale má i náměty k přemýšlení. Je neuvřitelné, že ji autor napsal během 13ti dnů. Mám podezření, že musel používat nějaké časové smyčky :)
Kniha nenadchla, první polovina mě přímo nudila, od druhé poloviny, kdy to začalo připomínat Zítra vstanu a opařím se čajem, jsem spíš kroutil hlavou a přemýšlel, jestli to je myšleno vážně, nebo je to parodie na SCI-FI.
Tady už zub času trošku nahlodal tu sci-fi stránku, ale v době vzniku to musela být pecka, protože některé věci, které nyní považujeme za normální či snad i přežité, musely být tehdy myšlenkami a nápady hodně pokrokovými. Stále je to však vtipná, příjemná časová hříčka se sympatickým hlavním hrdinou, kocourem jako jeho největším přítelem, neobyčejnou cestou za pomstou a láskou na celý život. Jen je průběh děje hodně předvídatelný. No alespoň jsem se nemusel v textu vracet a hledat, kde mi co v průběhu čtení uteklo:).
Milá starosvetská sci-fi z roku 1956 - na nejaký čas poslednej stabilnej a optimistickej éry v USA, keď JFK ešte ani nepomýšľal na svoju poslednú kandidatúru . Vo svojej dobe určite zaujímavá kniha, ktorá však teraz pôsobí príliš rozvláčne a naivne - takto by možno sci-fi romantickú novelu napísala D. Steelová.
To však neuberá knihe na svojskom pôvabe no a prednes p. Brouska je perfektný.
PS. Strojárom alebo vývojovým pracovníkom so slabými nervami odporúčam čítať len pod vplyvom sedatív,
finančné, časové a personálne náklady na vývoj podobných produktov totiž autor podcenil cca 1 000 krát !
Příjemné, pomalu plynoucí vyprávění o kočkách, ženské zradě a přátelství, které zavání jedním velkým časovým paradoxem. V mnoha ohledech naivní příběh sice končí happy endem, souboj s časem však nevyhrál.
Psát sci-fi s dějem zasazeným na Zemi je vždycky poněkud ošemetné. Pokud čtenář žije - z pohledu autora - v oné daleké budoucnosti, může se usmívat nad některými autorovými mylnými představami. Mně osobně zaujala zmínka o telefonních kartách, se kterými měl Heinlein v roce 1957 stěží osobní zkušenost. A přece byly svého času velice populární, než je úplně vytlačily do zapomnění mobily. Rovněž uklízecí roboty podlah jsou hitem až posledních let, náhradní matky (Heinlein používá výraz "hostitelé") se stěží v padesátých letech vyskytovaly. A i když se autor zmiňuje o miniaturizaci, nevydedukoval z té myšlenky ani mobily, ani PC. Ale vadí to? Dveře do léta neztratily ani po půl století nic ze svého půvabu a vynálezy šikovného konstruktéra by i dnes přivítalo nemálo žen či mužů. Jen na okraj - i když ke kočkám nechovám nijak vřelý vztah, Peteho jsem si zamilovala.
Mám rád tyhle civilní sci-fi, kdy neslýchané technické možnosti jen podporují pěkně napsaný příběh o jednom vynálezci, jedné kočce a cestování časem. Audiokniha namluvená panem Brouskem je velmi, velmi příjemný poslech.
Za mě to zas taková bomba nebyla, asi jsem měla moc velká očekávání. Jasně, že za nějakých těch 25 let se sci fi změní, i čtenáři se změní, ale to by mi až tak nevadilo. Třeba něco od bratrů Strugackých si pořád přečtu s chutí, ale tady tomu chybí - já nevím - drajv, odpich. Dala bych nejradši dvě a půl hvězdy, tak to přesně vnímám, ale to nejde, a spíš než dvě jsou to přeci jen tři kousky. Asi nějak měknu k stáru nebo co. :)
Skvelé! Pre mňa prvá kniha od autora a nebyť DK (v tomto prípade menovite alef), tak by som sa k nej tak skoro nedostala, ak vôbec. Veľká vďaka teda, bolo to osviežujúce a napínavé čítanie! A každému, kto má rád dobré sci-fi, cestovanie v čase, skvelo vystavaný a gradovaný napínavý príbeh so sympatickými postavami, ale aj nejednoznačnými "padouchmi", mačky a kocúrov, techniku a vynálezy, vízie budúcnosti, trochu filozofie, múdreho rozprávača, krásny štýl a dokonalý (český) preklad, vtip, ako aj čistú lásku a oddanosť, vrelo tento titul odporúčam. Garantujem, že ho nepustíte z ruky, kým neprečítate jeho poslednú stránku :).
No a ja idem snoriť, čo by som ešte mohla okúsiť z majstrovej tvorivej dielne :)).
P. S. Z príbehu by bol skvelý film! Úplne ma prekvapilo, že to nenapadlo ešte nijakému scenáristovi...
Je bezva, když vás knížka chytí hned první větou. Vlastně už svým přebalem, na kterém je ilustrace Adolfa Borna – tudíž je skvělá!) Ale vraťme se k první větě, v téhle knížce se to autorovi povedlo – dostal mě totiž opravdu téměř ihned – prostým pojmenováním kocoura … Petronius Arbiter, moje oblíbená historická postava, básník a soudce krásy :-) … důsledkem čehož jsem se na příběh okamžitě dobře naladila. No řekněte sami, neoblíbili byste si takového kocourka?
… „Když byl ještě kotě, samé chmýří a pomňoukávání, vypracoval si jednoduchou filozofii. Já jsem měl na starosti ubytování, stravu a počasí, on sám se staral o všechno ostatní. Zvlášť jsem mu musel skládat účty za počasí … connecticutské zimy jsou dobré jedině pro vánoční pohlednice; tu zimu Pete pravidelně zkontroloval svoje dveře, odmítl vyjít ven kvůli tomu nepříjemnému bílému svinstvu za nimi … a pak na mě dorážel, abych mu otevřel některé lidské dveře. Byl skálopevně přesvědčen, že přinejmenším jedny z nich musí vést do letního počasí. Pokaždé jsem byl donucen obejít s ním všech jedenáct dveří v domě, podržet je dokořán, dokud se nepřesvědčil, že je tam venku taky zima … s každým dalším zklamáním byl roztrpčenější … nikdy se však nevzdal a nepřestal hledat dveře do léta.“
A pak už vše běželo pěkně jako po drátě, doslova a do písmene, protože hlavní hrdina příběhu, Daniel, je technik – konstruktér, takže o drátech všeho druhu něco ví, a navíc, jako bonus, je to podle mě docela sympaťák, s poměrně pragmatickým přístupem k životu. Ale ani jemu se nevyhnou emoce všeho druhu (od dejme tomu lásky až po vztek a nenávist) a jak už to tak s emocemi bývá, jsou mu osudné, mění totiž pravidla hry!
V Danielově životě, totiž světě, je téměř vše podřízeno přísnému determinismu, a taky je tu možné cestování časem, samozřejmě za splnění všech předem definovaných podmínek (jak si to i vědecky a tedy opravdu poměrně přísně deterministicky založený Daniel vyžádá) … jenže ve světě, ani v Danielově životě, většinou není nic přesně tak, jak si to nadefinujete. Jsou to právě emoce, které vše, co se kolem nás děje, mění v procesy stochastické (ovlivněné iracionálními rozhodnutími a náhodami všeho druhu). A díky tomu tak stále existuje jistá možnost, jak se přes propast času pomstít! … s tím se prostě musí u zvířecího druhu – člověk – počítat :-). A taky s tím, že lidé rádi podléhají hédonistickým pokušením (k nimž patří i slast z dobře vykonané pomsty) – tudíž většinou velmi ochotně při sebemenším náznaku možnosti toho, že se to povede, do toho jdeme – jdeme hledat své dveře do léta!
Vzhledem k datumu vydani knihy je to uz trochu moralne zastaraly...
Da se to precist jako historicka zajimavost...
Strašně zajímavej vhled do obav a nadějí poloviny 20. století. Už jen to, jak si Henlein představoval 70. léta - na jedné straně svět pošramocenej jadernou válkou, na druhé straně technologie umožňující hibernaci lidí na desítky let... a o roce 2000 už ani nemluvím. To už je až úsměvný.
Ale i když všecky ty jednotlivý motivy jsou z dnešního pohledu strašně úsměvný, tý knize to vůbec nevadí. Čte se to pěkně, docela to umí zlákat, vyprávění je příjemný, hlavní hrdina celkem fajn. Některý věci jsou poněkud unáhlený, hlavně ty vztahové linky... ale oceňuju, že jich tam autor nenacpal víc. A vlastně i ta hlavní je aksi snesitelná. Závěr vás utvrdí v tom, že to je vlastně jedna velká sci-fi pohádka. Pěkná pohádka. Trošku mi to něčím připomnělo Levinův Ten báječný den, ale ten byl mnohem... rozvleklejší, vážnější, depresivnější, okázalejší. Dveře do léta v sobě mají jakousi příjemnou lehkost.
Tohle byla hodně milá kniha, která ovšem absolutně nesplnila má očekávání. Až když jsem byla v půlce, tak jsem zjistila, že knižně vyšla v roce 1957 a to pak leccos vysvětluje. Je to takové pohádkové sci-fi, kde se toho zas tak moc neděje, děj plyne pomalu a představy o budoucnosti - konkrétně roku 2000- jsou naivně úsměvné. Tak 3,5*
Tak tohle je jedna z nejlepších sci-fi knih, kterou jsem kdy četl (už asi 4x). Ač ji autor napsal skoro před 70 lety, je pořád dobrá. Sice nad některými popisovanými skutečnostmi se musí člověk trochu pousmát (ale byl by to zajímavý alternativní svět bez počítačů). Na druhou stranu tam docela přesně popsal dnešní automatické vysavače :))
"Navzdory všem pochybovačům
romantikům a antiintelektuálům se svět neustále vyvíjí k lepšímu, protože lidský rozum, přizpůsobující se svému okolí, ho mění k lepšímu. Rukama... nástroji... selským rozumem, vědou a technikou."
Tak neviem, či by sa Heinleinovi páčilo v dnešných časoch, keď síce naša civilizácia hojne využíva vedu a techniku, ale už čoraz menej ruky, nástroje a zdravý sedliacky rozum. Dôsledky vidíme všade okolo nás. Inak, bolo to veľmi osviežujúce prečítať si toto staré scifíčko.
Ano, vážení, i scifiny nám stárnou! Tenhle příběh zarámovaný do romantického hledání dveří do léta pro statečného kocourka, je z 90% líčením velmi amerického vydělávání peněz a vymýšlení fint, jak obejít (uplatit) doktory, úředníky, vlastníky firem, atd. Navíc i futuristické představy autora dnes už spíš vzbuzují úsměv. Ale je tu i dobré znát základní pravidlo, zřejmě platící stále: "V rámci daných pravidel smíte udělat cokoliv... vrátíte se ale zpátky k vlastním dveřím." Díky, pane Heinleine!
„… jenže, zatraceně, bez ohledu na to, kolikrát si spálíte prsty, musíte přece lidem věřit. Jinak se z vás stane poustevník v jeskyni a budete spát s jedním okem otevřeným. Člověk nikdy nemůže být stoprocentně bezpečný; už jen být naživu je hrozně nebezpečné … a nakonec smrtelně nebezpečné.“
Odmazávám si další dluh ze seznamu mistrovských děl SF. Od R. A. Heinleina jsem toho v minulosti přečetl docela dost a stále mi toho hodně zbývá. Novela nese jeho typický rukopis. Je to čtivé a zábavné, příběh je chytlavý. Hlavní hrdina je sympatický, čtenář mu fandí od první stránky. Záporáci jsou zlí, jak se patří. Nechybí ani klasicky Heinleinovské utopistické myšlení. Úroveň techniky a představ je úsměvná a odpovídá době vzniku knihy. Předvídat budoucnost je nemožné, zvlášť když se ona „budoucnost“ odehrává, z našeho pohledu, dvacet let v minulosti. Jeden výrazný prorocký motiv tam však je, něco co přesně vystihuje citace v závěru tohoto komentáře. Něco, na co teprve nyní přicházejí specialisté na umělou inteligenci.
„Co je poslední věc, která se kdy zautomatizuje? Odpověď: domácnost každé hospodyňky.“
Všem fandům klasických SF doporučuji.
Štítky knihy
kočky roboti dveře cestování časem zrada vynálezy a objevy pomsta sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 1995 |  Kočka, která prochází zdí |
Sci-fi jen příjemně rámuje tuhle chytře promyšlenou a svižně ubíhající historku o velkém podrazu a následném dlouhém hledání. Dokonalá oslava činorodosti a podnikavosti, tentokrát s mírným humorem a drzým kocourem místo jindy autorem preferované vojenské akademie. Milá, občas až dojemná četba.
90 % (zatím 506 hodnotících generuje průměr 86 %).