Doupě
Jakuba Katalpa (p)
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Ten autorčin styl! To střídání krásy slov a barvitého popisu a úsečnými větami blízkými bodnutí nožem! Nádhera. A pak ten nápad. Na několika dějových linkách ukázat nedostatek porozumění, smutek, nepochopení, odcizení, nekomunikaci, nemožnost či nechuť svěřit se nejbližším... Světy vzdálené a přeci lidské jednání a prožívání tak stejné. I když mi byl nesympatický slaboch Ptáček, Hideki, Eva i Květa, po přečtení si říkám, zda je možno někoho z nich odsoudit? Každý měl ke svému jednání svůj snad i pochopitelný podnět a příčinu. A každý se s ním popasoval tak, jak nejlépe dovedl a vůbec mohl. Za mě ještě lepší než Němci. Pište, Katalpo, pište!!!
Skvěle napsané, perfektně vystiženy charaktery "pokřivených" postav. Jen dvě výtky, že by se pošťák vůbec nepokusil o útěk?! A co ten závěr, jako by autorka nevěděla, kam celý příběh dovést... Mínus jedna hvězda, jinak super.
Na Zuzanin dech a Němce podle mých měřítek kniha nemá.
Četla jsem ji několik dní, byla taková hořko-smutná..
Je to asi první kniha, kde by mi nevadilo přidat ještě několik dalších kapitol.
Ano, Němci a Zuzanin dech jsou lepší, ale i tohle je dobře napsaný. Doupě se čte pěkně , dobře výstižené pocity hlavních hrdinů.
Moje treti kniha této autorky a také pěkná. Nejvíce se mi líbil Zuzanin dech. Němci a Doupě byly zajímavé, ale pro mě ne tolik. Znovu číst nebudu, ale jsem ráda, že jsem ji četla. Je to příběh o osamění a líbil se mi nápad jak to autorka pojmula.
(SPOILER) Po knize Němci, která mě nadchla, jsem sáhla po Doupěti. Trochu mě zklamala jakási povrchnost postav a nedostatek prostoru pro rozvinutí děje mimo Květino doupě. Naopak jsem byla ráda za nenásilné protnutí všech dějových linek a krásný popis vzniku Stockholmského syndromu. Hurá na Zuzanin dech :)
Rozhodně jedna z nejzajímavějších tuzemských autorek. Doupě jsem přečetla naprostou náhodou, ale byla jsem ohromena. Jedná se o syrový, skvěle napsaný a neuvěřitelně čtivý příběh, který vás vtáhne a navíc má svou neskrývanou podvratnost. Jakuba Katalpa je proklatě talentovaná spisovatelka!
Pohled do lidských duší, které velmi těžce zvládají ztrátu svých milovaných. Každý se s tím vyrovnává úplně jiným způsobem. Kniha mi přišla v některých místech až moc zdlouhavá (což ale byl zřejmě i záměr) a konec mě trochu zklamal. Líbil se mi ale originální styl popisování skutečností z pohledů nejen lidí ale i věcí.
Za začátku jsem se obtížně začítala, následně mne příběh vtáhl.
Setkání se smrtí zas trochu jinak. Co se může odehrávat v mysli manžela, kterému odchází žena a jak se cítí žena,které zemřel manžel .... Super
Jak už jsem očekávala ze Zuzanina dechu, naprosto výjimečný styl a nakonec i téma, které je hlavně o samotě a stárnutí.
Po Zuzanině dechu docela zklamání. Styl psaní mi vyhovuje, kratší kapitoly, ale ta hlavní myšlenka mi asi unikla. Většina postav mě svým chováním rozčilovala. Prostě mi to nesedlo.
Zajímavě napsané. Líbilo se mi prolínání příběhů. Hrozně mě rozčilovala Eva. Co by mě zajímalo, co bylo dál?
Ze začátku jsem si říkala, co to je a potom jsem se začetla a příběh tak nějak lehce plynul. Člověk před svými starostmi neuteče a nakonec mu dojde, že utíkat nemá smysl, kruh se uzavře. Určitě si přečtu i další knihy této autorky.
Autorka má neotřelý vypravěčský styl. Jiné její knihy (Němci, Zuzanin dech) se mi četli lépe. Cítila jsem pocit sevření a klaustrofobii z postav, které byly nějakým způsobem vězněny. Ať to byla nemoc nebo cizí přičinění. Očekávání ze četby této knihy se minulo s realitou.
Další mistrovsky napsaná kniha, přečtená jedním dechem. Líbilo se mi pojetí knihy, kdy se všichni potkají v jednu chvíli v Praze, že všechno směřuje k jednomu bodu. Chování Hidekiho mě rozčilovalo, i přestože rozumím důvodu. Možná mě rozčilovalo ještě víc než chování paní Květy, i když nutno uznat paní Květa byla trochu blázen.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
2020 | Zuzanin dech |
2017 | Doupě |
2014 | Němci |
2006 | Je hlína k snědku? |
2008 | Hořké moře |
Kniha Doupě je v
Právě čtených | 7x |
Přečtených | 794x |
Čtenářské výzvě | 165x |
Doporučených | 28x |
Knihotéce | 190x |
Chystám se číst | 303x |
Chci si koupit | 47x |
dalších seznamech | 4x |
(SPOILER) Jakubu Katalpu buď milujete, nebo jejímu stylu neholdujete. Já patřím do té první skupiny, jelikož mi její styl psaní neskutečně sedí. Květě je na začátku příběhu 70, vzpomíná na svého milovaného manžela a svůj příběh by chtěla někomu vyprávět, ale její dcera ji nutí k prodeji domu. A tak se jí v hlavě zrodí plán.. Pošťák pan Ptáček si před 20 lety vzal svou milovanou, která pro něj už ale ztratila kouzlo, neb mu jen poroučí, co má dělat. Květa postaví ve sklepě doupě, kam hodlá zavřít svou oběť, starat se o ní a vyprávět jí své příběhy... a pan Ptáček, který jí každý den nosí dopisy se zdá být ideální obětí.. Hoang sice z vietnamského obchodu zahlédne, jak Květa táhne pošťákovu tašku dovnitř svého domu, ale neumí česky a s policií si začínat nechce.
Tenhle skvělý román se může zdát jakýmsi českým "thrillerem", ale není tomu tak. Já v knize viděla spíš náhlost sdělení pocitů, vnitřního smutku a problémem se zvládáním situací.