Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343395/bmid_doupe-LOw-343395.jpg
4
572
141
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Originální, velmi zajímavé. Sice jsem úplně přesně nepochopila, proč tam byl zrovna příběh Akiko a Hidekiho (kromě tedy té pražské zastávky), ale to nevadí.
Ráda bych se ale dozvěděla více o Květině tchyni a tchánovi, dále o "nenažrané" Evě a její partnerce a hlavně Hoang. Ta byla skvělá :-)
Moc příjemné dynamické čtení. Díky různým dějovym liniim se nenudime a zadna z nich nám nestihne zevsednet. Za me mnohem lepsi než Němci.
Tři příběhy, tři ženy a tři druhy doupat - vězení a k tomu smutek, samota, odcizení, nekomunikace, stockholmský syndrom.... Úžasně čtivé, k zamyšlení, prostě SUPER!!! A přitom mi od začátku přišli skoro všichni divní a jejich chování mě iritovalo
Čtivé, zajímavé. Ale rozhodně ne lehce stravitelné, uchopitelné a záživné. Tři příběhy v jednom. Pořád jsem si říkal: Proč? Co je jednotícím prvkem? Pochopení, přijetí, odpouštění, odcházení? Stockholmský syndrom vietnamské babičky, amerického programátora japonského původu a českého pošťáka? Teď koukám, že tu je štítek psychologický thriller, ale ten v tom vůbec nevidím. Naopak, je to vlastně velice poklidný příběh, kdy jediným "drsným" prvkem je krádež fotoaparátu a nenabitý revolver. Trochu mi to připomnělo Annu Bolavou. Asi je (a asi ještě více bude) doba plná potřeby odpovědět na nevyslovené a nevyslovitelné otázky.
Popis knížky mě dost vyděsil. Knihu jsem si půjčila po přečtení Zuzanina dechu. Čtení jsem oddalovala, ale nakonec přečteno za dva dny. Neskutečně to plyne. Dle mého se děje linií moc neprolnou, konec je zvláštní, ale to vůbec nevadí.
Doporučuji vůbec nečíst anotaci. Není nad to, ponořit se do knihy bez jakýchkoli informací o ději. U teto knihy obzvlášť. Já prostě jen věděla, ze autorkou je skvělá Jakuba Katalpa, a to mi stačilo. Jak jsem pak byla překvapená (či možná spíše šokovaná?), když jsem četla o doupěti, o jeho strůjci a o jeho budoucím využití.
Musím ale napsat, že nevím, zda jsem kdy četla knihu, kde by mi bylo tolik postav tak nesympatických. Opravdu jsem nesouzněla s chováním většiny z nich.
Ve čtečce už na mě čekají “NĚMCI” a já jsem zvědavá, čím mě autorka překvapí tentokrát:).
(SPOILER) Asi jsem čekala víc. Místy mi připomínala Sběratele od Fowlese. Květa byla šílená a nebavila mě. Jediný co tak nějak ušlo, byla linka Akiko.
Knihu jsem přečetla vlastně jedním dechem. Četla se dobře. Čekala jsem sice jiný závěr.....Dostala jsem se k ní náhodou na doporučení....rychle zvolená četba do vlaku.
(SPOILER) Kniha se zaměřuje na zajímavé mezilidské vztahy. Ze začátku jsem se však nemohla začíst a postava paní Květy mě rozčilovala, její dcera snad ještě víc. Časem jsem začala víc chápat její samotu a proč nakonec, když se vymluvila ze všeho, zajatce vypustila. Chápala jsem i Hidekiho proč musel utéct.
Od autorky jsem už četl knihu ZUZANIN DECH, která se mi líbila (závěr mohl být propracovanější). DOUPĚ se mi také líbilo. 3 příběhy, které se protnou.
Hlavní postavami jsou: KVĚTA, která po manželovi smrti trpí pocitem samoty, AKIKO IKEDAOVÁ, která dochází na chemoterapii a HOANG THI, která opouští Vietnam a vydává se do Prahy.
Autorka má svůj styl psaní, asi nemusí sednout všem čtenářům, ale mě se příběhy líbily, kniha se mi četla dobře. Autorka nepoužívá uvozovky v přímé řeči.
Na knihu mě nalákal některý z natáčejících knižních videí, ale už si přesně nevzpomínám, o koho se jednalo. Časem vyzkouším další autorčiny knihy.
Přestože mi dějová linka s Květou nepřišla moc reálná, bavila mě stejně jako další dvě. Po skvělém Zuzanině dechu a zajímavém Doupěti řadím Jakubu Katalpu k mým top českým spisovatelkám a už se těším na Němce i další její knížky.
(SPOILER)
"Doupě je stříbrná lžička, kterou mu osud vložil do úst."
A Ptáček opouští klec.
Vrzne branka.
Já cítím tři tečky... Vlastně nekonečno teček. Následuju je. Ztrácím se v příběhu, který už si nepřečtete...
Umírání. V tolika podobách.
Až se z toho člověku chce žít.
Hříchy páchané z lidské slabosti.
Odcházení, míjení, chybování, zpytování... Čekání na smilování. Čekání na konec.
Nesmírně bohatý román, jež má přesně tolik vrstev, kolikrát ho čteme... Věřím, že je pokaždé úplně jiný - někdy plný hněvu, jindy úžasu, pak zas soucitu...
Jakuba Katalpa je možná to nejlepší, co současná česká literatura může nabídnout.
Bohužel jsem se nezačetla, knize dle mého musíte dát více času, aby Vás oslovila. Postupně jsem si začala říkat, že mě ten neustálý popis nezajímá a vzdala jsem to dřív, než se něco většího rozjelo. Zkusím jiné knihy od autorky, rozhodně mi přijde v psaní šikovná - snad mne nadchne jiné téma.
Ona a Jiří.
On je na ní závislý jako nemluvně.
Ona cítí sladké trnutí plynoucí z vědomí, že její život má smysl.
Někdo ji potřebuje.
To se mi dost libilo. Zajimavy pribeh, zpusob psani. Katalpa se mi osvedcila, je treba si ji davkovat, ale potesi ;)
Jsem příjemně překvapen autorčiným čtivým stylem psaní. Nový český literární talent.
Četla jsem s tím, že prolnutí osob bude nějaké zásadní, nesplnilo se. Každý příběh by byl svým způsobem možný a možná i lepší sám o sobě. Takhle to byl vlastně jen takový nucený slepenec bez jakéhokoliv vztahu jednotlivých osob k sobě navzájem. Naštěstí jednotlivé kapitoly nebyly příliš upovídané, a proto se kniha četla dobře.
Je to taková ta kniha, ve které se odehrává několik příběhů, které se ke konci protnou, zde ovšem jen velmi letmo. Hlavní příběh vypráví o osamělé seniorce z Prahy, která ve sklepě své vily vybuduje celu, do níž uvězní životem unaveného pošťáka. A důvodem je, že si po smrti nemocného manžela nemá s kým povídat, protože její jedinou dceru zajímá jen majetkové dědictví. Druhý, vedlejší příběh je o Vietnamce z večerky od naproti přes ulici od vily zmíněné seniorky, která je jedinou svědkyní únosu pošťáka, ale protože nemluví česky a bojí se úřadů, tak nikomu nic neřekne. Pouze celé dny sedí před obchodem a cucá kandovaný zázvor. A třetí příběh je o Japonci, jemuž umírá žena na rakovinu. On její rozklad neunáší a raději prchá na tři měsíce cestovat po světě. Když doputuje do Prahy navštíví i výše zmíněnou večerku, kde si koupí chleba a kolu a sžírán bolestí i svědomím u jejich konzumace pláče...
Kniha je tedy příběhově vlastně dost o ničem (respektive nastíněná vážná témata nejsou až na výjimku hlavního příběhu dostatečně rozpracovaná) a na konci vyzní do prázdna. Velkou výhodou je ale úsporná forma psaní a čtivost.
Autorka píše docela originálně, ale asi bych se bez této knížky celkem obešla. A zase ten konec o ničem, dneska je každá druhá knížka domysli si sám.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Kniha Doupě je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 794x |
| Čtenářské výzvě | 165x |
| Doporučených | 28x |
| Knihotéce | 190x |
| Chystám se číst | 303x |
| Chci si koupit | 47x |
| dalších seznamech | 4x |
Po přečtení si vlastně nejsem jistá, o čem kniha byla. Předpokládám zde symboliku samoty tří různých žen, jejich prolnutí dost nahodilé. Za mě slabší než Němci nebo Zuzanin dech.