Doupě
Jakuba Katalpa (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343395/bmid_doupe-LOw-343395.jpg
4
578
578
Román o míjení a mimoběžných cestách Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti. Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost — doupě — a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a vyprávět mu svůj životní příběh. Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení. Anh Thi Hoang opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohl dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží však na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.... celý text
Přidat komentář
Další skvělé čtení od Jakuby Katalpy. Po Němcích přichází Doupě, příběhy tří žen a jejich samoty. Kniha je dobře napsaná, díky krátkým kapitolkám čtivá, okrajově v hlavním příběhu s Ptáčkem i zábavná. Hlavně je to však smutná záležitost, která ukáže jak špatně se někteří lidé dokáží chovat ke svým blízkým nebo si spíš jejich situaci nedokáží uvědomit, ustát a pomoci.
Doupě je velmi originálním počinem, minimálně na poli české literatury určitě. Je úsporné, a přesto úderné. Všechny tři příběhy, byť se protnou opravdu jen zvolna, se mi do knihy hodily. Člověka zasáhnou a po dočtení je pocit úzkosti, osamocení, ale možná i jisté naděje velmi hmatatelný. Autorka umí dobře pracovat s postavami a zároveň jim nepotřebuje věnovat dvacet zbytečných stran. Jí stačí dva řádky. Opravdu silně na mě její román zapůsobil a fandím i polootevřenému konci, byť to normálně v knihách moc ráda nemám.
Co asi dělá pan Ptáček.No to byla dokonalá kniha.Takový nápad .Tři příběhy naprosto odlišné a přece v bolesti a smutku podobné.I humor tam najdeme,absurditu doupěte,lehký styl vyprávění.Já smekám před autorkou.Nová vlna českých autorek např.Mornštajnová,Chalupová Bolavá,Katalpa atd mi dělá obrovskou radost,že i v budoucnu budu mít stále kvalitního čtení dostatek.
precteno jednim dechem, vsechny 3 dejove linky - unoskyne Kveta a postak BP, Vietnamka Hoang presazena v Praze i Japonka Akiko s rakovinou v USA, me uplne pohltily a horko tezko jsem se odtrhavala v pul druhy v noci, abych sla spat, takhle si predstavuju petihvezdickovou knihu, i kdyz ten konec byl takovej useklej, nijakej
O vánočních svátcích mi dělala společnost současná česká literatura.
Po pochvalných recenzích jsem si i já přečetla Doupě, které určitě není o radostech života. I tak mě tato kniha dokázala oslovit a bavila mě každá jedna stránka. I přesto osamění a smutek hlavních hrdinů se mi příběh četl lehce a v mém nitru nezanechal žádné negativní emoce.
Mám doma všechny tři romány Jakuby Katalpy už nějakou dobu - tak proč nezačít tím posledním, nota bene o Vánocích...? Tři příběhy, z nichž ten hlavní, Květin, je částečně inspirován Fowlesovým Sběratelem, další dva pak doplňují téma loučení (paní Hoang se starou vlastí a jejími pravidly a tradicemi, Hideki s umírající partnerkou) a vnitřní samoty, která je k nepřekonání. Doupě nejprve jako metafora smysluplnosti (pro Květu), také vězení, které se mění v útočiště, bezpečí (pro pošťáka Ptáčka). Zpráva o světě, v němž se dějí pod příkrovem všednodennosti hrozné věci - ale je jisté, že bude hůř...
Kniha byla napsaná čtivě a věrohodně byly popsány pocity osamění hlavní postavy, odcizení s její dcerou a chápu naprosto její touhu být v životě pro někoho potřebná, mít se o koho starat a s někým sdílet svůj život. Ale způsob jakým si paní Květa partnera obstarala...No to mi přišlo dost na hlavu. To bych pochopila u nějakého úchyla, prostě já vím, že je to jen románová fikce, ale dost mi to vadilo. Na druhou stranu, jsem si uvědomila, jak by mi chyběl můj manžel a že je třeba si vážit si všedních společných prožitků.
Kniha je naprosto dokonalá a autorka si mne okamžitě získala do svého klubu fanoušků. Příběhy a kapitoly se krásně střídají a pak se dokonce protínají,což je potom na konci velmi příjemné pro rozuzlení. Velmi oceňuji filozofický nádech, úvahy a myšlenky hlavních hrdinů stejně jako popis obyčejných detailů.Takové psaní je prostě moje gusto.Jen tak dál!!!Ocenění, která autorka získala si určitě zasluhuje.
To lepší ze současné české prózy. Líbil se mi příběh Hidekiho, a to, jak nenuceně se všechny tři příběhy v jednu chvíli protnou.
Tak tohle bylo maxi překvapení! Autorka mě touto knihou skutečně dostala! Brilantně propojila hned tři dějové linky, které jsou dojemné, neotřelé a čtivé... Celkový koncept mě opravdu bavil a jsem si jistá, že velice brzy sáhnu po další autorčině knize... Jo a ta obálka? Host prostě umí a není kniha od českého autora, která by mi tuto myšlenku nepotvrzovala!
Skvělé! Důkaz toho, že se vyplatí číst současnou českou literaturu. Všechny tři životní příběhy hlavních postav jsou smutné (nikov však deprimující) - o lidském míjení se, hranicích vnitřní odvahy, životních prožitcích a vzpomínkách na ně. Ačkoliv je těžké se s činy některých postav plně ztotožnit, pochopit je není složité.
Jenotlivé dějové linie rychle plynou. Díky krátkým kapitolám mají příběhy spád a udržlovaly mě v premanentím zájmu sledovat děj dál a dál.
Knížka je velice zvláštně napsaná. Jsou zde tři smutné příběhy, které se navzájem dotknou. Ale na mě byla knížka asi příliš filozofická. Zanechala ve mě pocit smutku a osamění, kterým trpěli v knize všichni hlavní i vedlejší postavy. Knížka se čte velice rychle má krátké kapitoly, někdy jen na pár řádků.
Čte se krásně, i když všechny tři příběhy jsou plné smutku a osamění. Se všemi pěti protagonisty knihy musí člověk když ne sympatizovat tak soucítit.
Štítky knihy
vězení, věznice psychologické romány samota mezilidské vztahy psychologické thrillery únosy české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Zuzanin dech |
| 2017 |  Doupě |
| 2014 | Němci |
| 2006 | Je hlína k snědku? |
| 2008 | Hořké moře |
Jedním slovem skvělé. Výtečný jazyk a krátké kapitoly udržující čtenáře v napětí. Je to výjimečné a zároveň svým způsobem obyčejné, místy zvrhlé, smutné, neuvěřitelné. Rozhodně lepší než autorčina prvotina "Němci". V závěru jsem možná čekala výraznější propojení jednotlivých osudů, ale právě tím, jak autorka román zakončila, z něj udělala jedinečné dílo.