Dopisy Emilovi
Milan Lasica
Po skončení prohlídky mi lékařka, velmi sympatická paní v nejlepších letech, řekla, že můj zdravotní stav je přiměřený mému věku. Z toho vyplývá, že je to docela vážné, ale s tím se asi nedá nic dělat. Trochu jsem si chtěl s tou doktorkou popovídat, jen tak nezávazně o zdravotnictví a o jiných věcech, ale když jsem se jí zeptal, co dělá večer kolem deváté, začala se smát a řekla, že v devět bych už měl být v posteli. Já jsem se zeptal, jestli ve svojí, a ona řekla, abych nemístně nevtipkoval, protože by to mohlo mít nepříjemnou dohru. … To ti mě tak rozhodilo, že jsem si musel zajít naproti do bistra a dát si dvě becherovky. Já vím, že můj zdravotní stav je přiměřený mému věku a že jiný už asi nebude, ale proč mi to doktorka připomíná, místo aby si se mnou aspoň zavtipkovala: Co děláte kolem deváté večer, paní doktorko? To už jsem v posteli a vy byste tam měl být taky. V tý samý, paní doktorko? Jestli vám nevadí, že tam bude i můj manžel… Takhle nějak inteligentně se to dá dělat a člověka by to hned trochu povzbudilo.... celý text
Přidat komentář
Vybráno k dodatečnému dokončení ČV 2018, k velké spokojenosti posloucháno načtené panem Lasicou. Teprve z jednoho komentáře se dozvídám, že kniha obsahuje kromě dopisů ještě také další autorovy myšlenky. Takže bych měla ještě kouknout do knihy. To ráda udělám.
Počúvala som audioknihu, čítal Lasica a bola to ohromná zábava. S humorom opisovaný život dôchodcu v "hospici", ktorý pre obyvateľa tohto zariadenia nie je až tak zábavný. Listy sú ale písané ozaj vtipne a spomienky na " socializmus" mi nepripadali hrozné ale ako veľká sranda, ktorú som naozaj zažila.
Senzační počin :-)) krásné "vzpomínky" na dobu totality, mnohdy s peprnými výrazy. Vřele ovšem doporučuji.
Tak akorát prima čtení pro můj věk. Spoustu věcí k zamyšlení, k pousmání, k uvědomění si, jak s tím životem neumíme nakládat....Pane Lasico, jen houšť takových to knih, nám je jich potřeba m jako soli.
Tak už jsem splašila audio namluvené slovensky samotným panem L.! Pouštím si často, i jen tak jako kulisu třeba k mytí nádobí... Nutno říct, že takhle dobře už jsem se dlouho nepobavila! Zůstane natrvalo v mém PC. Je to totiž fakt prdel, tvůj Miro.
Hodně chytré, hodně vtipné i k zamyšlení. Jen mě mrzí, že jsem nesehnala knížku ve slovenštině, spousta slovního humoru se ztratila v překladu. Ale rozhodně perlička. Díky, pane Lasico, za krásně strávený čas u Vaší knížky.
První část knihy jsou dopisy starého komunisty Mira z domova důchodců příteli Emilovi ve kterých vzpomíná na dobu minulou, na soudruhy a na to jak dopadli a komentuje dobu současnou. Druhá část knihy jsou krátká zamyšlení Milana Lasici.
Knížku jsem koupila mně moc blízkému člověku po dobu nepříjemného pobytu v nemocnici a musím říct, že mi ji dnes vrátil s tím, že pobyt v nemocnici s touhle knihou byl supr. Díky pane Lasico, já jsem knihu četla , líbila se mi, ale asi jsem " nedorostla" do toho správného věku, tím jsem občas ( jak je mým zvykem) přeskočila stránku a k mé nevýhodě jsem nepostřehla spoustu věcí. Takže nezbývá, než četbu zopakovat , ale to si nechám na letní dovolenou, abych měla ten správný klid a pohodu.
Kniha se mi moc líbila. Pan Lasica se s humorem zamýšlí jak nad dobou minulou, tak nad událostmi současnými.
Pěkná knížka plná jemného i drsnějšího humoru. Starý komunista vzpomíná prostřednistvím dopisů na epizody ze svého života a zároveň komentuje současný život, pro něj někdy nepochopitelný.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Když ti to udělá radost... |
| 1996 |  L&S – 1 |
| 1968 | Nečakanie na Godota |
| 1987 | Medová žihadla |
| 1970 | Lasica, Satinský a vy |
Kniha Dopisy Emilovi je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 47x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 23x |
| Chci si koupit | 3x |
| dalších seznamech | 2x |
Veľmi múdre, pekné, zábavné a milé slová. Pán Lasica kritizuje, a pritom neuráža. Rozosmeje, ale trápne nezosmiešňuje. Jeho humor i kritika majú úroveň.
A toto ma pobavilo a rozosmutnelo zároveň: “V novinách jsem četl vzpomínky na šedesátá léta, všichni pamětníci se rozplývali, jaké to byly zlaté časy, a když si měli vzpomenout konkrétně, tak všichni si vzpomněli na Beatles. A já jsem si vzpomněl, že například v šedesátých letech zabili amerického prezidenta, taky jeho bratra, i toho černého kazatele… a že byla taky válka ve Vietnamu, pak nás obsadili Rusové, v Berlíně postavili zeď, a byla skoro válka kvůli Kubě… A mýho strýce zavřeli, protože prý připravoval převrat v kavárně. Zkrátka šedesátá léta byla jen o něco míň na hovno než padesátá nebo sedmdesátá…”