Dom na azúrovom pobreží
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499831/bmid_dom-na-azurovom-pobrezi-rMD-499831.jpg
5
592
592
Linus Baker si pokojne nažíva so svojou mačkou a zbierkou platní. Pracuje ako sociálny pracovník v Oddelení starostlivosti o zázračnú mládež, ktorý monitoruje a hodnotí sirotince pre nezvyčajné deti. Jedného dňa mu pridelia prísne tajnú úlohu. Má ohodnotiť vzdialený sirotinec, kde žije šesť nebezpečných detí vrátane Antikrista. Linus má vyhodnotiť, či skutočne dokážu zosnovať koniec sveta. No ich poručník, šarmantný a charizmatický Arthur Parnassus, je odhodlaný urobiť čokoľvek, aby svojich zverencov ochránil. Linus postupne spoznáva obyvateľov sirotinca a zisťuje, že nie všetko je tak, ako sa na prvý pohľad zdá, a napokon sa musí rozhodnúť, či dá prednosť povinnostiam, alebo svojim snom. Pri tejto príjemnej a často vtipnej knihe sa môžete uvoľniť, pretože sa v nej nikdy nič zlé nestane. Je ako pohladenie na duši. Kniha pojednáva o spojení medzi ľuďmi, o vzťahoch, o tom že nie je dôležité ako človek vyzerá alebo do akej „kategórie“ spadá, ale to ako sa správa k ľuďom a ako sa ľudia správajú k nemu. Oslavuje rôznorodosť a prijímanie inakosti.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2022 , MetaforaOriginální název:
The House in the Cerulean Sea , 2020
více info...
Přidat komentář
Klad by byl jeden - krásná obálka. Jinak budu už jen nadávat. Ale očividně jsem v tomto názoru v menšině, protože všechny internety padly při četbě Domu v blankytně modrém moři do kolen. Jak já se díky recenzím na tuhle knihu těšil!
Ale ve finále... To nejhezčí, co můžu říct, je, že jsem se extrémně nudil. Autor si totiž o svých čtenářích myslí, že jsou imbecilové a že svoje myšlenky jim musí tlouct do hlavy na každé stránce. A znovu. A znovu. A pak ještě do třetice jednou. Jenže já těmhle postavám nefandím, jedna je protivnější než druhá.Hlavní téma knihy zní: "každý jsme jiný, a je to tak v pořádku." A já naprosto souhlasím, ale musíme to řešit furt a furt? A ano, pane Klune, já rozumím, že jde o alegorii na LGBTQ+, že doopravdy neřešíme vlkodlaky a víly, ale DOST! O tomhle přece nemůže být celá kniha, nejde o dostatečně nosné téma, abychom se něm plácali na 315 stranách z 320.
Vše je zde strašně povrchní a hloupé. Hlavní hrdina pracuje s magickou mládeží, ale pak zděšeně zírá na víly? Navíc je gay a bude měsíc na ostrově se stejně starým mužem. Jak to asi dopadne? Jo, úplně přesně tak. Šestiletí rozebírají Kantův imperativ (asi mám tedy opožděnou, stejně starou, dceru). Děti ze sirotčince se nikam neposunou, nijak se jako postavy nevyvinou. Kus populace umí kouzlit, ale nepoužívá to? Svatý Sirotčinec slečny Peregrinnové. Nula akce, nula života, jen trapně skrytá a povrchní kritika naší společnosti.
Knihu jsem dočetl se skřípotem zubů, s absolutním sebezapřením a odporem. Ano, jsem jeden z těch magorů, co dočítá ze zásady vše. Takhle namyšlený text jsem četl naposledy na vysoké v etice, kde si každý myslel, že jeho prdy jsou skvostným parfémem.
Něco mezi Sirotčincem paní Peregrinové a Pratchettem, vtipné a zároveň tématicky hutné, přitom laskavé. O jinakosti a sounáležitosti, lásce, domově a ohnivých křídlech. Čtením jsem se prousmívala a na konci si musela několikrát důrazně připomenout, že už jsem velká a hned tak něco mě nedojme ;-)
Občas se stane, že kniha přijde ve správný čas. Pro mě to byl právě Dům v blankytně modrém moři. Vyvolá ve vás spoustu emocí, štěstí, smutek, naštvání, smích, pocit nespravedlnosti, ale i přesto všechno ve vás zanechá naprosto krásný pocit plný naděje, že všechno dobře dopadlo. A to jsem přesně teď potřebovala.
Přes všechny těžké části mi u ní bylo strašné dobře a neskutečně se mě dotkla. A i proto se stává mojí comfort book ️
Musím říct, že mi kniha nějakou chvilku ležela v knihovně. Nikoliv kvůli tomu, že bych věděla, že bude špatná spíše naopak. I teď kapku lituji, že jsem si ji přečetla. PROTOŽE SAKRA POTŘEBUJI VÍC!
Do postav jsem se vžila, přestože nejsem jako oni. Fandila jim každou přečtenou stránkou, které mě pohlcovaly a uchvacovaly jako samotné moře, které se třpytí ve svitu slunce. A v určitých chvílích si mohla oči vyplakat, pomalu ochraptět ze smíchu a rozplynou se, jako mořská pěna nad těmi roztomilými momenty. Ano, je to čistě subjektivní, nikdo to nemusí cítit stejně. Ovšem takto jsem příběh prožívala já.
Krásný, milý příběh o přátelství, lásce a odvaze. Čtivě napsaná, dýchá z ní pohádková atmosféra a pozitivní energie.
Tato kniha může působit velmi matoucím dojmem,pro všechny kteří si předtím nezjistili co znamená Queer.Stejně matoucí je i přebal knihy.Obrázek je hezký nicméně aspoň můj dojem byl ten že se bude jednat o "něco"na způsob Pottera,nebo nevím snad "něco" na způsob Pratchetta,prostě pohádečka.Joooo,to byl velký omyl.Pod tímto přebalem se skrývá velmi dospělé čtení.Čtení pro někoho kdo nemá předsudky a je ochotný přefiltrovat že v příběhu není snad jediná heterosexuální osoba.A nijak ho to nepobouří.Pokud je čtenář dostatečně dospělí a dokáže příjmout,že někteří lidé to hold mají jinak včetně spisovatelů,bude mu odměnou velmi silný příběh,který mu nějakou dobu zůstane v hlavě.Příběh o odlišnosti a zároveň obrovské sounáležitosti.Příběh o lásce a zároveň nenávisti těch co se bojí něčeho co je "jiné". No a samozřejmě příběh o přátelství.Neříkám že já ze své pozice mohu pochopit úplně vše co je v knize mezi řádky vepsáno.To určitě ne.Ale dokáži pochopit u těch co se jich to týká,že je velmi důležité,co je napsáno a jak je to napsáno.První spolupráce Fantomu s conQueer.A myslím že se lépe trefit nemohli.Jediný co teda jako musím vytknout bylo to Linusovo BOŽÍNKU.....Jsem měl celou knížku před očima baleťáka z básníků.To lezlo na nervy.Jinak příběh je super,záměrně nechci vůbec spojlerovat. Opravdu to stojí za přečtení.Jenom si dovolím poslední myšlenku:nebude to úplně pro každého.
(SPOILER)
Stručně řečeno: tato kniha je o bezpodmínečné lásce a respektování odlišností druhých. Je to sladký, chytrý, zábavný a také potěšující příběh, který vás uchvátí od první kapitoly.
Linus Baker je tichý a osamělý muž, který pracuje jako případový pracovník na Oddělení pro kouzelnou mládež a vždy se řídí pravidly a dělá to, co vláda nařídí.
Ale když je povolán vedením na naléhavou schůzku, uvědomí si, že se jeho jednoduchý život navždy změní.
Sbalí si tašku a v doprovodu své kočky jede na ostrov, kde si uvědomí, že ty děti jsou silné, zvláštní, odlišné, ale stále jsou to děti. Stále hledají lásku, soucit. Stále je potřeba o ně pečovat, vychovávat je, vychovávat, léčit. A jejich mistr záhadný a také okouzlující Arthur se s nimi dokáže spojit. Dělá úžasnou práci a děti ho také milují.
Linus poprvé poruší všechna svá pravidla, vcítí se do těchto dětí a otevírá jim své srdce. A poprvé není sám nebo nemusí žít docela, jednoduchý, osamělý život, když otevře své srdce a duši bezpodmínečné lásce!
Kdybych mohla, tak knize dám i více hvězdiček. Ráda se ke knize vrátím a přečtu si ji ráda znovu.
Kniha mne velmi mile překvapila. Čte se sama, líbí se mi styl psaní autora, jediná věc, která mě trošičku vadila, bylo opakují se slovíčko hlavního hrdiny Linuse Barkera "Božíčku". Jsem na tom po dočtení tak, že jsem se přistihla, že ho používám taky :-D.
Postavy mne zaujaly svou rozmanitostí, svým chováním mezi sebou. Nechala jsem jim kus svého srdce. Linus i Arthur byli zlatíčka, magické děti také. Byla jsem naplno v příběhu a to se mi líbí. Podle popisu jsem si je dokázala živě vybarvit. :-)
Také jsem si zamilovala Zoe, ostrovní vílu. Velmi hezký fantasy svět, do kterého bych se ráda vrátila druhým dílem. :-)
A prostředí se mi také velmi líbilo. Dokázala bych si představit žít na ostrově v kouzelné přírodě u blankytného moře.
Knihu doporučuji jako milé čtení, pohádka pro dospělé.
Proč jen nejde u některých knížek dát víc než “jen” 5 hvězdiček…?
Tohle bylo tak moc hezky…
Moc doporučuju…
Příběh suprový,nevěděla jsem úplně do čeho jdu,ale mile mě překvapil.Barevné hnutí se nám objevuje čímdál častěji v různých aspektech,nejsem proti.Hezké a nenásilné.Lucyho jsem si zamilovala.
Moc hezká kniha. Opravdu Feel good, děti jsou k rozkošné. Ale čekala jsem od knihy asi více.
Už dlouho jsem na tuto knížku slyšela jen samou chválu, a tak jsem si ji okamžitě nadšeně pořídila, jakmile ji nakladatelství conQueer vydalo. A musím říct… je to úplně jiné oproti ostatním fantasy příběhům, které jsem v posledních letech četla. Na jednu stranu by se mohlo zdát, že v příběhu chybí velké akční scény, ohromné zvraty a podobně, jenže… ono je to o něčem úplně jiném. Nejedná se o epický příběh, ve kterém hrdinové bojují proti padouchům ve velké válce, umírá se na každých pár stranách a z knihy dýchá temná a těžká atmosféra. Ne - Dům v blankytně modrém moři nabízí vlídný příběh, který člověka zahřeje u srdce. Ukazuje lásku ve všech jejích variantách, nese v sobě mnoho mouder, učí nás přijmout sebe samé i ostatní, otevřít se vnějšímu světu a hlavně milovat.
A já si přesně takovou knížku potřebovala přečíst.
Milé, odpočinkové... To je všechno pravda, ale zároveň jeden z nejkrásnějších příběhů, který jsem četla v poslední době. Kde měl sirotčinec slečny Peregrinové hrůzu a smutek, tady bují vtipy, radost a snaha pochopit. Jistěže autor maličko přehání, když městskou šeď zdůrazňuje neustálým deštěm a do práce nezařadí jedinou kladnou postavu, kdežto ostrov je pořád zalitý sluncem a plný barev... Ale co si budeme povídat, když jsme tam, kde chceme být, svět vypadá zalitý barvami úplně vždycky, i kdyby bylo osm večer a z nebe padaly trakaře.
Příběh, myšlenky, poselství dobrý, ale z nějakého důvodu mi to dnes nesedlo a strašně se to, až na konec, vleklo.. A to jsem se na ni docela těšila.
Tahle kniha vás chytí za srdce a zahřeje na duši. Pokud si chcete přečíst něco odpočinkového a milého je tento příběh správnou volbou! Linus, Arthur a všechny děti vám přirostou k srdci!
Nádherná obálka. Nádherný příběh. Kdybych mohla, dám deset hvězdiček. Vlastně ne, jenom devět, ale k tomu se dostanu.
Kulisy působily hodně metaforicky, ve městě pořád jenom pršelo, všechno bylo šedivé, úřad působil jako nereálná karikatura, naopak na ostrově vybuchl gejzír barev, kvetly tam zářivé květiny a stále svítilo slunce. Přesto nepůsobily uměle, naopak dokonale vykreslily kontury světa, kde se mezi obyčejnými lidmi pohybují magické bytosti, které jsou šikanovány a vytlačovány na okraj společnosti. Uf. Když jsem to takhle napsala, působí to děsně školometsky, až na to, že autor svoje vlastní zadání dokázal uhrát jako mistrovskou partii.
Jednoznačně báječné postavy počínaje hlavním hrdinou Linusem, homosexuálním usedlým tlouštíkem bez ambicí. Zní to strašlivě? Jo, a v tom právě spočívá to kouzlo. Už od první stránky slyšíte tlouct jeho dobré srdce, rozesměje vás smysl pro humor, ohromí nečekaná odvaha. Obyvatelé ostrova se přidají ke hře jako členové vyladěného symfonického orchestru. Bylo by nespravedlivé, kdybych uvedla, že jsem se zamilovala do Lucyho. To určitě, ale do všech ostatních taky a o mou přízeň zabojoval dokonce i nerudný převozník Marty.
Dějová osa byla sice předvídatelná, nicméně velmi vděčná. Ano, přála jsem si číst přesně takový příběh a děkuji za něj. Ještě když byl dokonale okořeněný třeskutě vtipnými dialogy a hláškami. První dobrodružnou výpravu mezi lidojedy jsem oplakala – smíchy. Když už jsme u těch emocí, rozhodně se jedná o ždímačku na city (to zbožňuju), na konci jsem zase ronila slzy dojetí, prostě jsem si to užila.
Závady? Dvěstěpadesátiletá trpaslice, která se chová jako desetiletá holčička, budiž, ovšem je stejně bystrá jako všichni ostatní. Měla by být 250 x zpožděnější, což by zase nebylo tak zábavné. Ale logicky to nesedí. A potom nadnormativní přehršel queer osob! Já měla za to, že právě perzekuované magické bytosti jsou metaforou LGBT+ komunity, ale k tomu musel být ještě každý obyčejný smrtelník gay nebo lesba ve vesnici o cirka deseti lidech. Tak tohle fakt ne. Kdyby se tam všichni věnovali na špičkové úrovni astrofyzice, taky by to bylo divné, ne?
Ale i s těmito drobnými zádrheli se jedná o jednu z nejhezčích knih vůbec, laskavou, vtipnou a krásnou. Vřele doporučuji.
Jak už je u mě zvykem, často jdu u vychválených knih proti proudu, takže i tady jsem měl před čtením určité obavy, protože má očekávání byla veliká. Ale tentokrát se všechna naplnila.
Linus Baker je postarší úředníček, který vede osamělý život a jediným přítelem je mu jeho nerudná kočka. Je to takový typický ňouma, což sice bylo občas trochu frustrující, ale i díky tomu jsem si ho dokázal oblíbit. Je přesným znázorněním toho, co se člověku může stát, pokud se bude řídit pouze pravidly a slepě je následovat.
Jsem do jisté míry toho názoru, že se stále jedná o klasickou slaďárnu, u které můžete dopředu odhadnout, jak se bude celý příběh vyvíjet, ale popravdě mi to tu vůbec nevadilo. Protože kniha má mimo jiné i poselství. Důležité poselství. Popravdě jsem si před čtením myslel, že bude obsahovat pár citátů, a to bude celé. Jenže ne, ona toho obsahuje strašně moc a je jen na čtenáři, kolik si toho z ní bude chtít vzít.
To nejlepší na celém příběhu byly ovšem postavy. Každá byla originální, měla charakter a byla do nejmenších detailů propracovaná. Kdy jindy máte možnost oblíbit si postavu antikrista nebo malé trpaslice, která by každého přetáhla rýčem?
Tahle kniha se opravdu povedla a krom krásného a milého příběhu vám také předá spoustu myšlenek.
Absolútne som netušila, aký príbeh ma čaká na stránkach paperbacku s krásnou obálkou.
Dej nie je až tak založený na dynamike. Skôr sa zameriava na vzťahy,ich krehkosť a budovanie dôvery. Autor vytvoril reálno-fantazijný svete,kde obyčajní ľudia žijú s magickými bytosťami. Bodaj by žili v symbióze. Ľudia magické deti posielajú do sirotincov a všetky musia byť registrované. Hlavným hrdinom je Linus Baker, sociálny pracovník v OPOMM(oddělení péče o magickou mládež). Oči sa mu otvoria(o tom,ako to v spoločnosti vlastne je) až jeho vyslaním do sirotinca, ktorý je prísne utajovaný. Riaditeľom je Arthur Parnassus, záhadný a charizmatický chlapík. Stará sa o vílu, záhradnú trpaslíčku, vyverna, chlapca, ktorý sa v strese premieňa na psa, chlapca, ktorý má konzistenciu priehľadného zeleného slizu a Antikrista. Správkyňou ostrova je víla,Zoe Chapelwhiteová a pomáha aj s domácnosťou sirotinca. Tento mix magických bytostí autor vymyslel skvele. Každý je svojský,ale medzi sebou sa majú radi ako rodina a vychádzajú spolu. Klune vytvoril každej postave povahu na mieru a skvele sa dopĺňali. Bezprostrednosť detí a následne vtipné konverzácie boli báječné a väčšinu knihy som sa usmievala, občas dokonca smiala nahlas. Takáto izolácia detí však nemôže trvať večne. Deti by mali navštíviť najbližšiu dedinu,ale Arthur sa obáva. Predsudky, strach a nenávisť obyvateľov v kombinácii riaditeľových obáv vytvára priestor pre hlboké úvahy. Toľko krásnych myšlienok som si v knihe už dávno nezaznačila. Veľmi sa mi páčila Linusova premena. Z fádneho prežívania zo dňa na deň, sa vďaka Marsyaskému sirotincu zmenil na chlapa s chuťou žiť. Klune napísal naozaj krásny príbeh. S posolstvom najmä o tom, že by sme nemali súdiť iných keď ich nepoznáme. Záver bol krásny a veľmi som sa mu potešila,aj keď ma Zoe prekvapila…milo prekvapila :) Určite vám knihu odporúčam a ja sa určite začítam do ďalších príbehov z vydavateľstva Conqueer veľmi rada
Štítky knihy
magie rodina konec světa romantika sirotčince pro dospívající mládež (young adult) nadpřirozené schopnosti LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
Tohle byla moderní magická pohádka ....
" V domě v blankytně modrém moři si můžete vybrat život, jaký chcete ....
A někdy, když máte fakt velké štěstí, si ten život vybere vás .... "
To je asi ve zkratce obsah laskavého příběhu o osamělém Lindusovi a záhadných dětech na ostrově Marsyas ....
Najdi svoji cestu k dětem - a ony ji najdou k tobě .... a budeš patřit mezi ně ....
Je to čtení povzbudivé - jen pochopit jinakost druhých ....