Dom na azúrovom pobreží
TJ Klune (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499831/bmid_dom-na-azurovom-pobrezi-rMD-499831.jpg
5
594
594
Linus Baker si pokojne nažíva so svojou mačkou a zbierkou platní. Pracuje ako sociálny pracovník v Oddelení starostlivosti o zázračnú mládež, ktorý monitoruje a hodnotí sirotince pre nezvyčajné deti. Jedného dňa mu pridelia prísne tajnú úlohu. Má ohodnotiť vzdialený sirotinec, kde žije šesť nebezpečných detí vrátane Antikrista. Linus má vyhodnotiť, či skutočne dokážu zosnovať koniec sveta. No ich poručník, šarmantný a charizmatický Arthur Parnassus, je odhodlaný urobiť čokoľvek, aby svojich zverencov ochránil. Linus postupne spoznáva obyvateľov sirotinca a zisťuje, že nie všetko je tak, ako sa na prvý pohľad zdá, a napokon sa musí rozhodnúť, či dá prednosť povinnostiam, alebo svojim snom. Pri tejto príjemnej a často vtipnej knihe sa môžete uvoľniť, pretože sa v nej nikdy nič zlé nestane. Je ako pohladenie na duši. Kniha pojednáva o spojení medzi ľuďmi, o vzťahoch, o tom že nie je dôležité ako človek vyzerá alebo do akej „kategórie“ spadá, ale to ako sa správa k ľuďom a ako sa ľudia správajú k nemu. Oslavuje rôznorodosť a prijímanie inakosti.... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2022 , MetaforaOriginální název:
The House in the Cerulean Sea , 2020
více info...
Přidat komentář
Pěkná pohádka pro dospělé. Tedy pro takové, kteří mají rádi pohádky a jsou tolerantní.
(SPOILER)
Občas, když je kniha hrozně vychvalovaná, tak se bojím zklamání, ale Dům v blankytně modrém moři snad ani zklamat nemůže. Myslím, že jsem právě přečetla nejlepší knihu tohoto roku.
Celým příběhem nás provází Linus Baker, obyčejný člověk, který se zoufale snaží nevyčnívat a držet se pravidel. K němu se skvěle hodí fráze, že svůj život nežije, ale jen přežívá. Jednoho dne je však poslán na pracovní cestu a musí navštívit daleký ostrov, kde se nachází sirotčinec pro magické děti v čele se šarmantním ředitelem Arthurem. Nemají to být obyčejné magické děti, ale dokonce ty nejhorší z nejhorších.
Celou partičku jsem si okamžitě zamilovala. Každé dítě má svou vlastní osobnost a “vadu”, kvůli které ho společnost nepřijímá, ale ve skutečnosti je to dělá jedinečnými.
Autor tu krásným způsobem rozebírá předsudky společnosti a rasovou nenávist.
Celá kniha je až poeticky napsaná. Normálně lepíkuju jen štafety, ale tady je tolik krásných myšlenek, že jsem si musela vytáhnout lepíky a pustit se do toho.
Snad každé dítě tu má bolavou minulost, kterou se dozvídáme postupně s tím, jak začínají věřit Linusovi.
Třeba malý Lucy je ten nejroztomilejší Anrikrist na světě.
I když se to ze začátku nezdálo, tak se kniha četla skoro sama. Ten styl psaní se mi líbil a já se do knihy naprosto vžila. Hrozně mi sednul autorův nenápadný humor, takže jsem se u knihy smála, culila se u milých částí a plakala u těch dojemných.
Romantika tu taky nechybí, a i když je opravdu hodně pomalá, tak je fakt krásná.
Jsem úplně okouzlená. Takový pocit jsem čekala například u Addie LaRue a nikdy se nedostavil, i když se mi kniha moc líbila.
Vím, že na Dům v blankytně modrém moři budu myslet ještě dlouho po přečtení
“Proč já vlastně nečtu sci-fi?”
“No, protože se považuješ za životního realistu a číst o něčem neskutečném je přeci ztráta času.”
Tahle kniha mě vyvedla z omylu!
Trosku tuším, ze to asi nebude úplně správná sci-fi (nemam s čím srovnávat), ale je skvělá.
Do děje jsem vpadla ještě než odstartovalo letadlo. Horko těžko jsem si eknihu na palmknihach stáhla pred vstupem na palubu. Ta hrůza, ze bych několik hodin neměla co číst…
Pokud muj komentář najde někdo, kdo v tom pracuje, tak prosím vraťte program do původního stavu, tak, jak fungoval, než jej nějaký myslitel upgradoval. Čtu to z Applu, půjčuji přes knihovnu. Pokaždé musím program pracně rozklikat, než se dostanu k textu a navíc nová verze si zásadně nepamatuje, kde jsem skončila se čtením, eventuálně, když na chvilku číst přestanu, tak se mi stránky samovolně posunou dopředu.
Nazuřila jsem se u čtení eknihy jako ještě nikdy.
Ale za to knížka nemůže.
Příběh je hodně čtivý, takže i přes technické problémy jsem si knihu užila.
Dej nabízí několik rovin. Hlavní protagonista - Linus Baker, je tuctový člověk, který se usilovně snaží nevyčnívat ze svého šedomyšího života. Ani si nevšimne, ze to, co žije, se za život pokládat nedá.
Lidská upřímnost je u něj hmatatelna na každé stránce, takze mu nelze nefandit.
Nosným motivem je střet dětského světa s dospělým. A tady autor velmi vhodně dětským hrdinům přisoudil nadpřirozené schopnosti, které pomáhají zvýraznit jejich specifické povahové rysy. (připomínalo mi to Harryho Pottera)
Mimo pohádkových úkazů, je v knize zastoupena i alegorie a satira. Nenásilně si bere na mušku zkostnatelé rysy společnosti a nesmyslnost úřednické hierarchie.
U čtení jsem měla blažený výraz (když mi ho nekazil Apple) s mírně zdviženými koutky úst, který nás učí každé pondělí na józe.
Uznávám, je to psáno podle amerického mustru všech tamních komerčně úspěšných romantických filmů.
Epilog je tak sladký, ze v závěru jste vážně ohroženi diabetem mellitem, ale přesto je to jedna z nejlepších knížek, co jsem v poslední době četla!
A kdybych v některém ze svých budoucích životů byla sirotek, tak moc prosím Osude umístit do sirotčince k Arthurovi a/nebo Linusovi. Děkuji za kladné vyřízení žádosti.
Dom na azúrovom pobreží som zaregistroval dlhú dobu predtým, než vyšlo slovenské vydanie. Je to kniha, ktorá v zahraničí zožala veľký úspech a bola spájaná s množstvom superlatívov. Na začiatku čítania som mal trochu obavu či som sa zase nenechal strhnúť ošiaľom a krásnou obálkou. Úvod knihy sa mi zdal trošku zdĺhavý. Našťastie, tento pocit pomerne rýchlo pominul a ja som sa ponoril do tohto krásneho, optimistického príbehu. Autorov štýl písania sa veľmi dobre číta. Text nezaťažuje zbytočne dlhými statickými opismi prostredia. Zameriava sa skôr na pocity a psychiku postáv. Hlavná postava Linusa Bakera mi veľmi sadla. V mnohých jeho myšlienkových pochodoch a konaní som sa videl. Ostatné postavy boli tiež veľmi sympatické. Najviac som si obľúbil Lucyho. Čo sa deja týka, kniha nie je nabitá akciou, ale ak nerátam prvé kapitoly, plynie celkom príjemným tempom. Je to kniha pri ktorej si môžete oddýchnuť, spomaliť a užiť si tento krásny príbeh a myšlienky v ňom obsiahnuté. Nechýbajú vtipné situácie. Naozaj zaujímavo poňaté fantasy, ktoré tak trochu nastavuje zrkadlo dnešnej spoločnosti. Kniha sa určite umiestni v top 10 knihách tohto roka. Odporúčam !
Krásně optimistická kniha, která člověku pozvedne náladu. Popsala bych ji jako Sirotčinec slečny Peregrinové, ale jakoby pestrobarevnější a plnou světla.
Tak taková fantasy pohádka, která mne moc neokouzlila, kdybych jí četl v mém mládí možná bych si ji užil více. Dovedu si ji představit jako námět a předlohu pro nějaký animovaný film, který poběží v pátek večer na Nova Cinema :-D.
Recenze
Po měsíci jsem dočetla knihu a jaké to bylo?
Kladu si stejnou otázku, ten příběh mě oslovil hodně a zároveň mě naplnil dojmů.
Hledala jsem slova a jdeme na to. Moje oblíbená část všechna pozitiva.
+ Nové fantasy prvky, které jsou neobvyklé a neotřelé
+ Ukázka rasové diskriminace
+ Krásné myšlenky, naprosto poeticky poskládané
+ Nádherná obálka
+Originální rozloučení s čtenáři
+Krásná slow born romantika
Mínusy jsem nehledala, protože kniha mě uchvátila. Co bylo mým problémem, že jsem to četla extrémě pomalu.
Myšlenek v knize bylo opravdu hodně. Bohužel jsem si vypsala pouze tři.
Nejoblíbený citát
Když se nedokážeme smát sami sobě, děláme něco špatně.
Knížka bude letos asi patřit do nejoblíbenějších knih. Letos mám hold dobrý výběr.
Jsem ohromená. Něco takového jsem ještě nikdy nečetla. Bylo to něco tak jiného, než jsem zvyklá číst. Vlastně jsem si jí koupila jenom proto, že jsem o ní slyšela ze všech stran a nechtěla jsem být zaostalá v knižním rozhledu, ale skutečně jsem nic moc nečekala.
Nebudu tu popisovat dlouhosáhle děj, na to je anotace, ani rozebírat dialogy, nebo postavy, na to jsou kritici, ale pokusím se popsat pocity, které po přečtení knihy mám.
Je tak barvitá, vtipná i něžná a při čtení jsem ztrácela pojem o okolním světě, což už se mi hodně dlouho nestalo.
A i když nejsem žádný snílek, věřím, že kdybych četla víc takových knížek, byla bych uvnitř lepší.
Takže, pokud si chcete alespoň na chvilku uklidnit mysl, přečtěte si tuto knížku a položte si otázku: “Nechtěl bys být tady?”
Jsem z toho taková rozpačitá. Na jednu stranu čtyři hvězdičky, protože to mělo nádhernou hloubku, milovala jsem ty magický děti a metafory skrytý ve všem. Milovala jsem tu myšlenku tý pospolitosti, toho záchrannýho ostrova. Milovala jsem tu sílu v boji za to, že jsme každej jinej a že je to tak fajn.
Na druhou stranu tam všechno bylo omílaný pořád a pořád dokola. Ty stejný myšlenky, slova, věty. A vytáčel mě neskutečně Linus i Arthur. V tomhle souhlasím se Zoe - dospělí chlapi už by mohli mít trochu rozum a sílu se podívat pravdě do očí. A upřímně, i když vím, že to bylo jedno z hlavních témat, mi tam vůbec neseděla ta LGBT linka. Tahle kniha by za mě byla lepší bez tý partnerský lásky.
A půjdu proti proudu ještě jedním názorem - z týhle knížky nejsem vůbec smutná. Naopak. Tahle knížka ukazuje, že věci můžeme změnit. I my sami. A hlavně ukazuje lásku mezi lidma - protože i když ty děti na ostrově byly odloučený, přesto měli lásky víc než většina ostatních. A to mě pohladilo po duši víc než cokoli jinýho - že to jde.
Tohle je bezkonkurenčně nejlepší kniha roku 2022! Alespoň z toho, co jsem četl já. Ta knížka má zkrátka všechno. Zdánlivě obyčejný svět, který je ale plný neobyčejných postav. Nechybí ani humor, nostalgie a věřím, že slabší povahy užijí při čtení i nějaký ten papírový kapesníček. A je to správně. Kniha má zanechat emoce s přesně to se TJ Kluneovi v Domě v blankytně modrém moři podařilo. A nové nakladatelství ConQueer nemohlo svou tvorbu odstartovat lépe než jak se jim to právě podařilo s touhle knihou.
Nemohla jsem se nějak začíst do příběhu, ač ho tady ostatní chválí, tak já za sebe říkám jednou mi stačilo, knihu bych si nekoupila, ještě že ji mám půjčenou z knihovny, nicméně jsem příběh dočetla a poučení...nepodléhejte předsudkům, buďte tolerantní a laskaví...nejen k magickým tvorům, ale i sami k sobě, což všichni myslím víme, tady to příběh do všech hustí, použila bych tedy přísloví..čeho je moc, toho je příliš...
Na tuhle knihu jsem slyšela/četla jen samé superlativy a teď už naprosto chápu, proč jsou lidé tak nadšení. Protože já jsem nadšená také.
Myslím si, že "Dům" má šanci oslovit širší publikum bez ohledu na to, jestli člověk je nebo není pravidelným čtenářem fantasy, protože ten fantasy žánr tu je spíše okrajový. Obsahuje tu samozřejmě magické prvky - hlavně tedy v podobě magických postav ve vztahu k nemagické společnosti, ale magie jako taková tu nehraje zas takovou roli, řekla bych. Podle mne tu magické postavy hrají především roli metaforickou. Celý ten příběh vlastně vnímám jako jednu velkou metaforu, v níž se autor snaží poukazovat na téma přijetí odlišností většinovou společností. A v tom je podle mne síla této knihy, která mne osobně tolik uchvátila.
Celé vyprávění je protknuto krásnými myšlenkami o tom, jak obohacující může být vidět mimo svoji bublinu. Jak rozmanitý svět může být, když budeme ochotni ho vnímat i z jiného úhlu pohledu. A že to, co je odlišné od nás nebo našeho světa, nemusí být hned špatné nebo nebezpečné. Zároveň se tu ukazuje, jak snadné je vytvořit si předsudky vůči něčemu, co neznáme. A jak naopak toto může být nebezpečné.
Kniha je neuvěřitelně čtivá, doslova mi prolítla před očima. A mně se jen těžko loučilo od tohoto světa a od těch postav, protože mi všichni přirostli k srdci. Knihou se táhne otázka "Nechtěl bys být tady?", která dost odráží můj vztah ke knize. Já bych v té knize a mezi těmi postavami být určitě chtěla.
Za mne určitě doporučení. Nakonec dávám 4,5 hvězdy - půlhvězdu odebírám za ten začátek, kdy mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní. Ale to je jen marginálie, u které je dost možné, že ji přehodnotím a časem možná své hodnocení upravím na plný počet. Každopádně tohle je jedna z nejlepších knih letošního roku, co jsem četla. Hodně jsem se u toho dojímala, po dlouhé době jsem zas lepíkovala zajímavé pasáže. A je to jedna z těch knih, u které mám chuť se k ní zase časem vrátit.
Táto kniha v posledných mesiacoch obletela slovenský i český bookstagram a všade ju chválili, takže keď vyšla aj v slovenčine, rozhodla som sa, že si ju prečítam aj ja. Priznám sa, že som ani poriadne nevedela, čo mám od nej čakať, keďže podobne knihy často nečítam, no nakoniec som rada, že som sa do nej pustila, pretože to bol krásny príbeh, ktorý si ma hneď získal a ja som si čítanie nesmierne užívala. Je tu množstvo hlbokých myšlienok, ktoré človeka prinútia zamyslieť sa nad životom a získať iný pohľad na niektoré veci.
Autor vytvoril originálny svet, postavy, zápletku. Deti s magickými schopnosťami boli naozaj úžasné a postupne si ma všetky získali. Mojím obľúbencom bol Lucy, zbožňovala som jeho zmysel pre humor a na jeho hláškach som sa dobre bavila. Veľmi sa mi páčil ich vzťah s Arthurom i spôsob, ako ich výchovával, podporoval, prejavoval im lásku, chválil ich. I deti navzájom medzi sebou mali blízke vzťahy a hoci sa často doberali, keď išlo do tuhého, stáli pri sebe. Tiež som si užívala, ako si postupne hľadali cestu k Linusovi, vždy ma zahrialo pri srdci.
Linus bol pre mňa zo začiatku taký "ťuťko", nebol zlý, ale v niektorých veciach bol zaslepený. Niekedy som mala chuť s ním zatriasť a povedať mu, aby si nenechal skákať po hlave a toľko sa nepodceňoval. Deti mu však otvorili oči a ukázali mu, že nie vždy je všetko také, ako sa nám na prvý pohľad zdá. Postupne prestal byť taký ustráchaný, prestal sa tak striktne pridržal pravidiel a vedel sa v prípade potreby postaviť za seba i svojich blízkych.
Príbeh sa mi čítal ľahko a rýchlo, otáčala som jednu stránku za druhou a ani chvíľu som sa nenudila. Takmer celý čas som sa usmievala ako slniečko na hnoji. Niekedy mi však aj pukalo srdce kvôli osudom detí a bola som nahnevaná na ľudí, ktorí sa dokážu takto kruto správať k malým deťom.
Tento príbeh vám rozhodne odporúčam.
Moc krásný příběh z (trochu magického) života, s hromadou naděje na jeho konci.
Ani náhodou jsem v knize pro mládež nečekala tolik životních mouder, nevadilo mi to a k příběhu se to hodilo. Konec byl hezký, až na jednu věc, u které jsem převracela oči, přišlo mi to přehnané,ale to bych vyzradila děj, takže si ji nechám pro sebe :-) Co ale musím vytknout, chtělo to více akce, chvílemi jsem se musela do čtení nutit...
Tohle je příběhově vlastně totéž, co Procitnutí slečny Primové - s jedním rozdílem: zatímco Slečna je absolutní odpad, Domu se nedá v podstatě nic vytknout. Trochu jsem se obávala, že to bude přeslazené, ale nakonec to bylo tak akorát. Tu sladkost totiž vyvažovala dávka tesknosti zosobněná Linusem. Jasně, že je to naivní, ale vadí to snad něčemu?
Když úplně opominu (důležité) téma LGBTQ, jehož se toto rozkošné dílko nejen alegoricky dotýká, musím knize přiznat magické kouzlo. Úplně chápu, proč se byrokratickou prací a všedním dnem znavený sociální pracovník do toho úžasného 'domu' zamiloval. Proč vyměnil šedivé město za barevný ráj. Asi bychom takový dům v blankytně modrém moři potřebovali všichni. Tak si ho můžeme užít alespoň prostřednictvím této milé knížky plné laskavosti a pochopení. Za mě velmi povedené dílko, napsané velmi příjemným a lehce čitelným způsobem.
Štítky knihy
magie rodina konec světa romantika sirotčince pro dospívající mládež (young adult) nadpřirozené schopnosti LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2022 |  Dům v blankytně modrém moři |
| 2022 | Pod šeptajícími dveřmi |
| 2023 | V životech loutek |
| 2024 | Vlčí píseň |
Kolem této knihy jsem kroužila už hodně dlouho a konečně nastal čas... ale evidentně jsem očekávala něco úplně jiného :-/ Je pravda, že děj je pro mě originální, najdete v něm až moc mouder, ale mě to prostě nebavilo tak, jak jsem očekávala a těšila se... Největší srandu si užijeme s dětmi, ty jsou opravdu výjimečné a jedinečné :-) Vztah mezi Linusem a Arthurem... pro mě trošku nemastný, neslaný. Uvidíme, co dalšího nám "conQueer" naservíruje.