Dívka, která četla v metru
Christine Féret-Fleury
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368303/bmid_divka-ktera-cetla-v-metru-3Af-368303.jpg
3
179
63
Juliette zbožňuje knihy, má ráda jejich vůni a na cestu do práce si většinou nějakou přibalí do tašky. Zajímají ji ale i lidé okolo, čtenáři v pařížském metru, které pravidelně potkává. Studentka matematiky, ornitolog amatér, zamyšlená stará paní i mladá dívka slzící nad romantickým románem, ti všichni se noří do svých vnitřních světů a Juliette je se zaujetím pozoruje. Napadá ji, jak jednotvárné jsou její dny a jak jsou oproti osudům na papíře nudné. Proč vlastně pořád pracuje v té realitní agentuře, kam se jí vůbec nechce? Jednou ráno se rozhodne udělat něco nečekaného. Vystoupí jinde než obvykle a vydá se do kanceláře jinou ulicí… A její život se navždy změní. Juliette konečně začne psát svůj vlastní příběh…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MottoOriginální název:
La fille qui lisait dans le métro , 2017
více info...
Přidat komentář
Takové nedotažené čtivo. I když myšlenku má kniha krásnou. Nejvíce jsem se začetla na posledních stránkách. Škoda, že se cesta autobusem nerozvinula víc, protože já to viděla úplně naživo.
Zajímavý příběh. Nicméně monology zabíhající mimo dějovou linii byly opravdu obsáhlé. Ostatní osoby, které se objevují, nejsou dostatečně literárně využité. Román by asi snesl více stránek.
S takou stagnujúcou postavou, ako bola ústredná postava tejto knižky, sa ako čitateľ často nestretávam. Nápad to nebol zlý, len nudná hlavná postava a nekontrolovateľné myšlienkové pochody autorky ako aj siahodlhé, a úplne zbytočné, opisy (opisovanie spláchnutia pavúka do záchodu na troch stranách je nový rekord!) mi čiastočne skazili zážitok z knižky! 50%
Tak tady jsem mimořádně šlápla vedle. Kniha, která nemá ani 200 stran, ubíhá neuvěřitelně pomalu. Hlavní hrdinka nemastná neslaná, stejně jako ostatní postavy. Nudné monology (ANO, OPRAVDU MONOLOGY) se nekonečně táhly. Autorka nevyužila potenciál, ale měla dobře našlápnuto. Téma lásky ke knihám ála Stín větru, motiv knihotoče zaujmou, proto dávám aspoň tu hvězdičku. Také kompozičně byla kniha místy matoucí, hlavně co se dialogů týče. Navíc er-forma příběhu už vůbec nepomohla. Čtenář si nemůže ani oblíbit ani znechutit postavy, protože na to není prostor, tam to autorka fakt zabila! :( Škoda, sama jsem milovnicí knih (taky čuchám ke knížkám :D) ale vůbec to nebylo cítit z autorčiny strany, i když o tom píše.
Krásný, jemný, snový příběh. Jasně, že motiv s busem plným knih už v jiné knize je, ale to nevadí, mně se to líbilo. A ano, knihomolové jsou blázni. :)
Milý příběh o knihách a jejich milovnících. Ale v podstatě žádná nová myšlenka. Všechny prvky příběhu se už objevily v jiných knihách, které aktuálně polehávají na pultech knihkupectví. Z tohoto důvodu pro mě trochu zklamání.
Milý, průměrný román. Popravdě jsem si slibovala asi trochu víc, a tak snad proto mě dílko příliš nenadchlo.
Některé myšlenky a nápady mi přišly velmi inspirativní, ale jako celek mě to nijak neoslnilo, nějak jsem něco postrádala.
Přečtení však nelituji, jak jsem psala - je to milý románek. :-) Do metra (či jiné mastné tyče) ideální!
Proč jsou milovníci knih a čtení tak často popisováni jako "mimoni". To přece nejsme!
Mimochodem Knihotoč se před lety točil i u nás, ale moc dlouho to nevydrželo...
Velmi poeticky napsaný příběh o obyčejné dívce, kterou potkají neobyčejné věci. Láska ke knihám z této knížky jen sála, čtenář se setkává s Dantem, Zolou, Woolfovou, ale i s Beatles. Je to příjemné čtení, ale rozhodně to není kniha pro každého. Já osobně jsem překvapená, také jsem čekala něco trochu jiného, ale nejsem zklamaná.
Dívka, která četla v metru je velmi pozoruhodná knížka. Líbila se mi, tři hvězdičky dávám proto, že se mi trošku hůře četla, děj neměl takový spád. Ale bylo to fajn.
No nějak mne to nenadchlo. Mělo to sice hezkou myšlenku, ale celkově mě kniha zklamala.
Hezká a půvabná jednohubka, která vás pohladí po duši. Velmi mi kniha připomínala film Amélie z Montmartru. Všechno, co se odehrávalo v příběhu mi přišlo druhořadé, důležitá byla myšlenka a pocit při čtení. Pro mě to byla relaxační masáž na pár minut. Asi už za pár týdnů nebudu vědět, co jsem to vlastně četla, ale ten uklidňující pocit si budu pamatovat. Asi to není kniha pro každého. To, co jsem od knihy čekala, jsem také dostala. Doporučuji!
Vzhledem k některým komentářům jsem se bála, že tato kniha ani nebude mít děj. Pokud někdo váháte nad tím, zda ji číst, tak vás uklidním: má děj. Jen je to prostě taková jednohubka pro milovníky knih. I když bych ji zařadila mezi průměr, tak jsem nakonec dostala víc, než jsem čekala.
S tímhle jsem šlápla opravdu špatně. Kniha mě vůbec nebavila, s žádnou z postav jsem si neutvořila vztah .. ale věřím, že kdo tento žánr čte běžně, kniha se mu bude líbit o moc víc, než mě, jako čtenáři detektivek a thrillerů :)
Ale téma knih mě zahřála u srdce :)
Hrozně mi připomínala film Amélie z Monmartu, taková hezká poetická jednohubka o síle knih a jejich čtenářích.
Na tuhle knihu jsem se podle anotace moc těšila a říkala jsem si, že jako správný knihomol si ji prostě musím přečíst, bylo to ale zklamání. Ze začátku mě celkem bavila, ale postupně mi to přišlo jako podivná pohádka pro dospělé a děj na mě působil tak povrchně, nedokázala jsem se dostat do příběhu a také postava Juliette mi byla vzdálená. Nicméně bych se ráda někdy k této knize znovu vrátila a uvidím, třeba změním názor...
Něžný příběh, nenáročný, ale pěkně napsaný. Děj mě příjemně překvapil, čekala jsem něco úplně jiného.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Dívka, která četla v metru |
| 2011 |  Búrka v klube |
| 2008 |  Nočný jazdec |
| 2007 | Za každú cenu |
| 2007 | Žriebä z Garrigues |
Kniha Dívka, která četla v metru je v
| Přečtených | 230x |
| Čtenářské výzvě | 47x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 118x |
| Chystám se číst | 130x |
| Chci si koupit | 25x |
Mám dojem, že jsem knihu nepochopila. Četla se rychle, ale hrozně špatně.
Ocenit zde musím některé krásné myšlenky. "Všichni jsou odsouzeni všechno lopotně vysvětlovat slovy, která nikdy nejsou dostačující." a "... křehkými dívčinami, jejichž krása se rozpadla, jak se měnila slova, jimiž byla popisována." Takové věty nutily člověka, aby se zastavil, zamyslel.
Na pomezí kladů a záporů je potom charakter knihy, který mi občas trochu připomínal typy na čtení. Člověk si rozšířil povědomí o knihách a autorech, zopakoval si staré klasiky. Pěkný koncept, jen si myslím, že tam toho bylo až příliš.
A teď k důvodům, které mě vedly k udělení tak nízkého hodnocení.
Popisné části pro mě byly navýsost nezajímavé.
S postavami se čtenář příliš neseznámí a jen na něm, jak si je v hlavě dokreslí, aby nebyly tak k uzoufání ploché.
Jednání postav mi přišlo dost nahodilé, stejně jako to, co se jim v životě děje. Místy jsem měla pocit, jakoby autorka sama nevěděla, kam její příběh směřuje. Upřímně, já jsem smysl nepochopila ani na konci knihy. Kdybych měla říct, o čem příběh byl, vypadly by ze mě jen nějaké kusé nesouvislé útržky.
Možná tedy knihy měla mít onu osudovou 247. stranu (skutečnost v knize několikrát připomínaná), na které se bude zdát, že je vše ztraceno a za níž se děj začne vysvětlovat a celé to ve výsledku dá alespoň nějaký smysl.